Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Knížka nad kterou budu ještě dlouho přemýšlet. Až mě z tý její mámy mrazilo. Moc se mi líbila.
Uff, co napsat ke knize ze které Vás bolí u srdce a nutí Vás přemýšlet a rozjímat, zda-li někdy neděláte podobnou chybu vůči vlastním dětem.
Matku Báry jsem nesnášela od první stránky, otcem jsem opovrhovala. Katka byla puberťačka a přesně tak se vůči Báře chovala.
Bára byla úplně normální, citlivá, přemýšlející 12leta holka, kterou psychicky týrala její matka.
Smutný, silný příběh nepochopeného dítěte.
Celá kniha má takovou ponurou atmosféru, už od prvních stránek jsem doopravdy nenáviděla matku a sestru Báry, později se mi chtělo zvracet i z otce. Nejhorší je asi to uvědomění, že Vrány nejsou jen nějaká fikce, ale pro mnoho dětí krutá realita.
Knihu jsem měla přečtenou za pár hodin, mrzí mě, že byla tak kraťoučká. Až ke konci jsem si uvědomila, že to vlastně nemá ani pořádnou zápletku, ale vůbec mi to nevadilo.
To je konec?! Slyším sám sebe jak říkám po přečtení poslední věty příběhu. Sakra tohle přece nemůže - nesmí být konec!
Ale ano, dojde mi po chvíli. Přesně takto to muselo dopadnout a teď jsi na řadě ty, čtenáři, ty musíš najít míru zavinění jednotlivých postav, které dějovou linku právě k tomuto konci dovedly. Autorka už neřekne ani jedinou větu, už ani slovo... A právě to je, podle mého názoru, na té knize geniální. Doporučuji k přečtení.
U žádné knihy jsem ještě tak nebrečela jako u této. Velmi silný a velmi smutný příběh. Tolik by chtěl člověk té dívce pomoct, ale nemůže. Kniha byla skvělá, čtivá, ale v průběhu čtení jsem tak moc chtěla, aby už byl konec a dobře to dopadlo.
Příběh má něco do sebe, ale prostě mi tam něco chybělo. Já jsem vážně očekávala, že se ty rodinné problémy nějakým způsobem vyřeší. Ano dobře, podstatě se to vyřešilo, ale nečekala jsem, to takovým způsobem. Nevím co si o tom mám myslet.
Despotická matka, která má ráda pořádek...otec, kterému je všechno jedno...Kaťuška, nejmilejší dcerka, sestra Báry, nejhodnější...Bára, výtvarně talentovaná a citlivá divka, která je pro své rodiče ta, která neposlouchá, ta která po sobě neuklidí a je nepořádná, Baruna na kterou platí jen tvrdá ruka...
Kniha je psaná z větší části jako vnitřní hovor nebo tok myšlenek matky a dcery, jak každá z nich vnímá stejnou situaci.
Hrubá výchova, založená na výčitkách, porovnávání s ostatními, nadávání a fyzických trestech, která jasně ukazuje na nepřítomnost empatie, pochopení a citu. Smutný příběh je poselstvím, jak křehká a lehce zranitelná je duše dítěte...
Knížka, která se přečte za pár hodin, je doplněna krásnými úvodními ilustracemi.
Silná a velmi čtivá kniha. Díky ní jsem se zamyslela nad tím co si v určitých situacích asi myslí moji dva synové když se na ně zrovna zlobím. Jestli si taky říkají že to vlastně není jejich vina. Vím že už se ke knize nevrátím, už kvůli pocitu jako by mě něco svíralo při čtení, ale odnáším si poznání, že určitě budu více naslouchat.
Když si tu tak pročítám jednotlivé komentáře, přemýšlím, jestli jsem vůbec četla tu samou knihu.... Takto silné téma by si myslím zasloužilo mnohem poctivější zpracování. Postavy mi připadaly černobílé a ploché, vývoj děje hrozně předvídatelný. Celou dobu jsem přemýšlela, kdo je cílový čtenář - jestli je to celé myšleno jako "dívčí" román pro náctileté nebo ne. Pro mě velké zklamání.
Vypadá to jako knižní jednohubka, ale lehké čtení to opravdu není. Skvělá, ale velmi smutná kniha!
Jednoduché, pravdivé, přesto silné a bolavé. Tak často se odehrávající příběh v našich rodinách!! Tolik nedorozumění, tolik ubližování a přitom to všichni vlastně myslí dobře. Doporučuji rodičům, učitelům i těm dospívajícím.
(SPOILER)
Četlo se mi krásně, měla jsem přečteno za den.Velmi oceňuji střídání role vypravěče mezi Barunkou a její matkou, příběh byl díky tomu extrémně autentický. Jazyk hlavní hrdinky byl přirozený, připomněl mi moje deníčkové zápisky (vyzvedla bych názvy školních předmětů a zakončování vět slovy "a tak", v tom se vyloženě vidím!).
Samotná osoba matky mi byla krajně nesympatická již od první stránky. Klesala u mě v průběhu čtení čím dál víc, ať už favorizováním druhé dcery, manipulací či její primitivností založené na tom, co si řeknou ostatní. Pro mě to byla necitlivá odporná ženská, která nátlakem nutila k buzeraci Barunky i jejího otce, jen aby měl klid. Její fráze "To je celá ona." mě každým použitím vytáčela víc a víc. Autorka je opravdu mistr ve vytváření nesympatických postav, jen co je pravda.
Rodiče hodnotím jako vyloženě frustrované, otrávené životem, otec na mě pak ke konci působil až děsivě slizce. Báry mi bylo moc líto, že musí žít v takovém prostředí, kdy se viní z toho, že za všechno může ona, nevědíc, že to tak není v pořádku. I když, bohužel, takové rodinné zázemí je i ve skutečnosti více než obvyklé. Při čtení jsem myslela na všechny děti v podobné situaci a bylo mi z toho moc smutno.
Ony totiž jsou u malých dětí poznámky rodičů celým jejich světem, sama si pamatuji, že to, co moji rodiče vyslovili a za moment zapomněli, si já pamatuji doteď, a to se jednalo o vtípky a maličkosti. Psychická újma dítěte, pokud se jedná o takové odpornosti jako v knize, musí být nekonečná.
Po přečtení jsem neplakala, jako někteří další čtenáři, ale zaplavil mě hluboký smutek, že Barunce nikdo nepomohl. Dvě pasáže ve mně zůstanou asi napořád:
„Když jsem přišla ze školy, bylo to doma strašný. Úplně nejstrašnější. Teda až přišli naši z práce. A zase jen kvůli mamce. Kvůli tomu, jak pořád jenom řve. A nejhorší je, že to řve na taťku a on je pak naštvanej na mě. Ani to bití nebylo tak strašný jako to, co na mě pak kvůli ní řval.“
„Vyletím z okna ven a je mi dobře, protože vím, že už nikdy tady nebudu.“
(SPOILER)
Knihu jsem měla přečtenou docela rychle.. I jsem se do ní dost vžila.. A každou stránku dost prožívala ve smyslu “sakra holka neboj se říct o pomoc!” Po celou dobu jsem měla hrozný vztek na rodiče, hlavně na matku a přála si aby všechny problémy Bára někomu řekla..
Ale nic takového se nestalo..A i konec mě úplně neuspokojil ..
Velmi dobře se četlo. Kniha je doplňována popisem myšlenek matky, což čtenáře ještě víc vtáhne do děje. Jinak velmi smutný příběh.
Styl knizky mi pripominal mou oblibenou knizku K mori od Petry Soukupove. Teda je to sila, ty rodinne vztahy. Doporucuji precist.
Velmi dobře zpracované, emotivní, smutné, skvěle napsané, dobře vystihnuté myšlení dospívající dívky, která se snaží zavděčit rodičům, střídající se s popisem situace očima matky, která nechce vidět nepříjemnosti a jejím cílem je vše prožít nekomplikovaně a vyhnout se eventuálním komplikacím. Vše podtrhují nádherné temné a dráždivé ilustrace Terezy Basařové.
Doporučuju! Kniha mě sice stála hodně slz, ale stály za to. Ještě horší totiž je fakt, že ta kniha se odehrává za spoustou oken.
Hovorový styl psaní mi naprosto vyhovoval. Asi většina z nás nepřemýšlí a nemluví naprosto spisovně, takže tento styl vtáhne více čtenáře do příběhu, který se tak stane ještě více uvěřitelným.
Někdy bych chtěla mít superschopnost a pozvat hlavní hrdiny na hrníček horkého kakaa, povídat si, obejmout je a třeba tak i jejich osudy zachránit.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
(SPOILER) Příběh se čte úplně sám a najednou je konec. Nemůžu říct, že by se mi knížka nelíbila, protože téma mne zaujalo i způsob vyprávění byl velmi svižný a nekomplikovaný. Uvození jednotlivých kapitol mini příběhy o dění ve vraním hnízdě bylo velmi originální a vlastně asi nejlepší z celé knihy. Co mi ale velmi vadilo byla jazyková úroveň jednotlivých postav. S ní mám u Petry Dvořákové dlouhodobější problém - jako by nám autorka chtěla říct, že v Čechách žijí jen samí jednodušší lidé. V románu Dědina to patřilo k věci a působilo to vzhledem k prostředí dělnického venkova přirozeně, ale Chirurgovi i Vranám to naopak bohužel uškodilo. Také gradace příběhu místy pokulhává, charaktery postav nejsou detailněji prokresleny a konec, ač patřičně zdrcující, působí spěšně a vykonstruovaně.