Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532651/bmid_zahrada-65d5ff3f59de8.jpg
4
1970
1970
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Přidat komentář
Kniha je to silna. Otevírá hned 2 temata (ne moc veřejně probrana) - pokrytectvi v církvi a "možnost" najit v sobě neco, co nechceme. A taky ukazuje, jak snadno lze morálně odsoudit člověka za to, ze "nic" neudelal. I kdyz se mi treba vic líbily knihy Vrany ci Dedina, i tak knihu doporucuji.
Lze pochopit nepochopitelné?
Příběh o samotě, pochybnostech, hrůze, bezmocnosti, úzkosti, strachu, o naději, která přichází a zase mizí, o bezútěšnosti, zklamání, víře i znechucení.
Bolavé, drsné, kruté a zdánlivě beznadějné.
...až když jsem se všeho vzdal, dostal jsem úplně všechno...
...odteď jsem cizincem všude, nejen v tomhle světě, městě i zahradě, ale i ve svém vlastním těle...
Smutné. A děsivé.
Odsoudit umí každý. Pochopit málokdo. Protože - jak lze pochopit nepochopitelné?
Přečtěte si...
Úžasná, nadčasová kniha, řeší tabuizované téma, četla se mi dobře, i když oddychovka to není. Kolik tíhy může unést jeden člověk, aniž by se z toho nepo....? Doporučuji k přečtení.
Za mě plný počet. Stejně jako Vrány, malá útlá kniha, kterou dočtete a nezapomenete na ní, přemýšlíte o ní... s Jaroslavem jsem vlastně soucítila, bylo mi ho strašně líto, nechce být takový, naštěstí nic neudělal.... strašně by mě zajímalo třeba pokračování, odhodlal by se k léčbě? Zůstane ve své milované zahradě?? Jak půjde jeho život dál??
Moje první kniha od autorky. Styl psaní je velmi čtivý ... ale ... v půli jsem chtěla knihu odložit. Dočetla jsem jen díky přečtení zdejších komentářů. Námětu moc nerozumím a čtení mi vlastně bylo velmi nepříjemné. Rozporuplné pocity ... a vlastně nemožnost řešení ... Jsem ráda, že jsem dočetla ... a stejně nevím, co si mám myslet.
Člověk má někdy málo kamenů. Ale než hodíš , zapřemýšlej . Podle anotace na zadní straně je to příběh, který testuje čtenářovu toleranci. a já sama nevěděla kdy vzít jídlonoš a donést Jarkovi teplé jídlo a pohladit ho a kdy ho kopnout do rozkroku.
Kdo byl ten čistý a kdo má právo soudit ? Sousedi , nevinné děti nebo já ?
Velmi silný příběh, jeden z nejsilnějších , co si vybavím.
Vrány ulétly a usedly do Zahrady . A co dál ?
Velmi silná kniha o víře, úzkosti, samotě a naději. Knížka se skvěle četla. Je kraťoučká, ale dokáže čtenáře skvěle vtáhnout do děje a hlavně v něm vyvolat emoce. Teda alespoň v mém případě se to podařilo. Tvorbu Petry Dvořákové mám ráda a toto je další povedená knížka. O příběhu budu asi ještě nějakou chvíli přemýšlet, pořád nevím, co si mám o hlavním hrdinovi myslet. Určitě doporučuji, ale veselé čtení to není.
Další knížka od Dvořákové, která zanechá pachuť a rozjitřené emoce. Téma se mi nelíbilo. Mám z osobních důvodů tendence nenávidět lidi, kteří si sáhnou na život, ale chápu, že tato životní dramata lidi baví číst.
Skvěle napsaný životní příběh jednoho člověka, který se dostal kam sám vlastně vůbec nechtěl se zjištěním, které vůbec nechtěl..další povedená kniha z pera mé oblíbené autorky.
Velmi silné téma..čtivé od začátku do konce .. dlouho nedostanu z hlavy asi jako vrány
Opět jiné téma a opět skvěle.Až na to že mi moc neseděl hlavní hrdina.Důvod je jasný.
Za mě ne. U této spisovatelky jsem jako na houpačce. Jednou výborný, jednou nemůžu dočíst. Kladné hodnocení za ten neobvyklý námět.
Autorka patří k mým oblíbeným, na její novou knihu jsem se těšila. Zvolené téma je neobvyklé, přemýšlela jsem, do jaké míry je problematika pravdivá. Položila jsem si otázku, jakým způsobem čerpala informace. Přece jenom církevní problematika je více méně zahalená tajemstvím a obyčejným smrtelníkům nedostupná.
Příběh zajímavý, přečetla jsem jedním tahem a opět mám o čem přemýšlet...
Knížka přečtená za jeden večer. Těžké téma uchopeno s nesmírnou citlivostí a taktem.
Když mi poměrně brzy došlo o čem kniha bude, váhala jsem , zda pokračovat.
Jsem ráda, že jsem knize dala šanci. Naprostá absence porozumění a empatie od okolí mi drásala nervy. Díky za lehce optimistický konec. Knihu dlouho nedostanu z hlavy ...
(SPOILER)
Doufám, že kniha přispěje k osvětě na téma parafilie.
Bohužel, popsané církevní mechanismy nejsou vyfabulované, ach jo.
No tak tohle byla síla. Knížku jsem přečetla za jedno odpoledne, nešlo se od ní odtrhnout. Za mě zatím nejlepší od Dvořákové.
Autorka se ozehavych témat vážně nebojí. Knížka se mi líbila, ale za mě nejlepší pořád zůstávají Vrány.
Od autorky jsem už přečetla všechny knihy a ani tato mě nezklamala. Je to náročné téma na zprcování, ale autorka jej zdařile zpracovala. S hlavním hrdinou jsou soucítila a jakýsi náznak pozitivního konce mě potěšil.
Silná kniha... Není to lehké čtení, ale doporučuji... Je to "typický" styl Dvořákové. Souhlasím s LuckaH2, že Vrány se mi líbily daleko více... Ale i tak dávám 5 hvězdiček