6839
komentáře u knih
Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit
Susan Cain
https://www.ted.com/talks/susan_cain_the_power_of_introverts?language=cs
Tímto videem jsem se ke knize Ticho od Susan Cain dostala. Jak video, tak kniha má obohacující charakter. V knize jsou sice některé pasáže poněkud táhlejší, nicméně přečtení přesto doporučuji. Introverti hýbou světem........ :D.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Když se zbořil chrám, zbořila se i část mě, upnutá na toto vyprávění. Slzy vehnané do očí. Sevřený pocit kolem žaludku. Novela o Petrovi a Lucii, nepřejícné nic. Silné city, není jim dopřáno, ani maličkostí. Maličkosti jsou vším čeho si žádají.
Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
Je pravda, že příběh je psán spíše z povrchu, a lešení je tvořeno mnoha nezávaznými dialogy. Nicméně příběh odehrávající se ve válečného prostředí, z toho přeci jen nakonec dotváří velké sídlo/dílo.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Tato kniha o zlodějce knih, je mou nejoblíbenější. Stojí na samém vršku pomyslné pyramidy, tento příběh, je tím posledním, položeným kamenem.
(tady v diskuzi, všimla jsem si, že to tak nevidím sama).
Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání)
Alexandre Dumas, st.
Jeden z nejlépe napsaných příběhu, co jsem kdy četla.
Křídla ve větru
Sue Monk Kidd
Stále vidím Drobka procházet se po městě, spát za dveřmi na studené podlaze, přihlížet bičování jiného otroka ve vlastnictví rodiny G., Zde vystupuje Sarah, a její neméně poutavá část vyprávění, její pohled na Drobka, s mašlí, jejího dárku. Jak jsou lidé schopni podrobit si jiného člověka, a udělat z něj otroka?
Černé díry: Reithův cyklus přednášek pro BBC
Stephen William Hawking
Malinká knížečka, v ní rozbor vesmíru. A černých děr, ať je to jak je to.
Stručná historie času
Stephen W. Hawking (p)
Jak je psáno "stručná historie času", prostor, čas, vesmír, Bůh, černé díry, cestování časem,... Poutavě poučná kniha.
Deník z Hirošimy
Mičihiko Hačija
Poutavé vyprávění od začátku do konce. Vypůjčím si ze závěru ke knize : Věta která je připisována Albertu Einsteinovi, "Po třetí světové nukleární válce, by další válečné boje probíhaly jen klacky."
Dnešek není naposled
Elan Mastai
Příběh z alternativního vesmíru! No, zda se kdy bude časem cestovat, zřejmě z toho nebude úplně turistická záležitost. Čas je bláznivý. A kdyby se časem cestovat dalo,... pak je toto počínání vskutku neprohlédnutelně skryto. Proč jinak by ti z budoucnosti, nás zatím nenavštívili?
Cesta zpátky
Erich Maria Remarque (p)
Cesta zpátky,... Jenže ono to nejde nevšímat si a prostě se jen zařadit do dřívějšího života.
Kudy do pohody
Karel Nešpor
Úsměv, a pohoda. Příběhy s radami, meditačními technikami. Lišácký úsměv. :D, je fajn.
Halucinace
Oliver Sacks
Halucinace,- když vnímáte něco, co není reálně přítomno. Zajímavá kniha, svým způsobem je halucinace způsob vnímání? Jen asi nesmí přerůst do nekontrolovatelnosti. (Je vnímání třeba barev také halucinace?)
Synestezie jako tvůrčí a percepční faktor u současných hudebně-scénických forem
Michal Nejtek
Je možné že jsme synestetici všichni? Vždyť je to jen způsob vnímání a vybavování si věcí. A všichni tohle právě děláme, někdy pouze dojde k propojení sfér (smyslů vnímání), u kterých to není tak moc předpokládáno. Každý prostě koukáme na svět jinak.
Třídní klima a školní klima
Robert Čapek
Nesnadně se mi hodnotí neutrálně. Ve škole taková jaká je moc nenalézám smysl. Hodiny dokáží být naplněné něčím, co něco dá, v něčem posune dál, také dokáží být prázdné, celých čtyřicet-pět minut vašeho času strávených nad ničím. To záleží na mnoha faktorech, učitel, jeho nálada, doba dne,... Když se pokouším někomu podat, jak vnímám čas strávený ve škole, dostává se mi mnoha odpovědí: V práci to bude stejné, To se jinak nedá, my jsme museli taky, Máš tam přeci kamarády, o tom to je,.. Ale není. Proč by měla hodina, záležet na ostatních, proč si nemůžeme sami určit jakým způsobem budeme pracovat? Vždyť jde přeci stále o to "studovat". Škola je o učení se novým věcem, proč to nedělá sama, a neposouvá se? Zůstává jaksi zamrzlá v minulosti. U této knihy se mi chtělo smát, zároveň cítit tíhu, ze všech faktů. Faktů běžných dnů. Nikoli deprimovat a demotivovat, co takhle spouštět houževnatost, motivovat? Každý je jiný, proč se snažit všechny "vytesat v jeden stejný kus", a pracovat s nimi v předpokladu, že to je to o co jde?