Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532651/bmid_zahrada-65d5ff3f59de8.jpg
4
1885
1885
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Přidat komentář
Velmi těžké téma, velmi citlivě zpracované.
"A poprvé v životě jsem se svým Bohem šťastný a svobodný, takový, jaký jsem a potřebuju být. Nesoudí mě a nehodnotí, i když jsem poškozený. Jako je každá poškozená rostlina nebo zlomená větev v zahradě její součástí."
Bohužel, lidé to nevidí stejně jako Bůh... Netřeba říkat víc. Doporučuji k přečtení!
(SPOILER) Knížku jsem četla na doporučení a měla jsem jí dočtenou za jedno odpoledne. Zrovna nedávno jsem přemýšlela o tématu, o němž kniha pojednává, jak to musí být pro člověka těžké, když ne vlastní vinou dostane do vínku takový "dar". Jak je to vlastně strašně nefér, když i v případě, že se takový člověk ničím neproviní, tak na něm ta vina ulpívá. Je to hodně těžké téma a autorka ho pojala velmi čtivě a citlivě. Osobně mi byl hlavní hrdina vlastně sympatický, ačkoliv přiznávám, že jako matka bych se zachovala stejně jako Anna (možná s tím rozdílem, že by mi souseda bylo líto).
Opet skvela kniha autorky, ktera je misty tak depresivni, az to ze stranek preleze i na samotnyho ctenare. Cetla se opravdu sama a nedokazala jsem ji odlozit, prestoze jsem vedela, k cemu se schyluje a bala se toho.
Vůbec jsem nevěděla, co mám od této knihy čekat, nečetla jsem recenze ani anotaci, prostě se mi kniha dostala do ruky a já ji za dva večery přečetla. Woow! V půlce nastal nečekaný zvrat a já jsem jen hltala, jak všechno dopadne. Nečekaný námět mě donutil nad tématem přemýšlet a myslím, že mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.
Těžké a smutné téma, které se hl. postava snaží léčit prací na zahradě. Petra Dvořáková má ráda depresivní témata a ani nyní neudělala výjímku...
Zakázané téma, tuhne mi krev v žilách. Někdo čte horory a thrillery a mě stačí obyčejný lidský osud. Skvěle napsaná knížka, kdy se úplně vpíjíte do děje a přemýšlíte zda hlavního hrdinu nenávidíte nebo vám jeho osud přijde smutný a těžký.
Zajímavá a čtivě napsaná kniha. Pěkně popsáno, jak člověk bojuje se svými démony. Kdo zvítězí, toť otázka. Petra Dvořáková umí napsat čtivou knihu s neotřelým námětem.
Opět jsem se nezklamala. Petra Dvořáková je výborná a moc mě baví, že se nebojí otevírat třinácté komnaty.
Paní Dvořáková si opět zvolila ožehavé téma. A opět to zvládla na jedničku.
Útlou knížku jsem přečetla za pár hodin. A oscilovala jsem mezi znechucením a lítostí k hlavní postavě. Jak sám říkal, Bůh ho takového stvořil... Čímž vše omlouvá. Ale zároveň se snaží mít to pod kontrolou. Ovšem zvládne to? Bez důkazů jej skoro všichni šmahem odsuzují. Trochu mně to připomnělo dánský film Hon. Tam byla hlavní postava čistá jak lilie, ale stejně na něm ulpěla špína.
Těžké téma výborně zpracované tak, jak to právě tato autorka umí. Kniha s menším počtem stran, ale s velkým obsahem uvnitř, který nutí k zamyšlení.
Mám ráda příběhy "s přesahem". Příběhy, které ve mně doznívají, o kterých přemýšlím ještě nějakou dobu po přečtení. A nejsem ani proti otevřeným koncům. V Zahradě je toho však neuzavřeno, nedořečeno tolik, že nevím, "co tím chtěl básník říci". Že truchlivé dětství zákonitě směřuje k neradostné budoucnosti? Že náhlé vzplanutí víry nikomu nezajistí smysluplný život v prohnilém kléru? Že slovo je mocná zbraň? Že naděje umírá poslední? A co dál?
Tak z anotace jsem si vůbec nedokázala představit, o čem kniha bude. Tipovala jsem to na zakázanou lásku. V jistém smyslu jsem se trefila. Všechna čest Petře Dvořákové, s jakou sugescí a empatií zvládla zpracovat příběh člověka, který je mužem, knězem a nositelem hrozného cejchu. Řekla bych, že si vybrala dost těžkou osobnost, ale všechno jsem jí věřila. A ten popis zahrady jako oázy klidu a bezpečí, jak s tím jen souzním. 100%
Zase velmi dobrá a velmi čtivá Dvořáková.Vrány jsou lepší,ale i tohle bylo velmi slušné.
Tak tohle byla jízda! Od první po poslední stránku. Petra Dvořáková fakt umí!
Petra Dvořáková prostě umí, je to podle mě jedna z nejlepších současných českých spisovatelek. Tímto románem (nebo spíše novelou) to jen dokazuje. Líbilo se mi, jak byla minulost hlavního hrdiny trochu zahalená tajemstvím a hlavně jak se odhalily některé jeho aspekty a najednou člověk neví, jak se k němu má postavit, zda mu držet palce nebo ho zatratit a s obavami čte další a další stránky...
Neuvěřitelně empaticky popsán krátký (ale velice zlomový) úsek života jednoho pětatřicátníka. Petra Dvořáková mě neustále překvapuje svými knihami, je to určitě jedna z nejlepších autorek své generace. Tak moc jsem fandila hlavnímu hrdinovi, aby se se ctí vypořádal se všemi nástrahami, které mu život nachystal.
Určitě je to příběh, který stojí za přečtení, ale hlavně za přemýšlení o tom, co všechno se může v našem okolí přihodit, aniž bychom si to přáli - aniž bychom to mohli ovlivnit.
Velice silný příběh.
Držím autorce palce, aby jí to i nadále takhle úžasně psalo.
Velice působivě popsaný osud člověka. Na jedné straně k politování, na druhé vzbuzuje obavu - co všechno se může skrývat v blízkém člověku? A co může takový člověk dělat, když najednou i rádoby přátelé na něj pořádají štvanici? Zahrada je moje první knížka od Petry Dvořákové a s jistotou můžu říct, že si přečtu i ty dříve vydané.
(SPOILER) Zajímavé a aktuální téma, tak nějak jsem nevěděla, jak se k hlavnímu hrdinovi postavit, spíš jsem se na to dívala neutrálně, nebyl mi ani sympatický, ani odporný. Určitě ale chápu, že s tímto žít musí být hodně těžké.
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Naprosto skvělá Petra Dvořáková! Četla jsem od ní Chirurga, Dědinu i Vrány, žádná nešla odložit a Zahrada se k nim již také řadí.
Byť s málem dialogů, děj má od prvního momentu rychlý spád a dynamiku, monology hlavní postavy Vás ihned vtáhnou, úvahy o Bohu přimějí se zamyslet, k tomu všemu vykreslení psychologie člověka, který dojde k tragickému poznání a kterému držíte palce, aby na to všechno přece jenom nebyl tak sám, a se zábleskem naděje na konci. Třešničkou je pak samotná práce s jazykem. I když těžké a smutné téma, Petra Dvořáková "vyrobila" (alespoň pro mě) knižní klenot.