Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532651/bmid_zahrada-65d5ff3f59de8.jpg
4
2003
2003
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Přidat komentář
Kniha, ikdyž ji přečtete za jedno odpolodne, skrývá velmi citlivá a silná témata. Příběh vás opravdu vtáhne a musíte knihu prostě dočíst a pak ještě nad tím vším přemýšlet. Doporučuji...
Tak rychle jsem dlouho nic nepřečetla. Na začátku mě hnala zvědavost, pak se dal problém trochu očekávat a závěr - hodně se zamyslet.
Z první poloviny knihy jsem byla rozpačitá, velmi pozvolný začátek, milé čtení, ale nijak nic zajímavý příběh. Druhá polovina byla silná, velmi, v mých očích, naturálně popsané pocity hlavního hrdiny. Četlo se jedním dechem.
Dala bych asi i o jednu hvězdu víc, ale ten začátek…Začetla jsem se sice hned, ale příběh mě dvakrát nenadchl. Ani hlavní hrdina mě nijak zvlášť nezaujal, ale zvědavost mi nedala.
V průběhu čtení mě napadaly různé možnosti, proč kněz Jarek z církve odešel. Jedné jsem se vyloženě bála. A moje obavy se bohužel potvrdily. Chtělo se mi zvracet. Chtělo se mi přestat číst. Ale nedá vám to prostě. Druhá část knihy se čte pak jedním dechem. To téma je strašně těžké.
Nakonec jsem rada, že jsem knihu přečetla. Zároveň jsem byla ráda, že je konec. Doporučuji a posílám dál. Tuhle vím, že víckrát číst nebudu :)
Velmi silný příběh, ostatně jako všechny knihy Petry Dvořákové. Vůbec jsem knihu nedokázala odložit. Hlavního hrdiny bylo líto, ale jako matku dvou dětí mě velmi odpuzoval. No.. Dvořáková se s tím opět nemazala! ;)
Na přebalu je napsáno, že se kniha věnuje jednomu z nejtabuizovanějších intimních témat. I když jsem si knihu chtěla přečíst tak jako tak (protože po “CHIRURGOVI” a především “VRÁNÁCH” si od autorky přečtu všechno co vyjde), tohle mě vážně nalákalo. Když jsem po zhruba padesáti stranách začala tušit, trochu jsem zaváhala, zda ve čtení pokračovat, ale ve skrytu duše jsem věděla, že bych stejně přestat nedokázala. A po dočtení? Pro mě je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem letos (a možná i za minulé roky) přečetla. Nápad popsat toto téma z tohoto úhlu pohledu mi přijde geniální a já opravdu žasnu nad autorčiným pojetím celé “problematiky” (snažím se nespoilerovat:)). Cely příběh mě velmi zasáhl a já na něj stále nedokážu přestat myslet.
V komentáři na předchozí přečtenou knihu od jisté české autorky jsem psala, že jsem na českou prózu posledních let velmi pyšná a že má co nabídnout. Po “ZAHRADĚ” jsem se v tomto názoru jen utvrdila. Vážně moc doporučuji!
Prvotní téma knihy se mi zdálo parádní a četla jsem. Jedním dechem. Ale pak přišlo druhé téma (nebudu prozrazovat) a to mě tak znechutilo, že jsem měla knihu problém dočíst. Podobně jsem to měla i u předchozí knihy Vrány. Takže shrnutí : za mě moc překombinováno. I z jednoho tématu lze vytřískat hodně a autorka ten potenciál má..
Na Zahradu jsem byla obzvlášť zvědavá vzhledem k tomu, že jsem již dříve od Petry Dvořákové dvě knihy četla. Vrány mě zasáhly, Dědina mi příliš nesedla, tak jsem čekala, jak to dopadne tentokrát. Zhruba první třetina mě moc nebavila, respektive měla jsem problém začíst se, přestože jsem začínala tušit, jaká asi bude hlavní zápletka. Později, když už se ono "tajemství" odkrylo, kniha rázem nabrala spád, cítila jsem napětí a stránky mi začaly ubíhat rychleji. Téma bylo určitě zajímavé, nikdy jsem o ničem podobném nečetla a myslím si, že je důležité taková témata otevírat. Nicméně já osobně mám radši příběhy, kde se můžu nějakým způsobem v hlavní postavě najít, kde je mi hlavní postava sympatická a kde s ní souzním. Doteď nevím, co si mám vlastně o Jaroslavovi myslet. Občas mi ho bylo líto, občas se mi trochu hnusil. Ale asi to tak mělo být.
Neuvěřitelně silná kniha, která zpracovává extrémně těžké téma. Příběh se vyvíjí téměř plíživě, nečekaně a nakonec neúprosně. Popis vnitřní úzkosti, strachu a samoty je podán naprosto úžasně. Při čtení mi nebylo lehko, ale kniha je to skvělá.
(SPOILER)
Velmi citlivě napsaný příběh o nechtěném "daru", který muž dostal do vínku.
Petra je neuvěřitelná autorka, která píše o tabuizovanych tématech, jako jsou Vrány, Chirurg a teď Zahrada.
Bravurně napsáno, ta láska k zahradě, to uvědomění sebe sama, strach...
Velmi silný a smutný příběh.
Určitě doporučuji přečíst, škoda, že kniha byla tak krátká.
U tohoto počinu platí, že nezáleží na tom, zda je zážitek pozitivní či negativní, záleží na tom, jak je silný. A tento silný je. Zanechal ve mně nesmazatelnou stopu. Knížka se celkově četla dobře, takže ji přečtete jedním dechem a chcete vědět, jak to s hlavním aktérem dopadne. Emoce, které ve mně zanechala je těžké popsat. Každopádně je mi z toho smutno. A z toho příběhu i ne úplně dobře od žaludku. Doporučuji!
Hodně silné téma. A hodně smutný příběh, protože lidí jako Jaroslav je na světě asi hodně a mají to vlastně hrozně těžké. Nejdřív jsem byla po dočtení knížky trochu na rozpacích, že vlatně úplně nevím, co si o ní myslet, ale vlastně mě dost zasáhla. Ještě jsem nic od téhle autorky nečetla, ale určitě to zkusím.
V ich formě, citlivě, až poeticky vyprávěné, bez oplzlostí a vedlejších nepodstatných projevů, které by možná rádoby zvýšily čtivost románu.
Autorce nejde upřít snaha o vyváženost pohledu na svět, který musí přijmout člověk, jemuž se dostalo tohoto prokletí.
V souvislosti s kněžstvím jde o obecně proklamovanou záležitost, ale zvolená linie příběhu tento nedostatek náležitě vyvažuje.
Konstelace zvoleného jazyka mi připadá poměrně obyčejná, ale v některých textových pasážích dovede působit i vzletně a poutavě.
Ne každý se za život setká s problémem, který paní Dvořáková otevřela.
Přesto je všudypřítomný a odsouzeníhodný, i když s ním zřejmě nejde bojovat. V knize je moc hezky vyjádřeno.
ZAHRADA spíše rozvíří vody v českém literárním průmyslu tématem, nikoliv ohromujícím zážitkem z četby.
Velmi silný a poutavý příběh, který zpracovává dvě důležité a ne příliš medializované témata. Autorka má skvělý dar psaní, dokáže čtenáře skvěle vtáhnout do děje. Překvapil mě konec, popravdě jsem s jistotou očekávala, že to hlavní hrdina nezvládne a vypořádá se s tím po svém - tak jak bylo v posledních stranách naznačeno. Překvapilo mě, že konec byl finálně, dejme tomu, pozitivní. Mimochodem, jsem jediná, kdo stále očekával větší přiblížení postavy Jindřicha? :-)
Moje druha přečtena kniha od této spisovatelky a zase nejak poradne nevim, co k tomu rict. Cetla jsem Vrany a tam jsem mela takove smisene emoce, ze ani nevim, jestli se mi kniha libila a ted to mam zase. Proste nevim, nevim co napsat. Bylo to takove zvlastni. Na jednu stranu je pro me nepředstavitelne mit za souseda takoveho cloveka, ktery ma takove myslenky (a to deti nemam), ale to, jak se k nemu potom chovali mi take vadilo. Bylo mi ho lito. Zaver mi prisel takovy neukonceny, ale kdyz to ma mit nejaky ten hlubší význam, tak to asi musi tak nejak vyznit do ztracena.
Byla to síla. Příběh jsem přečetla na jeden zátah. Téma, které lidi odsuzují a hnusí se jim, přesto aktuální, ani netušíme kolik takto nemocných lidí ve společnosti žije. A mnozí z nich se třeba trápí tak, jako pan Jaroslav. Přesto, jako máma dvou holčiček, jsem ráda, že takového člověka nemám za souseda....
Vkusně a dobře napsaná kniha, která se snaží vzbudit ve čtenáři soucit a sympatie s hlavním hrdinou. V mém případě úspěšně. Nevím ale, nakolik je toto téma dobrý marketingový tah. Já si už Zahradu nikdy víc nepřečtu a ani si ji nenechám doma.