Snoopi diskuze u autorů

Největší krásy i těžkosti života popisují pro časopis Vlasta v rubrice "Dotazník" zajímaví lidé. Co rádi jedí, kam rádi utíkají, komu se svěřují - všetečné otázky 20 NEJ zodpověděla i Margit Slimáková (Vlasta, 07/25).

S pacienty, kteří se necítí dobře ve svém těle, se občas setkal, už když s psychologií začínal. V poslední době tato setkání ale zažívá stále častěji. A sám si láme hlavu nad tím, proč tomu tak je. Do budoucna by ale těmto lidem přál, aby mohli být díky moderním technologiím tím, čím jsou, i bez hormonů a složitých operací. "Trans člověk mnohdy rozkvete," říká v rozhovoru pro časopis Vlasta (07/25).

Své vysněné bydlení našla až na třetí pokus. Miluje novou velkou kuchyň, ve které je pořád volné místo na policích, a touží po sauně a kádi s ledovou vodou. Nejen o svém bydlení vyprávěla v rozhovoru pro ččasopis Blesk Hobby (02/25).

Všechno bude fajn
Utajený světadíl, Všechno bude fajn, Na ptáky jsme krátký, Sliby se maj plnit o Vánocích... To je jen letmý výčet hitů úspěšného muzikanta, jehož uměleckou i životní cestu přestavuje dokument ČT "Janek Ledecký - Všechno bude fajn". Vypráví v něm nejen o svém vztahu k hudbě, vzpomíná na své začátky a jak se vyrovnával se slávou, zmiňuje i rodinu a vztah ke svým dvěma dětem - není to jen příběh Janka jako umělce a zpěváka, ale i příběh otce a manžela.
Film obsahuje i unikátní záběry z rodinného a zpěvákova soukromého archivu, vystupují v něm i jeho přátelé a kolegové - David Koller, Richard Tesařík, Ivan Hlas, Martin Kumžák, zpěvačka Dasha a další.
"První akordy na kytaru mě naučila moje máma. To mně bylo asi šest," vzpomíná J. Ledecký, jehož vůbec prvním hitem s kapelou Žentour byl "Utajený světadíl".
Jde-li o muzikály, téměř světový věhlas mu vynesl muzikál Hamlet, který se dočkal i uvedení v Soulu. Odtud si přivezl i jeden nezapomenutelný zážitek: "Mě ten moment potěšil spíš kvůli muzikálu Hamlet jako takovému, než abych se jím chtěl osobně chlubit. Když jsem byl v Koreji s dcerou Ester na olympiádě a vyhrála druhou zlatou medaili, vezli ji na vyhlášení korejští pořadatelé autem, kde měli puštěnou televizi, v níž akorát běžel Hamlet v korejštině, a Ester i ty písničky začala zpívat. Divili se tomu. Když jim vysvětlila, že Hamleta napsal její táta, byli z toho vyřízení. Po vyhlášení výsledků si na mě počkali a musel jsem se jim podepisovat. Byla to taková milá a pro mě velmi příjemná tečka za celou olympiádou, která ale jinak samozřejmě patřila Ester," vzpomíná zpěvák, jehož mnozí spojují i se soutěží Tvoje tvář má známý hlas, kde vystupoval v roli porotce.

Buchty po ránu potřetí
Od první únorové neděle letošního roku se Josef Maršálek s Terezou Bebarovou objevují na obrazovkách se svým magazínem "Buchty po ránu" již potřetí, aby předvedli tipy a triky při pečení sladkých a slaných dezertů.

Buchty po ránu potřetí
Od první únorové neděle letošního roku se Josef Maršálek s Terezou Bebarovou objevují na obrazovkách se svým magazínem "Buchty po ránu" již potřetí, aby předvedli tipy a triky při pečení sladkých a slaných dezertů.

Poznejte svého překladatele (z finštiny)
Co víme o současné finské literatuře? Víme toho málo, nebo hodně? I kdybychom věděli hodně, nikdy nemůžeme vědět všechno.
V rámci projektu "Poznejte svého překladatele" se představí ti, od nichž se o finské literatuře můžeme hodně dozvědět. Debatovat přijedou Markéta Hejkalová, překladatelka z finštiny a spisovatelka, a Vladimír Piskoř, překladatel z finštiny. Zatímco M. Hejkalová připomene své starší překlady, Vladimír Piskoř přijde se svou horkou novinkou.
Co dalšího ještě čekat? Hudební doprovod, skvělé, ale nikoli předražené (nejen) portugalské víno, příjemné prostředí mezi knihami, možnost setkání s kolegy a kolegyněmi i čtenáři a čtenářkami překladů. Moderovat bude vždy skvěle připravený Josef Straka.
Akce se koná v úterý 4. března 2025 v 18:00 v literární kavárně Kafe nůžky papír, Zámecká 597/11, Praha 4.

Karel Faustin Klostermann
Autor, kterého znají všichni, komu je blízká Šumava a jižní a jihozápadní Čechy. Narodil se právě před 177 lety v rakouském městečku Haag am Hausruck, kde měl jeho otec lékařskou praxi. Matka pocházela ze šumavské sklářské rodiny.
Od roku 1783 v Plzni učil na německé reálce němčinu a francouzštinu, a to až do roku 1908. Literatuře se soustavně začal věnovat až po čtyřicítce. Tituly "Ze světa lesních samot", "V ráji šumavském", "Skláři" mu zajistily nesmrtelnost.
„Věnuji své knihy všem obyvatelům Šumavy, s nimiž cítím, jejichž radosti i žaly jsou i radostmi a žaly mými. Věnuji je chudým a porobeným, jejichž mozolné, tvrdou prací posvěcené dlaně jsem tiskl,“ píše ostatně Klostermann ve své prvotině Bohmerwaldskizzen (Črty ze Šumavy).
Často zdůrazňoval, že příběhy si zřídkakdy vymýšlí a považuje se pouze za zapisovatele okolního dění. Jeho cílem bylo zachytit každodennost lidí, které osobně znal nebo jejichž příběhy slyšel.
Jako jeden z prvních ve svých knihách upozorňoval na nebezpečí, které představují neuvážené zásahy člověka do řádu přírody. Českou venkovskou prózu obohatil o nové prostředí i o ekologický aspekt. Klostermann šumavský hraniční hvozd líčil v duchu realismu – neprostupný les formuje i deformuje vztahy lidí, kteří jsou na něm existenčně závislí.
A přestože se proslavil hlavně literárním zachycením divoké šumavské přírody, býval spisovatel Karel Klostermann už během svého života označován za „apoštola smíření mezi Čechy a Němci“. Díky zobrazení každodennosti přelomu 19. a 20. století na jihu a západě Čech se k němu proto dodnes vrací nadšenci z obou stran státních hranic, kteří ho oceňují nejen jako venkovského kronikáře, ale hlavně jako autora, pro něhož je důležitější soužití s krajem než národnost.
Na poslední cestě kočár s jeho rakví vyprovodily tisíce lidí, které tiše procházely centrem Plzně. Vlak, který Klostermannovy ostatky vezl z jihočeské Štěkně, kde autor strávil svých posledních šestnáct let, ještě předtím v doprovodu stovek obdivovatelů zastavil také ve Strakonicích. Záběry mimořádného filmového týdeníku ho už tehdy označovaly jako "básníka Šumavy." Toto přízvisko si pro místní díky starým příběhům uchoval dodnes.

Největší krásy i těžkosti života popisují pro časopis Vlasta zajímaví lidé. Co rádi jedí, kam rádi utíkají, komu se svěřují? Všetečných 20 otázek pro rubriku Dotazník v časopise Vlasta (06/25) zodpověděla i Jana Zielinski, kurátorka řady výstav v Čechách i zahraničí, autorka mnoha publikací o českém designu.

"Někdy mám pocit, že už se s kamarádkami bavím hlavně o nemocech! Jako by nám bylo sto let!" prozradila na sebe Alexandra Potter redaktorce časopisu Vlasta (06/25), než se pustily do samotného rozhovoru, jehož téma se točilo i kolem věku. Spisovatelka je totiž jednou z průkopnic, která staví ženy po čtyřicítce do hlavních rolí romantických příběhů. A u tohoto věku se rozhodně nehodlá zastavit. "Život může být velmi smutný, může být těžký a může v něm být i zármutek, ale také je v něm hodně humoru. A tím se řídím i při psaní. I kniha o těžkých tématech může být vtipná a zábavná," říká.

Markéta Hrubešová je talentovaná herečka, pohotová moderátorka a pak také milovnice dobrého jídla a zapálená kuchařka. O jídle a vaření dokáže mluvit s neuvěřitelnou láskou a vášní. A nejen o svém vztahu k jídlu a o tom, co ji naplňuje, vyprávěla v rozhovoru pro časopis Vlasta - 06/25, "O jídle můžu mluvit donekonečna".

Dne 8. února 2025 uplynulo 5 let od úmrtí Erazima Koháka, našeho předního filozofa a publicisty. Přednášel na univerzitách v USA i v Česku, vydal řadu knih, týkajících se svobody a demokracie (Člověk, dobro a zlo; Průvodce po demokracii; Národ v nás, atd...)
Zabýval se svobodou jedince, ve svých dílech kritizoval konzumní styl života a zasazoval se o trvale udržitelný rozvoj. V roce 2013 mu tehdejší prezident Miloš Zeman propůjčil Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Lidé z okruhu jeho blízkých o něm hovořili jako o vlídném a laskavém mysliteli. Snad to vycházelo i z faktu, že jeho srdci bylo velmi blízké skautské hnutí. "Celý skauting je výchovou proti konzumní společnosti. To hlavní je naučit si vážit toho, co je v životě opravdu cenné, a tudíž udržitelné," vysvětloval.

Jan Svěrák, český režisér a scénárista, oslavil dne 6. února 2025 šedesáté narozeniny. Nezbývá než pogratulovat :-)

Pravděpodobně jeho osud se stal jedním z námětů románu Vanessy Barbary "Brazilské noci". Zřejmě se jím nechala inspirovat při ztvárnění postavy pana Tanigučiho.

Kevin Costner slaví letos sedmdesátiny
První pušku dostal v pěti letech, slavný se stal díky filmu Tanec s vlky.
„Odjakživa jsem si představoval, jaké by to bylo, kdybych žil na Divokém západě,“ říká Kevin Costner, který se narodil 18. ledna 1955. Film Tanec s vlky si sám režíroval a když natáčel scénu, kde běží na koni bez sedla ve stádu s 3500 bizony, málem přišel o život,

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský se narodil 23. ledna 1861. Napsal několik knih o turistice, ačkoli ji neměl rád. Byl neduživý, naučit se plavat mu trvalo tři roky, a přesto vyučoval tělesnou výchovu. Stal se jediným českým členem prvního mezinárodního olympijského výboru a jako jediný Čech se účastnil prvních obnovených Olympijských her v Athénách. Díky svému dokonalému vystupování a perfektní znalosti etikety se „pan etiketa“ stal hradním obřadnostou prezidenta Masaryka.

Herec Luděk Munzar. Jeho vášní bylo létání a závody. Od svých zásad nikdy neustoupil
Ztvárnil desítky nezapomenutelných rolí a stal se legendou českého divadla a filmu. Byl člověkem s pevnými morálními zásadami, od nichž nikdy neustoupil. Jako jeden z mála umělců v temných 70. letech minulého století nepodepsal Antichartu, ačkoli tím riskoval profesní likvidaci. Neváhal odejít z Národního divadla, které miloval, protože nesouhlasil s novým vedením. Zemřel 26. ledna 2019.

Astrid Lindgrenová. Dáma s duší dítěte, která celý život bojovala za svět nejmenších
Když se někde rušila knihovna, neváhala ji bránit tělem i duší. Dostupnost knížek řadila mezi základní dětská práva. Sama prožila dětství plné her a dobrodružství, ke psaní ji dovedly vlastní děti. Její knihy změnily žánr dětské literatury od základů: z „popelky se stala princezna. Astrid Lindgrenová byla svá, nekonvenční, inspirativní, neuhnula ze své cesty. Na jejím počátku ji provázela kritika a nedůvěra, později potlesk a mnoho literárních cen. Zemřela 28. ledna 2002. Díky svým knihám si zajistila nesmrtelnost.

Mechanický vynález, učební nástroj i zdroj inspirace a iniciátor metafor - Rubikova kostka slaví 50 let od svého vzniku!
Vynalezl ji maďarský sochař a architekt Ernő Rubik. Patent podal 30. ledna 1975 a stal se prvním dolarovým milionářem ve východním bloku. Odhady tvrdí, že tuto "zábavnou hračku" měla v rukou sedmina lidstva, tedy víc než miliarda lidí, což nám možná dává naději, že navzdory rozdílům se lidé mezi sebou ještě dokáží domluvit :-)
Brzy po svém vzniku se stala fenoménem, uchvátila nejen matematiky a programátory, ale i mnohé filozofy a umělce. Vetřela se i do písní, v jedné z nich o ní Karel Zich zpívá: „Dneska se mi kostka ve snu zjeví, probouzím se propocený… Zrádná kostka, ďábelská kostka...“ Kdo si ji někdy zkusil složit, moc dobře chápe, o čem se tu zpívá. Dá se totiž nastavit do 43 252 003 274 489 856 000 různých konfigurací – avšak jen jedna z nich je ta správná, o kterou usilujeme. Přitom existují lidé, kteří ji dokážou složit za 3 vteřiny.
Nejznámější metodu skládání vymyslela Jessica Fridrich, která se narodila jako Jiří Fridrich v Ostravě.

Ladislav Štaidl, muž ve stínu
Je podepsán pod desítkami písní, které slýcháte denně z rádia. Přitom bývá často vnímán jen jako někdejší normalizační umělec nebo ten, co „hrál s Gottem“. Narodil za války do lepší rodiny. Jako zázrakem přežil bombardování Prahy. Kompozici studoval u bratra věhlasného Jana Kubelíka. Do noty si příliš nepadli, na rozdíl od Karla Gotta, s nímž spolupracoval skoro čtvrt století. Skladatel a producent, který se svým orchestrem projezdil celý svět, zemřel 31. ledna 2021.