6839 komentáře u knih
Hezky shrnuto. Možná grafická úprava by mohla být přehlednější, nějaký prostor na poznámky, a méně čár, linek za textem. Nepřehlednost jako grafická úprava? Ale obsahově fajn.
Řekla bych, že všechno zde je zrcadlo dnešní, a vůbec každé doby. Lidé se sami uvedou do záhuby. Zde figurují mloci, tady plasty, fosilní paliva, ropné tankery,.. a tak dále, a tak dále, nadále. V knize, byla podávána ostrá upozornění, stavějící se proti mlokům, k zacházení s nimi, ale copak na ně někdo dbal. Že se nad tím zastavili na chvíli, tedy alespoň něco. Je možné, že i lidstvo mimo knihu se uvede, (či už se vede?), do své záhuby. Ale teprve až něco takového nastane, až se něco takového bude týkat člověka A, pak teprve s tím člověk A začne něco dělat. Zatímco B a C, a další, budou přihlížet, sem tam pokývají hlavou "ano", něco by se s tím mělo začít dělat", ale taky u toho skončí, než nedojde řada na ně. Je smutné, že takový je průběh. Lidé vidí že nekonají dobře, a přesto to dělají. Co za tím stojí? Hospodářství, , ekonomika, politika, peníze...
Kniha skvělá, především její nesmrtelná myšlenka.
Teprve když čtete, začnete si uvědomovat opravdovou sílu elektřiny v našem běžném životě. Co všechno způsobí, vypadne-li v celé Evropě, (a nejen to) elektrický proud, se zde dočtete, plus nalezete brilantně napsaný příběh. Skvěle vykreslené postavy, a takové ty pravé "seriálové" nedokončené konce, kdy prostě musíte číst dál.
Tak tedy tento příběh mě zcela pohltil.
"Člověk v sobě musí mít chaos a posedlost, aby v sobě zrodil zářící hvězdu."
Mozek a hudba, dva kolosální fenomény, v jedné knize. Jak hudba na mozek působí,... magicky.
Nejprve servíruji nejodpornější ropuchu, poté obědvám zelené žáby střední velikosti, mini žabky přicházejí na večeři, v noci místo křupek pulce. Je to vtipná představa, držím se jí,.
Je zvláštní kolikrát se tato kniha ocitla na místě dárku pod vánočním stromem. Navštívila jsem přednášku Andreje Drbohlava, knihu jsem si přečetla, abych měla alespoň malou představu. Je to zajímavé čtení a seznámení se s tímto "patologickým fenoménem". Ráda čtu detektivky, nicméně toto jsou pravdivé příběhy, popsané bez takové té "knižní vyumělkovanosti". Mrazivé.
Téma "začněte s proč" je moc dobře popsáno. Jen je fakt, že větší stručnost by vůbec neškodila.
Kluci, spolužáci dobrovolně napochodují do války. "Neboť tenkrát ani rodiče nešli daleko pro slovo zbabělec." Vyzvání byli svým učitelem. "Nejrozumnější byli chudí prostí lidé, kteří od začátku považovali válku za neštěstí, zatímco ti lépe situovaní byli nadšením bez sebe." Na bojišti postupně přicházejí o život. "Ztratili jsme smysl pro jinou realitu, protože je fiktivní."
Nesmyslná válka, nesmyslné umírání,.
Ke konci knihy jsem začala už přeskakovat pasáže, ale přesto bych knihu doporučila dále. (ke konci jsem opětovně dokázala udržet pozornost). Je to zajímavé, nahlédnout do života Napoleona tímto způsobem. Zprvu, v mládí se jeví (jevil?, do jaké míry jsou texty pravdivé nemůžeme vědět jistě) jako "sympaťák, poté získává moc, s tím prožívá značnou změnu i jeho charakter, či takový byl vždy, jen moc a peníze umožnily "v něm nalézt to zvíře?" Napoleona obdivuji, ale také také jistým způsobem odsuzuji (a je za co), pěkná kniha, a pokud vás zajímá dějepis, dějiny, Napoleon,... Sáhněte po ni.
Po dočtení této knihy, na začátku bych to vůbec neuhádla, jsem se musela smát. Né nahlas, jen nasadit úsměv. Je to kniha dvou autorů, což je samo o sobě zajimavý fakt. Wil Grayson a ten druhý will grayson na sebe narazí tak ve středu knihy. Je to milá kniha pro úsměv.
JsME PaPÍroví liDé, v paPÍrových měStech,... Zajímavý příběh.
"Rozsvítil jsem se jako vánoční stromeček" Život je složitý a není fér.
Od Johna Greena je tato má nejoblíbenější, nevím jistě proč zrovna Hledání Aljašky. Ale utkvěla mi v hlavě nejpevněji.
Třetí kniha v pořadí, kterou jsem si od skvělého autora neurovědce Davida Eaglemana přečetla. Má průvodkyně k dalším knihám, informacím tohoto tématu, spouštěčka obrovského, vzrůstajícího, neutuchajícího zájmu.
Neurověda v podání Davida Eaglemana, si mě tímto získala. Skvělé, doporučuji všem přečíst. Třeba se jí také nadchnete jako já.
Hezké, ani ty největší absurdity které by si kdo mohl vymyslet nemáte jak vyvrátit. Když to nikdo nezažil? A kdo ano, tak se s námi už nepodělí. Představy života po smrti. Zajímavé se nad nimi zamyslet. Nejvíce mě zaujal první.
Krásná kniha, přečetla jsem si ji už hodně dávno, byla takovou tou knihou na dobrou noc, kterou vám čtou také rodiče, a kapitolu i mnohokrát za sebou. Vyhrabala jsem jí ve sklepě, a uložila do své knihovny, no prostě - patří na výsluní.
Tragédie na začátku, tragédie v průběhu, tragédie,.. pro Míru a její tetu Hanu, dvě vypravěčky. Jednu, v době, kdy byla "dítětem", její neznalost, málo strachu, možná naivita jsou čepelí, kterou nechtěně spustí. Zdá se, že její osud zprvu nadějný se halí do černé a nese s sebou smrt. Ztrátou, poznamenána na celý život. V očích druhé vypravěčky, je jen tou podivnou tetou Hanou, co je skryté za jejím šíleným vzezřením, se dozví až mnohem později. Mrazí mě, vždy když si uvědomím, že tyto příběhy byly, staly se, a bylo tomu nedávno. Extrémní situace se dějí stále, je možné, že se někdy ta smyčka rozmotá a neštěstí zapříčiněna tolika chybami, tolika hloupostmi co jsou schopni lidé udělat skončí?