3DD!3 komentáře u knih
Týmovka se Spider-Manem, jatka na Nixonově ostrově, ale i emocionální cesta k jednomu zničujícímu muž. Ennis po solidních dvou knihách ve třetí ještě zvedá laťku, Fantastické hlášky díky překladu Śtěpána Kopřivy skvěle odsýpají a já už se těším na čtvrtou štaci.
Po neslaném, nemasném Nevracej se, se Reacher vrací v plné síle a dokonce na Evropskou půdu. Naháněčka snipera s českými kořeny (jestlipak se Child inspiroval se jménem u Aleše Kota) má skladbu podobnou vojenským kusům vyprávěným v první osobě a nejde tak o klasickou tuláckou klepanici. Vyšetřování, mezinárodní spolupráce a mrazivá návštěva náhrobku, díky které jsem zavzpomínal na svou první Reacherovku. U mě víc než dobrý.
Novinář vs. civilizační choroby. Spider v jistém smyslu navazuje na Vendetu Alana Moora, jen bojuje s jiným druhem nadvlády. Anarchistické projevy jsou zábavnou maskou ve stále prohrávaném boji za pravdu. Ellis představuje nový typ rytíře, který vymrdává temnotu ze současnosti a je zodpovědný za sebevraždu šesti pražských politiků. Bude to boj, ale bude to stát za to. "Ticho. Koukám na televizi."
Těch vzpomínek na zelené pizzožrouty, které se na mě vyhrnuly už jen při pohledu na chutné menu se nešlo nabažit. Samozřejmě jsem měl potuchy o původu čtyř renesančně pojmenovaných želváků, ale něco jiného je tušit, něco jiného číst. První čtyři příběhy překvapují ve svých odlišnostech, ale potěší v podobnostech a samozřejmě končí v tom nejlepším. Díky Comics centru za ten závan mladých let. Snad budou ty další (větry z pizzy) přicházet o trochu rychleji.
Sugestivní, pohlcující rozhovor s neskutečným přesahem. McCarthy staví do kontrastu dva fatalistické pohledy na svět, ale jejich interpreti jsou myslící lidé s velmi dobrými argumenty, které nutí čtenáře dál otáčet stránky. Poprvé jsem to viděl jako inscenaci na HBO po velmi depresivním dni, po něčem co mi zbořilo iluze a slova Bílého dávaly smysl. Bylo to děsivé, ale dávaly smysl.
Skvěle se trefující do dnešního šílenství okolo ISIS. Hodně zajímavý úvod v metru a následná naháněčka New Yorkem skvěle odsýpají. Reacher zase jednou vypráví z první osoby a tyhle díly vždycky stojí za to. Netradiční záporné duo vede k nápadité závěrečné konfrontaci (možná až příliš) ve stylu Chucka Norrise. I tak výborné čtení. Jedna z těch lepších.
Poprvé jsem četl jako fantastický filmový nástřel v povídkové sbírce Hlídka, který mě naprosto smetl. Rozvedení nápadu kombinuje Clarkovy nejsilnější touhy - vesmír a moře. S takovou přesvědčivostí líčí zkázu naší planety, přesto že se děj odehrává v Ráji. Nová rasa, časová dilemata, osudová setkání jsou líčena s bravurou a jistotou. Kéž by ten film natočili...
Fantastický epos s tématy psychologie, morálky, mateřství, víry a války, kde je scifistické zasazení pouhou přidanou hodnotou. Bizarní výjevy, unikátní slovní přestřelky (především robotického vypravěče a jeho posluchače) a nápady hýřící příběh kombinující mytologii orientu i Evropy. Jodova imaginace nezná mezí a Giménezova hyperrealistická kresba postrádá slabých míst. Jedno z nejsilnějších komiksových děl.
Už vyloženě podivné zvraty (a logické kiksy) se střídají dobrými momenty a netradiční (dětskou) zápletkou. Snaha Reachera posunout o kousek dál by ale dávala smysl, kdyby na konci vyšel jiný. Připomíná mi Simpsonovi, kde se všechno na konci vrátí zase do normálu, což není vysloveně špatné, jen proč se o něco takového potom snažit. Celé to putování od 61 HODIN tak má hořko-sladké zakončení. Setkání s Turnerovou stojí za to, ale příběh jako takový mohl být mnohem lepší.
Opravdu zábavné čtivo. Goon mi doteď unikal a mou pozornost zaujal až když měl do jeho světa zavítat světák Hellboy. Powell kombinuje humorné a akční scény ve světě, kde je neuvěřitelné na denním pořádku. Mutanti, nemrtví, zlé chobotnice? Bitva monster ve stylu King Konga, prokládaná květnatými nadávkami ve španělštině? Hellboy? Normální, běžné věci, které ale baví jako máloco. Frank Darabont má pravdu, je to jako poflakovat se se starými kamarády.
Výplňovky střídají zajímavější kousky. Ve většině případů jde o navázání na příběhy z minulého omnibusu. Nejlepší části se věnují Jango Fettovi a nejslabší pak příběhům paralelním Epizodě 2, které byly očividně vytvořeny k propagaci jakýchsi pajduláků. Kresba je poměrně standardní a jen v jednom případě je opravdu působivá (ano příběh o Jangovi), je škoda že se podobného stylu nedrželi delší dobu.
Nejsem žádný pejskař a na stránku Pes je jídlo, ne kamarád shlížím s pobavenou shovívavostí, ale Město je nádherným popisem psího triumfu věrnosti nad zabíjením. Simakova vize budoucnosti, kde psi převzali po lidech planetu Zemi na lidi nazírá vskutku nelichotivě. Pohodlní a zároveň násilní tvorové, kteří v momentě, kdy si mohli podmanit vesmír zvolili tu jednodušší cestu. Přese všechny proměny, kterými lidé projdou je jedinou dobrou věcí to, že odešli. První povídky nejsou nijak zajímavé, mnohem chytlavější jsou filozofické předmluvy, které jim předcházejí, ale od příběhu z Jupitera nabere sbírka legend o člověku neskutečnou hloubku. Fantaskní výjevy (Jenkins v hradu mutantů) se prolínají s ryzí sci-fi a cestujeme jak vesmírným prostorem tak paralelními světy. Přirozené plynutí času, psí úvahy i ukončení příběhu o předání světa dělají z Města jednu z nejlepších žánrových mytologií a nebýt slabších prvních povídek naprostý klenot.
Cestování časem. Komiksové médium je unikátní v práci s časovou posloupností. Tam, kde by se film stal příliš zmatečný nebo seriál těžce sledovatelný tam se u grafické novely usmějete a jedete dál. V kasinu hraje Boogie a Zlý kůň si dává s Dieselovým motorem po držce. Aaron buduje komplexní indiánskou fresku o zneužívání jednoho národa a bez problémů ji čeří přesnými dialogy, úvahami, akcí. Tahle série patří k tomu nejlepšímu. Ennis to v předmluvě říká dobře. Občas se vyplatí sledovat scénáristu.
Biografie jak se patří. Wall dokáže zhmotnit mladické nadšení i první nejisté krůčky kapely, ale i jejich zlou a temnou stranu z přelomu tisíciletí. I pro fanouška zdroj nečekaných informací, zábavných historek, i ne zrovna líbivých odhalení. I přes několik přesmyček a překlepů více než solidně přeložené. Čtivé a informativní. Člověka to znovu protáhne všemi jejich deskami s nečekaně novým a až překvapivým náhledem.
Fajnšmekrovina ze staré školy s překvapivými zvraty a silným finálním rozuzlením. Špionáž je svinstvo. Hra ve které vyhraje jen ten kdo poruší pravidla. Skvělé vykreslení ideologií, jejich kontrastu a nedokonalostí. Moc mě bavilo Leamasovo undercover působení v knihovně - Le Carré dokáže bavit i v konfliktech s nadřízenou knihovnicí - i jeho vnitřní přizpůsobení roli. Lépe prokreslit některé postavy a bylo by to za plný počet.
Stručná historie internetu podaná srozumitelně s důrazem na (ne)veselé příklady problémů spojených s jeho zaváděním. Potěší spousta zajímavostí i zpětná reflexe událostí, kterým ve své době nebyl přikládán význam (nebo byl přikládán význam až příliš velký) a zamyšlení nad faktickou neexistencí svobody na internetu, hrozbami i výhodami globalizace. Může sloužit jak stručné shrnutí faktů, i odrazový můstek k dalšímu bádání. Ty internety totiž urazily zase pěkný kus cesty dopředu. Bude hůř.
Zrození zla funguje konceptuálně mnohem lépe než předchozí díl. Máme jasně definovaného padoucha a výchozí trauma, které ho žene kupředu už bylo představeno. Liga funguje lépe jako tým - podle všeho uplynulo pět let i když jsou její členové stále často velmi povrchními primadonami. Jedno obrázkové flashbacky jsou dostačující, i když by jich neškodilo více a hrdiny profilují mnohem jasněji. Zajímá mě ale ten druhý tým spravedlnosti a jedna dvojstrana s Marťanským lovcem lidí je po čertech málo.
Silniční thriller se závěrečnou Komandovskou akcí. Reacher většinu času řídí nebo někam jede. Child to zkusil trochu jinak až musel točit hodně zvláštními zvraty, takže celkový obraz působí ve finále až příliš nesourodě a sráží výsledný dojem. Dílčí věci jinak fungují skvěle, čtivost stále na nejvyšší úrovni, některé kousky jsem mu ale prostě nebaštil. Hodně sympatická je navazující linie ze 61 hodin, od kterých jsme s ním skoro non-stop. Virginie je blízko.
Knihu lze nejspíš číst několika způsoby protože ono procitnutí lidství v doslovu lze rovněž chápat jako přijímání lži, faleš adoptovanou z lítosti. Oba dva příběhy, které zde nalezneme jsou o jisté formě šílenství, které v bílých lidech černý kontinent (nechci být rasista, opravdu tam sluníčko více připéká) vyvolával. Neprozkoumané džungle Konga a řeka plná nástrah, dobrodružství i filozofické hloubání. Coppola šel v Apokalypse ještě trochu dál a předlohu překonal, přesto však stojí za přečtení. Ta hrůza. Ta hrůza. Druhé ze zmiňovaných vyprávění je slabší už ve své zápletce lelkující na jedné ze stanic na řece. Opravdu zajímavý je až konec. Otázky divošství, civilizovanosti se v objevování neznámého mísí s temnotou a zmarem.
Není to o dražbě, vlastně je to o všem možném, jen o té dražbě ne. Pynchonův styl psaní není pro "normálního" člověka, skákání mezi žánry a styly, přes svou plynulost většina neunese, nemůže. Věty přes půl stránky dnešní čtenáře děsí a já jsem zklamaný, sám si v nich přímo libuji a nejen v tom nacházím v Pynchonovi spřízněnou duši. Vyprávění prokvetlé paranoií, pochybami a hlubokými úvahami, kdy se očekávání nikdy nepotká s předpokládaným. Četl jsem dabovanou verzi a na několika místech mě zarazil tvar slova, případně zvolený pád a i přesto, že jde o fantastický překlad mám chuť prozkoumat originál a vůbec se pokusit přečíst si Dražbu ještě jednou a snad i pochopit pasáže, které jsem (asi) zcela nepochytil.