Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548668/bmid_zveda-se-vitr.png
4
463
463
Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má totiž zvláštní dar: dokáže komunikovat s duchy. Když zanedlouho policie zatkne pachatele, každý si myslí, že je po všem, ale smrt je nenasytná šelma. Uplyne víc jak dvacet let a ničivá síla se na Hodonín žene znovu. Přichází tornádo a s ním se vrací všechny staré příběhy, traumata a bolesti, které trápí obyvatele i město. Osud se snaží opsat kruh a dokonat tragédii – a Filip se mu chce postavit. Ale pokud má neštěstí odvrátit, musí se bývalá parta dát zase dohromady a čelit tajemné síle společně. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času…... celý text
Přidat komentář
Autorka jede ve stejném tempu, jako u první knihy Šepot z lesa, která mě bavila o něco více, než takto. Na druhou stranu, je Zvedá se vítr (více reálný i tím propojením se skutečnými tragédiemi a celým dějem) než předchozí kniha, která sice byla čtivější, ale měla mnohem více chyb a nesrovnalostí v ději. Myslím, že kdo se nechá nést energií tornáda, bude ho kniha bavit.
Zivot je moc kratky na to, aby clovek cetl neco co se neda.... Bohuzel....
Abyste si tuhle knihu mohli užít, musíte se oprostit od myšlenky, že vše je reálné a dá se vysvětlit. Pak je to opravdu dobré čtení, i když do žánru horory bych jej nezařadila. Taky doporučuji soustředit se na datum na začátku každé kapitoly, jinak je možné, že se ztratíte v čase.
Mě čtení bavilo.
Tuhle knížku z české dílny jsem znovu dostala na vánoce, proto ještě fotka u stromečku
Teď jsem cítila, že na ni přišla řada. Chvíli jsem začátek čtení odkládala, neboť jsem na tento žánr neměla moc náladu.
V roce 1997 byly velké povodně, které postihly jižní Moravu. Po ustanutí velké vody najde parta dětí mrtvolu krásné dívky a rozhodnout se, že vezmou vyšetřování do svých rukou.
V roce 2021 naopak zasáhne tornádo a téměř všechny špatnosti se připíší jemu.. parta přátel se po více než 20ti letech musí dát znovu dohromady a všemu se postavit..
Popravdě nevím, co si o knížce myslet. Jakože.. nebylo to úplně špatné, ale výborné to taky nebylo. Mně osobně se decentně pletly jména Roman a Radek, chvíli mi trvalo si uvědomit, kdo je kdo. Autorka dost přeskakovala v čase. Chvíli psala o tom, co se stalo po tornádu, a pak zase chvíli o tom, co se stalo před ním. Jako pomůcka sloužily napsané data, ale trochu ruší zážitek ze čtení, abych se podívala, jaké datum bylo v předešlém úseku.
Jakmile vypluly na povrch některé informace, konec jsem si předpověděla správně.
V budoucnu si to určitě přečtu znovu a budu se to snažit znovu a víc pochopit.
Co se mi tak trochu líbilo byla i zmínka o alkoholismu, což podle mě není tolik běžné.
Dávám 3,5
Autorka má svůj osobitý styl psaní, což se po prvotině potvrzuje zde. Květnaté věty "s kudrlinkami" jsou pěkné oživení třeba mezi suššími překladovými knihami... ale já jako čtenář jsem se toho nasytila asi v první půlce, a pak už mi lyrická nadýchanost úplně každé věty byla na obtíž. Určitě by šlo ubrat, méně je někdy více. Příběh má jistě potenciál, ale přišlo mi to celé příliš osobní, příliš konkrétní, příliš podrobné ve zbytných detailech. Stačilo by poodstoupit o pár kroků od důvěrně známého prostředí, neřešit úzkostlivě místní názvy, přijde mi to svazující. Zbytečné tlačení na pilu. Mně osobně by se lépe četlo o tom, jak se "zvedá voda a vítr" klidně někde ve fiktivním městečku. Parta dětí je vděčný prvek, to mají čtenáři rádi, dlouho jsem si libovala, že se autorka oprostila od okaté inspirace S. Kingem, ale čím rychleji se blížil závěr, tím víc jsem tam tu inspiraci stejně viděla. Plusový bod dávám za lehké propojení s první knihou, to bylo nenásilné a hodilo se tam.
Já poslední dobou buď fakt nemám štěstí, nebo se ze mě stává nějaká hodně kritická čtenářka. Předchozí knihu Surmanové jsem označila za "nadějeplnou", ale Zvedá se vítr je za mě docela přešlap.
Líbilo se mi namotání děje na přírodní katastrofy v ČR a také malá zmínka o hrdinovi Šepota z lesa, ale mám moře výhrad. Na začátku každé kapitoly zdlouhavé rádobylyrické popisy. Podivná přirovnání takřka všeho ke všemu, kde sice oceňuji originalitu, ale zároveň se mi prostě nelíbila a připadala mi docela neobratná ("za chvíli cvakl vypínač a zhasl ty, kdo celou noc doufali, že se jí jen rozbil telefon"). Ploší hrdinové (hlavně ničím nesympatický Filip a šablonovitý pámbíčkář Radek), kteří se motají rozvleklým dějem, jež vlastně ani není moc napínavý nabo strašidelný, spíš takový nějaký. A autorka, sama novinářka, má zjevně potřebu nacpat postavu se stejným povoláním do každé své knihy.
Předchozí vychvalovanou knihu autorky jsem zatím nečetla, i když mi leží v knihovně, tak nějak úmyslně jsem sáhla nejprve po této.
Paní spisovatelka má velmi
bohatou češtinu, ale v některých okamžicích mi to připadalo spíše na škodu, byla jsem textem a všemi přirovnáními a barvitými popisy v něm tak zahlcená, že jsem se musela vracet a číst znovu abych pochopila, docenila, vstřebala vše.
I tak je to ale zajímavý příběh, mysteriózní prvky mě velmi bavily. Nicméně mrazení, jako třeba u Trhliny pana Kariky, jsem tady neměla :)
Další můj nový objev a jsem tomu velice ráda. Líbí se mi, že se knihou prolíná krásně děsivě poetický jazyk popisů přírodních živlů a jevů (třeba ta bouřková obloha plná modřin) s dialogy v místním dialektu, do toho vstupuje tajemno (nečíst na noc) a napětí a k tomu bravurně vystihnuté povahy lidí (Kristin tatínek zejména) a co se s nimi bude dít do budoucna. Časové skoky mi v příběhu moc nevadily, spíš naopak, byla jsem o to víc zvědavá. A jako prémie retro návrat do devadesátek, kdy děti ještě lítaly venku, jezdily na kolech a koupaly se v rybníku, kde jsou ty časy a vůbec ta dnešní doba... Jenom jedna výhrada - prosimvás, proč zase kočka a jiné bezbranné tvorstvo? Proč si k trápení nemůžete vybrat jenom dospělý lidi? Papír to snese, ale já jen stěží a i jenom představa mě bolí. Takže jsem ten neblahý osud bestii moc přála.
Od autorky jsem četla Šepot z lesa a ta kniha se mi moc líbila, takže jsem se pustila do čtení i této knihy, na které mě velice lákalo, že se děj odehrává v místě, které znám velice dobře.
Kniha je napsaná velice poutavě, ale musela jsem ji odložit a nedočítat v noci, protože jsem strašpytel. Takže jsem knihu dočítala přes den za sluníčka.
Moje shrnutí je, že se mi kniha velice líbila, styl psaní, postavy... Taky propojení s předchozí knihou, jenom si nejsem jistá některými věcmi.
Třeba jsem si myslela že Petr Valeš byl rozvedený, ale třeba Kristýna byla druhá žena, nevím...
Tak mám novou oblíbenou českou spisovatelku a musím si od ní přečíst vše. Miluju krásné popisy a autorka tu s nimi vskutku nešetří. V tak trochu mystickém příběhu šmrnclém detektivkou používá nebývale básnický jazyk a velmi zajímavé metafory a přirovnání. Bylo to skoro jako báseň v próze a já si užívala každé, každičké slůvko. Krom úžasné jazykové vybavenosti a neskutečné imaginaci musím vyzdvihnout příběh, kterým se prolínala nenávist s láskou, beznaděj s nadějí, beztarostnost dětství a dospělácké ulpívání. Na pozadí povodní a hurikánů tu autorka rozpoutala epický příběh o hledání viníka, o odplatě a o zkoumání sebe samých. Román má spoustou bočních zápletek, které se v závěru krásně spletou v uvěřitelný celek. Bylo to nádherné čtení.
Mystery příběhy čtu asi ze všeho nejradši, ovšem je jich poněkud málo, takže jsem vždycky strašně ráda za cokoli nového. Plus ještě když se to pokouší o nějakou detektivní zápletku. Bohužel tahle kniha mi příliš nesedla...ovšem pořád musím říct, že jí za sebe považuji za velmi kvalitní. Čte se dobře, ale autorka má tendenci psát hodně popisným a až lyrickým stylem, který příběh hodně bobtná a ucpává ho, takže to díky tomu není příliš čtivé, aspon za mě. Je skvělé, že má autorka vlastní autorský styl, který je nápaditý a hraje si se slovy, ale když je to opravdu v každé druhé větě tak to začíná být trochu vyčerpávající. Příběh jako takový se mi líbila, ale byl kapku nesourodý, občas se v něm přeskakovalo, pak se skočilo až o několik let do předu. Trochu jsem se v tom ztrácela. Postavy nebyly špatné, ale pořád zůstávaly celkem neosobní a čtenář měl od nich odstup. Detektivní zápletka byla zajímavá, ikdyž poněkud průhledná. Upřímně se mi tam moc nehodilo to propojení s povodněmi, přišlo mi, že to s příběhem moc nesouviselo a fungovalo to tam jako samostatný příběh, ale dohromady mi to teda moc nešlo. Znovu už bych si knihu určitě nepřečetla.
Ufff, jsem ráda, že jsem konečně zdárně prokousala ke konci. Toto bylo zklamání, od knihy jsem čekala úplně něco jiného. Nebavilo mě to, neseděl mi styl psaní, vleklé vybarvování krajiny a přeskakování v čase a od jedné postavy k jiné. Když už jsem se konečně trochu začetla, ejhle jsem byla zase jinde. A strašidelné nebo hororové mi to rozhodně nepřišlo.
Povodně, tornádo, horor. Stejně jako u předchozí knihy jsem byla nadšená ze začátku. Druhá část byla méně psycho jaku u Šepotu, jen jsem se musela ze začátku vracet, protože autorka střídala 2-3 dny před a po Tornádu jak potřebovala a já si toho všimla až když mi neseděly souvislosti. Konec už byl lepší, věcný a vysvětlující, to mi u Šepotu chybělo.
Za mě lepší než prvotina, byť opět temné a hrůzu nahanejici. Otázka, co víc. Jestli samotné přírodní katastrofy nebo temná síla.
Líbilo se mi naroubování příběhu do povodní a tornáda.Autorka se rozepisuje o situaci těchto živlů u nás.Mráz z toho šel po zádech ještě po takové době.Samotný děj byl hodně dobrý a zajímavý.Styl vyprávění a čeština spisovatelky je originální a neokoukaná.
Tuto knihu jsem měla docela dlouho v seznamu "chci přečíst". Konečně na ni došlo a jsem nadmíru spokojená.
Velmi dobře vystavěný příběh čtyř malých kamarádů, kteří se připletou k vraždě. A po mnoha letech se zdá, že je nutno dojít k symetrii. Do děje se připlétá i dění související s tornádem na Hodonínsku.
Chvilku mě mátly časové údaje a vracení se o pár dní zpět. Jinak za mě velká spokojenost. Podle recenzí je Šepot z lesa ještě lepší, tak už se těším.
Myslela jsem, že něco takového umí jen pan King.
Geniální! stejně jako první kniha Šepot z lesa.
Opět skvělá! Úplně stejně jako autorčina prvotina ( a propojení s ní potěšilo). Autorka umí pracovat s hororovým žánrem na jedničku, bavila mě atmosféra z "To" (tyhle dětské party se nikdy neomrzí, jsou jako připomínání vlastního dětství, takže mě při čtení vždy potěší), propojení reálného řádění živlů s vymyšleným příběhem, spousta věcí na zamyšlení (atmosféra maloměsta, covid, dezinformace), ale i humor (např. Radek, který pořád jedl). A do toho nezaměnitelná a k dokonalosti vybroušená autorčina čeština. Má to všechno, co od tohoto žánru očekávám. A jsem moc ráda, že máme v Česku někoho takového, kdo dává život mysteriózním příběhům i v našich kulisách. (Bylo načase, už jsem toho Kariku Slovákům začínala závidět!)
Ani nevím, co ještě můžu dodat k této knize.. čekala jsem úplně něco jiného a rozhodně bych ji neřadila mezi horory, se mnou to nedělalo vůbec nic.. Byl to takový deník přírodních katastrof střihnutý Covidem a k tomu jakože "mystično".. Nejzajímavější linka byla opravdu jen se "Sněhurkou" a pak jak gradoval konec, jinak mě to opravdu nebralo :-(
Štítky knihy
horory duchové a přízraky povodně jižní Morava české horory Hodonín hurikány a tornáda
Skrýt reklamy
Prvni kniha autorky Sepot z lesa se u me nominovala na jednu z nejhorsich knih uplynuleho roku. Letosni stafetu v teto kategorii prevzalo toto dilo autorky, a podle meho nazoru bylo jeste slabsi. Vubec nechapu tak vysoka a nadsena hodnoceni.