Snoopi diskuze u autorů

Důležité je správně zvolit výlet a smířit se s tím, že třeba nedojdete do cíle, radí autorka průvodců S dětmi v báglu. "Už tam budem?" Otázka, která při cestách vytočí všechny rodiče. „Doporučila bych jim, aby se uklidnili a uzpůsobili trasu dětem,“ uvádí bloggerka a autorka Jana Červenková. V rozhovoru pro pořad "Blízká setkání" na Dvojce odpoví na různé otázky: Má ve svých knihách rady ohledně jídla na cestách? Kam s dětmi do Rakouska? Je vhodné cestovat s batolaty? Co na jejím blogu lidé najdou? Má sen, kam by se ráda podívala? Kam podnikla cestu se svojí dcerou? Podporuje ji partner v jejích aktivitách?

Dne 2. července uplynulo 28 let od smrti Miloše Kirschnera. Muž, který ze Spejbla a Hurvínka udělal mezinárodní fenomén, byl velkým bonvivánem. Nejvíce se však proslavil díky neživým figurínám, s nimiž je spojen jeho hlas. Říká se o něm, že byl adoptivním otcem populárních loutek Spejbla a Hurvínka. Původně se chtěl stát diplomatem, avšak komunistický režim mu zhatil plány. Ale protože všechno zlé je pro něco dobré, dostal se díky tomu k Josefu Skupovi, který Spejbla a Hurvínka stvořil.

Je tomu již 56 let. Dne 27. června 1968 vyšlo v Literárních listech a celostátních denících Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny prohlášení Dva tisíce slov. Na popud vědců z Československé akademie věd jej svým nezaměnitelným literárním stylem napsal spisovatel a novinář Ludvík Vaculík.

Dne 25. června uplynulo 68 let od úmrtí Eduarda Štorcha. Je znám především jako autor knížek pro děti zasazených do doby kamenné a doby bronzové. K tématu nepřistupoval nijak diletantsky – sám prováděl archeologické vykopávky a při psaní zohledňoval všechny dostupné vědecké poznatky. Mnoho postupů také experimentálně ověřoval – s manželkou Boženou žil například několik dní v Křivoklátských skalách. Pekli si maso na ohni, který Eduard sám rozdělal, stahovali zvířata a vůbec žili způsobem pravěkých lidí.

Dne 24. června uplynulo 67 let od jeho smrti na předměstí Paříže. Pocházel z východních Čech a původně se vyučil sedlářem. Brzy se však prosadil jeho výtvarný talent a tak začal studovat malbu na pražské a později vídeňské Akademii. Roku 1895 odjel jako stipendista do Paříže, kde se usadil natrvalo. Když roku 1912 vystavil své dva první abstraktní obrazy, dočkal se posměchu a nepochopení. Od další tvorby ho to však neodradilo.

Dne 21. června oslavil Andrzej Sapkowski krásných 76 let. Narodil se v Lodži. Srdce polského textilního průmyslu zprvu předurčovalo profesní dráhu vášnivého čtenáře. Vystudoval zahraniční obchod a z výjezdů za železnou oponu se vracel s knižními novinkami. Tak objevil ve východním bloku neznámý žánr fantasy a v roce 1986 prorazil v soutěži sci-fi časopisu povídkou Zaklínač. Ve variaci na lidovou pohádku o ševci „drakobijci“ stvořil postavu mutanta s nadlidskými schopnostmi Geralta z Rivie, lovce příšer. Nezbývá než popřát hodně zdraví - a spoustu úspěchů v další tvůrčí aktivitě :-)

Od jeho narození letos uplynulo již 176 let. Josef Václav Myslbek, nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, se narodil 20. června 1848. Vrcholem jeho realistické tvorby je jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí. Zakladatel novodobého českého sochařství se narodil v Praze jako syn malíře pokojů Václava Myslbeka. Sochařskému umění se učil v ateliéru Václava Levého, kde pracoval až do roku 1870.

Dne 18. června 2024 by se dožila 65 let. Narodila se do muzikantské rodiny, tatínek byl hudebním redaktorem Československého rozhlasu. Do své umělecké dráhy si ale nikým mluvit nedala, byla ve své tvorbě naprosto svobodná. Osobitá. V životě uzavřená, tajemná, mnohdy sarkastická, mezi blízkými přáteli upřímná, otevřená a veselá. V hudbě ji inspirovaly rozmanité kultury a žánry od folku, cikánské muziky přes jazz až k latinskoamerickým rytmům.

Stará žena, která žije s kočkou, zakopne ve sklepě - tak začíná autorčina povídka, která vychází v prázdninovém vydání magazínu Reportér.

Že je chytrá holka, to vím dvacet let - od chvíle, kdy jsme spolu rozhovor vedli poprvé. Na každý další se těším, protože Aňa Geislerová je taky mimořádně upřímná, znovu to potvrdí. Mluví o tom, jak ji děsí pocit závislosti, o těžkostech mateřského údělu, o tom, že některé své filmy nikdy neviděla... Nedávno naopak dotočila jeden natolik mimořádný, že mu začala pomáhat i finančně coby koproducentka. "Připadá mi to jako logický vývoj. Když filmu takhle věřím, nestačí už mi být jenom před kamerou. Co nejaktivněji chci pomáhat i za ní," vysvětluje v červencovém rozhovoru pro časopis Reportér.

Vlny dělá už víc než dvacet let. Nejdřív byly herecké, později přibyly režijní. Jiří Mádl býval jedou z tváří českých teenagerovských komedií, teď se z něj stává i jedna z osobností české režie. Ve svém novém filmu Vlny vypráví příběh posledních měsíců před okupací roku ´68 i prvních minut a hodin po jejím začátku očima redaktorů zahraničního zpravodajství Československého rozhlasu. "Nejvíc mě fascinovala energie redakce. Čišela z nich činorodost a radost ze života," říká v rozhovoru pro červencové číslo časopisu Reportér.

Na rok svých čtyřicetin nezapomene. Vždy byl známý jako herec, ale letos vydal Igor Orozovič první desku a pro některé fanoušky začíná být spíše zpěvákem a muzikantem. "Tuhle za mnou přišel jeden stařík a říká: Písničky máte hezký, ale nepřestávejte s tím divadlem!" V rozhovoru "Začalo to autostopem do Rumunska" pro červencové číslo časopisu Reportér popisuje svá podivuhodná setkání se smečkou lvů, dalajlamou nebo hořícími mrtvolami na břehu Gangy.

Nealkoholička: film otevřel staré rány. Autorka úspěšných knih už se alkoholu šest let ani nedotkla. Zato založila centrum Alkos, které pomáhá závislým na legálních drogách, podobně jako byla v době rodičovského volna tři a půl roku ona sama. Staré rány teď znovu otevřel film na motivy jejího prvního deníku, za nějž Michaela Duffková před pěti lety získala i cenu Magnesia Litera. Premiéru bude mít 11. července. "Film je natolik autentický, že až teď při projekci jsem naplno prožívala velkou bolest z toho, jaké trápení jsem tehdy nejbližším způsobovala," přiznává v rozhovoru pro týdeník Téma /27-28/.

Stíhačky s křídly motýlů připevněné na pražský obchodní dům Máj vyvolaly obrovský rozruch. Jako ostatně každé druhé dílo Davida Černého, který už pětatřicet let obohacuje veřejný prostor o nápadité a často vtipné instalace, vztahující se k českým dějinám či povaze. Rozhovor v časopise Téma /27-28/ je vedený spíše o tom, co ho štve na úřednících, co na uměleckých školách, proč tu chybí osobnosti, jaké šance mají současní studenti a proč nám sociální sítě devastují život. "Kdyby nešlo o mě, nikdo ani nepípne."

Je na pováženou, že až díky hovoru s jazykovědcem si člověk uvědomí, jak moc je spisovná mluva vlastně nepřirozená. Na rozdíl od psaného projevu v tom mluveném přemýšlíme o každé koncovce. Písemný projev se z našich životů pomalu vytrácí, místo čtení posloucháme audioknihy, místo novin sledujeme podcasty, návody k používání si raději pustíme jako video. I esemesky mnohdy nepíšeme, ale namlouváme. A spisovně dnes mluví málokdo. Proč je propast mezi spisovnou a hovorovou češtinou tak hluboká, v rozhovoru "Český jazyk hrubne" pro časopis Téma /27-28/ vysvětluje jazykovědec a mnohaletý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.

Psychosomatické potíže v dětském věku a v dospívání ho přivedly na myšlenku hledat souvislosti mezi bolestí těla a duše. "Své potíže jsem začal dávat do souvislosti s potížemi pacientů. Začal jsem více studovat, jaký vliv má mysl na vznik bolesti, jak se při různých psychických potížích a stavech chovají svaly, v jakém jsou napětí, a začal jsem nacházet souvislosti," říká v rozhovoru pro časopis Téma, 27-28, fyzioterapeut PhDr. Tomáš Rychnovský.

Autorčina povídka s názvem "O kalhotkách anebo Co mě naučila babi Vlasta" vychází v rubrice časopisu Vlasta "Povídka na léto".

V krátkém rozhovoru "Na cesty s démonem" pro červencové vydání časopisu Moje psychologie autorka prozrazuje, jak to má s inspirací a zda bude její kniha mít pokračování.

Peče sexy dorty, neustále se usmívá, ale taky si nebere servítky, když kritizuje české zákonodárce, že opět nepřijali manželství pro všechny. Cukrář Josef Maršálek to má v životě i v hlavě srovnané a vnímá jako svoji povinnost pomáhat ostatním. "Nechci rozdávat rozumy, jen ukázat, že vždycky existuje nějaká druhá cesta," říká v rozhovoru "Nikomu nic nedlužím" pro červencové číslo časopisu Moje psychologie.

Lidé s Kostarice nikam nespěchají, jsou usměvaví a chrání divokou přírodu, protože vědí, že jsou její součástí. Principy mindfulness, které si na Západě osvojujeme jen s námahou, mají v krvi. Jsou prostě šťastní a ani by je nenapadlo s někým bojovat. "Kostarika se stala jednou z prvních zemí na světě, které zrušily armádu," říká cestoval v rozhovoru pro časopis Psychologie dnes, 7 - 8/24.