1amu komentáře u knih

Pro mě - lepší průměr. Nápad "za všechny prachy", to samé začátek i ta postavička trafikanta. A tak mne napadlo, co kdyby F.J. I. (čti Franta,Pepa Jednička) byl analogicky oživen do současné doby. Ale pouze za pomoci stejně oživeného Járy Cimrmana. Jistě by rukou společnou a nerozdílnou mohli vytvořit veliké věci.

1 18.04.2018

Po Varovném signálu jsem si uvědomil, že knihy s Reacherem, který na nás neudělal při prvním přečtení tradiční, tedy dobrý dojem - musíme nějaký rok ponechat stranou. Mám to vyzkoušeno i u této knihy . Nyní již 4* !
Nechápu ho jako civilistu, ale on je svým duchem pořád major MP. Dá si úkol. i tento případ musím vyřešit, protože mě ten Dispair pěkně vytáčí. A nebudu hned stopovat v Hope, když se mi zpočátku nedaří.
Je jak pitbul. Zakousne se do problému a rve a rve. Samozřejmě, že to určitou část "Dispairáků" štve, ale holt mají smůlu. Na Reachera nemají ! Autor ví, že mu musí dopřát doping, který je v knize v podobě náhle rozkvétající šerifky. A hned to nabere pořádné tempo !
Jó a na konci jsou fanfáry ! Nováček, který se Reacherem seznámil prvně čeká HAPPY END.
Ano ! Ten zde je ale jinačí - hrdina stopne další auťák a buďme ujištěni, že se za rok, v květnu, dočkáme dalšího příběhu (týká se mazáků). Ostatní si musí tyto knihy nějakým způsobem buď půjčit, či chodit po antikvariátech, protože v nabídkách knihkupectví, či e-shopů seženete něco z poslední várky nebo Pomstu.

4 18.04.2018

Překvapivé na této knize je fakt, že autoři jsou z Japonska, tedy spíše ze země suši. Ale klaním se jim. Napsali přehlednou a dobrou knihu. A vůbec: SLOVART dělá u nás velice záslužnou práci - vybírá si k vydání knihy, o které česká nakladatelství vůbec "nezakopnou". V době Schengenu (bóžíčku jak nám dlouho vytrvá) je poměrně přijatelná možnost zajet k sousedům i dále a ony lahůdky zakoupit. A to tvrdím jako osoba, které nejvíce chutnají sýry italské.
Dobré chutnání !

1 16.04.2018

Z duše mi mluví yaoiyuri v místech, kde rozebírá aktivitu českých udavačů a fízlů za protektorátu.
Ono těch postav nemuselo být v ději tolik. Pro mě byl nosný příběh právě onen Mendelssohn na střeše, je to sice obludné přirovnání, ale bylo to nádherně bláznivé. (Teď se prý říká "crazy").
A dovedu si představit, jak by s tímto dějem naložil v době svých největších úspěchů úžasný Miloš Forman

2 16.04.2018

Start fajn, čtenáře strhne. I ten šéf padouchů, obklopen "gorilami" je OK. Bavil jsem se, a to včetně očekávaného seznámení s dámou "v nejlepších létech" a proč ne ?
To co autor umí zřejmě nejlépe je gradace děje knihy. I tu Anglii jsem bral...hm.
Co jsem nebral jsou dvě věci:
ta první přesné hodinky v hlavě Reachera a mnohokrát opakováno !
A pak to bylo ono hromadné zavážení mrtvol buldozerem. Připomínalo mi to brigády socialistické práce (ještě se u toho měli mládenci vyfotografovat).
Reacher je génius smíchaný se supermanem. Podle mého vkusu to mohl zařídit Lee Child trochu jinak.
Ale jinak - jó .

3 16.04.2018

Hned na začátku uvádím, že hluboce smekám před tím vším, čeho Gabriela Koukalová v biatlonu dosáhla - na naše poměry famózní !
Ale :
Tento příběh má své pozadí. Manžel GK pan Petr Koukal je marketingový génius. Na rozdíl od mnoha jiných obdivovatelů krásné ženy, ihned vytušil onen obrovský marketingový potenciál, který v sobě GK má a začal se činit.
Odbočím k roku 2016, kdy proběhl v pražském Luxoru křest knihy Martina Moravce: Petr Koukal: JSEM ! Křtila již GK. Kniha je záslužná v tom, že upozorňuje mnoho ohrožených mladých mužů na děsivé nebezpečí rakoviny varlat. Ano to vše, bohudík úspěšně, Petr Koukal prodělal a byl vyléčen. A založil i Nadační fond Petra Koukala. Pokud slouží dobru věci, mohu jen tleskat - jenže ?
Je zde jeho manželka, tehdy v roce 2016 předpokládaná držitelka medailí z blížících se OH v Jižní Koreji (2018). Vyhlášena nejlepší sportovkyní ČR, královnou biatlonu atd. A začaly se dít věci !
Od poloviny roku 2017 celý národ řešil co vše udělat, aby GK přivezla z OH ony očekávané metály. Skončilo to u dolních končetin a ne a ne se to zlepšit. Jiná negativa národ neznal a tedy nemohl pomáhat .
A ejhle v dubnu 2018 se mu dostává opět přesně vypočítaných a dávkovaných informací a nejen bulvární novináři chrochtají blahem, mohou národ krmit vším okolo GK. V prodeji kniha ! Již nejde o lýtka, jsou tam nasazeny těžké kalibry - anorexie, bulimie, démonizování hlavní soupeřky v reprezentaci, totéž jejího juniorského trenéra. Jsou opravdu tací ? Pokud ano, je to zlé, proč s tím biatlonový svaz dlouhá léta nic nedělal ? Pokud ne, je to ještě horší, jde o pomluvu a ta sebou nese vždy následky.
V knize GK líčí národu svou defloraci ve věku 14-ti let, způsobem super červených Harlekýnů : " byl o mnoho starší, zkušený a líbilo se mi to a hned druhý den jsem vyhrála další závod !" A následuje podrobný popis jejího přejídání, který vede dokonce ke spolknutí lžičky. Považte !
A pan manžel (zřejmě) dál tlačil autora: jen houšť a větší kapky ! Tohle bude národ konzumovat (míněno kupovat knihu Jiná GK).
Knihu je možno koupit též v "dvoubalíčku" tedy včetně memoárů pana manžela. Zájemcům se dokonce GK i podepíše. A chcete-li k tomu hrníčky s... připlaťte si - ihned vyexpedujeme.
Podotýkám, že to vydalo Nakladatelství Ing.Petr Koukal, což je pan tchán. Budiž. Vydal též knihu i synovi, a to chápu.
Leč nelíbí se mi onen zvolený způsob prezentace této knihy ! To by nedokázal ani Stephen King ! Myslím tím cirkus okolo GK . Kdysi příjemná a milá GK se snížila k tomu, že svým způsobem "dala na frak" Českému biatlonovému svazu, který z okrajového sportu u nás, udělal onoho "tygra" a nyní si pouze olizuje utržené rány. Slušný člověk a architekt zázraku pan Ondřej Rybář odchází a já se nedivím. Ohromný manažér a šéf českého biatlonu a neoceněný bojovník proti dopingu v tomto sportu pan Hamza "byl namazán na chleba" pana Koukala... Metály z Koreje nemohla přivézt, ale dala národu onu tak probíranou knihu ! Ta mohla být napsána i jinak. Bohužel to se nestalo. GK měla image princezny sportu a teď je to pryč.
Kdysi pravil Jan Werich jednu ze svých moudrostí : Nemysli ! Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak nepodepiš. Když podepíšeš, tak se nediv .

Při psaní této knihy se setkali dva pánové naladěni nepochybně na stejnou notu a je dobré, že si pro povídání vybral Miloš Forman právě krajana-emigranta, který to zkrátka umí.
MF nemusel nikdy nikomu dokazovat, že je režisérem s "obrovským tahem na branku".
Je smutné, že již mezi námi není, ale je výborné, že za něj budou dál mluvit jeho filmy.
Třeba: stařeček u svého hořícího domu - dědo poďte pryč, vždyť nastydnete, ale jen ho nechte, přece hoří jeho dům (Hoří má panenko). Nebo genialní "postelová scéna" 2 neherců paní Ježkové a pana Šebánka spolu se "synem" V.Pucholtem, kde jsou dialogy rozehrané na vteřiny (Lásky jedné plavovlásky) .
V roce 1984 jsem měl možnost hovořit s Dr.Jírou, který byl, z titulu své funkce ve fotbalové federaci, oficiálním delegátem na OH v Los Angeles. Optal jsem se: co na vás udělalo na OH největší dojem pane doktore ? Odpověď: jediná věc, viděl jsem geniální film Miloše Formana "HAIR". Nikdy dříve jsem neměl možnost vidět na plátně tak úžasnou protiválečnou demonstraci a na tento film nikdy nezapomenu...
Ani já ne (sice až v r.1990) a děkuji vám pane Miloši za vše, čím jste nám dělal radost.
Jsem přesvědčen, že tam nahoře vám bude také dobře, vždyť se tam budete setkávat se svými parťáky, kteří s vámi tvořili to v š e z čeho jsme byli, jsme a budeme dál nadšeni.

10 14.04.2018

Ale ano : Černý obelisk či Tři kamarádi jsou výborní, ale pro mne je Jiskra života ta nejlepší od E.M.R. Odehrávající se v děsivém prostředí koncentráku, ale přitom tak nesmírně lidská, ale hlavně optimistická !
A také mi trvalo delší dobu po přečtení, než jsem to vše "vydýchal". Je málo autorů na tomto světě, kteří dovedou tak úžasně psát o době válečných útrap "malých lidí" a nemusí to být jen v koncentráku.

19 13.04.2018

Domnívám se, že autor s knihami o Reacherovi není na jedno brdo. Výhodou této R-série je, že se zasvěcený čtenář na zadní straně obálky může rychle orientovat o co ve které knize jde. Občas L.CH. "ujede" s padouchy, což byl případ i této knihy. Naopak daří se mu popis žen, které přicházejí do blízkosti Reachera. Ony jsou uvěřitelné, padouši naopak někdy komičtí. Reachera zkrátka beru jako supermana, který všechno zvládne. Pokud by tomu tak nebylo má autor po "živobytí" . Protože jsou USA dosti rozlehlé, máme se ještě na co těšit. Co třeba studený (zejména v zimě) Vermont ?

6 13.04.2018

Nejdříve to byl film. Tenkrát pro kluka naprosto fantastický ! Život není dálnice, ale plno chodníčků s odbočkami. Nikdy bych nevěřil, že jak tato kniha posléze přispěla k tomu, že mám jedno ze svých hobby tak blízké tomu, co se nám čtenářům sděluje.

10 13.04.2018

Škoda, že kniha má právě takový název, kterým jsem byl zmaten. Ještě, že jméno autora naznačuje, že půjde o kvalitu nejvyšší úrovně. A také tomu tak bylo. Geniální zejména proto, že jsem o povstání ve varšavském ghettu věděl tak málo (ale to je má chyba).

5 13.04.2018

Když si prohlížím obrázky Ivy Hüttnerové, jsem nadšen, že mám tuto nádhernou publikaci ve své knihovně. Obrázky, obrázky a pořád obrázky - nevím na co se dříve dívat: na Giacomo Casanovu, Holku na nádraží, Toaletářku, Boženu Němcovou, či strýce Pepina s Maryškou na pivovarském komíně , kdepak ono je to vše super !
Velikánské poděkování paní Ivo !

3 13.04.2018

Povídka 2 a 3 děs ! Lee Childa mám rád, ale zdálo se mi, že zkouší, co jeho fandové vydrží. Hm - vydržel jsem. Nejspíš navnaděn hned tou první, publikovanou též jako premiéru. Samozřejmě jsou tam velmi dobré : ta s bráchou, či silvestrovská, kde J.R. by měl odletět do Holandska, jenže... a ještě asi dvě.
Vcelku 12 povídek a milovník Reachera si počte. Ale je zde novum, kterým se Reacher ve svém dalším životě řídí:
Když tě někdo naštve, počítej do desíti ! Až budeš u osmičky, jednu mu flákni ! Nebude to čekat.
A vida "vono to funguje" .
Srovnávám-li však povídkový styl L.Childa a Stephena Kinga, tak Mistr z Maine vysoce vede !

7 12.04.2018

Asi největší pohlazeníčko v mé knihovně. Ta zdrobnělina je tam proto, poněvadž kniha je bohužel útlá. Škoda, přeškoda. Život porodníka (odrodil 6.000 dětí) MUDr.Karla Steinbacha by vydal na 1000 stránek nejméně. Narodil se na Medarda roku 1894. Tatínek vlastnil koloniál a mohl tedy poslat synka na c. a k. České gymnázium, v Sázavské ulici na Vinohradech. Ihned se tam potkal s budoucím kamarádem největším (na život a na smrt) s Ferdinandem Peroutkou. Samozřejmě seděli spolu v jedné lavici.
V létě 1932 vznikla ve Společenském klubu na Příkopech společnost přátel, která si říkala „Táflrunda“. Peroutka, Poláček, Haas, Jiří Červený (zakladatel kabaretu Červená sedma), ministr Bechyně a mnoho dalších. A také jediná žena – Olga Scheinpflugová. Občas se zastavili i Voskovec a Werich. Předsedou byl Karel Steinbach, zvaný Kadelík.
Nadšeně o ní vykládá Adina Mandlová - "Titina" Huga Haase, který ji tam vodil, a to ve svých memoárech vydaných v nakladatelství Škvoreckých 68 v Torontu. Štestím "Kadelíka" bylo, že emigroval již v roce 1938. A právě následný spokojený život v USA (za války i v uniformě US ARMY a byl vyznamenán) mu přinesl další, zejména profesní úspěchy. Zemřel symbolicky na Silvestra roku 1990 v NY.
Ukázka:
Táfl runda měla své sekce. Jednu tvořil Klub pěstitelů tchánů a byl v ní aktivní hlavně Karel Poláček. Jiné se říkalo Marcelka a píše o ní Olga Scheinpflugová v Českém románu. Nejdůležitější však byla sekce mariášníků. Do té patřili hlavně Peroutka, Poláček, Holman, dr. Wiener, lékař, který také psal pod pseudonymem Alcantara, a já. Ale mistrem nad námi všemi byl dr. Jaroslav Ohrenstein, taky porodník, ale především mariášník skoro nepřekonatelný. Z kibiců si vzpomínám na Jana Herbena, který byl proslulý tím, že za koho se posadil, tomu nešla karta. Říkali mu Smolíček pacholíček. Nejvášnivější mariášník byl Mikyška, jenže právě on byl v této hře spíš slabší košík.

4 09.04.2018

Byť je v době psaní tohoto komentáře modrý čtverec, konstatuji, že se mi kniha líbila. Nepatří (u mne) k TOP knihám J.G. ale je dobrá. Také vtipná a co hlavní - čte se v pohodě a lehce. Ono mi bylo úplně jedno, jak to skončí, takže spokojen.

1 09.04.2018

Z této knihy jsem si odnesl velice důležitá ponaučení. Tak tedy :
Ponaučení první : tuto knihu číst v zimě a ještě k tomu, když vám špatně topí.Ponaučení druhé : tchyně jako takové jsou všude stejné (pardon - výjimka potvrzuje pravidlo).Ponaučení třetí: když se setkáme s lichvářem (a uspějeme - jedno jak), výtěžek dejte na charitu.
Ponaučení čtvrté : právníci jsou potřební, ale je mezi nimi i dost šmejdů. Ponaučení páté : věnujte se svým dětem, vnukům či pravnukům a pokud to potřebují a vy můžete - pilujte s nimi matematiku, zejména statistiku a geometrii. Reacher je zářný příklad v praktickém využívání během svého květnatého života.
Ponaučení šesté : žena je tvor záhadný a více méně nevyzpytatelný.
Ponaučení sedmé : když stopujete, dávejte bacha kdo vám zastaví.
Ponaučení osmé : když chcete dát nakládačku buranovi, předem si to rozvažte. Jednak nejste z 99% Reacher, ale co je horší - na chirurgii můžete skončit možná vy .
Ponaučení deváté : Pokud nemáte zažitou praxi, nesedlejte koně sami, nemusí to dobře dopadnout.
Ponaučení desáté a poslední: Až třeba někdy dojedete do Texasu, vězte, že jde o obrovský stát a k doktorovi, či na poštu je někdy setsakra daleko !

8 09.04.2018

Entrée J.Grishama "mezi čtenáře" jako hrom ! A ještě k tomu brzy film, co více si mohl mladý autor přát. Má dobré poradce a ti mu dali jednu z prvních klíčových rad: Pokud prodáš práva ke zfilmování své knihy, nezapomeň si dát podmínku, že chceš mluvit do obsazení hlavních rolí ! A byl tedy prosazen Samuel L.Jackson v roli nešťastného otce znásilněné dcerky, což byl výtečný tah. Nikomu tak nevěřím jako jemu .
Samozřejmě kniha je rozsáhlejší a vypovídá více o jednom z témat - pořád fungující šílenci z KKK.
Jako právník s praxí se autor "vyřádil" na popisu jednání v soudní síni, kde procesní trestní systém USA (a částečně UK) je soubojem mezi státním zástupcem a obhájcem, kdy oba musí mít (až) divadelní nadání, kterým mohou ovlivnit porotce. Mně se to líbí a škoda, že něco podobného nevidíme u nás (viz kauza MUDr. Davida Ratha). Oba týmy mají (a je to i v knize) své kouče. Napětí před výrokem poroty je mnohdy nesnesitelné a J.Grisham si v tom libuje.
V případě této knihy došlo k něčemu mimořádnému . Tím myslím zářný počátek spisovatelské kariéry autora.

9 08.04.2018

Beverly Swerling to umí. Kniha předchází tetralogii o NY a líbila se mi asi nejvíce, protože je z období, o kterém nás ve škole neučili. Samozřejmě tam autorka musela dát kus romantiky, aby se to lépe prodávalo.
Ten kdo koupí (či přečte) rozhodně neprohloupí.

3 07.04.2018

Ale ano ! I Philip Kerr má právo na nadsázku. A o tom kniha je. Protože "Atentát" vždy zůstane ve středu mého zájmu, kniha se mi, i s tím co ostatní autorovi vyčítají, líbila. Také proto, že mám Bernieho G. rád a přečetl jsem, myslím, skoro vše, co u nás vyšlo.
Po Francii (HHHh) i Brit, ale je to pochopitelné, vždyť ve Skotsku ten náš fantastický tým vycvičili.

5 07.04.2018

Když jsem se po přečtení nad knihou zamyslel, tak hodnotím jednotlivé třetiny jako +/ -/ +
Řeknu vám, že mi vadilo nejvíc to furtovní šplhání v noci z pokoje dolů - a pak do pokoje nahoru, to bych ještě toleroval, ale ta studená voda ? Nikde jsem nečetl (možná, že se mýlím), že by se Reacher otužoval. Hernajs , vždyť to bylo, zejména ke konci, na nepřežití.
Únos na začátku je vějička na čtenáře, ale start pokračuje v normě. Bez padouchů by byl Reacher nicka. Třeba nás Lee Child v budoucnu, možná na závěr série, překvapí poklidnou story. On i John Grisham tak teď, v u nás vydaném Obchodníkovi tak činí a čte se to také dobře.

4 07.04.2018