Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532651/bmid_zahrada-65d5ff3f59de8.jpg
4
1883
1883
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Přidat komentář
Vůbec jsem nevěděla, jakou tragédii mám čekat a tohle mě slušně překvapilo. Hodně silné téma, hodně dobře napsané. Kolik takových podobných osudů se skrývá v našem okolí... Empatie se z lidí čím dál více vytrácí. Nebuďme jako Anna a Pavel. Buďme jako pan doktor
Tedy! Na tuto novinku od Dvořákové jsem se moc těšila a musím říct, že nezklamala. Dvořáková prostě umí psát, umí vtáhnout čtenáře do příběhu už od první stránky a ačkoli se zpočátku zdá, že se jakoby nic závažného neděje, opak je pravdou. Postupně se čtenáři odhaluje opravdu nelehké téma (nechci spoilerovat) zpracované na "lehkém podkladu" zahrady a starého domu a jeho nového obyvatele Jarka. Kniha, která si podle mého názoru určitě zaslouží pět hvězdiček.
Na novou Dvořákovou jsem se těšila, ale moc jsem si ji nepošetřila, přečteno za 2 dny.
Vyhořelý kněz Jarek se vrací do vily svých milovaných prarodičů (maminka mu zemřela když byl ještě malý a otec je alkoholik), která po jejich smrti hodně zchátrala. Kromě domu je třeba dát do pořádku i zahradu - práce na ní ho uklidňuje a pomáhá zvládat osamělost i návrat do běžného života. Najde sice chvilkové štěstí, když se spřátelí se sousedským manželským párem a jejich dětmi, ale to zakrátko skončí katastrofou, která navždy poznamená jeho život.
Tušila jsem už od začátku o co asi půjde a je to opravdu citlivé a smutné téma, která autorka zvládla popsat bravurně a s empatií a donutí čtenáře k zamyšlení - je správné okamžitě soudit člověka s údělem jako má Jarek a přát mu jen to nejhorší? Při čtení totiž zjistíme, že ne všechno je černobílé ačkoli lidé rádi berou "spravedlnost" do svých rukou.
Moje druhá Petra Dvořáková - ikdyž se druhé Vrány nekonaly, tak i Zahrada je silným příběhem na malém rozsahu. Zdánlivě se nějakou dobu nic neděje, ale až se dít začne, tak je to masakr. Jaroslava mi bylo až líto, úplně bylo cítit ten zmatek, tlak a úzkost.
Dechberoucí a geniální!
Tohle jsou snad jediná slova, která tuto knihu vystihují. Ta obsahuje hned několik vážných témat, ale to hlavní, tedy téma samoty a vyloučení ze společnosti, autorka zpracovala naprosto bravurně! Těch, kteří něco podobného zažili, se to velmi úzce dotkne. A ti, co měli to štěstí a nemuseli si ničím takovým projít, díky autorce poznají, jaké to je něco tak strašného prožít. Navíc celý příběh je protkán tématem víry v Boha, což oceňuji v dnešní době snad ještě víc. Cením si toho, že se autorka nebojí takovéhle téma v dnešní době do knihy zakomponovat. Je zde skvěle ukázané, že Bůh může mít mnoho podob a mluvit k lidem různými formami. A leckdy se může zdát, že mlčí a někam se ztratil, ale v té nejtemnější hodince se ukáže.
Celý příběh a hlavně konec mi prostě vzal dech. V knize se vlastně nevyskytuje moc dialogů, ale i přesto je příběh dynamický a hlavně díky tomu je zde mnoho místa na popisy zahrady a pocitů hlavní postavy Jarka, takže jsem se do knihy dokázala naprosto ponořit a do hlavní postavy vžít a soucítit s ní. Ty pocity zoufalství, samoty a že se proti vám spiknul celý svět, z knihy přímo čišel, až mi bylo hlavní postavy líto.
Tahle kniha mě naprosto rozsekala.
Silný a kontroverzní příběh o nepříjemných věcech, Dvořáková se toho teda nebojí. Knížka je velmi krátká, ale o to údernější, umí vyvolat vskutku silné pocity. Skvěle uchopené téma a jednoznačně pět hvězd.
Jedna věc mě ovšem štve, a to je anotace, která je zezadu na obálce knihy. (Jiný text než zde na Databázi knih.) Mám na beletrii ráda takové ty zvraty a překvapení, ovšem v tomto případě mi onen šokující převrat v ději úplně zkazil právě autor anotace, který onu hlavní zápletku, kterou má čtenář postupně a pozvolna objevovat při čtení, snad už ani nemohl vyzradit méně názorně. -_-
Trochu tedy závidím například uživatelce Arkagas, která tady v recenzi pár hodin přede mnou napsala: "Do poloviny jsem si říkala ‚ oukej, tak už mi řekni, o co tady jde a proč se pořád točíme v zahradě...‘ ", protože já to věděla předem a přesně tenhle pocit bych při tom čtení chtěla zažít taky, ovšem byla jsem o něj okradena. :)
To ovšem není vina autorky, takže v hodnocení dolů nepůjdu. Každopádně jak si mám jinak proboha vybírat knihy, když ne podle anotací, a zároveň zůstat překvapená? :(
Uf. Další Dvořáková a další silná kniha. Tak nějak už jsme si zvykli, že v jejích knihách není nakonec nic jak jsme si mysleli na začátku, ale přece jen tohle je hodně silné. Zahrada je kniha, která zpracovává jedno z nejtěžších témat lidskou a neodsuzující formou, což je v dnešní době dost vzácnost. Pomáhá nám nahlédnout do myšlení člověka, který se s tímto problémem potýká a věřte mi, ta kniha ve Vás bude rezonovat ještě dlouho po přečtení. Do poloviny jsem si říkala: „oukej, tak už mi řekni, o co tady jde a proč se pořád točíme v zahradě..." A pak to přišlo - přišlo zamyšlení se nad tématem i pochopení, proč má Zahrada růžový přebal. Přečteno na jeden zátah, ta kniha se i přes své těžké téma nedá odložit.
Příběh se mi líbil a to zvláště první část, kdy to bylo takové příjemné, vše šlo krásně až do určité chvíle (na kterou jsem čekala a vlastně ji ani nechtěla). Pak se vše obrátí vzhůru nohama. Sama jsem přemýšlela, jak bych se chovala, co bych cítila, kdybych měla takového souseda. Zajímavé bylo kouknout na to trochu z druhé strany, ale můj postoj by to asi moc nezměnilo. Jinak bych si také přála rozumět zahradě tak jako on. Děkuji za příběh a zamyšlení.
Čtivá, úzká kniha. První kniha od této autorky a určitě zkusím další.
Dobře uchopené téma.
"Lidi umí být svině, něco o tom vím."
5*
Autorka má talent na výběr témat svých knih, vždycky se jí podaří mě přilákat... A jak už má ve zvyku, na katolické církvi nenechává nit suchou a pranýřuje ji bez milosti prostřednictvím postav (Jaroslavovi bývalí farníci a kolegové) i úvah (vybavuji si cosi znepokojivého o svátosti zpovědní). Hlavní postava byla pro mě hůře uchopitelná, nesympatická a jaksi nesourodá tím, že šlo o muže zatíženého ženským (autorčiným) uvažováním. Je to klidný děj, taková procházka lehce zanedbanou zahradou, bez větších šokujících zvratů. Vyprávění o Jaroslavově minulosti mi přišlo mnohem zajímavější než jeho upachtěná přítomnost.
Přečteno za jeden večer. Autorka nám svojí brilantní hrou s češtinou přibližuje život Jarka, bývalého kněze,který bojuje se svým vnitřním rozpoložením, s vírou, nevírou, Bohem. Zahrada, kterou zvelebuje, je mu útěchou.... A pak, v polovině knížky se stane něco, co ho donutí prozřít. (Já na ten okamžik čekala, trochu tušila a byla to síla)...Zajímavé téma zpracované sutorkou z pohledu muže. Myslím, že se jí tato kniha velmi dobře povedla.
Velmi silný příběh. Intimní zpověď muže, který má velké trápení a snaží se s ním poprat. Krásné popisy zahrady,s velkou láskou.
Téma starého domu a zanedbané zahrady otevřelo naplno mou fantazii. Hlavní postava to ale celkem brzdí. Když už jsem ji vzal na milost za to, že alespoň bojuje, celé se to zvrtne. Vlastně nerozumím, jestli proti církevnímu klišé autorka bojuje nebo si vyřizuje účty. Jestli jsou ostatní vlastně tak ploše zlí nebo jen hrdina takový ubožák, že mu nelze ani fandit.
Knihy autorky ,,nebo spíš témata jsou velice silné,,jelikož kniha Vrány je pro mě nezapomenutelná a kdykoli si na ni vzpomenu husí kuže a slzy,,tak to má další knihy vždy těžší,,ale Zahrada,,má pěknou obálku a člověk by asi čekal něco ružovějšího ,,ale ne,,opět silný příběh,tajemství,co se vlastně stalo,,farář,,Petra Soukupová prostě umí,,a v takové utlé malé knižce tolik emocí,bolesti..už ted jsem zvědavá,,jaké téma otevře príště...
Kniha na mě působila velmi manipulativně, s čímž mám ale u knih autorky problém zatím vždy. Chybí mi tu především hlubší psychologie postav, uvěřitelnost příběhu. Hlavní postavou je sice muž, ale já jsem za ním pořád během čtení viděla autorčino ženské myšlení. Styl psaní se mi zdá velmi obyčejný. Kniha zřejmě zahřeje u srdce skalní odpůrce církve.
Kontroverzní téma, kterého se spisovatelka zhostila na jedničku. Knížku jsem přečetla na jeden zátah, nedalo se od ní odtrhnout. Místy je knížka tak depresivní, že jsem měla pocit, že i já prožívám tenhle smutný příběh. Rozhodně tuto spisovatelku doporučuji. Zatím se mi všechny její knížky moc líbily i když většinou nejsou veselé a optimistické
První knížka od této naší spisovatelky, ke které jsem se dostal náhodou a nelituji toho. Životní příběh faráře Jaroslava mě velmi zaujal ikdyž nejsem nábožensky smýšlející člověk. V jeho pohnutém dětství bez matky s věčně podnapilým tátou se jeho výchovy ujali děda a babička. I tyto negativní zážitky ho vedly k tomu, že se obrátil k víře v Boha. Po čase však rezignuje na pohodlný život na faře a vrací se do zpustlého domku svých prarodičů, kde prožil své dětství. Opuštěn jeho věřícími, obtížně navazuje vztahy se sousedy, protože jeho okolí v něm vidí nenormálního člověka, který zklamal a dobrovolně opustil církevní prostředí. Popsaný příběh mě jako mnoho dalších čtenářů vedl k zamyšlení, jak zhodnotit tento složitý život hlavního hrdiny a nedobral jsem se k jednoznačnému postoji. Autorku románu chválím za to, jaké zvláštní téma si zvolila v této knize. Určitě si přečtu i další její příběhy. Dávám 5*
Velké očekávání - prvotní chyba. Vážné téma které na mě v tomto podání nijak patřičně nezapůsobilo. Stejně jako Dědina, neurazí, ale ani nenadchne. Myslím, že už se s paní spisovatelkou nebudeme vzájemně trápit.
Naprosto skvělá Petra Dvořáková! Četla jsem od ní Chirurga, Dědinu i Vrány, žádná nešla odložit a Zahrada se k nim již také řadí.
Byť s málem dialogů, děj má od prvního momentu rychlý spád a dynamiku, monology hlavní postavy Vás ihned vtáhnou, úvahy o Bohu přimějí se zamyslet, k tomu všemu vykreslení psychologie člověka, který dojde k tragickému poznání a kterému držíte palce, aby na to všechno přece jenom nebyl tak sám, a se zábleskem naděje na konci. Třešničkou je pak samotná práce s jazykem. I když těžké a smutné téma, Petra Dvořáková "vyrobila" (alespoň pro mě) knižní klenot.
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
(SPOILER) Přečteno za dva dny.
Když jsem si knihu půjčovala, pořádně jsem nevěděla co od ní čekat. Čekala jsem vyhořelého faráře, který se začne starat o svoji zanedbanou zahradu a během práce si bude pokládat nejrůznější filozofické otázky. To že na mne v knize čeká tak silný a smutný příběh, jsem opravdu nevěděla. Jarka jsem měla ráda, pak mi ho bylo líto a zachytila jsem sama sebe, že si mi občas dost protivil. Myslím si, že pokud bych byla v kůži Anny, zachovala bych se úplně stejně. Během čtení jsem tedy bojovala sama se sebou a i po dočtení knihy mám takový zvláštní pocit. V hlavě mám spoustu otázek, protože přestože Jarek nic špatného neudělal, ty myšlenky se mu neustále honí hlavou. Není to jen otázka času?