6493 komentáře u knih
RECENZE NA DÍL GEMINA
Vesmírná jízda pokračuje! Nebezpečí zombie viru je zažehnáno, ale ejhle! S novými hrdiny přichází nové problémy a tentokrát to bude boj jak s Vetřelcem, tak i Predátorem naráz.
Děj se tentokrát odehrává převážně na skokové stanici Heimdal, nicméně se starými hrdiny z jedničky se rozhodně neloučíme, jen potkáme pár dalších. Stejně jako v jedničce, i tady jsou postavy prostě top top top, celková zápletka možná ještě o kousek napínavější a hlavně si tu autor troufl i na teorii multiverza, která je teď tolik v módě.
Vtip a emoce jsou opět na denním pořádku a já musím jen smeknout! Napsat druhý díl trilogie je často 50 na 50; často to dopadne nevalně a syndrom druhých dílů udělá své. Gemina je ale pyšným pokračováním v krasojízdě a nenechá vás na pochybách, že Kristoff je jedním z nejlepších a nejoriginálnějších autorů s vé doby.
*****
RECENZE NA CELOU TRILOGII
Jay Kristoff je literární bůh. Ať už jste od něj něco četli, nebo jsou akta Illuminae vaší kristoffovskou prvotinou, vítám vás do fanklubu.
V trilogii Akta Illuminae se dostáváme do sci-fi světa z daleké budoucnosti, kde jsou planetární kolonie, červí díry, vesmíré atomovky a space chřipky na denním pořádku.
Máme tu bad guys, good guys, shady guys a jednoho Hala 9000 v2.0, a to všechno protkané časoprostorovou romantikou. V rámci třech dílů postupně sledujeme příběh jedné planety, jedné meziplanetární stanice, čtyř vesmírných lodí, třech mileneckých párů, několika desítek Vetřelec-stajl slizáků, haldy zombík-stajl lidí a plus mínus milionu kilometrů ventilací.
Když si odmyslím grafickou úpravu knihy, díky které Akta Illuminae na první pohled vyčnívají z řady sci-fi knih, dostanu komplexní, propracovaný, uvěřitelný a originální příběh, který má spád, hloubku, pobaví, srší emocemi a nebudete se od něj chtít odtrhnout. Kdybste se v průběhu čtení náhodou začali nudit, do víru děje vás rychle vtáhne grafická stránka knih, která je zábavná, novátorská a čtení díky ní rychle odsípá. Děkuji autorovi za skvělou práci, Akta Illuminae se lehce řadí mezi moje oblíbené série a těším se, až se k nim za čas opět vrátím.
Bizární jízda pokračuje, naštěstí už další pokračování nehrozí.
Druhý a závěrečný díl nenabízí nic extra, svět je stále zvláštně iritující, postavy jsou ploché a zároveň až neskutečně geniální a odborníci více méně na všechno, asi jako Láďa Hruška.
Začátek je ok, nějaká ta zajímavá akce se naskytne, prostředek je nedopečený a uspěchaný, konec je jednoduše hrozný a naivní.
Znova bych si to už nepřečetla.
Skvělá fantasy s neotřelým tématem! Ve slovanské mytologii, přiznávám, se vůbec neorientuju. Nemůžu tedy posoudit případné nesrovnalosti, to přenechám vzdělanějším.
Co ale posoudit můžu je krása celého příběhu. Hlavní hrdinky jsou dokonale propracované, každá má svoje klady a zápory, vzájemná synergie je přímo pohádková, doplněna úžasnými vedlejšími postavami. Děj ubíhá rychle, pohybuje se plynule mezi dvama časovými údobími, aniž by to čtenáře jakkoliv mátlo. Dozvídáme se tak pozadí celého příběhu Vesny a Morany, stejně tak sledujeme i jejich aktuální linku a celé rozuzlení, které je zasazeno až do 21. století.
Od českých a slovenských autorů se občas dočkáme nějaké té lahůdky, v rámci fantasy žánru si ale myslím, že ještě nejsme ani zdaleka tak pokročilí, jako v případě zahraničních spisovatelů. Proto jsem vždy nadšená, když objevím něco tak krásného a tak blízko domovu.
Pět hvězd bez debat!
Další pohádka na triku JKR. První, Ickabog (Ikabog?), byl rozhodně příběh, který stojí za pozornost, ale uspokojí spíš rodiče, než předepsanou věkovou kategrii.
Vánoční prasáto, oproti tomu, hraje na struny všech dětských fantazií; kdo si někdy nepřál, aby jeho hračky byly živé? Jelikož je to pohádka, nechci vůbec zmiňovat logiku příběhu, propracovanost postav a jazykovou stránku.
Je to prostě krásný příběh plný poučení a silných emocí, který rozhodně jednou přečtu svým dětem. Mínus jedna hvězdička za to že, i když nechci hodnotit knihu příliš přísně, jsem, jakožto rýpavý čtenář před třicítkou občas kroutila hlavou nad tím, jak to vlastně nedává smysl. Pardon
Jedna z nejoriginálnějších fantasy, jaké jsem kdy vzala do ruky. Z kraje (cca prvních 120 stran) se mi nedařilo do knihy začíst. Rozhodně nemám problém se sledováním více dějových linek a osudů kupy postav, nicméně tam bylo něco, co mě lehce nudilo a štvalo. Nedokážu to přesně pojmenovat, ale určitě v tom hrála roli nesnesitelnost většiny postav a fakt, že se, především Západ, řídil až neskutečně zpátečnicky a otřesně náboženstvím. Tohle pochopitelně nemusí vadit každému, mně osobně však slepý fanatismu vždycky pije krev.
Čím dál do knížky se dostanete, tím to bude lepší. Téměř až dechberoucím způsobem se osudy celé té kupy postav propojí a ejhle! Dává to dokonalý a čistý smysl.
Samotný závěr byl možná trochu málo propracovaný, ale jen z hlediska porovnání se zbytkem knihy. Rozhodně doporučuji, jelikož takové knihy se neobjevují každý den.
Tomuhle se říká falešná reklama! Kupujete knihu s tím, že synopse slibuje temnou a tajuplnou jízdu a k tomu pro fanoušky SJM, která je nejvíc proslulá propracovaným světem, developmentem postav, do detailu vymakané zápletky a mňam mňam chlapy.
Jediné, co dostanete v Rapsodii jsou ti chlapi (resp. jeden chlap).
Do 2/3 knihy se vůbec nic neděje. Jediné co, tak hlavní hrdinka obdivuje toho sexy chlapa, který je jen levnou kopírkou Rhysanda.
Zbytek knihy něco trochu děje, ale je to vesměs jen nenápadný a nic moc napsaný doplněk k ódě na svalonatýho týpka.
Dost doufám, že dvojka bude lepší; explixitním jazykem a padesáti způsoby jak říct slovo sex se kniha fakt zachránit nedá.
Pokud jste někdo již tvorbou Gwynnea políben, v téhle knize ihned poznáte jeho nezaměnitelný styl a bude vtaženi do dokonale propracovaného světa, ze kterého se vám nebude chtít odcházet! Ačkoli tedy žít v zemích Vyhnanců asi nebude nic moc.
Dočkáte se velké spousty postav, kde jedna bude lepší než druhá, a jak už je autorovým dobrým zvykem, žádná není černobílá a každá je zcela originální. Celý příběh obestírá tajemství, a to ne jedno, ale asi tak sto padesát, která se budete na vlastní pěst snažit rozlousknout a jakmile se bude k jádru věci jen trochu blížit, kniha končí a vám nezbývá než protrpět sladké mučení při čekání na další díl.
Rozhodně nadprůměrná práce nadprůměrného autora!
Noooooo, podle hodnocení jsem to čekala o dost lepší. Bylo to jen takové milé počtení, kde mě nic nepřekvapilo, nešokovalo, zaroveň ale nenadchlo a nepohltilo. Příběh se zatím zdá tuctový, postavy generické, ale oceňuji zajímavé pojetí upírů a jejich společnosti. Doufám, že v dalších dílech to bude celé víc propracované a konečně si budu moct nějakou postavu oblíbit.
Super příběh, krásné kresby, můžu být jen spokojená! Příběh jsem četla už dřív v klasické podobě, grafická forma pro mě tak měla jen přidanou hodnotu, nicméně bych pro větší hloubku a pochopení doporučila sáhnout po originálním zpracování příběhu (např. dostupný jako bonus v knize Ruin and Rising).
Geniální závěr geniální trilogie. Po prvním díle jsem byla naprosto nadšená, po druhém lehce nesvá (a ve stresu z toho, kam se to ubírá), po třetím jsem v sedmém nebi.
Sledujeme třetího z oblíbeného tria, Kaňoura. No a jestli ho dobře znáte, víte, že je to ten nejcitlivější a emocemi nejnabitejší ze všech kříženců. V duchu emočního třesku se odehrává poslední dobrodružství putování po Souzených (i mimo ně), ale nemusíte se bát, pokud patříte k fandům extra akce a bizáru, rohodně nedočtete s prázdnou.
Autor dokázal všem fantasy nadšencům luxusní jízdu, která je originální, čtivá, magická i brutální a já už se nemůžu dočkat, až si to celé za pár let zopakuji a budu se opět smát jak blázen a přát si domů prase.
Žít v sedle!
Jestli jsem někdy byla na konci knihy ve stavu "brada až na podlaze", bylo to po Bílích havranech!
Fantasy obecně bývají hodně našlapané akcí, romantickými vztahy, hustými hrdiny a záporáky. V téhle knize je všechno tak jemné a podprahové, tak těžce uchopitelné, asi jako kdybyste si chtěli udržet v pěsti vodu. Postavy jsou komplexní, každá vypráví svůj vlastní příběh, aniž by ho doslova vyprávěla, jejich osobnostní rozvoj je skutečný a komplexní, nic není černo bílé.
Reálně ani nevím, jak to celé vyjádřit slovy, ale kniha ve mě zanechala hlubokou stopu a nenásilně vyvolala tolik emocí, jak se podařilo jen málokteré knize před tím.
Zcela upřímně varuji všechny čtenáře, kteří při čtení neradi chodí do hloubky a raději čtou akcí nabité příběhy, kde hlavní hrdinové společně porazí zlo a vše bude zalité sluncem.
Pokud ale chcete číst něco jemného, hlubokého a něžného, přeštěte si Bílé havrany.
MILUJU MILUJU MILUJU
*****
Jelikož jsem totální fangirl, když přijde na SJM, nemohla jsem čekat na český překlad a knihu jsem přečetla v originále už někdy v březnu. Takže recenzi píšu s časovým odstupem a nebudu tak zabíhat do úplných detailů, spíš se pokusím shrnout pocity, které ve mně zůstaly i po zhruba sedmi měsících.
*****
Z kraje bych ráda chvíli pěla chválu na autorku. Když se zkusíte zamyslet nad tím, proč má takovu "fame" a celá její komunita je tak "vyhajpovaná", dojdete k závěru, že to nebude jenom jejím talentem a citem. Talentovaných autorů a skvělých knih je na přehrabování vidlemi, ale SJM umí jednu sakra důležitou věc. Umí dokonale přemýšlet, plánovat, vizualizovat a logicky skládat dohromady. Její tvorba je neskutečně rozsáhlá a pokud by autorka byla jenom o trochu míň, no, jako SJM, její knihy by byly pouze fajn doplňkem do knihovny a nejspíš bysme se k nim už nevraceli. Ale top a totální magie je to, že díl za dílem dokáže poskládat dohromady všechno, co se jí urodilo v hlavě, složit to do jednoho nádherného a komplexního díla a všem nám totálně vytřít zrak.
Uf, fangirl část je za mnou.
*****
Po víc jak půl roce ve mně kniha stále zanechává živé pocity a asi tak bambilion emocí, které bych všechny jen těžko vyjadřovala. Smutek, zlost, bezmoc, vzrušení, naděje, strach a další se ve mně střídaly s každou kapitolou, na závěr vše luxusně dovršeno totálním štěstím (bez spoileru, ale vzrušením a štěstím jsem brečela, křičela, skákala a vůbec se všelijak expresivně projevovala). Podle mě je tahle kniha jednoduše lepší než terapie, dostane z vás všechno a zanechá jen radost a pocit naprostého uspokojení.
*****
K již oblíbeným postavám se přidává pár dalších. Opět jsou komplexní, dokonale propracované, a i když jsou to postavy vedlejší, rozhodně nehrají druhé housle. Z hlediska postav se dočkáme super zvratů, naprosto nečekaných okamžiků a objasnění a rozšíření vztahů a jednotlivých pozadí postav (pozadí jako příběh, ne zadek, ehm). Když se po přečtení podíváte na nějaké FB skupiny (např. HOSAB Recovery), dočtete se velkou spoustu konspiračních teorií, kde některé z nich jsou dost k zamyšlení a pomůžou vám přežít dobu, než SJM vydá třetí díl. Spousta těch teorií se váže právě k postavám, dál nebudu nic prozrazovat, kdo bude chtít, může kouknout :)
-------
Takže, pokud jste knihu ještě nečetli, koukejte mazat do knihkupectví a pusťte se do toho! Já si jdu už posedmé přečíst poslední kapitolu...
RECENZE NA DÍL OBSIDIO
Veledílo budiž dokonáno!
Zcela upřímně jsem se bála, zda si na sebe autor neušil pěkně velký bič, jelikož laťka z předchozích dvou dílů byla nastavena v závratných výšinách, a kdyby mu měl dojít dech před cílovou čárou, byla by to katastrofa. U spousty serií se spisovatelé dopouští různých chyb a nelogičností v rámci provázání jednotlivých dílů, a u většiny serií to nemusí ani tolik vadit.
Ale jelikož jsou Akta Illuminae psaná jako tři svazky jednoho díla, přešlapy by zde byly fatální.
Díky všem bohům, že Obsidio udrželo laťku a nesnížilo ji ani o milimetr! Tentokrát se hlavní dějová linka dělí mezi Kerenzu (čerstvá várka nových hrdinů) a loď Mao (dobře známá partička).
Nejvíc jsem si užívala chvíle, kdy postavy z Illuminae interagovaly s postavami z Gemina, to byla opravdu parádička. A asi se budu opakovat, ale opakování je matka moudrosti; emoce, vtip, logičnost, zvraty!
Opravdu skvělé zakončení celé série.
*****
RECENZE NA CELOU TRILOGII
Jay Kristoff je literární bůh. Ať už jste od něj něco četli, nebo jsou akta Illuminae vaší kristoffovskou prvotinou, vítám vás do fanklubu.
V trilogii Akta Illuminae se dostáváme do sci-fi světa z daleké budoucnosti, kde jsou planetární kolonie, červí díry, vesmíré atomovky a space chřipky na denním pořádku.
Máme tu bad guys, good guys, shady guys a jednoho Hala 9000 v2.0, a to všechno protkané časoprostorovou romantikou. V rámci třech dílů postupně sledujeme příběh jedné planety, jedné meziplanetární stanice, čtyř vesmírných lodí, třech mileneckých párů, několika desítek Vetřelec-stajl slizáků, haldy zombík-stajl lidí a plus mínus milionu kilometrů ventilací.
Když si odmyslím grafickou úpravu knihy, díky které Akta Illuminae na první pohled vyčnívají z řady sci-fi knih, dostanu komplexní, propracovaný, uvěřitelný a originální příběh, který má spád, hloubku, pobaví, srší emocemi a nebudete se od něj chtít odtrhnout. Kdybste se v průběhu čtení náhodou začali nudit, do víru děje vás rychle vtáhne grafická stránka knih, která je zábavná, novátorská a čtení díky ní rychle odsípá. Děkuji autorovi za skvělou práci, Akta Illuminae se lehce řadí mezi moje oblíbené série a těším se, až se k nim za čas opět vrátím.
RECENZE NA DÍL ILLUMINAE
Po velmi dlouhé době jsem sáhla po žánru sci-fi a jsem nad míru spokojená! Ze začátku můžete být trochu zmatení, jelikož kniha nemá klasický narativ a je místo toho složená ze spousty různých materiálů, jako jsou emaily, přepisy kamerových záznamů, chatových konverzací, deníkových zápisů a dalších. Po pár stránkách si ale snadno zvyknete a příběh vás jednoduše vtáhne do děje a už nepustí.
Díky sledování několika hrdinů dostaneme i několik úhlů pohledu, které se dohromady skládájí jako puzzle a společně tvoří smršť akcí, emocí a zápletek.
Hrdinové jsou velmi dobře napsaní a rozhodně ne podle nějaké otřepané šablony, každá postava je originální a jedinečná a jejich vzájemné vazby a interakce poutavé a přirozené.
Célé to prostě funguje na výbornou, takže pokud se chcete o víkendu zabavit, tahle kniha je to pravé ořechové.
*****
RECENZE NA CELOU TRILOGII
Jay Kristoff je literární bůh. Ať už jste od něj něco četli, nebo jsou akta Illuminae vaší kristoffovskou prvotinou, vítám vás do fanklubu.
V trilogii Akta Illuminae se dostáváme do sci-fi světa z daleké budoucnosti, kde jsou planetární kolonie, červí díry, vesmíré atomovky a space chřipky na denním pořádku.
Máme tu bad guys, good guys, shady guys a jednoho Hala 9000 v2.0, a to všechno protkané časoprostorovou romantikou. V rámci třech dílů postupně sledujeme příběh jedné planety, jedné meziplanetární stanice, čtyř vesmírných lodí, třech mileneckých párů, několika desítek Vetřelec-stajl slizáků, haldy zombík-stajl lidí a plus mínus milionu kilometrů ventilací.
Když si odmyslím grafickou úpravu knihy, díky které Akta Illuminae na první pohled vyčnívají z řady sci-fi knih, dostanu komplexní, propracovaný, uvěřitelný a originální příběh, který má spád, hloubku, pobaví, srší emocemi a nebudete se od něj chtít odtrhnout. Kdybste se v průběhu čtení náhodou začali nudit, do víru děje vás rychle vtáhne grafická stránka knih, která je zábavná, novátorská a čtení díky ní rychle odsípá. Děkuji autorovi za skvělou práci, Akta Illuminae se lehce řadí mezi moje oblíbené série a těším se, až se k nim za čas opět vrátím.
Je to vlastně takový rip-off Prokletého roku. Ženy ve společnosti zastávají asi tak stejnou roli, jako koza ve chlévě, ale koza se aspoň nemusí tolik bát, že ji někdo upálí/utopí/znásilní/rozčtvrtí/setne/ukamenuje, pokud se náhodou neodlišuje od definice normálu.
Téma je dobré, ale už jsme ho viděli mockrát: teen holčičí hrdinka se vypraví za dobrodružstvím, po cestě potká nej kámošku, partu skoro nej kámošek a pěknýho týpka, zjistí, že je dost speciální a zachrání svět. Jo a během toho ještě dostane zvířecího mazlíčka, co je taky dost speciální. Konec.
Kdyby mi bylo 13, milovala bych to a baštila každou větu, ale po přečtení si přijdu těžce nespokojená a při čtení jsem byla místy až frustrovaná z nešikovných obratů, pitomých přídavných jmen, vztahů jak z Bravíčka a totální absence hlubšího poznání světa. Ten svět by mohl být fajn, asi, ale jakmile i autorka vytvoří nové druhy zvířat, například, a jejich názvy vytvoří zkomolením jmen zvířat z reálného světa, očekávám, že alespoň dostanu nějký detailní popis. Co jsme dostali bylo zhruba tohle: "Tohle je zarizard, táhne kočár." "Equus napravo měl bílou hřívou a širokou hruď." Nebo další pecka:"Má tmavou pleť, takže je z jihu." "Má světlou pleť, takže je ze severu."
Nevím jak vám, ale mně to nestačí.
Závěr byl tak neskutečně směšný a uspěchaný, jako by to autorka chtěla co nejdřív zabalit, nebo prostě neuměla nic lepšího. Klidně by to mohla být standalone kniha, ale čekají nás ještě další dva díly a vzhledem k dosavadnímu hodnocení dvojky (v originále z března 2022) to nebude lepší...
Tahle kniha je prostě mokrým snem každého fanouška YA fantasy! Z tohohle žánru si můžeme s přehledem vybírat ze spousty kvalitních kousků, nicméně standalone kniha, která je opravdu kvalitní, je tak trochu jednorožec.
Krásný příběh, který nemá klasickou strukturu jedné záhady a zápletky za druhou a šokující odhalení v posledních třiceti stranách - tady odhalíte padoucha velmi brzy a pak sledujete téměř až detektivní akční story, kde hrdinka shání spojence, důkazy, intrikuje, dostává se z různých fakt blbých situací a k tomu zvládne i nějakou tu romantiku.
Dostanete tak příběh, který dokážete plus minus předvídat, ale jeho spád a vývoj vás bude neskutečně bavit. Zásluhu na tom má i hlavní hrdinka, která rozhodně není žádná Mary Sue a je, podržte si klobouky, o hlavu vyšší než normální chlapi. Konečně někdo napsal hrdinku, se kterou se můžeme ztotožnit i my vysoké dámy.
Mám pár nedostatků, kterých jsem si všimla, nicméně jsou maličkosti a na hodnocení rozhodně nemůžou mít vliv. Jediný větší problém jsem měla s vnímáním žen společností. Autorka napsala svět, kde ženy zastávají obrovsky důležité funkce a těší se velkému respektu i u mužů, nicméně jsou ve vteřině právě takovou ženu označit za magora s diagnózou hysterie. Nevím, zda to byla zamýšlená narážka na současný svět, nebo jen jakási berlička pro děj, ale nějak mi to nesedělo.
Děkuji autorce za skvělé čtení a těším se na Vespertinu!
Jedním slovem divné. Přečtla jsem to na jeden zátah, protože, ačkoli to bylo většinu času divný a tak nějak nepochopitelný, nemohla jsem toho nechat.
Dům soli a smutku vychází z klasické německé pohádky, ale má s ní společného jen velmi málo. Kdo z vás četl třeba Dvůr trnů a růží, tak je na reteling už zvyklý a zhruba tak nějak podobně autorka pojala i pohádku od Grimmů.
Většina postav je pěkně napsaná, pár z nich je zas tak nějak navíc, a další pár zas úplně na přesdrž**. Atmosféra je temná a plná tajemství, příběh nemá vyloženě hluchá místa a prostě se vůbec nenudíte.
Mohla bych asi vysvětlit, proč mi to přišlo divné. Autorka se snažila skloubit dohromady hned několik žánrů od klasické YA (království, teen hrdinka) přes fantasy (božstva, kouzla, kletby) - pořád běžná kombinace až na to, že dál přidává - horror (a to docela dost mrazivý), thriller (celková atmoška) a krimi (vyšetřování podezřelých úmrtí a vyslíchání svědků). Byl to zcela upřímně trochu maglajz a já místy nevěděla, co to vlastně čtu a přemýšlela nad tím, jak je bezva, že nedělám v knihovně, protože bych za boha nevěděla, do jaké sekce knihu uklidit.
Ve finále, i přes občasné zmatky a přesunu žánru jedna do žánru tři, pak na dva a zpátky na jedna, to bylo nesmírně zajímavé, poutavé, s haldou nečekaných zvratů a rozuzlení (znáte to, good guy je najednou bad guy a pak zase good guy a tak dokola).
Jsem si poměrně jistá, že ke knize se už nikdy nevrátí (ušetřím si starost, kam ji do knihovny dát), ale všem ji mohu vřele doporučit. Pokud k ní budete přistupovat jako k hodně multižánrové záležitosti, stoprocentně v ní najdete kus spisovatelského umění a rozhodně se nebudete ani na chvíli nudit.
Jednu hvězdu strhávám za trochu neelegantní odůvodnění hlavní zápletky.
Nuže, trilogie Griša dospěla ke svému (zdárnému?) konci a já si tak dovolím ještě poslední hodnocení.
Prvním dvěma dílů jsem docela naložila a doufala jsem, že přes průměrný začátek a ubíjející prostředek dostaneme závěr, jaký si zasloužíme. Jelikož jsem četla duologii Šest vran, tak jsem dostala tak trochu sneak peek, jak by to mohlo skončit a jak se zpečetí osudy našich hrdinů. S vizí z Vran jsem se opravdu těšila a držela se stébla naděje, že mi trojka poskytne to, co jsem hledala; zvraty, vzrušení, emoce a po vzoru Vran, žádné tuctové závěry alias všichni žili štastně až do smrti.
A bohužel, opět jsem byla z Griši zklamaná, protože to, co jsem dostala, byl přeslazený tucťák šmrncnutý road movie, kde místy logika haprovala asi jako když se Putin snaží odůvodnit vpád na Ukrajinu.
O ždibec lepší než dvojka, srovnatelně průměrné jako jednička.
Co hodnotím kladně jso anglická vydání trilogie. Nevím, zda se jedná pouze o vlastnost knih v rámci trojboxu, každopádně každý z dílů v tomhle vydání má na konci bonusové materiály. V prvním díle je to Malův dopis pro Alinu, který nikdy nepřišel, ve dvojce kresba Nikolaje a rozhovor s Bardugo, ve trojce pak prequelová kapitola o Temném, plus ochutnávka Šesti vran. Hlavně bonus kapitola o Temném byla bonbónek, takže pokud plánujete číst v originále, zkuste najít trojbox s bonusy.
Do Griši jsem se pustila aý po přečtení série Šest vran. A jsem za to opravdu ráda. Člověk nemusí být litérátem, aby hned dokázal říct hlavní rozdíl mezi těmito sériemi. Zatímco Vrány jsou skrz naskrz prohnilé, surové a nepříjemně reálné, Griša je taková milá, romantická procházka, kterých už bylo vydáno spoustu. Myslím, že začít Grišou, k Vránám bych se horko těžko dokopala. Griša mi tak do půlky připadala poměrně nudná a chyběl mi tam jakýkoliv wow moment, pak jsme se přehoupli dál a už to bylo o mnoho lepší, o trochu míň předvídatelné a celkově jsem se začala těšit na díl 2 a 3.
ALE,
a to je velké ale, není to nic převratně originálního, co bych si chtěla nechat v knihovně. Myšenka Gryšů, jako takových, je bezva, líbí se mi jejich dělení, rozumím jejich hierarchii. Zbytek už je ale něco, co jsem četla stokrát předtím, protkané snad každým klišé, co vás jen napadne. Přemýšlím nad tím, zda originalita nepokulhává kvůli malému počtu stran - být to obsáhlejší, možná by Bardugo věnovala více práce jednotlivým postavám, scéně i dialogům, celé to bylo prostě moc uspěchané.
Na žačátku jsem psala, jak jsem ráda, že jsem jako první seznámení s Grisha Verse měla právě Šest vran. Tohle je ten důvod proč. Číst to opačně, pravděpodobně bych byla ke Griše shovívavější a dala o hvězdu navíc, ale když vím, jak dokonale dokáže Bardugo psát, je to jenom za 3*
(SPOILER) (SPOILER až v posledním odstavci)
Šest vran bylo mým prvním seznámením s prací Leigh Bardugo. Dlouho jsem přemýšlela, jestli se do toho pustit bez kontextu trilogie Griša a nakonec jsem ráda, že jsem si Šest vran (a Prohnilé město) přečetla jako první.
Celý svět, který Bardugo vytvořila, má v sobě tolik podobností s naším světem a s historickými událostmi 20. století, že mi to až bralo dech. Díky tomu se mi do série velmi lehce začetlo a nebýt teen halvních postav, vůbec bych neměla pocit, že čtu YA literaturu.
Celkové zpracování postav, jejich příběhy a cesta, kterou si prošly zvlášť, i dohromady, fungovalo naprosto skvěle a, i když jsem občas byla na pochybách, že někdo může takový stratég jako Kaz, každá postava ze šestky byla nesmírně reálná a uvěřitelná. Celkový dojem z postav byl podržený i strukturou knihy, kdy jsou jednotlivé kapitoly vyprávěné z PoV jednoho ze "Šestky".
SPOILER
Jediné, co mě vrátilo z možné reality do smyšleného YA světa byl fakt, že celou tu šílenou a veskrze sebevražednou výpravu do Fjerdy všichni přežili bez úhony. Sice by bylo loučení ze "Šestkou" smutné, nicméně za mě vhodnější vzhledem k povaze výpravy, plus "Pětka" je taky hezké číslo.