3DD!3 komentáře u knih
Syrové jak čerstvý flák hovězího. McCarthy píše hodně neosobně, a bez příkras, bez ostychu popisuje život jednoho z dětí Božích. Ballard - lidská zrůda, které k životu stačilo málo je tu vykreslen s takovou samozřejmostí až s toho mrazí. Popis jeskyně s trofejemi (nemyslím plyšáky) připomíná zrůdné scény od Lovecrafta, puncované realitou.
Velice naturalisticky napsaná, temná pouť která, jako všechno v tom světě, nemá smysl. Nedozvíme se pořádně kdo jsou hlavní hrdinové a co se vlastně stalo, především proto, že na tom nezáleží. Úvahy o Bohu a proč něco takového dopustil celý příběh protínají jako zrezlý šíp vyrobený v domě jednoho z přeživších. Dialogy jsou strohé, věcné... není moc o čem mluvit. Když hrdinové našli plechovku broskví měl jsem radost s nimi, když se na konci stalo, to co se stalo, měl jsem slzy na krajíčku. Blížíme se k takovému konci?
Hodně silné ukončení TICHA, které přivede další staré známé záporáky a odhalí konečně toho hlavního bouchače co za tím vším stojí. Přiznám se bez mučení, že jsem tipoval někoho jiného. Takže hodně přijemné překvapení.
Nádherná kresba Jima Lee a solidní příběh míchájící zajímavé záporaky. Všechny ženské postavy vypadají úchvatně, nádherné křivky, jiskra v očích a tak. Výlet do Metropolis a setkání se skautem v červeném plášti taky stálo za to. Spokojenost.
Potřebná dávka paranoie, touhy po smrti a hry, kde je možné vyhrát hodně, ale prohrát všechno. Střídání manželek, nadávající auta a oslizlí mimozemšťani z Titanu. To vše v příběhu, u kterého neodhadnete co se stane na další stránce natož v příští kapitole.
Lahůdkové čtení. Superman, který spadl v roce 1938 někam na Ukrajinu má mnohem větší grády než ten náš starý známý. Tentokrát, nejdřívě jako Stalinova pravá ruka a následně i president Sovětského svazu, srovnává lidstvo podle svého nejlepšího vědomí a svědomí (komu se to nelíbí, tomu se vymaže mozek). Čert vem nezasahování. Vzniká tak Orwelovská reflexe, pracující na komunistickém modelu. Každý z těch tří příběhů, které kniha obsahuje, má něco do sebe jak z hlediska politického zhodnocení dob minulých (i součastných) tak z hlediska čiré nerdovské zábavy, kde staví proti sobě soudruha Supermana, Batmana s ušankou nebo fanatického pilota Green Lantherna. Luthor v Rudé hvězdě má ke klasickému záporákovi hodně daleko a v závěrečném příběhu ho nemůžete nemít rádi. Poslední stránky jsou pak mistrovským zakončením, tohohle výletu do alternativní reality. Představení v nejlepším Mooreovském stylu. Před Millarem smekám a ta kresba je pastva pro oči.
Povedený paranoidní thriller, kde třetí světová válka učinila Zemi radioaktivní, léta Páně 2010. Lidé v podzemí dřou na elitu, která si užívá přepychu na těch kouscích planety, kde radioaktivita už pomalu vymizela. A tomu všemu vládne mechanoidní tlusté prase Bross jehož senilní mozek je to jediné lidské co z něj zůstalo. P.K. Dick nastřeluje verzi budoucnosti, která někdy až zarážejícím způsobem reflektuje tu naši. Skvěle napsané charaktery, slušně odsýpající příběh. Podle mého jeden z mistrových nejlepších.
Slupnuté jako malina. Constantine zamířil z vězení do pornografického pekla, aby to zase všechno totálně podělal. Hlavně, že u toho hláškuje a zachraňuje vnadné děvy. Kresba je hodně slušná a příběh čtivý. Dívka z dávné minulosti poodkryje zase tu sebezpytující Johnovu notu, tak jak to mám rád. Můžu jen doporučit.
Výživný příběh v klasickém Bachmanovském stylu. Haleck je ten typický zmetek, který díky svému postavení ze všeho vyklouzne a rozhodně ho nebudete mít rádi. Budete s ním soucítit, ale rádi ho mít nebudete. V celém příběhu není jediná kladná postava, všichni jsou tu svině, někteří jsou zfetovaní, někteří nalití a hlavně jsou to pokrytci (hojná to lidská vlasnost). Steve tu nahodil pár odkazů na sebe a možná to ho stálo pseudonym (nebo myslíte, že se ho chtěl zbavit a nechali tu drobky, které onoho pídila přivedly na stopu, myslíte, že jo?) ale jsou tu umístěné pěkně. Ginneliho promyšlená ofenzíva a skvělý konec nutí jít s hodnocením vysoko.
Lahůdkový kousek, který představuje Asimova zase jednou v nerobotickém svétle. To co byl Konec Věčnosti pro cestování časem je Ani sami bohové pro paralelní vesmíry. Jednoduchá zápletka s výměnou energie je tu použita pro studii myšlenkových pochodů jak lidí na naší straně tak tvorů na té druhé. Prostřední para-část navíc obsahuje vynikající zvrat, který nemá šanci kdokoliv předvídat.
Zdá se, že další pouť je u konce pistolníku... Jesse Custer, Cassidy, Tulip a Bůh došli na konec své cesty. Neřeknu vám co se v Alamu stalo. Nebo jestli se nakonec Stvořitel vrátil do nebe. Jestli všichni umřeli nebo je Ennis nechal žít ten nudný život, který si všichni nejspíš zasloužili, ale povím vám, že to byla parádní jízda. A divná. Hodně divná. I když je třeba povyprávět ještě pár příběhů z minulosti a já tyhle mé zvláštní přátele ještě jednou uvidím. Už teď vím, že mi budou chybět.
Zajímavá a znepokojivá zpověď "toho australana co vymyslel a založil WikiLeaks" je plná idealistických myšlenek, odporu k jakékoliv formě nadvlády a naděje, že svoboda, v našem světě, jednou opravdu dostane reálné obrysy. Od počátků, kdy mladý hacker Mendax lezl do zelí Pentagonu nebo různým mocným korporacím, přes práci na a pro WikiLeaks až k jeho údajnému znásilnění dvou švédských žen. Jde poznat, že Assange knihu nedotáhl do úplného konce, rozhodně bylo ještě co říct a objasnit. Každopádně kniha poodkrývá clonu za kterou se skrývají nejhnusnější tajemství našeho světa a WikiLeaks zdá se budu tu clonu odkrývat dál. Závěrečná část knihy obsahuje i překlady některých uniklých informací v původní podobě. Věděli jsme, že nám lžou, teď víme v čem....
Problémem takové literatury je, že strašně rychle zastará. Ramonet naštěstí jde ke kořenům a sleduje některé milníky, které měli vliv na to jakou tvář zaujímají média dnes. A není to obraz příliš příznivý. Jde i o jeden z inspiračních zdrojů pro mou bakalářskou práci, takže nemůžu říct, že by na mě neměla vliv. Právě naopak.
Asi nejlepší věc od Dicka co jsem zatím četl. Perfektně zvládnuté vyprávění, silný příběh o rozpadající se osobnosti protidrogového agenta a znovu boji proti Hře. Feťácké historky v kontrastu s temnou atmosférou tvoří někdy až pitoreskní obrazy společnosti, která je odrazem té naší, možná víc než jsme si ochotni přiznat. Všichni jsme děti, ale ne všechny nás vedli k opatrnosti.
Solidní kresba i příběhy nejsou špatné, ale chybí přidaná hodnota. Z žádného z charakterů jsem neměl pocit opravdovosti a nebýt toho, že připomíná Clinta by Hex nebyl zase tak úchvatná postava. Prostě jen obyčejný komiks, který vyšumí.
Skvělý námět je poměrně dobře využitý, jen mě mrzelo že se nedostalo na všechny hrdiny. Závěr je ale pak poměrně standartní a nepřináší velké vyvrcholení, jen zamyšlení nad lidmi jako takovými.
To jsem takhle dneska sedl v knihovně, že si zběžně prolistuju tohohle Hellboye, za hodinu jsem ho slupl celého jak malinu. Skvělé čtivo a parádní sbírka, která potěší hlavně hostováním Prahy v titulním příběhu.
Čtivá a zároveň poučná sbírka nejrůznějších neurologických anomálií a zároveň studnice lidských osudů. Smutné i legrační příběhy ze života člověka, který se nespokojil s tradičním vysvětlením.
Neuvěřitelně poutavé. Příběh z pera Alana Moorea nepostrádá zhola nic a přesto se drží všech možných dostupných faktů. Finální analýza stránky po stránce je stejně zajímavá jako příběh sám a obsahuje neskutečné množství detailů.
Do detailu propracovaná studie o nepolapitelném vrahovi. Fascinující čtení. Když si pomyslím, že několikrát byli tak blízko...