Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532651/bmid_zahrada-65d5ff3f59de8.jpg
4
1885
1885
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Přidat komentář
Dvořáková má neuvěřitelný talent v tom, že tak silný příběh plný emocí zvládne vtisknout na necelých 200 stran a je tam vše. Nic nechybí.
Zahradu jsem začala číst, protože Dvořáková. Ani jsem si pořádně nepřečetla anotaci. S Jaroslavem odkrýváte jeho životní příběh. Podvědomě tušíte, co přijde a kam vše povede, ale nechcete si to připustit. Téma je opravdu ožehavé a v literatuře zatím moc neprobádané a o to je kniha zajímavější a čtivější. I když už nemůžete, čtete dál, protože potřebujete vědět.
Knihy Petry Dvořákové mám prostě ráda - jsou psané životem. Výjímkou není ani tento silný příběh - autorka opět nezklamala - doporučuji.
Tohle byla moje první knížka od Petry Dvořákové a na úvod musím říct, že se mi líbila. Ani já neprozradím, o jaké téma jde, ale věřte mi, že vás zanechá s myšlenkou, s jak velkým utrpením se někteří lidé musí každý den prát. A je to boj opravdu hrozný. Je to PROKLETÍ.
Líbilo se mi, jak se knížka plynule čte, než se nadějete máte 189 stran přečtené a ve vás rezonují už jen dojmy. Téma je sice tvrdé, a ano, i se o něm nemluví, přesto se čtenář ponoří do pocitů nešťastného člověka, který zůstal sám na svůj úděl.
I když nejsem věřící, tak i Bůh na něj zapomněl. Některé popisy vás nenechají v klidu, budete cítit možná nechuť, opovržení, ale na druhou stranu si položíte otázku:
Máme všichni právo někoho takového soudit?
Smutné především bylo, že si tu špatnost hlavní postava plně uvědomuje. O to je snad ta knížka i šokující, protože jde o inteligentního, chytrého a moudrého člověka. Ví, že když se nebude hlídat tak bude mít vážné problémy. Nicméně, aniž by se něco VÁŽNÉHO stalo, tak ho stejně okolí odsoudí a chová se k němu příšerně.
Zajímavá sonda. A ten kontrast - krásná zahrada versus „ten problém“ je nezapomenutelná. Nad Zahradou budu dlouho vzpomínat.
Ano, velmi útlá knížka a velmi citlivé téma, jednohubka a lahůdka v jednom !
Petra Dvořáková napsala opět procítěný, svérázný příběh, který nutí k zamyšlení, příběh plný pocitů, dojmů, ztrát i hledání. Příběh o muži, který se vrací z nepovedené duchovní cesty domů. Otvírá starý, zrezivělý zámek u domu své babičky, otvírá zahradu, kde znovu najde sám sebe i svou vlastní minulost a budoucnost. Návraty domů nejsou nikdy lehké.
Pětatřicetiletý Jaroslav, bývalý kněz, se po odchodu z církve vrací do domu, kde vyrůstal. Domu, kde žil jako malý společně s dědečkem a babičkou. Domu, který má obrovskou zahradu, o kterou se společně s dědou staral. Nic ale není tak, jak si pamatuje. Dům je odpojený od elektřiny, zatuchlý, špinavý, zahrada zarostlá, i sousedi se změnili. V takovém domě se snaží zabydlet, hledá si práci a odreagováním je pro něj samotná zahrada. Vše vypadá, že je na dobré cestě, ale jen do té doby, než dojde k velkému uvědomění si…
Na další knihu Petry Dvořákové jsem se moc těšila :) A dostala jsem, co jsem očekávala? Myslím, že ano.. a možná ještě víc. Autorka proste umí psát! A nebojí se vytáhnout i tabuizované téma, jak je to i v této knize. Záměrně nebudu prozrazovat jaké. Je natolik překvapivé a šokující, že vás o to nechci ochudit. Chválím dobře zvolenou anotaci, která vlastně nic moc neprozradí a hlubší smysl dostává až v průběhu čtení. V první třetině jsem měla trochu problém se začíst. Bylo tam hodně popisu, hodně církve, do které absolutně nevidím a jednoduše je to pro mě neznámé téma. Pak ale příběh nabere grády a skoro nešlo přestat číst. Z “toho tématu” mi bylo špatně, trochu jsem se bála, co přijde dál. Ale zvědavost mi samozřejmě nedala :) Ukazuje je, že nic není úplně černobílé a donutí nás o tom přemýšlet.
Od autorky jsem ještě nic nečetla, jen jsem vždy registrovala dobré ohlasy. Až jsem si řekla, že bych mohla dát šanci této útlé knížečce. Bylo to dech beroucí. Hlavní postava byla vykreslena zajímavě až místy děsivým způsobem. Příběh celkový mě ohromil. Určitě v blízké době vyhledám i ostatní knížky od této autorky.
Kniha je to tenoučká, proto nelze napsat nic o jejím obsahu, abych neprozradila hlavní zápletku, která je v příběhu opravdu stěžejní. I když je odhalení šokující, donutilo mně se zamyslet nad spousty aspektů. Uznala jsem, že chování postav kolem hlavního hrdiny, je sice alarmující, ale naprosto pochopitelné, ale v lecčem uznáte i nelehké postavení Jaroslava. Těžké téma, Co se mi líbilo a co jsem si v této knize vychutnala, byla láskyplná péče Jaroslava o zpustošenou zahradu, jako protiklad k jeho černé stránce.
(SPOILER) Ufff....no nějak jsem nebyla schopna vyvinout soucit s hlavní postavou. Zpočátku kněz,poté samotář a skrytý pedofil. Autorka však téma zpracovala výborně.
Vůbec jsem si o knize nic nečetla. Podle názvu a stylu psaní jsem jen předpokládala, že autorka se bude zaobírat tématem zahrady a její metafory na lidskou duši, či jiné podobné metafoře. Bylo pro mě sice zajímavé číst psychologický rozbor člověka a jeho motivů. Nedokážu si však představit, že uvědomnění si hlavního hrdiny je natolik šokující pro jeho osobu. Trošku mi tam chybělo, že se jednalo o událost jako blesk z čistého nebe. V tomto případě byly reakce okolí asi oprávněné, ale moc zajímavá sonda do situace, jak se někdo cítí a čemu je vystaven ze strany společnosti. V mé práci v advokacii čelíme takovým neoprávněným zásahům lživým trestním stíháním často a máme dokonce i soudy o mnohamilionové škody. Čekala jsem tedy horší konec a snad mi to i bylo líto, že to vlastně dopadlo "dobře". Po knize Vrána hodnotím jako trochu horší počin, ale kdo ví, jestli to není spíš mužským a takhle specifickým tématem.
Přestože se knížka četla dobře a jedná se o mojí oblíbenou autorku, tohle téma není nic pro mě.
Paní spisovatelka má knihu jako vždy bravurně zpracovanou.
Pohled do hlavy kněze je velmi poutavý, ale málokdo by o něj stál.
Lidé okolo dříve soudí než vidí jedince jako člověka s chybami. Můžeš se dívat a přesto nevidíš.
Nic, nic, nic…nejkratší cesta k Bohu.
Od knihy jsem ze začátku nevěděla co čekat, protože anotaci jsem snad ani nečetla. Ale jelikož knihy od Dvořákové hltám, tak jsem ji hned objednala.
Dvořáková opět dokázala perfektně vykreslit téma, která je v dnešní společnosti tabu. Nebudete vědět, jestli máte sympatizovat s Jarkem a nebo být spíš hodně znechucení. Ovšem rozhodnutí sousedky Anny naprosto chápu... Hrdinové knih od Dvořákové ve mně vyvolávají protichůdné pocity - na jednu stranu jste s nimi a na druhou s nimi pohrdáte.
Dvořáková krásně rozdmýchává prosté lidské strachy. A tady šla ještě dál. Do problému, se kterým jsem nevěděla, že mám takový problém číst, až když mě některé pasáže nutily skoro zvracet.
S jejími postavami tradičně držím krok už od první stránky.
Třeba jako tady Jaroslav. Nešťastný člověk, plný prázdnoty z neštěstí, před kterou se mu nejde schovat. Pocit, že se nemůže v životní etapě vrátit zpátky ale ani není, kde pokračovat. Takový ten děsivý moment, který je ještě víc na prd, když je člověk sám.
Pak ale přišel bod, kdy jsem zkrátka měla problém vidět osobu, kterou se mám snažit pochopit. Která nemá právo být, čím je a naplnit si život. A i když si sám problém
uvědomoval a bojoval proti tomu, sympatie logicky nepřicházely.
Před žádnou konfrontací jsem neměla nikdy stáhlý žaludek jako tady. Vlastně od určitého bodu jsem četla v křeči a bála se každou molekulou co přijde dál.
Já nechci moc prozrazovat a vám doporučuju nic si nezjišťovat. Musím tomu dát pět hvězdiček, i když jsem se cítila fyzicky špatně.
Já chci od knížek emoci a odvahu, ne s prvoplánovým šokováním, ale se životní realitou.
Paní Dvořáková minulý rok na besedě ve Zlíně naťukla, co si prožila a potvrdila mi, že takoví autoři mi zkrátka dají svými knížkami nejvíc.
Co nezažili jen sluníčkové momenty a nebojí se v knížkách jít za hranici.
Za ten konec dávám o hvězdičku míň, ale o tom až později.
P. Dvořáková je asi má nejoblíbenější současná autorka, její tvorbu už pár let sleduji, sleduji její vývoj a každou novinku si rád přečtu. Nejinak tomu bylo i u Zahrady. Již na začátku? tohoto roku jsem se na její besedě dozvěděl, že píše další knihu, od toho dne jsem těšil na to, kdy kniha vyjde. Musím říct, že je to další skvělý počin této české autorky. Žasnu nad tím, jak si dokáže vybrat palčivé téma a takto ho na pár stranách zpracovat.
Autorčinou předností je především její styl, úsporné a hutné věty, které nutí čtenáře zjistit, jak se příběh bude odehrávat dál; tento koncept platí jak pro Zahradu, tak i pro předešlé knihy.
Odvahu vybrat si toto téma by neměl každý, stejně tak schopnost ho takovým způsobem zpracovat. Při čtení jsem přemýšlel, jaké motivy knihou prostupují. Zjistil jsem, že hlavní motiv jednoduše koresponduje s názvem. Bylo velmi vzrušující s touto myšlenkou sledovat vývoj příběhu.
V zahradě jsem viděl motiv, který měl mnoho podob: stejně jako zahrada, která se s rokem mění a nikdy nevíme, jak přesně naše práce na ní dopadne, tak stejně i příběh hlavního "hrdiny" byl takto problematický. Dále jsem v motivu zahrady viděl jakou úlevu, odpočinek od "všední problematiky bytí", od strastí hlavní postavy (vlastně jakýsi únik) a v neposlední řadě i možné vyústění celého příběhu, které se v závěru potvrdilo.
K tomu věrně přisluhovala i obálka knihy, ve kterou bychom mohli interpretovat jako spojení symbolu trnové koruny, ale také symbol neobhospodařené zahrady (duše) ztraceného člověka hledajícího vykoupení. Velká poklona nakladatelství Host i samotné autorce!
Přesto si dle mého názoru kniha pět hvězdiček nezaslouží z několika důvodů: v porovnání s její dosavadní tvorbou je Zahrada dobrým počinem, ne však skvělým; a především, že konec příběhu mě jako čtenáře neuspokojil. Čekal jsem mnohem emotivnější a silnější zakončení.
Oproti knize Vrány nešla autorka až na dřeň, přesto je to velmi silný příběh. Není to úplně černé nebo bílé, čtenář může s hlavním hrdinou sympatizovat a stát na jeho straně, zároveň může mít pochybnosti a ve vzduchu se bude vznášet takové to "Ale přece..." je to především příběh o hledání cesty z velmi těžké až bezvýchodné životní situace.
Zahrada je knihou o krutých ranách osudu, o stigmatizaci a vykořenění. Tenká knížka skýtá silné téma, a toto psychologické drama se pro leckoho bude možná číst poměrně těžko. Má v sobě celou řadu problematických scén, jež vyžadují přeci jen trochu silnější žaludek. Autorka se nebojí se vší citlivostí otevírat téma, jež je nejen tabuizováno, ale rozhodně není v tuzemské literatuře běžné. Nestaví na kontroverzi, ale ani se jí příliš nebojí a jakkoli by se mohlo zdát, že je vše pojato poněkud jednostranně a že by mohlo jít o jakési vyřizování si účtů s církví, náznaky naděje v jinak dosti deprimujícím finále jsou důkazem, že tomu tak není.
Všechna negace a spílání plynou z Jaroslavovy situace a dává tak smysl, že takto uvažuje. Chování a reakce ostatních lidí pak působí možná až příliš realisticky. Psychologický, dramatický a nesmírně silný zážitek. Tak by se dala popsat Zahrada, jež lže doporučit každému, kdo se nebojí jisté pochmurnosti a tématu, které má odvahu málokdo otevřít a popsat tolik uvěřitelně a dobře, jak se to podařilo zde. Tenká kniha na malém prostoru velkými slovy obratně popisuje vše, co je třeba…
(SPOILER)
Co se knihy týče - skvělé čtení, zajímavý a velice silný námět ze života. Ze začátku jsem se trochu nudila, ale poté zvrat a nestíhala jsem zírat. Vřele doporučuji.
Co se námětu týče - netroufám si hodnotit a soudit, jelikož zvěrstva typu zneužívání dětí se děly a bohužel dějí stále. Je mi z toho neskutečně špatně a smutno. Přesto autorce patří veliké dík, že toto téma vytáhla.
Opět skvělá knížka od mé oblíbené autorky. Zpočátku jsem vůbec nečekala, jakou bude mít kniha pointu a o co v ní půjde. Nechci prozrazovat více, abych i ostatní čtenáře nepřipravila o moment překvapení. Hlavního hrdiny mi bylo upřímně líto, i když se vůbec nedivím ani reakci sousedky, asi bych se jako matka nezachovala jinak... Bylo to skvělé počtení, i když opět hodně pochmurné.
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Skvělé a dojemné! Velmi emotivní zážitek! To, že zahrada a hlavně práce na ní dokážou pomoci v situacích, kdy je člověk psychicky na dně a život se sype, je pravda odvěká a také jsem si to osobně vyzkoušela. Zahrada dokáže ukonejšit a pohladit samotnou duši a hrabání v zemi a péče o rostliny dávají vždy aspoň nějaký smysl, když vše ostatní včetně lidí zklame. A právě popis sepjetí hlavního hrdiny s jeho zahradou v době psychické krize se podařil paní Dvořákové na jedničku .. nic dalšího nebudu prozrazovat, ale empatický čtenář hlavní téma uhodne velmi brzy...