8130 komentáře u knih

Také mám díky jedné burze, knihu z roku 1946...stála celých 10,.-Kč a já ji nesla domů jako poklad, listy jsme otřela, knihu vyčistila, potom si sedla a četla a četla a nemohla jsem se odtrhnout od osudů všech,o kterých kniha je....ti lidé jakoby znovu ožili.....

4 21.03.2019

nejde napsat něco hned po přečtení,napřed v člověku musí doznít všechny ty pocity, které v něm autoři vzbudili...komu není lhostejno,to co se za protektorátu dělo, kdo má pocit dluhu vůči těm ,co se nedožili jeho konce, kdo je hrdý na ty obyčejné lidi,co pomáhali i za cenu svých životů, měl by si tuto knihu nejen přečíst, ale doporučovat ji dál...aby nikdo nezapomněl....

2 18.03.2019

když ji budete číst v klidu, najednou zaslechnete pláč malého chlapce, jeho kroky v kostelech,ucítíte vůni kadidla a pohladí Vás staré časy a s dospělým Santinim zjistíte, že Vás to jeho nadšení a představy nadchly tak,že začnete plánovat,jak se do těch míst podíváte....já třeba do Zvole, protože Kutnou Horu,Sedlec,Zelenou Horu znám....

pověsti z mého rodného kraje, jsou mnohdy drsné,jako kraj sám, ale kdo si ho přes všechno zamiluje, musí ho přijmout i s těmito příběhy......

1 28.02.2019

tehdy to byla ohmataná knížka z knihovničky v jedné chalupě, kde jsme byli na prázdninách...vzpomněla jsem si na ni nedávno,když jsme byli na Slovensku v jedné osadě...kdo nemá vůli nezmění se...

šibalství a moudrost Orientu..to, co se zdá nemusí být pravda....všechno lze vyložit jinak... příběhy o krutosti a naději, příběhy s leskem zlata a lidskými charaktery, příběhy pod žhavým sluncem a nebem plným hvězd...a všude vůně koření...

Jakoby to vyprávěla moje maminka, když museli opustit domek,zahradu a odstěhovat se k její babičce do vnitrozemí, z domova,který najednou nebyl jejich....

napřed jsem se dostala k židovkám, nakonec koupila všechny tři knihy a každý večer se vracím v čase do Brna mezi postavy z těchto knih...

1 06.09.2018

na paní Poledňákovou mi to přijde takové, no prostě odfláknuté.....

pro mne byla mnohem přitažlivější filmová verze...a neodehrávat se děj na pionýrském táboře, myslím, že by se mohla v TV objevovat častěji....

3 07.06.2018

tohle by měla být v Pardubicích povinná četba pro žáky ZŠ i SŠ...

07.06.2018

Příběh ušatých chlupáčů mne prvně dostal v mých 15 letech. Najednou jsem o králících věděla víc,než kdokoli a nenáviděla jsem toho farmáře, který na ně líčil .. v tomhle věku jsem neřešila,že se v osudech těchto malých přátel, odráží lidské charaktery a teď, když s ečas od času ke knížce vracím, bych zase chtěla číst jen o nich, nevidět tam naši společnost a občas se přistihnu při myšlence, že bych alespoň ve snu,chtěla být jednou z nich...

pro mne napřed učebnice, nyní už nostalgické vzpomínky a slzy smíchu, už mám svoje vzpomínky a příhody, ale i tak,se k téhle knížce vždy před létem vracím....

3 25.04.2018

od přečtení této knihy jsem si myslela,že Gaspacho je velice složitá polévka ... chudák paryba byla upozaděna...no,polévku jsem se naučila,je snadná na výrobu a výborná ve vedrech jako hlavní jídlo ..a v moři se nekoupu :-D

miluju Vánoční koledu,čím jsem starší,tím víc..Jakub Vodral a Ebenezer Vydřigroš a všechny ty londýnské postavičky, jsou se mnou nejen každé vánoce, ale i přes rok...vždycky si vybavím nějakou větu nebo část děje...díky pane Dickensi.

6 11.01.2018

I Vám Inko Bernášková, dlužíme... dík Janě Vrzalové,je ten dluh menší...

2 11.01.2018

tuto knihu v tomto vydání, mám čtenou Josefem Somrem. Ráda ji poslouchám.
Obecně více se mi líbí čtená kniha, ilustrovaná R.Innocentim, kde překladatel použil jména Ebenezer Vydřigroš a Jakub Vodral. Čím jsem starší,tím více Dickensovi rozumím...zraji společně s touto knihou.... a již delší čas si přeji jen klidné a radostné vánoce, bez shonu,křiku,drahých dárků....a daří se mi si tohle přání plnit.

5 30.11.2017

učesané báje o řeckých hrdinech a božstvu, brala jsem je jako pohádky,než jsem si později přečetla Řecké mýty od R.Gravese...a v duchu děkovala panu Petiškovi, že byl tak laskavý a seznámil mne s nimi tak nenásilnou formou...

2 10.10.2017

no,u tohodle říkám-škoda papíru....a škoda času, ještě,že jsem ji měla půjčenou od kamarádky,takže nemusím dodávat , že také škoda místa v knihovně....

Jak já tuhle knížku v devitce hltala. Vždyť rozdíl dvou let nebyl zas tak velký,ale starosti jiné. Dobře mne to připravilo na dospívání a na situace, které se mnou naši nerozebírali.

1 20.09.2017