3DD!3 komentáře u knih
Risso s Azzarelem odhalují některé své karty. Stále nevíme, stále tápeme, ale začínáme tušit k čemu se schyluje (snad). Probuzení posledního Minutemana s rodinnými kořeny je stylové a zase je o něčem trochu jiném. Síla je ale stále v těch malých vedlejších příbězích jejichž pointa přivede kýžené mrazení v zádech.
A už jsou tady odpovědi. Goonovo dětství, původ i začátek onoho velkého kamarádství. Origin story na jedničku. Pořád je to stejně zvhrhlé a ujeté. Doktor Slitina je na scéně... chci víc.
Prohláškované, skvěle nakreslené jednohubky s často netradiční dějovou linií, převracející klišé na ruby a zpět. Goon je tajemnem opředená postava a Powell prozatím nemá zájem cokoliv vysvětlovat. I když i na to podle mě dojde. Má to fajn kamarádskou atmosféru. Příjemně strávený čas.
Atmosférická klasika s parádně zvládnutým vyprávěním, které pomalu a postupně graduje. Revival připomíná Kingovy starší věci. Koketování s elektřinou (Tesla styl) i velkými starými (Lovecraft) ve světě za závojem racionality mi sedí. Není to horor, jen příjemně mrazivý příběh o postižených lidech, kteří za odměnu, k vyléčení šarlatánským knězem dostali i lístek do pekla pro sebe i své nejbližší. Užívejme si života, dokud to jde.
U kousku s Donatellem jsem se vrátil do dětství, kdy jsem ten příběh četl poprvé (speciální série, vždy o jednom z želváků) a chvíli se rochnil v nostalgii. Příběhově se moc neposouváme, ovšem finále, které vrací do hry hlavní svini mě navnadilo na další díl. I po těch letech, želvy stále baví.
V každém výtisku Loba je patrná až dětská potřeba ničit. Omamná svoboda bez hranic. I v prozatím nejsofistikovanějším příběhu (pokud se to dá v tomto kontextu vůbec říci) - Sedm zbytečných, směřujícím k hutné pointě o vnitřním nepříteli, je ta touha patrná. O ničem jiném než násilí a zábavě to není. Nemáte rádi pošťáky, nemáte rádi rádoby populární zpěváky? Tady si přijdete na své.
Nic lepšího u nás v současné době nevychází, tak co vám mám povídat. Aaron oproti předchozímu Boogie vypravuje lineárně, jen s pár odbočkami hraničícími na kraji vzpomínky a snu. Dashova pracně slepená osobnost se pomalu rozpadá, Diesel se směje a Rudá vrána je zachmuřený. Emocionální struhadlo plné mrtvol žen a dětí. Kvalita.
Konec se blíží a Lucifer s úsměvem přihlíží, protože nejde o jeho svět. Když se ale pravidla hry změní a Vlk sežene šílence, jde do tuhého.
Jahve je v tahu a jeho nástupcem může být prakticky kdokoliv a dva kdokoliv se chtějí stát Bohy. Lucifer na straně dobra? Hned první povídka a takový nářez. Pak když Lucifer ustoupí do pozadí jde více či méně o vyplňující klasiku, která ale velice dobře odsýpá. A co vesmír? Skončí?
Politický komiks s profláknutými pointami, do kterého je velice těžké se ponořit. Kresba je výborná, ale v příbězích fiktivního realizmu schází sympatické postavy. Teorie rozpadu vypovídá o tom co bylo, ale nejsem si jistý jestli se tím kontextem Neff v doslovu malinko nesekl, protože neříká co bude v rámci politického náhledu. Říká starou pravdu o tom, že lidé se nemění.
Téměř hmatatelné horko, mexická děvka nebo dáma v nesnázích a velký hromotluk se zvednutým palcem. Poměrně standartní Reacherovka okořeněná texaským prostředím. Doufal jsem, že víc využijí titulního vedra.
Líbí se mi to čím dál víc. Příběhy mají švih a porovnávání se seriálem z dětství začíná být vážně zábava. Návštěva mimo zemi háže želvy konečně do regulérního sci-fi prostředí a strká jim do pracek fázové flinty.
Přímočará akční jednohubka, plná nenávisti. Kontroverzní bublina je nicméně směšná. Miller jen svůj boj násilím a terorem pojmenoval a zaměřil. Už není neurčitý. V principu se téměř neliší od některých povídek ze Sin City. Graficky jde samozřejmě o něco výjimečného. Scény samotného útoku jsou hodně silné. Není to taková pecka jako starší Millerovy kousky, ale za přečtení stojí.
Neuvěřitelně promyšlený časoměnný román, s krásně popsanými alternativními verzemi světa. Card se nebojí rozprostřít příběh do několika generací a hladce rozvádí myšlenku nápravy ve smyslu zabránění rozšíření otroctví na novém kontinentu. Skvěle popsané náboženské podloží se ke konci možná stává až příliš idealistickým, paradoxně působí velmi osvěžujícím dojmem v záplavě temných budoucností. Napínavé a jak říkám, nečekaně optimistické.
Pizzolatto píše zvláštním způsobem. Kdykoliv by v příběhu obvykle spisovatel zahnul doleva on zahne doprava. Nepředvídatelné zákruty, lidské životy protažené bahnem reality a jímavý nečekaně prostý, přesto silný závěr. Galveston podobně jako druhá řada Temného případu nesedne každému, ale měl by po ní sáhnout každý kdo hledá talentované spisovatele, kteří se nebojí jít proti proudu.
Sbohem tchaj-pane, budeš mi chybět... Komplexní příběh se skvělými historickými reáliemi, silnými postavami a dějem, který zachycuje ekonomické začátky Hongkongu. Struanův klan a Vznešený dům budí respekt a fascinují předvídavostí, propůjčenou Calvellovou myslí. Výtečné a hodně silné finále. Učebnicový příklad kvalitního románu.
Čím dál lepší. Ennis už si Punishera vyloženě vychutnává a místy se přibližuje k dokonalosti série MAX kombinovanou s šitím do mainstreamu. Týmovka s Wolverinem vysmívající se malým lidem s kresbou Daricka Robertsona (hostuje i mikroverze Transmetropolitana, Preachera i Cassidyho) je vrcholem knihy. Výlet do Irska chytrý, interview s reportérem uspokojivé. Škoda že je čtvrtý díl poslední. Vážně jsem se výborně bavil. Brzy na viděnou (na televizní ploše) Franku.
Rodinný sci-fi/fantasy komiks plný pornografických výjevů, neuvěřitelných postav (příšer) i prostředí, který chytne a nepustí. Marco, Alana a ten jejich špunt běží o život ve světě, kde imaginace nemá hranice a vy budete chtít být u toho. Sága začíná.
Grant občas vypne svůj kvantový mozek plný nápadů o skocích časem, osobnostních štěpech ztracených v paralelních vesmírech a dokáže napsat i silnou emocemi nabitou povídku o dvou hodných, zamilovaných lidech, kterým stvořitel zakázal mít děti a při jejich tvoření je učinil neplodnými. To aby měli dost energie vychovat nového Boha. Superman (a lidé z oceli) ve své vazbě skrývá zábavný akční komiks, který ale čtenáře nepodceňuje a pokud je seznámen s minulostí postavy je zahrnut tisícem drobných easter eggů, které i v dospělém kravaťákovi probudí to uhrovité děcko, jímž ve své prehistorii byl.
Příjemné překvapení. Přes dětské barvičky a ostrou, přesnou kresbu se dere pohádkově laděný rytířský příběh s několika Martinovskými zvraty, které upřednostňují realitu nad fantastikou. Dunk není ani moc sympatická postava - Conanovský rubač s rytířskými (do hlavy vtlučenými) zásadami - a zaslouží si skoro všechno co se na něj přiřítí. Pro fandy ledu a ohně nabízí Potulný rytíř pár zajímavostí a vykreslení Západozemí za vlády Targaryenovců.