Snoopi diskuze u autorů

Renesanční muž Leonardo da Vinci.
Byl nadaný v mnoha různých oborech, počínaje malířstvím přes sochařství, stavitelství, hraní na loutnu, a v neposlední řadě byl také výborný vynálezce.
Jako vědec předznamenal činnost Galilea Galileie, Francise Bacona, Isaaca Newtona a dalších. Měl správnou představu o pohybu planet, gravitaci, vlnění, hoření, o koloběhu krve atd. Jako vynálezce předvídal nebo navrhl princip bagrů, odstředivky, dmychadla, zemních vrtáků, kolesové lodi, letadla, padáku, potápěčského úboru, rýhované hlavně, šlapacího soustruhu, tiskařského lisu, závitníku a závitnice, tkacího stroje a mnoha dalších. Nakreslil spoustu různých skic, plánů či vynálezů, které se realizovaly až v 19. nebo 20. století.
Namaloval slavnou fresku Poslední večeře a snad ještě slavnější portrét Mony Lisy. Přesto zemřel napůl zapomenutý a dnes s jistotou neznáme ani místo, kde spočívá. Víme ale, že se těžko učil psát, dost možná šilhal a nikdy nechodil na univerzitu. Navíc byl nemanželským dítětem. Všemu navzdory překypoval touhou tvořit. Většinu svých vynálezů navrhl pouze teoreticky. Výjimku udělal 3. ledna 1496, kdy v Miláně zkoušel svůj létající stroj.
Leonardo da Vinci po sobě zanechal mnoho nedokončených maleb i vynálezů, a něco se i za ta staletí ztratilo – výzkum Leonardových deníků není dodnes ukončen.

Jů a Hele. Dobromyslní chlupáči slaví narozeniny
Při vzpomínce na Jů a Hele se vám zřejmě vybaví hlas Jiřího Lábuse a Oty Jiráka, spolu se známým pozdravem: „Kamarádi, máme vás rádi.“ A to i přesto, že už dávno nejste děti: dvojice zůstává přes 40 let stále stejná a je úctyhodné, že ještě dodnes stále baví děti.
Obě plyšové postavy vystupují již od počátku v televizním Studiu Kamarád, které začala Československá televize vysílat v lednu 1981 vždy v neděli dopoledne. Poprvé se však postavy na televizních obrazovkách představily o něco dříve, 19. října 1980 v pořadu Studio A, a 16. listopadu 1980 v pořadu Děti ahoj!
Jů je štíhlé a zelené postavy, Hele zavalité a žluté. Kontrastem k těmto dobrákům je zlobivý Muf Supermuf. Autorem postaviček Jů a Hele je kreslíř a výtvarník Stanislav Holý. Televizní dramaturgové se volně inspirovali konceptem pořadu The Muppet Show. Spoluautorkou postav byla dramaturgyně a scenáristka Anna Jurásková. V současné době jsou podle nich vyráběni plyšáci, maňásci apod. Také jsou vyráběny převleky, které jsou používány na karnevalech.

Hrál Maigreta, ale svět uchvátil jako popleta Mr. Bean s medvídkem
Úctyhodné sedmdesátiny oslavil dne 6. ledna 2025 Rowan Atkinson: herec, spjatý s postavou dětinského nešiky v tvídovém saku s červenou vázankou, jezdícího ve žlutozeleném mini, doprovázeného společností plyšového medvídka.
Vystudovaný elektroinženýr začínal v rádiu, v televizi debutoval se svou show The Atkinson People, ve které ztvárnil hned tři postavy.
V roce 1983 si zahrál vedle Seana Conneryho v bondovce Nikdy neříkej nikdy. Je velký milovník rychlých aut a v roce 2011 se účastnil televizní show Top Gear jako host.

Moderní Noe
Spisovatel, biolog, ochránce přírody, přírodovědec, zoolog a cestovatel.
Ve svých knihách určených dětem i dospělým čtenářům nejčastěji popisuje svoje zážitky z cestovatelských výprav po celém světě, kde chytal zvířata pro zoologické zahrady. Jako jeden z prvních se snažil upozornit na význam ochrany ohrožených druhů zvířat, pro která v roce 1959 založil na Jersey zoologickou zahradu "jiného střihu" - do bezpečného zajetí se snažil získat téměř výhradně vysoce ohrožené druhy, ty odchovat, a pokud nebezpečí vyhynutí pominulo, vrátit je zpět do volné přírody.
V roce 2010 byl na jeho počest pojmenován nově objevený masožravý druh šelmy galidie Durrellova.
Dne 7. ledna 2025 uplynulo rovných 100 let od jeho narození.

Dobrodruh s nelehkým životem, jehož osud dirigoval "démon alkohol". Muž, který toho během svých krátkých 40 let dokázal stihnout neskutečně mnoho - byl tulákem, žebrákem, námezdním dělníkem, vzdělancem-samoukem, novinářem, fotografem, cestovatelem, rančerem, neúspěšným politikem...
„Na Klondiku jsem se našel. Tam nikdo nemluví. Všichni přemýšlejí. Dá vám to správný pohled na svět,“ napsal Jack London.
Narodil se před 149 lety, 12. ledna 1876 - a už jako dítě zažíval drsné okamžiky. Otec rodinu opustil, matka se pokusila o sebevraždu. Rodina trpěla nouzí. Jako 21letý si vypůjčil peníze, vybavení i zásoby a vydal se na Aljašku. Na rozdíl od mnoha jiných tam ale zlato skutečně našel. Roku 1913 se stal nejlépe placeným spisovatelem své doby s ročním příjmem přes 35 milionů.
Působil i jako válečný zpravodaj v Rusko-japonské válce, jako novinář referoval o životních podmínkách a krizích, které také fotograficky zachytil na celkem 12 000 fotografiích. V jeho knihách hrdinové objevují nové světy, setkávají se s mimořádnými situacemi a těžkostmi, musí projevit velkou sílu, aby dosáhli svého cíle nebo přežili.

Humanitní maják uprostřed Afriky
Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si, že utrpení, od něhož se odvrátil, vlastně neexistuje. To říkal lékař, misionář a zakladatel moderní humanitární pomoci Albert Schweitzer, od jehož narození uplynulo již 150 let - narodil se 14. ledna 1875 v Alsasku. Tento nositelem Nobelovy ceny míru měl první operační sál v kurníku. Běžně léčil lepru, malárii, spavou nemoc, úplavici i svrab. Začátky jeho nemocnice v gabonském Lambaréné (dnešním Gabonu) byly krušné - financoval ji jednak z darů, jednak z prostředků, které vydělával jako varhanní virtuóz prostřednictvím koncertů. Přivezl si s sebou i speciálně upravené piano s varhanovými pedály.
Schweitzer byl velkým ochráncem zvířat a kromě lidí léčil i zvířata a staral se o ně. Jeho myšlenka úcty k životu vycházela z přesvědčení, že všechny formy života jsou si rovny: je třeba mít odpovědnost ke všemu živému, včetně rostlinstva, život v žádných svých projevech nesmí být potlačován a ničen.
Aktivně se zapojil do boje proti atomovým zbraním, vydal knihu Mír nebo atomová válka. V roce 1958 byl jedním z nejvýznamnějších signatářů sbírky podpisů iniciované Linusem Paulingem mezi renomovanými vědci proti jaderným testům. V roce 1952 mu byla udělena Nobelova cena za mír. Peníze, které obdržel za Nobelovu cenu míru, vynaložil na vybudování vesničky pro 300 obětí lepry.
Získal řadu dalších ocenění, byl čestným doktorem 10 evropských univerzit, držitelem vyznamenání od představitelů Francie, Švédska i Anglie. Některé jeho názory a činy však vyvolávaly také kritiku, ať už to byly jeho postoje k jaderným zbraním, odsouzení násilných kolonizačních metod v Africe nebo výklad Nového zákona.
Byl aktivní až do vysokého věku. V Africe prožil více než padesát let. Zemřel v devadesáti letech po krátké nemoci a je pohřben i se svou manželkou, dcerou a blízkými spolupracovníky v zahradě svého domu vedle nemocnice.

Je to neuvěřitelné, ale dne 17. ledna 2025 uplynulo 120 let od narození Jana Zahradníčka – velkého básníka s velmi pohnutým osudem, který byl výjimečný i svou nekompromisností: „Neděkoval ani rudoarmějcům, ani diktátorům, nezpíval zpěvy míru a neoslavoval svátek práce, když se to ukázalo výhodným a prospěšným.“

Autorská beseda
V pátek 24. ledna od 18:00 se v brněnském knihkupectví Martinus, OC Velký Špalíček, koná beseda se spisovatelem Jonášem Zbořilem, autorem románu Flora. Součástí je i autogramiáda, akcí provází moderátorka Klára Nováková.

V anketě uspořádané Památníkem národního písemnictví / Muzeem literatury ve spolupráci s projektem Identita vybrala odborná veřejnost 10 nejkrásnějších českých knih století.
Osloveny byly desítky profesionálů na poli designu a výtvarného umění — grafici, ilustrátoři, nakladatelé, typografové, pedagogové výtvarných a uměleckoprůmyslových oborů a další — s otázkou, které jsou podle nich nejkrásnější knihy 20. století. Z jejich hlasování vyšlo deset finalistů — tedy knih, které získaly nejvíce hlasů — a jeden jasný vítěz:
Josef Váchal: Šumava umírající a romantická (1931, úprava a ilustrace: autor). Jeho další kniha, Krvavý román (1924, úprava a ilustrace: autor) se umístila na 8. místě.

Divadlo Viola
Jana bude brzy sbírat lipový květ
Premiéra: 29.5.2025
Režie: Beata Parkanová.
Beata Parkanová
Hudba: Jan P. Muchow.
Filmová režisérka Beata Parkanová bude s Jenovéfou Bokovou a Davidem Matáskem inscenovat sbírku básní Miloše Doležala s názvem Jana bude brzy sbírat lipový květ, za niž autor před dvěma lety získal cenu Magnesia Litera.

V rubrice "Dotazník" pro časopis Vlasta (02/25) odpověděl na 20 "NEJ" otázek, které čtenáře mohou zajímat - jeho největší zážitek, nejšílenější nápad v životě, největší útrata, apod.

Etnoložka Dagmar Dobšovičová je naší největší odbornicí na lidovou magii žítkovských bohyní. Tento fenomén ji přitahuje od dětství. Jako studentka o nich napsala diplomku poté, co za nimi v 90. letech jezdila a účastnila se jejich rituálů - takzvaného bohyňování, do kterého dala při výzkumu kus sebe. Díky ní víme, jak bohyně v Bílých Karpatech skutečně žily, léčily, věštily i zaříkávaly. "Každá žena má svůj šestý smysl a díky němu schopnost vstoupit do podvědomí. Když chceme, jsme velké hrdinky. Žítkovské bohyně jimi také byly," říká v rozhovoru pro časopis Vlasta (02/25).

Ráda plave proti proudu. Když začala před lety natáčet první časosběrný dokument, byla tak trochu za exota. víc než exotická dobrodružství ji ale lákaly neobyčejné životy obyčejných lidí. V rozhovoru pro časopis Vlasta (02/25) vypráví nejen o cyklu Manželské etudy, ale i o tom, proč by nikdy nechtěla točit v cizině. "Nejzajímavější věci začnou většinou lidé říkat ke konci natáčení, kdy ostražitost z kamery zmizí," říká.

Spisovatel, jenž se dokázal jedinečně ponořit do hlubin lidských duší, i odhadnout problémy, které nese budoucnost. Literát, sedmkrát navržený na Nobelovu cenu za literaturu. Dne 9. ledna 2025 uteklo už 135 let od jeho narození.

Jde o osvědčený autorčin manévr: upoutat čtenáře něčím neznámým, a v případě její poslední knihy "Mystický koridor" jej nenápadně postrčit, aby kromě panoramatu Pražského hradu intenzivně vnímal i sochy, které tuhle fantastickou vyhlídku lemují. "Píšu knihy, které bych sama chtěla číst," říká v rozhovoru pro časopis Květy (01/25).

Dramatický životaběh ho zavedl mezi skauty, do odboje proti nacistům a později proti komunistům i k drobné pečlivé práci na výzkumu vodního ptactva. Jeho pevné životní postoje v roce 2001 prezident Václav Havel ocenil medailí Za zásluhy I. stupně. Josef Kratochvil, skautskou přezdívkou Baby, však jen pár měsíců před jejím udělením zemřel.
Životním peripetiím této zajímavé osobnosti je věnován medailon Velká výročí 2025 (časopis Květy, 01/25, "Skaut Baby i Agent-Chodec").

"Pravidelnost v jídle je důležitější než přísná a striktní kvalita stravy," říká v rozhovoru pro časopis Květy (01/25) Pavel Suchánek, nutriční terapeut, odborný garant a spoluzakladatel nutričních poraden FitBee a výzkumný a vývojový pracovník Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Podle něj si občas můžeme dát klidně řízek nebo kebab, důležité je udržet "režimovost".

Díky účasti v tzv. klinických studiích mají někteří pacienti šanci získat přístup k novým lékům, které jim mohou pomoci prodloužit život, nebo dokonce potenciálně fatální onemocnění překonat. Jak takové studie probíhají a kdo se jich vlastně může zúčastnit? I na to v časopise Květy (01/25) odpovídá prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc., přednostka Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka, která se zaměřuje na rakovinu prsu.

Svou roli v životech klientů spatřuje v tom, že je prostřednictvím vhledu do budoucnosti převede přes pomyslnou velehoru tápání, dilemat a nejistot. Když jsou na jejím úpatí, vzbuzuje v nich značné obavy. Kartářka, věštkyně, specialistka na horoskopy a spisovatelka Dagmar Kludská v rozhovoru pro časopis Květy (01/25) říká: "Jako bych je vzala za ruku, společně zamíříme k vrcholu, kde získají potřebný nadhled, aby paralyzující strach odezněl a mohli v klidu zvážit svoje možnosti, jak vše vyřeší."

Ve věku devětaosmdesáti let zemřela překladatelka z ruštiny a ukrajinštiny Alena Morávková. Do češtiny převedla knihy Jevgenie Zamjatina, Fjodora Michajleviče Dostojevského, Nikolaje Vasiljeviče Gogola, Lva Nikolajeviče Tolstého nebo Ivana Sergejeviče Turgeněva. Nezapomenutelný zůstane především její překlad díla Michaila Bulgakova a jeho románu Mistr a Markétka z roku 1969, při kterém pracovala s autorovým necenzurovaným rukopisem. Bulgakovi věnovala také životopis Křížová cesta Michaila Bulgakova a výbor z deníků a korespondence Deníky Mistra a Markétky.