Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548668/bmid_zveda-se-vitr.png
4
463
463
Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má totiž zvláštní dar: dokáže komunikovat s duchy. Když zanedlouho policie zatkne pachatele, každý si myslí, že je po všem, ale smrt je nenasytná šelma. Uplyne víc jak dvacet let a ničivá síla se na Hodonín žene znovu. Přichází tornádo a s ním se vrací všechny staré příběhy, traumata a bolesti, které trápí obyvatele i město. Osud se snaží opsat kruh a dokonat tragédii – a Filip se mu chce postavit. Ale pokud má neštěstí odvrátit, musí se bývalá parta dát zase dohromady a čelit tajemné síle společně. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času…... celý text
Přidat komentář
Kateřina Surmanová doslova proletěla všemi knižními platformami díky svému debutu Šepot z lesa.
Já si letos řekla, že chci tak zjistit, jak autorka píše a proč ji všichni doporučí. Takže když autorce vyšla novinka Zvedá se vítr, která je navíc o dost útlejší než Šepot z lesa, pustila jsem se do čtení.
Už z anotace je naprosto zřejmé, že má autorka hodně ráda Stephena Kinga, konkrétně podoba s knihou To je jasná.
Za mě to bylo fajn čtení, hodně lidí mi doporučovalo tvorbu autorky, protože umí skvěle vykreslit atmosféru a to mohu jedině potvrdit. Vítr, povodně... Všechno působilo opravdu reálně. Zároveň mi ale v příběhu, na to jak byl krátký (280 stran), chybělo napětí - první polovina byla výrazně méně akční než ta druhá.
Nemůžu srovnávat Zvedá se vítr s Šepotem z lesa, ale pokud máte rádi tvorbu Stephena Kinga, dobře popsanou atmosféru a nevadí vám pomalejší první polovina, tak na novinku mrkněte.
A za mne spokojenost. Ano, první kniha byla o pár fousků lepší, ale i toto nebylo vůbec špatné, stálo to za přečtení. Líbilo se mi i prostředí Hodonína, to pak člověk leží v mapách a studuje. Mimo jiné, ten mléčný bar mám v hledáčku... :-)))
Kniha je dobrá jen dávám o hvězdu méně protože Šepot z lesa byl lepší. Kniha se dobře čte připomíná mě trochu od S.Kinga To parta děti co řeší případ v pubertě a pak dospělosti. Kniha se odehrává v Hodoníně tak nechybí ani Slovácké nářečí, dobrá reklama na město že získáte chuť se tam jet podívat. Kniha připomíná i smutné věci co postihlo Moravu velkou vodu a tornádo. Kniha je dobrá stojí za to číst.
Kateřina Surmanová je moje nová oblíbená česká spisovatelka. U Šepotu z lesa jsem jen kroutila hlavou, kde se taková mystika v českých vodách vzala a když jsem viděla Zvedá se vítr na pultech, už jsem po něm chňapla jako po jistotě. Čtivé, tajemné... ten správný koktejl nejlepších mrazivých ingrediencí. Myslíte na příběh při usínání a těšíte se na další nálož...
A navíc to drobné spojení s Šepotem mi udělalo radost! Jen tak dál.
Tato kniha se vám dostane pod kůži i do všech zákoutí vaší mysli. Slibuji, že se po dočtení budete na spoustu věcí dívat už navždy jinak.
Povodně zasáhly jižní Moravu, ničí vše, co jim přijde do cesty, a navíc parta dětí najde mrtvolu krásné dívky. Filip, který vidí duchy, se rozhodne vypátrat vraha. Po více než dvaceti letech se žene další pohroma tentokrát vítr, který si s sebou bere vše auta, domy, ale i životy.
Po knize Šepot z lesa, ze které jsem byla nadšená, jsem neváhala ani minutu a okamžitě jsem si přečetla i Zvedá se vítr. Jsem ráda, že se má vysoká očekávání naplnila.
Příběh je nakombinován vyprávěním z minulosti, z přítomnosti, čekají nás podrobnější informace o povodních i o hurikánu. Postupně autorka přidávala, spojovala, prolínala, až nám řekla vše, co bylo potřeba a čtenář si vše posbíral a poskládal a po téměř tři sta stranách si mohl oddechnout. Je to čtivé, napínavé, smutné, ale i dojemné.
Moc mě baví kombinace skutečnosti, fikce a nadpřirozena. Nevěřila bych, že to k sobě půjde tak skvěle. Prožívala jsem pocity lidí při ničivých záplavách i hurikánu, zároveň jsem se místy bála. V některých situacích jsem měla oči přilepené na řádky a ani jsem nedýchala. K tomu všemu jsem si zavzpomínala na devadesátky, ve kterých jsem vyrůstala, takže nejednou jsem v příběhu potkala dobře známé momenty.
Kolikrát mi běhal i mráz po zádech, i když po dočtení knihy toto rčení už raději nebudu používat.
Autorka má svůj nezaměnitelný, osobitý a originální styl. Potvrdila to svou druhou knihou. Já si ho zamilovala, takže už teď vím, že ať Kateřina Surmanová napíše cokoliv, já si to moc ráda přečtu.
Byla jsem namlsaná autorčinou prvotinou, která je úžasná. A asi i kvůli velkému očekávání jsem dost v rozpacích. Hodně je tu cítit Stephen King, celou dobu to vypadá jako To šmrncnuté Mrtvou zónou. V příběhu bohužel není vůbec nic originálního. Celkový dojem napravuje autorčin styl. Používá nádherný jazyk a zajímavé obraty. Je to rozhodně lepší průměr 3,5/5*.
Strašně jsem se těšil na tuto knihu a strašné zklamání bohužel ..... Celkem jsem se ztrácel v ději , který už sám byl dle mého názoru nudný a vůbec mě nezaujal ..... Předchozí knihou Šepot z lesa si spisovatelka nastavila dost vysokou laťku a bude mít dost těžké ji překonat a nebo se aspoň přiblížit..... Snad se další kniha povede.
4,5*
Čtení další knihy Kateřiny Surmanové mi udělalo neskutečnou radost, styl jejího psaní mi až neuvěřitelně moc sedí, troufám si tvrdit, že bych její nezaměnitelný rukopis, její lyrické slovní obraty - pro tento žánr až netypické - dokázala rozeznat na první dobrou. Má to šmrnc, své tajemné kouzlo. A navíc je zde onen odvěký souboj dobra se zlem, který v autorčině podání však vůbec není prvoplánový, a já jí ho žeru i s navijákem :-)
Celá recenze v záložkách.
Čekala jsem víc.Knize chybí napětí.Střídání minulosti a součastnosti se moc nepovedlo.Příběh by potřeboval dost rozvinout.Je tam i dost matení......
Jazyk autorky je kapitola sama pro sebe, pro tuhle slovní zásobu by většina vraždila, byť ta květnatost někdy trošku brzdí napětí v klíčových momentech. Zároveň ale dokáže dostat do triviální scény punc epičnosti a magie. Paradoxně se um nazvat věci pravými jmény nejlépe projevuje v pasážích z kroniky osudů místních obyvatel, které byly poutavé a na pár řádcích dokázaly vystihnout nejedno trauma prolézající dnešní společností. Líbí se mi ta provázanost zločinu s hororem. Líbily se mi barvy, chutě a vůně dětství.
Námět byl super, líbily se mi ty popisy povodní a tornáda. Zvraty byly takové vcelku očekávatelné. Co mi však vadilo, že byl příběh takový docela rozvleklý, svižnější tempo by mu prospělo.
Musím říct, že Šepotem z lesa si autorka nastavila laťku dost vysoko a tak jsem měla velká očekávání i od její novinky. Hlavně, když se celý děj odehrává tady na Moravě v místech, které dobře znám. Musím říct, že jsem byla zklamaná. I když jsou v knize popisovány záplavy a ničivé tornádo, kniha se mě nedotkla tolik jako kniha předchozí. Často jsem se ztrácela v časových rovinách, popisech apod. Příběh se vlekl a celá zápletka pro mě nebyla tolik wow. To nic nemění na tom, že autorka umí skvěle psát...ale tento příběh ve mně nezanechal tolik jako Šepot. Možná bych knihu neřadila do hororu, spíš do thrilleru s prvky nadpřirozena...
Mezi českejma autorkama má Surmanová nejsvébytnější rukopis. Poznám ji z libovolný stránky. Ta květnatost - semtam střižená archaismem - mě baví moc. V případě ZVEDÁ SE VÍTR ale bohužel o něco víc než story jako taková. Ne, že by mě genius loci Hodonínska nevábilo; popisy jsou standardně skvělý. Tempo se ale v mým případě kapku utápělo v četnejch subkapitolách o živlech a nitru hlavního hrdiny.
V rámci žánru skvost, pro mne ještě o kus výš a dál než Šepot. Tornádo vás sevře a nepustí, mrští s vámi přes dvě časová pásma, čtyři kamarádi se proderou skrz čisté zlo, nebe zakryje stařena se srpem a mrtvá dívka ukáže směr. Symetrie! České Derry se jmenuje Hodonín. A budování komplexního světa, odkazy na ten z autorčiny prvotiny, je bonus... Těším se na další.
Tak, jako předchozí kniha autorky byla v mé TOP 10 nej knih za loňský rok,
tak tato kniha nebude jinak !!!
Začátkem knihy jsem řvala smíchy s partou děcek a jejich vylomeninami,
no a jak šel čas a stárli, přibývalo starostí a problémů...
Realisticky sepsaná povodeň v 97 mi vehnala slzy do očí. Taky jsme zažili hrůzy,
co dokáže síla vody, kdy nám vyplavalo křeslo oknem v patře a v celém domě
bylo 20 cm bláta :-(
V knize je vše - vtip, smutek i detektivní zápletka.
Vřele doporučuji všem, protože si každý přijde na své !
Malá ochutnávka:
A oni fakt šukají, říkal kamarádům, když jednou jedli párek v rohlíku na lavičkách u knihovny, slyšíme to s bráchama přes zeď. Když začnou, schválně jeden po druhém chodíme na záchod nebo do kuchyně pro pití. Otec na nás pak parádně řve. Šprcku si ale nevezme, aby nás už nebylo víc.
Když se sejdeme na hody, vyprávěl jim jindy, a strýcové s tetama večer kouří, vypadáme jako hejno smradlavých světlušek.
Kofoly se trousí, ucedil Radek a očima pronásledoval pár cikánských zaměstnanců, jako kdyby se fakt chystali dělat.
Filip to nekomentoval: rasismus odkoukaný od nejstaršího z bratrů, odhodlaného skinheada, představoval Radkův jediný duševní neduh a Filip doufal, že to časem přejde.
Máš roušku?
Na co? Na ten váš vymyšlený pražský covid?
Co vyrobily farmafirmy s vládama, aby nás mohly ovládat?
Víš, že nežiju v Praze, že?
O to vůbec nejde. Podstatné je, že já nejsu ovca, děvčico, já teda ne.
Je to výmysl globalistů, celé to řídí Soros a Gates...
'Byla tak krásná, že se do ní málem zamiloval. Bledá, skoro průsvitná, jako by byla vyřezaná z ledu a snů. Vypadala jako Sněhurka a on by mohl být princem, který ji políbí na rty. To by na nich ale nesměla mít hlínu, ve které ležela, a v koutku úst zvědavou masařku s opalizujícím zadečkem.
Vážně: kdyby nebyla mrtvá, hned by se do ní zamiloval.'
Autorka už ukázala, čo dokáže, takže som bola veľmi zvedavá, čo vykúzli tentoraz. A samozrejme nesklamala!
Rozumiem, že budete porovnávať: 'Šepot z lesa' verzus 'Zvedá se vítr'. A hodnotenie bude slabšie :(
Dávam plný počet bodov, pretože Kateřina Surmanová si ich rozhodne zaslúži! A teším sa, čo ďalšie priletí z jej pera :)
"Rozdělíme se. Já a Radek půjdeme zezadu, vy dva jděte předem. Kdo něco najde, tak to vezme. Sejdeme se venku."
"A co když se něco posere?" zajímal se Roman.
"Hodně řvi. Řvi jak prase," poradil Radek.
"Na co?"
"Dělali to husiti, ne? Zaženeš nepřítele."
Štítky knihy
horory duchové a přízraky povodně jižní Morava české horory Hodonín hurikány a tornáda
Skrýt reklamy
Za mě parádní čtení! Taková sonda do dětství.