3DD!3 komentáře u knih
Hlavní postavou je sice Dwight, ale přece jen jde o koncert malé Miho. Krvavý, in-line koncert. Příběh se zdá být něčím čím není a i když je pointa zajímavá nemá potřebný ráz. Skvělá scéna je pochod ke správní radě.
Hodně zásadní kus. Žlutá cáká z černobílých siluet a nezmar Hartigen bojuje s vnitřním peklem. Spolu s Marvovým Drsným sbohem, to nejlepší co může Sin City nabídnout.
Další skvělý zářez. Dwight s původním xichtem a ženská na druhé straně barikády. Nepřítel nebo bohyně? Miller dokázal vždycky vytvořit zajímavé ženské charaktery, ale Ava jim opravdu kraluje. Potěší Marvova účast. :)
Dosud nepřekonaný příběh z černobílých čtvrtí Sin City. Marv a jeho cesta pomsty plná zapomenutých prášků, krve a kabátů. Vážná a komediální stránka jsou dokonale vybalancovány. Dokonalé.
Výplňovka mezi první a druhou epizodou. První část je vata vystřižených scén z pohledu hlavních postav Skryté hrozby. Zajímavé to začne být teprve od Cizince, kde se na Tatooine objeví dávno mrtvý Jedi. Trochu zamrzí utnutí zajímavě se rozvíjejích postav. Hodně to zachraňuje finále o životě Jango Fetta. Akční, napínavé vysvětlení motivací předlohy armády klonů.
Naštěstí nekončí strašlivým cliffhangerem jako vždycky a začíná se rýsovat konečná. Pan Hodný se po pobytu v regenerační rakvi dává na cesty a ty jsou vskutku plné hrůz a děsu. Nemrtví, fanoušci Kelly Family, zombie... + skvělá pasáž s nákupem zbraní. Potěší pomrknutí na CREW. A teď jdeme do finále...
Velice příjemný origin. Síla Zeleného šípu je v jeho obyčejnosti. Jasně, je to pracháč, ale bez schopností a bez intelektu. Prostě se jenom naučil kurva dobře střílet. Diggle přináší svéráznou kombinaci Robinsona Crusoea a Robina Hooda. Konfrontace s pašeráky opia je v závěru příjemně strohá. Jockova (čti Žok) kresba se k tomu parádně hodí.
Strmě vzhůru. Kulhánek ještě dupe na plyn. Zvraty jsou šílenější, zápletka zamotanější a pořád mám pocit, že vlastně nevím vůbec nic. Chudák Hnusák, chudák Patejl, chudák Zářící spasitel. Sem s dalším dílem, bejby!
Sci-fi/fantasy brutalita, která snad nemá v naší republice obdoby. Měl jsem zpočátku problém se zorientovat v popkulturních citacích 90-tých let, ale s přibývajícími stránkami a blíže pravděpodobnostní šlupce začne příběh gradovat a je opravdová radost ho číst. Zakončení je otevřené jako zlomenina a nezbývá než sáhnout po Hardcore.
Příběhy o poškozených lidech a o špatných rozhodnutích, které se na ně lepí jako bláto na boty. Brubaker potvrzuje své kvality a Phillipsova kresba k jeho vyprávění parádně sedí. První příběh je malinko pomalejší a v kontextu s těmi co následují asi i nejslabší, ale pořád je to vysoký nadprůměr, který stoupá k naprostému mistrovství. Propojení krásně fungují a závěr dá dohromady ponurou mozaiku, která se zasekne v paměti. Nejradši jsem měl příběh táty Lawlesse. Deluxe vydání, které pro nás BB/Art připravil je navíc nádherné.
Pak něčemu pište kritiku. :D Na odstřel je ryze česká detektivka s poměrně zajímavou zápletkou. Bohužel děj kvačí tak kvapně, že na nějákou psychologii postav se neberou ohledy. Svým způsobem jde o dospělejší pohádku, která neurazí, ale ani moc nenadchne.
Steve King je jako AC/DC, pořád hraje to samé. Což nemusí být nutně na škodu, jen už prostě tolik nepřekvapuje. Doktor Spánek jede po třech liniích. Dannyho Torrence, přeživšího Overloocku, malé Abry Stoneové a takzvaného Pravého rodu, přičemž poslední jmenovaná je jednoznačně nejslabší. Víc než upíry sající vzácné "mojo" připomínají bandu Cigánů (ze Zhubni) a jako padouši za moc nestojí. To první linie s nepřítelem jménem chlast, to je jiné kafe. Strejda Steve ví, Steve zná. Sám ochlasta byl. I proto je Danův rozjezd asi nejlepší pasáží knihy a je možná škoda, že kniha není jen o tom a klouzá do fantastična ve stylu Žhářky, když se pomalu vybarvují schopnosti malé Abry. V rámci multi vesmíru Temné věže jde jen o další příběh o bořitelích s návazností na jeden z Kingových nejúspěšnějších hororů. Pořád je to ale skvělé počtení.
Slib je možná jen řečový akt, ale pro Lucifera jde o čest. Když slíbí, tak splní a to, že zemřel prostě nehraje roli. Duel, kterého se konečně dočkáme jede podle obvyklých zavedených pravidel do chvíle než Carey (nebo chcete-li Jitřní kníže) vytáhne parádní fintičku a posadí čtenáře na zadek. Z nových postav jednoznačně triumfuje Šalamoun, snad jej nevidíme naposledy. Mimochodem Mazikeen a její příběhová vsuvka - dokonalá. Zlatý hřeb Pekla. Bůh je jezero.
Říkejte tomu přehnaná očekávání, ale prostě to nebylo ono. Velký problém mám s Rorschachem jehož příběh je no prostě... zbytečný a lehce demytizující a tentokrát mi to vnitřně vadí. Bermejova hypermoderní kresba nesedí k celkovému syrovému stylu, který Rorschach představuje. Příliš vyumělkovaný, příliš dokonalý. U Jokera to nevadilo, ale tady to bije do očí. Azzarello se pokusil odkrýt lidskou stránku, najít to nevyřčené málo přerodu v dokonalého "superhrdinu" jakého známe z originálu, ale tím jako by poškodil onu auru. Navíc Rorschach je nepřiznanou hlavní postavou Strážců, tak proč, mu dávat další zbytečný přívěšek. Proč? Mimochodem to dloubnutí do Scorseseho Taxikáře je krásně provedené, to zase jo. Komediant na druhou stranu velice příjemně překvapil. Možná proto, že byl přes brzkou smrt, pořád poměrně dostatečně zajímavou figurou. Vztah s Kennedyovic klanem, drobné výlety po nejdůležitějších událostech jedné éry, všechno funguje. Skvěle to odsýpá a poodkrývá historii světa Strážců, která je pokřivená odrazem té naší. Spousta památných momentů a Jonesova přesná, době odpovídající kresba. Ze série Před Strážci zatím nejlepší příběh.
Netradiční Reacher, alespoň z těch co jsem zatím četl. Svým způsobem osvěžující. Není to klasická detektivka, neřeší se běžná vražda. Vlastně se jen k Reacherovi v městečku nechovali hezky a dali mu hnusnou kávu. Zahlásali cosi o potulce. Když jsem naposledy viděl jak vojáka obvinili z potulky, rovnal Rambo městečko se zemí M60-kou. Zvědavý šťoura Reacher se začne zajímat o podivné praktiky místní továrny a následky jsou zničující (pro místní). Děj se uprostřed malinko táhne, ale finále mi vyrazilo dech. Tenhle styl se mi zamlouvá. Jen tak dál. - "Co je vaše nejoblíbenější zbraň. - Lidský mozek."
Muž z kamene uzavírá hodně z předcházejících linek. Především tu s Nikolajem Alexandrovičem Zacharovem, kterému se do cesty připlete krysa Rawlins a všechno mu vysype. Afghánistán je hnusná, jednoduchá země, kde platí pouze základní pravidla a pro finální konflikt dvou fanatiků je ideální. Ennis si samozřejmě neodpustí spoustu dloubanců do válčení s Afghánistánem. Fernandezova undergroundová kresba se poprvé podívá za hranice a svědčí jí to. Moc pěkné rozloučení s hlavním kreslířem série.
Asi nejodlehčenější díl ze série MAX. Spousta dobrých vtípků a Barracudova veselá povaha se promítá i do scénáře. Frank jde netradičně po kravaťácích z podezřelé korporace Dynaco, která má za sebou pár pěkných sviňáren, ale nakonec ho čeká asi nejtvrdší konfrontace vůbec. Souboj s Barracudou patří k nejikoničtějším pěstním mlátičkám co jsem měl tu čest vidět. Vedlejší (i když tady spíš hlavní) linka s nadrženou Alicí a snaživým Dermontem je Ennisovou variací na středověké mocenské boje královské rodiny. Finále na moři je velice uspokojivé.
Začínám si v těchhle knížkách pomalu libovat. Reacher je dobrá, jednoduchá postava, ke které člověk prostě musí cítit sympatie. Něco mezi Rambem a Bondem. Případy které mu Child podstrkuje jsou, i přes svou poměrně přímou strukturu, vybaveny spoustou špatných rozhodnutí/unáhlených závěrů a úspěšně matou jak čtenáře tak Reachera. Svěží a neobvyklá zápletka s únosem mě bavila. Užívám si to.
Příběhy staré detektivní školy obohacuje Blacksad detailním kulturně-politickým prostředím a zasazením do zvířecí říše. Detailní reálie světa, který odráží ten náš velice přesvědčivě, slouží jako jeviště lidským charakterům vypiplaným k dokonalosti. Úchvatná kresba je propracovaná do detailů a Guarnido u mě v evropských vodách vyšplhal až na samotný vrchol.
Vyvrcholení prvního aktu spočívající v Luciferově pádu je provedeno opravdu pompézně. Hořící světy, nečekané zvraty a karty. A já nemám další díl!