Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548668/bmid_zveda-se-vitr.png
4
463
463
Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má totiž zvláštní dar: dokáže komunikovat s duchy. Když zanedlouho policie zatkne pachatele, každý si myslí, že je po všem, ale smrt je nenasytná šelma. Uplyne víc jak dvacet let a ničivá síla se na Hodonín žene znovu. Přichází tornádo a s ním se vrací všechny staré příběhy, traumata a bolesti, které trápí obyvatele i město. Osud se snaží opsat kruh a dokonat tragédii – a Filip se mu chce postavit. Ale pokud má neštěstí odvrátit, musí se bývalá parta dát zase dohromady a čelit tajemné síle společně. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času…... celý text
Přidat komentář
Za mě je škoda, že tato kniha má jen "modré" hodnocení. Ano oproti první knize je to trochu jiné, ale i tak silné a skvělé. Úvod Vás opět lehce přivítá, představí a zasekne drápek. A v tu chvíli se to rozjede. Vítr možná ještě lepší než "Šepot". Jen ta Kristýna, a provázanost na Petra a Imbuse tam byla za mě navíc. Vůbec být nemusela. Možná jakoby se autorka bála právě toho. Že všichni budou chtít Petra a Imbuse. Ale Sněhurka je pro ně zdárnou parťačkou... za mě tedy super. Těším se na další knihu. A poučení? Že i zdání klame, a někdy modrá není dobrá ale skvělá!
V podstatě se podepisuji pod hodnocení LuckaLO. Bohužel, po Šepotu z lesa velké očekávání, což se nesplnilo. Měla jsem problémy dočíst, navzdory květnaté češtině, která byla zbytečně místy vyšponovaná a jakoby na sílu. Hvězdičku přidávám za propojení linky postavy Petra a Imbuse ze Šepotu, což mě probralo z letargie a napovědělo, že není všechno snad ztracené...
Mně se autorčina druhá kniha líbila mnohem víc, než ta první, tedy Šepot z lesa. Tak nějak mi hlavní hrdina, jeho parta, jeho schopnosti i zasazení děje do období nejdříve ničivých povodní a potom tornáda více promlouvali do duše. Moc se líbilo i malinké propojení s hrdinou předchozí knihy.
Tak nevím. Nápad napsat české "TO" po moravsku (hodonínsku) a zapojit do toho skutečné tragické přírodní katastrofy se mi velmi líbil. Výstižný popis prostředí, místních lidí, party dětí a jejich mentality, moravské koláče :-))) a nářečí. OK. Na rozdíl od předchozí autorčiny knížky "Šepot z lesa" mi v knize něco chybělo, něco přebývalo. Neumím to vyjádřit, ale příběh mě přišel hlavně v druhé polovině takový roztříštěný, chyběl mi jakýsi "tah na branku", který čtenáře jako já úplně pohltí. I když námět zajímavý až tragický, byl román pro mne méně strhující. Špatné to ale nebylo. Autorka umí psát velmi dobře a hodlám ji i nadále sledovat a podporovat.
Na tuhle knížku jsem se hodně těšila, Šepot z lesa byl totiž skvělý. A jsem zklamaná. Příběh mě vůbec nebavil, je zdlouhavý a celkem nudný, do čtení jsem se musela nutit. Chyběla mi originalita a atmosféra první knihy. Snad se třetí kniha (doufám, že bude) povede víc, autorka má krásnou češtinu a psát umí.
Tato knížka by mohla klidně být detektivka. To vše tajemné je tam dosazené tak nějak uměle. Vůbec to nefunguje. Ani by to tam nemuselo být a kniha by i tak nějak dopadla. Chybělo mně mrazení, atmosféra první knihy, která byla skvělá, originální, napínavá. Tohle mi přišlo jako kompilace všeho možného. A ta inspirace Kingem byla chvílemi až moc okatá. Škoda, ale věřím, že to není autorky poslední slovo a že nám všem ještě ukáže
Kateřina Surmanová na sebe upozornila už svou povedenou prvotinou Šepot z lesa, novinka Zvedá se vítr není klasickým pokračováním, byť k malému provázání, pomrknutí směrem k debutu, přeci jen dojde. Ale to, co je podstatné - autorka dvojkou nezklamala.
Příběh se tentokrát točí kolem vraždy mladé dívky a dětské bandy, která se po letech opět sejde, aby definitivně zametla se zlem obcházejícím jejich kraj. Řádění živlů Surmanová líčí skvěle, zápletka o dvou časových rovinách a mraky mikropříběhů připomínají slavná díla mistra hororu, v žádné případě však nejde o vykrádání. Tenhle koncept je, ať už díky TO nebo seriálovým Stranger Things, prostě oblíbený. Ostatně z lehce podobným motivem pracovala už minule.
Autorka má dar poutavě psát, do osudů mnoha místních postav zabíhá často, mozaiku Hodonína v době záplav a následného tornáda skládá pečlivě a už dlouho jsem nečetl tak příjemně mrazivé závěry kapitol. Už teď se začínám těšit na třetí knihu.
Autorcinu knihu Sepot z lesa hodnotim jako nejlepsi, kterou jsem letos precetla. Mozna ma vysoka ocekavani zpusobila spatny pocit z teto knihy. Zvedá se vítr od Surmanové je kniha, která mě bohuzel zklamala. Příběh sice začíná slibně, ale autorka ho zbytečně protahuje nečekanými odbočkami a neustále přidává další a další vrstvy, i když hlavní případ je vyřešen poměrně rychle. Příběh by byl dobry, kdyby se ho autorka nesnazila uměle prodloužit. Kniha konci několikrát, což působí nekoordinovaně. Surmanová sice vládne květnatým jazykem, ale pro tento žánr je, podle meho nazoru, nevhodný. Pozitivem je zasazení příběhu do naší země a jejich historickych událostí.
Má druhá kniha od autorky a musím říct, že stejně tak, jako mě překvapila její prvotina, mě překvapila i tahle její následující knížka... Celý příběh autorka zasadila do událostí, které má spousta lidí ještě živě v paměti. Dokázala velmi precizně popsat pocity i celé situace, které kolem povodní i covidu panovaly, takže to ještě o něco více umocňovalo pocity z knihy. Moc se mi líbilo, že nebyl jen jeden vypravěč, ale rovnou tři - dávalo mi to smysl a dávalo to knize takový zvláštní a velmi příjemný švih. Propojení s první knihou některými postavami mi sice přišlo trochu na sílu, ale vlastně proč ne... Vzhledem k tomu, že se jedná o na sebe volně navazující knihy. Opět musím vychválit její osobitý styl psaní, díky kterému je nezaměnitelná.
Pro me prekvapive velke zklamani. Protoze autorcina predesla kniha Sepot v lese je za me jedna z nejlepsich knih, ktere jsem cetla.
Myslim, ze to nebylo prehnanym ocekavanim. Jednoduse se tu zkombinovalo vice zanru a deju, ktere dohromady nedokazaly udrzet ctivou linku.
Hlavni linie pribehu byla rozmelnena historickymi realiemi a desitkami lidskych pribehu, ktere nez doznely, uz jsem si pomalu nepamatovala, o cem byl hlavni dej. Pocit napeti se tak, vzdor vsemu nadprirozenu, v teto zmeti take nemohl objevit.
Beru to jako krok vedle, dalsi knize dam urcite sanci.
(SPOILER) Za mě naprosto úžasný příběh. Trochu vybočím, ale za mě tato kniha byla lepší než Šepot. Zasazení skutečných tragických událostí do příběhu je horor sám o sobě a když se k tomu přidá mrtvá Sněhurka, šelma a sama smrt, prostě WOW.
Zklamání. Bylo mi líto knihu odložit, když jsem si ji koupila, ale vůbec jsem se nezačetla. Většinu času se děj nikam neposouvá, kniha je plná líčení atmosféry a prostředí, což mně osobně nesedlo. Ale to je subjektivní, jiný to může ocenit... Já čekala větší příběhovost. Rozuzlení příběhu se nachází cca v půlce knihy, proč tak brzy? A do toho zbytečné dělení knihy na části psané v 1.osobě, 3. osobě a pasáže, které s hlavní dějovou linkou neouvisí a každé jinak označené a strukturované. Atmosféra tajemma se za mě nedostavila. Líbila se mi původní myšlenka srovnání dvou katastrofických událostí a téma návratu domů, stejně jak tomu bylo u Šepotu. Za to alespoň 2 hvězdičky.
Po úžasném Šepotu z lesa pro mě zklamání. Chybělo tomu to mrazení, které jsem čekala a na které jsem se těšila.
Čekala jsem od knihy víc, protože první díl Šepot z lesa byl super. První polovina mě nadchla, protože se děj odehrával v blízkosti mého bydliště a u hlášek pubertálních děcek jsem se dost pobavila, páč jsem si vzpomněla na své pubertální mládí. Druhá půlka knihy už byla míň záživná a asi bych knihu za horor ani nepovažovala. Uvidíme jak se povede autorčina třetí kniha, určitě jí dám šanci.
Po Šepotu z lesa jsem měla velká očekávání. Zvlášť, když se příběh odehrává u nás. Jsem ze sousedství Hodonína, takže popisovaná místa dobře znám. V roce 97 jsem byla dítě, to si nepamatuju, ale tornádo ano, i když se mě nebo mé rodiny přímo nedotklo. Ale šok z následků je popisován velmi věrně. Z tohohle pohledu jsem velmi spokojená.
Bohužel ta mysteriózní část velmi pokulhává. Na nějaké tajemno, mráz běhající po zádech, jsem čekala marně. "Nadpřirozeno" tu bylo na živelné katastrofy naroubováno dost nasílu. Škoda.
První část docela dobrý. Druhá část špatná. Autorka je vynikající jak se ukázalo v knize Šepot z lesa, ale tahle kniha je prostě nepovedená.
Autorka používá moc pěkný jazyk, prostředí je mi blízké, jak tím, že je to Morava, tak i časem, věcmi které si pamatuji z dětství (ale drago jsem teda nejedla a nikdy jsem to nechápala, co na tom spolužáci mají).
Tentokrát mě ale příběh nechytnul tak jako Šepot. Zatímco u Šepotu byla mysteriózní část příjemným vytržením z běžného stereotypu, tady byla už až přehnaná, poněkud přitažená za vlasy nebo se moc tlačilo na pilu. Pořád slušné čtení, ale Šepot z lesa se mi líbí mnohem, mnohem víc.
Díky audioverzi se to poslouchalo pěkně, ale víc jsem měla čas vnímat rušivé elementy jako například asi product placement Albert, slova jako Okamura a Babiš... Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě tohle nedokresluje atmosféru, ale spíš mě vyruší z konceptu. Mám raději díla, která mohu považovat za plus mínus nadčasová. Tohle ztratí za pár let působivost, že to nikdo nebude chápat.
Zatímco reminiscence do mého dětství byly veskrze příjemným oživením neznámého textu, politická vsuvka ze současnosti mi rozbourává koncentraci.
Zdá se, že autorka je sečtělá, má něco nastudováno. Možná je to někdy spíš na škodu. Nemohla jsem si místy nevzpomenout na zlo ve tvaru Kingova To, proti kterému se postaví parta kamarádů. Bohužel zrovna Pennywise a zápletku s ním spojenou bych z Kingova románu vyhodila, bavil mě u To ten zbytek.
Tedy knize Zvedá se vítr dohromady dávám střed, ale jsou to spíš 2,5 hvězdičky než 3,5.
(SPOILER)
Na tuhle knížku jsem se po šepotu z lesa těšila jako malá. Bohužel knížka docela zklamání. Nenazvala bych to hororem. Spíš neco katastrofického, ta šelma moc strašidelná nebyla. Nejvíc strašidelné bylo to, jak lidi jak za covidu vznikla mezi lidma nenávist podněcovaná konspiračními teoriemi a stále pokračuje něčím novým. A že někteří lidé tomu opravdu tak moc věří.
Každopádně propojení na konci s první knihou bylo milé, ale reputaci už si nezvýší.
Ale i tak se těším na další knížku. Ta další už třeba mě zase usadí na zadek....
Na novinku Kateřiny Surmanové jsem se moc těšila. Její prvotina s názvem Šepot z lesa byla skvělá, připodobňovala jsem ji ke Karikovi.
Když jsem se dozvěděla, že se nový příběh bude odehrávat na Jižní Moravě a zahrnovat dvě nešťastné přírodní katastrofy odehrávající se během posledních 30 let, a sice povodně a tornádo, říkala jsem si, že by to mohlo být zase skvělý.
Ale tahle knížka mě bohužel vůbec nechytla :( Ba naopak, dostala mě do čtecí krize a nedokázala jsem se přes ni snadno dostat.
Hlavními hrdiny jsou parta malých dětí, přičemž jedno z nich má silně spirituální cítění a umí komunikovat s mrtvými. Tyto děti během povodní v devadesátkách objeví mrtvolu mladé dívky, jejíž smrt se snaží objasnit. Během následné katastrofy v podobě tornáda sledujeme stejnou partičku, avšak nyní skládající se s dospělých, jejichž přátelství během let postupně uvadlo. Další přírodní katastrofa a nové informace ohledně vraždy dívky je ale opět spojí dohromady a přátelé se po letech snaží znovu navodit klidnou atmosféru v jejich rodném Hodoníně.
Dle mého názoru to bylo až moc překombinované. Stačilo by mi, kdyby se autorka zaměřila na jednu z věcí - nadpřirozeno v rámci přírodních katastrof, vražda a komunikace s mrtvými nebo osudy lidi na Hodonínsku. Ale všechno dohromady mi to nějak nedávalo smysl. Knížka pro mě vůbec nebyla strašidelná ani napínavá, opravdu mě moc nebavila a nudila jsem se u ní.
2/5 dávám za vyobrazení reálných medailonků lidí během katastrof - myslím, že pokud znáte obě situace jen z médií, budete překvapeni nad surovostí a opravdovostí některých věcí.
Štítky knihy
horory duchové a přízraky povodně jižní Morava české horory Hodonín hurikány a tornáda
Skrýt reklamy
Uff, tak jsem konečně dočetla. Mám-li být úplně upřímná, nebýt kniha z mého rodného města, odložila bych ji. Příběh jako takový nebyl špatný, ale asi mi nesedlo psaní autorky, netuším. Její druhou knihu, která má vysoké hodnocení, jsem nečetla a po této knize ani nevím, jestli ji někdy číst budu.
Jak jsem již zmiňovala, jelikož se příběh odehrává v Hodoníně, popisy města a nejrůznější detaily, jako je Mléčňák, písecký dort, panelka k jezu apod., mě hřály na duši, a proto hodnotím 3 hvězdami. Za horor bych knihu ale rozhodně nepovažovala.
Autorka se dost opírá o mytologii, možná čtenáři, kteří mají tohle rádi, si zde přijdou na své.