3DD!3 komentáře u knih
Lucifer tvoří nový vesmír a patřičně si to užívá. Možná proto jsou hlavními tahouny třetí knihy vedlejší postavy, ale není to vůbec na škodu. Z nových zaujme nejvíce Christopher Rudd a jeho pronikání do (tajů) démonické lady. Finále pak vnadí na pokračování vskutku ďábelsky.
Ďábel vás ladně vezme do svých spárů a odnese k branám nicoty. Lucifer rozpíná svá křídla a prezentuje bohatý svět, pohlcující ve své dokonalosti. Pomalu začínám rozumět záměrům a jsem upřímně zvědavý čeho všeho se dočkáme. Ulitba Sandmanovi potěší.
Velice podařený levoboček Sandmana. Svět je podobně imaginativní, kresba je nádherná a pointa příběhu na tváři vždy vykouzlí úsměv. Nečekaná pro mě je konfrontace různých náboženství. Překvapuj mě dál Carey.
Výborná vojenská detektivka. Gorbačov posílá Svaz do kytek. Ručička hodin se přehoupla přes půlnoc, Státy vyhrály a slaví. Reacher ale neslaví, je v práci a má vyšetřit velice podezřelou vraždu jednoho generála. Navíc mu umírá matka. Child se výborně čte a drží čtenáře v napětí. Prostředí se pořád mění, pohledy na vraždu/vraždy rovněž. Kličky, smyčky a armáda na počátku rozkladu, který je dán absencí nepřítele. Předpovědi budoucnosti pobaví,
Obrovské plochy, které může čtenář zkoumat zrakem a syrový příběh vyprávěný očividně pod vlivem omamných látek. Vizuální stránka vás odrovná, šílené kompozice, kde vás pobaví hromady detailů, nichž každý sám o sobě má buď pop-kulturní nebo sociologický přesah, jsou dílem mistra svého řemesla. Komiks povýšený na umění. Frank Miller odvádí výbornou práci, ale tentokrát tady není za hlavní hvězdu. Do hlavy se vám vpálí hlavně šílené obrazy Geofa Darrowa.
Zavíračka se vším všudy. Věci se dotahují do konce a Ennis vyplňuje poslední prázdná místa a nutno říct, že to nejlepší si nechal na konec. Finální zápletka je ryze v Tommyho duchu, nevýhodný kšeft, který může vzít jenom on. Spousta mrtvol (i živých), Navarone mladší a Truman. Ta svině, kterou je třeba zastavit. Na konci se mi chtělo brečet, ale nešlo to. "Bájo."
Dnes je to shodou okolností přesně čtrnáct let od bitvy o bar U Noonana a jedné z nejsmutnějších kapitol v sérii. Tommyho pořád pronásleduje "vražda" "pánského WC Luieho" a tentokrát se celá záležitost konečně uzavřla (skvělá, temná dvojstrana v závěru). Úvodní příběh o Jizvounovi je tak až nepatřičným (ale veselým a nápaditým) začátkem ke Staré páce jako takové. Finální bitva Paragrafu 8 a Šestipívova pomníku je pak více než důstojným zakončením. V Zavíračce bude muset jít Ennis až dřeň, aby tohle překonal.
Fantastická hra se symbolikou, Jerie vypráví klasického Voltaira velice osobitě. V souvislosti s vyprávěním mě napadla jedna myšlenka; jak by si asi představovali postavy a prostředí z Shakespearova díla, mimozemští nájezdníci z budoucnosti? (samořejmě kdyby uměli po našim)
Asimov umně rozehrává partii o nejcenější materiál ve vesmíru. Trantorské impérium je na prahu přeměny v impérium galaktické a v cestě stojí jen Sark. Kosmické proudy jsou i skvělou detektivkou jejíž konec odhadne málokdo, zvlášť když byla ona teorie o vzniku supernov vyvrácena. Pár slov padlo i o Zemi a to potěší.
Přečteno až po vidění filmu a konečně pochopeno, kde nastala chyba. Ve filmu pár věcí totiž chybí a scény, které měly vyčnívat jsou zapadlé, né-li zkratkovité. Takhle to konečně dává všechno smysl (ne že by ho film nedával, ale hodně si člověk musel domyslet) a nutno podotknout, že McCarthy je mistr filozofických dialogů. Jeho břitké hlášky sklouzávající k úvahám o životě je radost číst. Přesto tentokrát nejde tolik do hloubky a spíš křiví žánrová pravidla a moderně-dekadentní příběh a charaktery konfrontuje s až prastarou bezohledností a násilím.
Co čekat od Azzarella jiného než pěkně ponuré čtení. Ještě když sleduje návrat jednoho z největších magorů komiksového univerza. Vypravěčem ani tentokrát není usměvavý gauner, ale jistý Johny Johny Frost, člověk, který se mu chce podobat a možná to, jak zjišťuje, nebylo to pravé ořechové. Bermejova kresba je pastvou pro oči. "Udělali jsme z Gothamu záchod, a Joker si na něj sedl."
Naivní a poměrně hloupé, ale docela to odsýpá. Nápad s dítětem (s jímavým jménem po nejslavnějším představiteli Muže z oceli) není špatný, jen dost odbytý a zašlapaný destrukcí "Made by Zod" i uspěchaným finále. Luthor je extrémně nevyužitý a dialog se Supermanem je totálně mimo mísu, pointa chatrná. Nebýt nostalgického naťukávání do prvního filmu a posvěcení Donnerovou účastí byl by to těžký průměr. Kresba je naštěstí poměrně zdařilá, ale dětská jako vlastně celý tenhle komiks.
Frank je zase jednou na vedlejší koleji a prim tentokrát hrají Vdovy. Manželky dnes již zesnulých členů mafie, které se rozhodly pro pomstu, i když jedna trochu jinak než ty ostatní. Ennis umí psát silné ženské postavy a Jenny je jedna z nejzajímavějších. Při finálové scéně lehce zamrazí. Přesto však jde o trochu slabší kousek a možná je to Medinovou kresbou, která prostě nedosahuje kvalit těch předchozích.
V ulicích městečka Las Vegas řádí jiný druh upíra a není to Skinner Sweet. Na kloub děsivým vraždám se snaží přijít policista Cash McCogan a na scéně ukazují i lovci upírů, někteří z krve nebožtíka Jamese Booka. Příběh druhý sleduje osudy uklizené Pearl, která si vychutnává společný život s Henrym Prestonem, který je ale den za dnem starším. Snyder rozvíjí mytologii a košatí zápletku série o nové postavy. Ochutnávka z druhé světové v závěru knihy navnazuje hodně.
Moc příjemné čtení. Steve se tentokrát plně odprostil od hororového žánru a pustil se do smutné duchařské detektivky odehrávající se roku 1973, Lunapark není žádný hit, který vás přiková ke stránkám bez možnosti návratu je to taková, krátká žánrová hříčka s nádherným dojemným koncem.
Pár střípků z Tommyho života a jeden libovější než druhý. Konečně vidíme, kterak Hitman kde svým schopnostem přišel a nebyly to zrovna příjemné okolnosti. Konfrontace s Lobem má švih a ukazuje, že dohodnout se dá s každým i s tím největším hovadem v celém širém vesmíru. Stačí mít tu správnou páku a Bueno. Jako fanouška dolarové trilogie od Leoneho mě těší, že Tommy a Natt (včetně Ennise) jsou do ní úplně stejně zažraní a luxusní pocta o rakvi dolarů zakopané kdesi v Texasu nemá chybu. Finální speciál, kde Monaghan zachraní jak Ligu spravedlnosti, tak i svět je geniálním zakončením moderní legendě o Hitmanovi.
Není snadné pročíst se ke konci. McCarthy nic neulehčuje a jeho odpovědi postrádají nezbytné otázky, které čtenáři vyskakují někdy, kdy už příliš pozdě se vracet. Hádat co krom historických pramenů sloužilo k inspiraci a hledání významů je materiálem pro mnohem obšírnější elaboráty a povolanější pisálky. Za sebe mohu prohlásit, že stojí za to si tuhle kultovku přečíst. I přes její mnohovýznamnost, náročnost a neuchopitelnost. Z Krvavého poledníku nejvíce vystupuje ikonická (a objemná) postava soudce Holdena. A jeho hry. A jeho oběti. Román, kde má kámen vyšší hodnotu než lidský život.
Originy jsou vždycky fajn, postavy se neznají a jsou trochu neotesanější ke svým budoucím přátelům na život a na smrt. Oproti Morrisonově sérii jde o pomalejší a plynulejší příběh, bohužel bez nečekaných point a ujetých zvratů, ale není to zrovna na škodu. Baví mě neotesaný Superman i fanatická Wonder Woman, všichni členové jsou drobet jiní než je známe. Na další sešity o "Skvělé sedmičce" jsem zvědavý, přesto mě však Morrisonovy šílené eskapády baví o trochu víc.
Kouzlo 100 nábojů spočívá v pomalém dávkování informací skrze skvěle vypointované příběhy s obvykle dvojznačnými verbálními narážkami napsanými často ve slangové formě. Osudy hlavních hrdinů pokračují, nebo končí a Azzarello pomalu rozplétá tajemství skrze postavy černé jako žánr noir sám. Konec na poušti je odporně otevřený a mě ničí, že budu muset čekat něco přes rok na desátý svazek téhle mistrovské série.
Tommy si vybírá hodně špatné období v prozatím nejlepší souboru Hitmana. Minulost je pošpiněna a zabíjení snad nikdy nebylo osobnější. Konečně tu dostává i pořádnou proci prostoru Ringo Chen. Pocta Chow Yun-Fatovi a Johnovi Woo, která za sebou nechává krvavou stopu a stovky mrtvol. Ach ano... a setkáme se se Smrtí.