3DD!3 komentáře u knih
Pynchonův Pomalý učeň v sobě skrývá čtyři nesourodé povídky. Každá je z jiného prostředí, zdá se i doby, ale spojuje je zvláštní popisný styl se slepými odbočkami a vybranou slovní zásobou. Jejich struktura je neobvyklá a hrdinové nejasní. Čtivost a humor jsou ale zdárnými průvodci v poli rébusů, které se rozhodně nedá na první pokus vstřebat. Na stole mi tu leží ještě Duha gravitace... už se nemůžu dočkat kam mě dovede.
Aaron Skalpy rozjíždí na nejvyšší otáčky. Dashiell Zlý kůň je ultimátní bijec a sociopat, ale taky je to indián a Prérijní růže byla po asi třináct let jeho jediný domov. Nenáviděl to tam a teď se tam musí vrátit. To proč a kdo to sakra je, předčilo má očekávání. Osobně indiány moc nemusím (jsem přežraný Vinetoua), ale slizkost a kmotrovitost Rudé vrány - to je čistokrevná gangsterka jen kořeněná exotickou současností původních (čistých) obyvatel nového kontinentu. Hoka Hey v další slibné sérii a už aby tady byl další díl.
Výborně napsaná a čtivá podivnost, kde se mísí výborné hlášky s extrémním hnusem našeho bytí. Metafory, pseudointelektuální průpovídky a příběh, který s originálními nápady nešetří... i přes svou poměrně tuctovou zápletku.
Robíci útočí. Výtahy zabíjí lidi, auta páchají nečestná harakiri... Wilson volí styl vyprávění, který je místy naprosto podmanivý, jindy strašně ruší. Neumí se vcítit do robota, neumí podtrhnout základní rozdíl mezi člověkem a strojem. Dokáže ho shrnout, ale nevychutná si ten moment a spěchá dál. Některé kapitoly tak docela nudí, některé jsem hltal rychlostí blesku. Nevyvážené. To je bohužel to hlavní slovo. Robokalypsa působí hlavně jako podklad pro film, neadaptovaný scénář násilně složený do knihy začínajícího spisovatele. Nosné myšlenky jsou ale natolik dobře zvolené a chytlavé, že jsem přes všechny výtky knihu s chutí slupl. Teď konečně sem s tím filmem.
Syn rodu El dostává pořádné kapky. Přítomnost Helsponta jako neporazitelného bad guye přináší pár moc pěkných scén, ale je to pořád spíš čtení pro děcka. Schází mi tu scénárista, který mě dokázal šokovat abych mohl valit bulvy na to co se právě děje. Tohle moc snadno vyšumí. Zvědavost nad pokračováním však přetrvává.
Prvotřídní šleha. Příběh o robotizovaných ňufáčcích má náboj, emoce i grafickou stránku, po které přechází oči. Originální. Geniální.
Docela dost odkazů na Action Comics 1, který jsem zatím neměl příležitost si přečíst. Pár věcí mátlo. Jinak nový Superman zaujme zápletkou i protivníky. Lidské příběhové linie jsou ale téměř zbytečné a docela ruší v jinak příjemně ubíhajícím, avšak béčkovém, příběhu. Morrison je jiné kafe.
Půjdu do plného hodnocení, protože v rámci restartu je tohle nejpovedenější kousek. Batman vs Scarecrow je promyšlenou skládačkou vzpomínek a jizev ve tváři minulosti. Ztrápené charaktery odpovídající na křivdu každý po svém. Finální osud strašáka je jako třešnička na dortu. Nulté číslo z Waynova dětství rovněž povedené. Finch umí.
Westernové reálie Gothamu sluší a Jonah Hex má příběh, který je konečně zajímavý. Právě ona drobná vazba na Batmanův svět dotváří atmosféru, do které se moc dobře noří. Fajn čtení a slibný náběh u nás málo známé postavy.
Film jsem neviděl, i když je už nějakou dobu v plánu. Zajímavá perfektně rozvedená myšlenka o nespolehlivosti paměti, lidském popírání skutečnosti a vnímání něčeho co může poškodit mozek - jeho sebeobraně. Samotný masakr, velké finále se od jiných komiksových masakrů nijak neliší, než jsem otočil na poslední stránku a zděsil se výrazu tváře staré ženy, která byla více než skutečná. Rozumějte, na poslední dvojstraně jsou fotografie, ne kresby. Probuzení mysli do reality. Působivé.
Skvělé a monumentální, bitky co nemají obdoby v bezchybném vizuálním kabátku Bryana Hitche. Vrstevnatí hrdinové, perfektní hlášky a příběh, který skrývá inspirace tak přesvědčivě, že působí jako originál. Připomínal i vám Kleiser Roberta Carlyla?
Zvláštně natahované, Dexter se utápí v přídavných jménech a vnitřní monology nemají spád. Děj knihy a události okolo našeho milého zabijáka však spád mají a i když zrádný Dexter kráčí ve stopách toho seriálového, pořád to jde jinak a zajímavě. Zvraty tu jsou ale podivně až kontraproduktivně zaobalovány a konec se vrávoral na vážkách možná až příliš dlouho, na to že zůstal poměrně otevřený. Přece jen doufám v ještě jeden díl, sarkasticky shrnující poslední fázi Dexterových dobrodružství.
Říkal jsem si jestli má vůbec smysl to po filmu číst, ale hle Darren se vydal trochu jinými cestičkami. Vizuálně příjemné, pustá až mimozemská Země působí velice realisticky. Oheň padající z oblohy svou krásou bere dech. Líbí se mi přidaná pasáž s Babylonem a Věží, která se dotýká samotných bran nebeských. Člověk pobouřil boha a ten se rozhodl jej zničit. P.S: Venku právě teď hustě prší.
Překvapuje mě, že celý cyklus nevychází popořadě. Předcházející díl bych si přečetl s větší chutí. Kapitola o Slánském je paranoiou prolezlá exkurze do komunistického režimu naší republiky padesátých let. Kosatík se drží hovorové češtiny a jeho rozhovory jsou prolezlé autenticitou, přesto by ucelenější vyprávění nebylo na škodu. Podobně jako v seriálu tak dostáváme útržkovité informace z různých období, kdy se kolem Slánského začala utahovat smyčka. Maškova úsporná kresba, plná prázdných obličejů a mnohovýznamů je strohá, černobílá až undergroundová, Vadil mi jen lettering, který připomínal písmo žáka první třídy základní školy a do celkového obrazu moc nezapadal. Cyklus Češi je nelichotivou připomínkou naší ohebnosti a slabosti vůči vyšším mocnostem (tentokráte SSSR). V téhle části se přidává i zmatení a zbabělost.
Morrison znovu popouští fantazii na hodně dlouhém vodítku na procházce s kouzly a skrze čas, ale pořád stíhá vyprávět příběh o chlapci a jeho nejvěrnějším čtyřnohém kámošovi. Co mě ale překvapilo byly Fischovi krátké příběhy z různých dob, vztahující se k událostem zde probíraným. Opravdu. Krátké silné příběhy, jsou vrcholem tohohle sběru. Nejraději mám ten s explozí Kryptonu a Kentovskou rozlučkou.
Krásné album. Vzpomínám si, že při lekcích dějepisu jsem si hodiny týkající se starého Řecka vychutnával. Bitva u Thermopyl patřila k milníkům, zasahujícím mě kdesi hluboko uvnitř. Millerovi se podařilo můj obdiv odrazit ve Své poctě válečníkům, kteří padli, protože padnout patřilo k jejich povinnosti. Syrové dialogy, krvavé výjevy. Mám poslední z limitovaných edic, kdysi pyšně ležela ve skladu Comic Centra. 300 za 300. Zatraceně dobrý kup.
Tělocvik ne četba. Velký formát má smysl. Některé malby téměř vystupují z kvalitního papíru. Plastické černobílé divadlo, zobrazuje to nejlepší z archetypálních kriminálek přetavených v klenoty moderní komiksové tvorby. U nás to rozhodně nemá obdoby, ale Kurva, stálo to za to. Díky ComicsCentru za skvělý nápad, i nádherné provedení, fandové se postarali o zbytek.
Miller s Wallacem trochu uhýbá tradičnímu noir, ale dodržuje podobné postupy jako v předchozích příbězích. Žena v nesnázích a všehoschopný bijec vyšetřující záhadu, která stojí - tentokrát - za jejím zmizením. Kruh se symbolicky uzavírá.
Děti vrahů a paralelní světy. Finále tomu nasazuje korunu a Patejl nechce zabíjet lidi. Tisíce protivníků se valí z Opony a Zářící spasitel se stává nedobrovolným fanouškem Kelly Family. Děsivé čtení, děsivé. Vynikající finále jedné z nejulítlejších sérií co jsem měl tu čest číst.
Skvělé povídky se mísí se slabšími. je radost znovu sledovat Marva při práci. Příběh co se odehrává během Žlutýho parchanta je hodně zábavný a je v podstatě o jménu kabátu. Objevuje se tu i Rodriguezovo filmové intro a Dwightův románek s ženou v červeném. Nejvýrazněji zapůsobila Modroočka, která by zasloužila i větší představení. Kdo to je, proč to dělá a pro koho sakra dělá? Slabší kousky jsou jen drobnými vadami na kráse a neurazí žádná.