3DD!3 komentáře u knih
Deus Ex Machina ve své nahé pravdě! Fantastické finále série, která si nekladla za úkol nic menšího než nastínit vývoj lidstva v dalších dvaceti tisících letech. Asimov dopsal epilog někdy v roce, kdy jsem se já narodil (prorocky Zemi nechal spálenou radioaktivitou) a pak už jen vyplňoval prázdná místa. Bohužel si pro poslední díl nechal příliš málo materiálu, se kterým se dá pracovat a první polovina knihy tak omílá známé skutečnosti pořád dokola a až s exkurzí do budoucnosti planet známých z minulosti chytne čtenáře něčím novým (vlastně starým). Závěr je více než uspokojivý a z poslední věty mrazí.
Přečetl jsem původní trilogii Nadace a myslel jsem, že to stačí. Plán pokračoval tou nejlepší možnou cestou a lid Nadace dále mohl obhospodařovat naši Galaxii za tichého dozoru. Izák přináší do už tak vynikající série další skvělou myšlenku, klíčící z pochybnosti, že ti lidští blbouni se stejně zase zničí a vrací do hry zákony robotiky. Hodně ukecané, ale stále prvotřídní. A teď vzhůru k Zemi!
Velmi dobré, obzvláště na prvotinu, ale je vidět, že Child ještě přesně nevěděl co a jak. Výskající Reacher? To ne. Hodně mi i chyběly některé trademarky série, jako třeba hodiny v hlavě. Zápletka s paděláním peněz je ale skvělá (autor v době, kdy to psal dřepěl na pracáku to je znát) a promyšlená do detailů. Český název navíc padne jako ulitý, lepší než originál to se musí nechat. Vražedné komando s igelitovými návleky a přibité mrtvoly dodávají příběhu správné grády. I když je vlastně úplně zbytečné. Osobně jsem hlavně rád za informace o Joeovi.
Do pazour se mi dostal slovenský překlad Patricka Franka a díky bohu za něj. Marťan je díky němu nahláškovanou jízdou, kterou jsem téměř celou prochechtal. Nechápejte mě špatně Andy Weir odvedl skvělou práci, ale dočetl jsem se spousty výtek týkajících se různých podivností, které ze sebe Watney chrlí, ale díky Frankově citlivé práci jsem si to musel přečíst až v jakémsi komentáři. Příběh je moderní variací na Clarkova vesmírná dobrodružství, aktualizovaná o nejnovější poznatky. Linie trosečníka je téměř bezchybná (ztrácí tah v polovině, ale pak se znovu rozjíždí na plné obrátky) a Watney je dost sympatický parchant na to, aby se čtenář strachoval o jeho osud a ponuré vyhlídky. Mars je sviňák, ale člověk je tvor vynalézavý a k smrti nerad umírá. Nejzábavnější je paradoxně první část s pěstováním brambor a jak se do toho začne cpát NASA zábava, klesne a máme tu "jen" výbornou real sci-fi. Škoda za slabší prostředek, stačilo trošičku zkrátit a byla by to bomba. Těším se s čím Weir příjde příště. Film z toho bude podle mě náramný.
Sbohem armádo. Child v šestnáctém díle míchá klasického Reachera s vojenským a křeše tak v sérii poměrně unikátní atmosféru. Mrtvé ženy, nečekaný vrah a strhující řešení problému. Skvělý konec. Vlak odjíždí. Ideální příležitost začít a přečíst si Jatka.
Pohlcující McKeanova kresba a neobvyklý příběh o tom jak má příroda projednou pomáhat lidem. Ekologie naruby? Gaiman si libuje v mystice a kombinuje ji s biologií flóry i se smyslem života hybridů. Snaha přijít s něčím jiným než už zkoumal Bažináč je patrná a povedla se přímo výjimečně. Jeden z komiksů roku.
Spolu s posledními částmi Stoneových Neznámých dějin Spojených států skvělé shrnutí skutečných teroristických činů konce století. Je zajímavé číst tyhle přednášky s odstupem, srovnávat predikce a nedávné posunutí hodin zkázy nasvědčuje, že lidé jsou ve většině nepoučitelní (nebo takto - zlepšování je minimální). U této publikace zamrzí odfláknutý překlad s častým opakováním slov i vynechávkami různých spojových výrazů.
Poslední ze Zeměploch, kterou jsem si chtěl opravdu přečíst (ty co budou následovat pročtu spíš ze zvědavosti). Cohenova finální kapitola a vlastně i poslední kniha, kde se objevují mé oblíbené postavy byla skvělou tečkou za těmi lety, měsíci a hodinami, které jsem na velké A'Tuin strávil. Sága hodná konce.
Childův bizarní humor tady funguje přímo ukázkově. Šlamastyka v hotelu Marriott patří k nejlegračnějším Reacherovým příhodám. Jinak je ZA CENU ŽIVOTA hodně krvavou a osobní čistkou. Samozřejmě více než zaslouženou. Dedukce hodné Sherlocka Holmese zavedou našeho hrdinu do stodoly, jejíž tajemství zapůsobilo i na mě. Vidlácké postavičky jsou někdy zábavné, ale většinou zbytečné, vykreslení padouchů poměrně vágní, zastiňují je i nájemní vrazi. P.S. Kindle Two
V závěru neskutečně strhující jízda. King ladně vplul do detektivních románů (hororu tu najdete jen drobet) a znovu zabodoval. Pan Mercedes není jako klasická Kingovka, zůstalo poutavé vyprávění, ale popis "vyšetřování" a soustředěnost na detaily je neobvyklá. Počítačové čáry jsou zvládnutné poměrně slušně. Kermit Hodges je skvělá postava (do jeho bot by parádně zapadl bohužel již zesnulý Philip Seymour Hoffman) a jsem rád, že se s ním ještě sejdeme. Holly se pak v závěru musí zalíbit každému a doufám, že ji v dalším díle uvidíme také (očividná USA verze Lisbeth Salander). No a samotný mercedesový vrah byl hnusný, nesympatický zmetek, což je u Kinga netradiční velmi. Jeho záporáci patřili ke skvělým postavám, tenhle je tu prostě jen zlý... snad na tomhle detailu do příště zapracuje.
Prozatím nejlepší mnou čtený Reacher. Začátek je malinko kostrbatý a plynulost malinko ruší linka s právníkem, ale čím blíž je jednašedesátá hodina tím lepší to je. Uznávám, že místy Child hodně přehání a děj se stáčí místy až podezřele, ale čtivost nemizí. Smůla se našemu hrdinovi lepí na paty až nečekaně. Bombastické finále s cliffhangerem přímo obludným mě nutí chňapnout po dalším dílu. P.S. Kindle One.
Myslím, že je docela příznačné, že jsem knihou o překonávání bariér a předsudků, překonal i jeden svůj. Marťanské písky jsou první (a budou asi jedinou) knihou, kterou jsem začal číst v pevné formě a dočetl v té digitální na Kindlu (není to vůbec špatná věc). Martina Gibsona Clark jistě psal tak trochu podle sebe a radost z objevování Rudé planety je krásně čitelná. Jednoduchá linie cesty prvního turisty na Mars obohacená o rodinná témata a mystérii projektu Úsvit, chytí a nepustí, ale popravdě nic zásadního nenabízí.
Skvělá přisprostlá zábava, ze které musel ve své době hojně čerpat Kulhánek. Tolik paralel nemůže být náhoda. Lobo do téhle zatuchlé země padne jako prdel na hrnec. Neskutečná jízda od začátku dokonce v kabátku malovaném podle klasické módy. Geniální, ale opravdu geniální překlad, na kterém stojí polovina úspěchu.
Snyder vážně mění na co sáhne v DCčkovské stříbro. Nespoutaný Superman má velmi dobře načrtnutý hlavní konflikt - milice vs. Kal - kolem něj pak nezbytná gigantická akce, pro uspokojení oka (ehm) perem Jima Lee. Tajemná organizace se stará nezbytné mystično a pak je tu nečekaný parťák z vesmíru. No a Lex, samozřejmě Lex připravující si půdu pro druhé dějství. Je potěšující, že scénář nikam nespěchá, stíhá bavit, vysvětlovat i přinést akci v dostačujícím tempu. Závěr s flashbackovou vychytávkou je otevřený jak huby fandů pana pláštěnky. Nečekal jsem že to řeknu, ale opravdu se nemůžu dočkat dalšího Supermana.
Vyznání lásky. Šáša je zpět, jde si pro obličej a pro svého životního partnera. Štěstí je nepřítel... oslabuje. Rodina oslabuje. Proto musí být odstraněna. Tváře v polévce. Smích.
Úctyhodné zakončení sovího příběhu. Akcí narvaný začátek s Brucem v pyžamu i ve speciálním obleku je promyšlený, vizuálně rozmanitý (střídačka s Albuquerquem) a stránky se otáčejí samy. Možná je to i předčasný vrchol knihy protože finále už nemá ten potřebný tah i když je poměrně nečekané a detektivní podloží se nezapře. Vedlejšáky jsou poměrně slušné. Představení Freeze ok, Duch ve stroji asi nejslabší (ale ukotvený v lidském příběhu), dodatek o Alfredově otci je ale znovu prvotřídní. Strach ze stránek přímo kypí.
Hodně zvláštní sbírka nekonzistentních povídek. Asi tak polovinu z nich spojuje Král ve žlutém - hra ve formě knihy, která prý způsobuje šílenství a ztrátu rozumu. Přičemž na každou z hlavních postav působí trochu jinak. Většinou nejde ani tak o horory jako spíš o mrazivé prvky v dekadentních až nechutně zbohatlických příbězích o umělcích, často malířích. Povídky nespojené králem ve žlutém jsou o poznání slabší, často o lásce, která umí být krutá, ale Chambers má ve zvyku příběhy směřující ke katastrofě v závěru stočit k úplnému happyendu. Tahle hra s čtenářem mě baví a zvláštní budoucnosti roku 1920 jsem propadl. S True Detective má společné to, že hlavní vraždící psychopat v této knize nalezl oblibu a její motiv prosákl do jeho osoby. Víra v Krále ve žlutém, touha spatřit Carcosu a černé hvězdy.
Není to tak dávno co mi udělal Václav Dort nabídku, která se neodmítá. Přítelkyně měla svátek, tak proč jí nevzít Vránu jako dárek, no proč ne? Vždyť je tohle pro ni ideální vstup do světa komiksu. Ani nevěděl jak skvěle ji odhadl. Zbožňuje Baudelaira jehož verše doprovázejí děj. Ponurost světa, hrdost, ctnost a neférovost je její šálek kávy. To ona mi řekla ať začnu číst taky. Vrána je příběh o lásce a tragédii, James O'Barr se prakticky vypisuje z viny. Temná doba, ten konec let osmdesátých, ideální pro vznik mstitele ze záhrobí, ne ani tak mstitele spíše vykonavatele testu. Sarkasmus, civilnost, drogy a násilí ostře kontrastují se vzpomínkami na krásné období, které spolu prožili dva zamilovaní lidé. Oslava času, kdy je vše dobré dostává minoritní prostor, o to je však vzácnější a působivější, i kresba tomu odpovídá. Příběh o pomstě není důležitý, spíše prožitek a vnitřní pocit při čtení je hlubší. Významnější. Připomíná to krásné. Je jen málo lidí, kteří v životě najdou toho koho hledají, to jak dlouho spolu budou není na nich, proto je třeba vážit si času, který jim byl dán.
Skvělé akční drama, které skrze uzavřené povídky buduje zajímavou koncepci světa po blíže nespecifikované katastrofě a vzpomínek jednoho agenta, který ji má zdá se na svědomí. Různorodost výtvarníků drží vizuální stránku hodně vysoko a ta se tak nestíhá okoukat. Čtenářsky nejvděčnější Jehla v oku má jeden z nejsilnějších závěrů, jaké jsem v poslední době četl.
Snyder sebral odvahu a navrtal na Batmanovskou historii dalšího padoucha. Nutno podotknout, že odvedl sakra dobrou práci. Soví tribunál - pověra, která lpí na Gothamu jako špína - se rozhodl zničit Bruce Wayna za troufalý nápad renovace města. Skupina je i po první části zahalena dekou mystična a to je dobře. Už dlouho mě na další Batmanovský díl tak nesvrběly prsty.