Snoopi diskuze u autorů

Ibsenovo drama "Nepřítel lidu" se vrací na jeviště Divadla Petra Bezruče, tentokrát v moderní adaptaci a režii Jana Holce. A půjde o velmi aktuální, provokativní a vizuálně silnou inscenace slavného Ibsenova díla!
Drama v hlavní roli s Lukášem Melníkem nabízí naléhavé otázky: jaká je cena pravdy? Jsme ochotni omezit osobní komfort v boji za životní prostředí a společné dobro? Kdo je hrdina a kdo padouch?
„Hledali jsme text, který se zabývá společenskou a individuální odolností. Zajímají mě především hranice naší odolnosti a její proměny. Ibsen se zabývá základními hodnotovými aspekty tvořící společnost a nahlíží je skrze perspektivu mezilidských vztahů. Zejména těch rodinných. Pro tvůrčí práci je pak zajímavá konfrontace Ibsenova vidění těchto fenoménů ve vztahu k dnešku,“ říká k výběru inscenace režisér Jan Holec.
Příběh doktora Stockmanna, který se postaví proti mocenským a ekonomickým zájmům svého města ve snaze upozornit na kontaminaci léčivých pramenů, je ostrou kritikou společenské konformity, politické manipulace a neschopnosti jednat ve prospěch obecného dobra. Hra dodnes rezonuje svou odvahou klást nepohodlné otázky a poukazovat na střet individuální pravdy s tlakem většinové společnosti.
„Všechna tato témata jsou ve hře přítomna, ale jejich zdroj se nachází mnohem dál, ve vztahu nás k sobě samým a tím pádem ke světu. Vytváříme svět nejasných hodnot, ve kterém je pravda relativizována až na metaetické úrovni. A tím ztrácíme přehled o měřítku pravdivosti a nepravdivosti. Proto je důležité umění, jenž může přinášet obraz ideálu,“ pokračuje Holec.
Doktor Stockmann tvrdí, že léčivé prameny v městských lázních jsou ve skutečnosti zdraví škodlivé. Vodu infikovala bakterie a celý systém potrubí bude třeba vyměnit. Kdo to však zaplatí? A kdo nahradí ušlý zisk? Když se rozhodne říct pravdu, spustí štvavou kampaň, která rozbije vztahy, kariéry i sny o spravedlnosti. Je to hrdina, nebo naivní idealista? „Upřímně řečeno, asi od každého trochu. Kdyby v sobě Tomáš nenašel ani kousek hrdinství, zřejmě by se nikdy nepustil do takového boje. Z pohledu idealisty je pro něj jediným možným řešením říci všem pravdu. Myslím si, že Tomáš skutečný stav věcí vidí – vidí ho právě skrze svou neposkvrněnou pravdu. Nevidí však následky, které mohou být mnohem krutější než samotná odvaha říct všem nelibou pravdu do očí,“ uvádí představitel hlavní role Lukáš Melník.
„Tomáš Stockmann je člověk, kterého pohltila tíseň ze stavu světa. To je krajní a zoufalá situace, ve které reagujete i před sebou samým nepředvídatelně. Nesoudím jej a hluboce mu rozumím. A všichni lidé, kterým není tento svět lhostejný, jsou pro mě hrdinové,“ dodává k hlavní postavě režisér Jan Holec.
Premiéra 24. ledna 2025, režie a adaptace: Jan Holec, dramaturgie: Peter Galdík, scéna a kostýmy: Ján Tereba, hudba: Ivan Acher
Hrají: Lukáš Melník / Magdaléna Holcová / Marián Chalány / Monika Tomková / Kateřina Krejčí / Jáchym Kučera / Vít Hofmann

"Když člověk přestane být nervózní úplně, je to začátek konce," říká Petr Čech v rozhovoru pro časopis Respekt (04/25). Zpovídal jej novinář František Trojan, a ptal se nejen na jeho vzpomínky, ale zajímalo ho také, jak zvládá stres, jak se mu dařilo číst myšlenky protihráčů ve finále Ligy mistrů - a na přetřes přišel i přestup Antonína Kinského do Tottenhamu a mnoho dalších zajímavostí z fotbalového světa.

Zůstane po něm velká díra, když už s námi nebude. Ale jak by sám určitě řekl: "Dívejte se na celou koblihu, ne na tu díru uprostřed." Těmito slovy oznámila minulý čtvrtek večer středoevropského času rodina Davida Lynche na jeho facebookovém profilu (sleduje ho 1,3 milionu lidí a další okamžitě začali přibývat), že zemřel umělec, který svými filmy změnil život několika generacím na celém světě.
Svůj medailon mu v časopise Respekt (04/25) věnuje Jan H. Vitvar: "David Lynch: milý člověk, který vyprávěl o zlých věcech".

Divadelní adaptace
Dne 7. února 2025 má pražské A studio Rubín na programu premiéru adaptace románu P. P. Pasoliniho "Darmošlapové", uvedenou pod názvem FAKANI. Na inscenaci režírované autorem adaptace Ondřejem Štefaňákem spolupracovaly děti z komunitního centra Libuše v Litvínově a herci Anežka Šťastná, Vojtěch Hrabák a Ondřej Pavelka. Text předlohy byl upraven do velkoměstského prostředí blízké budoucnosti jako varování před "ztrátou empatie a solidarity - v takovém světě přece nechceme, aby naše děti vyrůstaly."

V plánované filmové adaptaci románu G. da Empoliho "Mág z Kremlu" si postavu Vladimira Putina zahraje Jude Law. Snímek připravuje režisér Olivier Assayas a odehrávat se bude v devadesátých letech, kdy se bývalý agent KGB připravuje na uchvácení Ruska.

Básník, dramatik a svědomí doby
Milan Uhde patří jako dramatik, prozaik a básník mezi výrazné osobnosti české kultury. Navzdory osmaosmdesátce zůstává stále aktivní a ochotně se zapojuje do diskusí o kultuře i společnosti.
"Svoboda je vždy spojena s odpovědností. Bez ní se mění v chaos." Tento citát vystihuje nejen jeho umělecký přístup, ale i politickou kariéru. V roce 1989, po dlouhých letech, kdy nemohl publikovat pod svým jménem, se stal poslancem a předsedou Federálního shromáždění. Politika pro něj tehdy znamenala pokračování boje za hodnoty, které obhajoval ve svých dílech, v nichž dokázal spojit intimní příběhy s univerzálními tématy.
Jeho příběh je dokladem toho, že slova mají moc změnit svět - a že svoboda umění může být jedním z největších darů člověka.
Ve svém dokumentárním portrétu s prostým názvem "Uhde" jej představil brněnský režisér Pavel Jurda.

Nezfilmovatelný materiál. Takovou nálepku měl Márquezův kanonický román "Sto roků samoty", zvláště kvůli stylu magického realismu a specifické atmosféře díla. Navíc spisovatel po celý svůj život jeho zfilmování odmítal.
To se ovšem nedávno změnilo - poprvé od jeho vydání v roce 1967 vznikl šestnáctidílný seriál. Po autorově smrti dali Netflixu zelenou jeho synové Rodrigo García a Gonzalo García Barcha, kteří se zároveň stali i výkonnými producenty díla. Schválili jej, neboť podle jejich mínění konečně přišel čas, kdy je možné zachytit celý příběh formou seriálu, navíc díky publiku, které je ochotné sledovat příběh ve španělštině. Ambiciózní projekt spoléhá především na kolumbijské herce i tvůrce.
"Scénář a režie spojují prvky magie a lidskosti, bujnosti i realismu. Z hereckého hlediska to bylo náročné, ale nádherné," popisuje natáčení Claudio Cataňo, ztělesňující plukovníka Aureliana Buendía.
Seriál vytvořila dvojice režisérů Laura Mora (Zelená hranice, Králové světa) a Alex Garcia Lopez (Star Wars: Akolytka), kteří si režii jednotlivých epizod rozdělili.

Margaret Thatcherová byla jedenáct let premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Je tváří osmdesátých let a přechodu z doby studené války ke sjednocení Evropy.
Celý život tvrdila, že jen tvrdou prací lze ve společnosti vytvořit něco hodnotného. Byla silně ovlivněna dominantním otcem a nepotřebovala mnoho spánku. Bohužel nabyla dojmu, že tak mají žít i ostatní. Nakonec se jí zřejmě pozdní odchod do postele a brzké vstávání stalo osudným. Dožila se sice osmdesáti sedmi let, ale ze světa odcházela s těžkou demencí. Podle odborníků je jedním z rizikových faktorů pro rozvoj této choroby právě nedostatek spánku.
Vznikl o ní i dokumentární snímek s názvem "Železná lady": nese přezdívku, která ji charakterizovala asi nejvýstižněji a která je s ní neodmyslitelně spjata. Tvůrci dokumentu se snažili co nejvěrněji zachytit značně komplikovanou osobnost této dámy "par excellence" - a zajisté se jim to podařilo.

Juraj Koudela spolu s Filipem Ostrowskim založili nakladatelství Absynt, které v únoru oslaví deset let existence. Díky edici Prokletí reportéři je dobře známo zejména tuzemským milovníkům špičkových literárních reportáží. Ve slovenštině vydávají knihy světoznámých jmen.
Nejen o samotném vzniku nakladatelství a o nejúspěšnějších titulech vyprávěli v rozhovoru pro časopis Reflex (04/25, "Během tří let jsme se stali love brandem").

Byly to "jen" tři písničky, které Bob Dylan zahrál 25. července 1965 na folkovém festivalu v Newportu ve státě Rhode Island. Ale polospontánní rozhodnutí nacpat je akustickým puristům do chřtánu v plné elektrické parádě znamenalo zásadní zlom jak v muzikantově životě a kariéře, tak v celé populární kultuře. Tímto momentem kulminuje nový film "Bob Dylan: úplně neznámý" - další snímek, který se dráhu jednoho z klíčových, ale nesnadno uchopitelných umělců 20. století pokouší zachytit na plátně.
Tematikou zachycení života této legendy v různých filmech se zabývají autoři článku "Známý neznámý Bob Dylan" (časopis Reflex, 04/25).

Jaká jsou jeho 20 "Nej" prozradil do rubriky Dotazník časopisu Vlasta (04/25).
Od nejkrásnější květiny, nejoblíbenější jídlo přes největší zážitek až po největší útratu, kterou zaplatil :-)

Z medailonu časopisu Vlasta (04/25, Modrooký svůdník):
Vypadal jako řecký bůh, ale v pubertě bojoval s pocitem nedůležitosti a netalentovanosti. Jedinou kariéru, o kterou opravdu stál, mu sebralo to, co pro něj bylo typické. Odhaduje se, že jako filantrop rozdal potřebným půl miliardy dolarů. Miloval automobilové závody. Život mu zkrátil karcinom plic - když zemřel, bylo mu 83 let.

Josef Váchal a grafici Jan Konůpek i František Kobliha spolu s teoretikem Emilem Pacovským tvořili výtvarnou skupinu Sursum (1910 - 1912). I přes své krátké trvání zanechala výraznou stopu v české grafice. Značný vliv na skupinu symbolistů měla literatura K. H. Máchy, Karla Hlaváčka, Otakara Březiny a řady dalších. Vernisáž výstavy, která mapuje tvorbu této polozapomenuté skupiny, se v ostravské Galerii výtvarného umění konala 21. ledna 2025.

Jedinečná sbírka 66 koláží českého spisovatele, básníka, malíře a kolážisty J. Koláře putuje do sbírek Západočeské galerie v Plzni. Na začátku ledna ji Západočeské galerii v Plzni slavnostně předali zástupci společnosti ČEZ. Kolekce obsahuje práce, vyvedené různými technikami, které Jiří Kolář ve své tvorbě používal (koláže, chiasmáže, roláže, proláže, muchláže, atd.) Nejstarší koláž pochází z roku 1957.

Současné tuzemské divadlo s čím dál tím větší oblibou čerpá pro své nové inspirace náměty z aktuální české prózy. Stejným směrem se vydalo i brněnské Divadlo Husa na provázku, které pod názvem "Jednou nám za to děcka poděkujou" zpracovalo oceňovaný román Petra Šestáka Vyhoření. Tým pod režisérským vedením Martina Modrého (čerstvý absolvent na JAMU) vsadil na jeden z nejangažovanějších prozaických textů minulého roku. Na jevišti exceluje Dominik Teleky, jehož tělo se v tomto extrémním fyzickém počinu mění ve stroj, balancující na hranici frustrace a zhroucení.
Divadlo Husa na provázku, premiéra 25. 10. 2024

"V Evropě byl velice populární. Možná víc než doma. Možná i proto, že určitý typ evropského diváka vnímá Ameriku jako sen a Lynch ji jako sen ukazoval."
Medailon věnuje nedávno zesnulému americkému režiséru a scénáristovi Davidu Lynchovi časopis Echo (04/25: Tušení krásného a podivného. Zemřel filmař, který vládl řečí snů).

Rozhovor s historikem Petrem Mallotou o tom, jak komunisté popravovali.
Čtyři svazky monumentálního knižního díla Popravení, které vydala společně Academia a Ústav pro studium totalitních režimů, obsahuje dohromady 266 osudů mužů (a jedné ženy), které komunistická justice poslala z politických důvodů na smrt. Každý ten případ je individuální, v něčem se liší od druhého, v něčem jsou některé třeba sporné či kontroverzní. Jiří Peňás z časopisu Echo (04/25) o daném tématu hovořil s hlavním editorem a koordinátorem knižního projektu, historikem Petrem Mallotou.

Kdyby nebyl protestant, určitě by už dávno byl svatořečen. Vždyť zatímco třeba v životě svaté Terezy z Kalkaty se našlo dost sporných momentů, u Alberta Schweitzera tomu tak není. Jeho celoživotní humanitární úsilí bylo oceněno "alespoň" Nobelovou cenou za mír. Přesně na něj přitom sedí označení "génius lidskosti", které mu přiřkl Winston Churchill. Vynikal v teologii, etice, muzikologii, medicíně a hře na varhany i jako pedagog, spisovatel či misionář. Ještě v Evropě publikoval texty odsuzující býčí zápasy a sokolnictví. V Africe dával pozor, aby při jeho práci nepřišlo k újmě žádné zvíře. Jeho osobnost v rámci cyklu "Velká výročí 2025" představuje časopis Květy (04/25).

Pozvánku "Na kafeečko" s Miluškou Bittnerovou přijala i H. Pawlowská - a odpověděla na jejích osm zvídavých otázek pro časopis Svět ženy (01/25).

Jana Paulová je důkazem toho, že věk je jen číslo. Má energie na rozdávání. Kdo si toho ještě nevšiml v některé z komedií, které s úspěchem hraje v pražském divadle Kalich, ten to nemohl přehlédnout v loňském ročníku soutěže StarDance, kde se protancovala až do šestého kola. Když ji neuvidíte na jevišti, tak ji možná potkáte v letadle. Moc ráda totiž cestuje.
"Někdo chodí na psychoterapie, někdo jí čokoládu, aby se uklidnil. Já medituju. Je ulevující umět si udělat v sobě klid a radost," říká v rozhovoru pro časopis Svět ženy (01/25).