A700 komentáře u knih

Příjemné a poučné čtení, které mi vzdáleně připomíná Jiřího Šulce a jeho Zrádce nebo Dva proti říši. Oba autoři připomínají v podstatně poměrně nedávné a přesto velmi důležité události české historie, na které by se ovšem nemělo zapomínat. Jejich díla jsou dobrá k doplnění znalostí a ucelení si obrázku o věcech, které jsem nezachytila v hodinách dějepisu na základní ani střední škole. Ráda takový knih uvítám víc.
Ale konkrétně k Návratu krále Šumavy - celý ten příběh nabádá k zamyšlení, nicméně hlavně také dokládá přímé svědectví o nekalých praktikách mocenských sil tohoto období. Až si člověk říká, jak někdo vůbec může vypustit z úst, že za komunistů bylo líp..

9 19.01.2014

Má nejoblíbenější hra Járy Cimrmana. Ani pro mě málem nemá smysl ji číst - z divadelního záznamu ji znám téměř na zpaměť. A mohla bych se na ni dívat znova a znova a přece bych vždy našla něco nového, zajímavého.
Tenhle inteligentní a vzdělaný humor Svěráka se Smoljakem je snad nesmrtelný, nechápu, proč se všichni tak diví, že i my, mladší generace, ho máme opravdu rádi. Sice jsem některé narážky pochopila až po některých hodinách dějepisu či literatury, ale o to větší zážitek pro mě pak hra je. Alespoň díky ní snad nikdy nezapomenu, že Otokar Březina byl básník symbolik - vlastním jménem Václav Jebavý nebo že Karel Havlíček Borovský psal epigramy a trnovou korunu od Boženy Němcové nenosí jen proto, že je mu malá! Mohla bych takhle pokračovat do někonečna.. :)
Škoda, že generace původních herců Divadla Járy Cimrmana postupně odchází. Ať pan Smoljak i pan Vondruška odpočívají v pokoji..

9 08.09.2012

Po přečtení prvních pár stran jsem měla strach, že s přečtením knihy budu mít jako neznalec historie problém, nicméně příběh je podán velmi čtivým a přehledným stylem. Náramně mě bavilo sledovat osudy těchto lidí tak detailně a zjistit o našího historii plno (pro mě) nových a zajímavých informací. A jak už bylo řečeno přede mnou, i přestože člověk ví, jak příběh skončí, přeje si, aby vše dopadlo úplně jinak. Možná je to pouze z nedostatku mých znalostí, ale zase jednou jsem přečetla knihu, nad kterou jsem se musela chvílema pozastavit a říct si: "No ty kráso.."
Oceňuji také autorův nápad, střídat úhly pohledu vyprávění podle jednotlivých postav. Alespoň jsem pak byla schopna utvořit si obrázek ve své fantazii daleko celistvěji.

8 30.11.2012

Povinná četba? Určitě. Tolik myšlenek jsem si snad zatím neodnesla z žádné jiné knihy. A neustále se k nim vracím.
Popis totalitního režimu či fungování lidské společnosti je tak nadčasový až málem vyděsí. Často si na něj vzpomenu, jelikož ta slova se ukazují jako velmi pravdivá. Koho by třeba napadlo, že vaporizace může být skutečná? A přesto v některých asijských zemích lidé mizeli beze stopy a lidská inteligence byla vyhlazována. Nakonec i v západních zemích se občas stane, že člověk se vypaří jak pára nad hrncem (třeba i s miliardami v kapsách..). Nebo co třeba až málem nepředstavitelné sledování v příběhu? Nebyla realita díky STB či KGB málem obdobná? A co nedávné smlouvy ACTA či PIPA, nepřibližují se tomu trochu?
Myslím, že tak daleko jako v knize se snad už k totalitě nedostaneme, ale jistá podobnost v naší realitě je místy pořád.
Ovšem nejen myšlenky díla ale i samotný děj je velmi zajímavý - v polovině knihy by mě nikdy nenapadlo, jak příběh může skončit, jak veškeré zápletky jsou ještě víc zamotané a přitom tak jasné.
Tahle kniha si mě absolutně připoutala, kdykoliv ji vidím, musím ji vzít do rukou..

8 08.09.2012

Překvapuje mě, že tahle kniha se stala hitem až poměrně nedávno. Přečetla jsem ji už před rokem a to skoro na jeden nádech.
Byla to asi má první přečtená kniha s touto tematikou, ani jsem nevěděla jestli mě bude bavit, ale ta obava byla zbytečná. Možná je to i tím čtivým stylem, kdy se střídají vypravěčky - černošské služky či jedna odlišná bílá "panička". Příběh jsem prožívala společně se všema postavama, fandila Skeetr, Aibileen či Minny a proklínala Hilly. V dnešní době je rozhodně zajímavé přečíst si o ne tak dávných porblémech Ameriky, která se dnes na první pohled tváří jako téměř dokonalá a udává směry snad celému světu.
Moc se mi líbí závěr, sice pro některé postavy nevychází zrovna pozitivně, ale poslední slova Aibileen jsou rozhodně nadějná: "Možná ještě nejsem moc stará na to, abych začala znovu, myslím na to, směju se a zároveň pláču. Protože zrovna včera jsem si myslela, že jsem se vším novým už skončila.".

8 08.09.2012

Motivací k přečtení dalšího Šulcova díla mi byla jeho prvotina Dva proti říši. A investice času do čtení Zrádců se vyplatila.
Nevím, jestli mohu dostatečně soudit po přečtení dvou knih, ale styl autora se mi velmi zamlouvá, zaujalo mě především podání příběhů z "obou" stran - jak z pohledů Čechů, tak z pohledu Němců. Dle mého názoru je správné, že čtenář se dostane ke spoustě zajímavých a méně známých informací z války, ať už prostřednictvím příběhu či dovětku autora k dílu. S odstupem času od války je stále více potřeba udržovat při životě detaily a nevidět svět pouze černobíle. Ostatně jak sám autor zmínil na naší školní přednášce, je zrovna tak potřeba připomínat si všechny hrdiny a dokázat, že Češi byli a jsou významní..
Na samotném příběhu této knihy pak také oceňuji gradaci, vystupňování napětí, které houstne, i když časové úseky jednotlivých kapitol se zkracují z let na pouhé dny.

7 17.06.2013

Upřímně, ať jsem se snažila chápat sebevíc, nezdařilo se.
Víte jak, tematika je hodně o náboženství a já jsem ateistka. Ne že bych k víře neměla toleranci, to ne. Mě je jedno, čemu kdo věří, rozhodnutí je na něm. Ovšem nemám ráda, když mi nikdo nutí své názory a co se týče náboženství, tam mi podstrkování vadí obzvlášť. A z této knihy na mě přímo sršelo - vadilo mi a nedokázala jsem se přes to přenést.
Ramcový děj mě zaujal - únos malé holčičky a snaha rodičů se s tímto faktem vyrovnat. Zajímalo mě, jak příběh dopadne, a tak jsem četla. Ale asi ve dvou třetinách jsem knihu na delší dobu odložila - taková hromada (pro mě) náboženských keců a všeobecných klišé na mě bylo až příliš. Nedávno jsem knihu nakonec opět vzala do ruky - jen ze zvědavosti, jak příběh o malé holčičce dopadne. Ovšem raději jsem vynechala asi 3 kapitoly tlachání a dočetla jsem pouze nábožensky nezaujatou část.
Když to shrnu - místo aby mě čtení knihy potešilo či mi dodalo nějaké nové myšlenky, mě akorát spíš naštvalo..

7 14.07.2012

Jaké překvapení - nikdy bych nečekala, že mě kniha s vězeňskou tematikou tak zaujme. Ale ona Standingova jízlivost vůči vězeňským dozorcům a i jeho optimismus jsou značně motivující k dalšímu čtení.
Už samotný styl psaní byl pro mě velmi čtivý. Kontakt se mnou jako čtenářem mi prostřednictvím ich-formy a častého oslovování přišel málem až hmatatelný.
Myšlenky rozvíjené v tomto díle jsou značně přesvědčivé, i když doteď jsem třeba takové smyšlení považovala za hloupost, některé věty mě opravdu donutily pozastavit se nad jejich významem.
Zaujala mě hlavně pointa, posledních pár stránek jsem četla jedním dechem a zároveň přemýšlela nad nadčasovostí. On London měl možná pravdu, že dnešní doba je krutější a méně mravná jak doba dřívější. Těžko říct, jestli společně s citátem: "Inteligentní lidé jsou krutí. Hloupí lidé jsou příšerěně krutí," nám chtěl naznačit, že lidstvo čím dál víc hloupne..
Musím uznat, že některé pasáže (vypravování jednotlivých příběhů) mě trochu nudily, ale řekla bych, že tohle záleží na vkusu čtenáře.

6 13.10.2012

Po knize jsem sáhla díky dobrým referencím na internetu, zde na databázi, ale i od členů z rodiny. A osobně musím uznat, že mě vůbec nezklamala, ba naopak.
Neuvěřitelný příběh již stoletého génia Alana mi místama velmi připomínal našeho milého Járu Cimrmana. Ostatně jak u stoletého staříka, tak u fiktivního českého génia bude pravděpodobně rozhodující čtenářův (posluchačův/divákův) smysl pro humor. Někomu vyhovuje, někomu nikoliv. Já tenhle inteligentní, překvapivý humor podpořený řadou (ne)šťastných náhod pro oddychové čtení rozhodně vítám.

4 21.10.2013

Titulek Princezna Sultana mě mylně naváděl k myšlenkám typu - proboha, co je to za pohádku - ovšem po několika stránkách jsem byla vyvedena z omylu.
Autorka čtivým způsobem zobrazuje zážitky i myšlenkové pochody jedné z princezen As-saúdú v Saudské Arábii. Někomu ze západní země, sic převážně ateistické ale přesto tolik ovlivněné křesťanstvím, může připadat neuvěřitelné až málem děsivé, co všechno se děje ženám v muslimských zemích. Na jednu stranu žijí v přepychu (alespoň tato princezna a její rodina) a přitom nemají žádnou svobodu a téměř žádná práva.
Není od věci, přečíst si, jak to jinde ve světě skutečně chodí..

4 14.07.2012

Světla Severu - má nejoblíbenější fantasy kniha. Příběh možná trochu pohádkový a tedy spíše pro mladší čtenáře, ale bavil mě pokaždé (knihu jsem přečetla asi třikrát). Vždy hned po pár přečtených stránkách propadnu ději, sledovat příběh děvčete s jejím daemonem mi přijde uchvacující. Lyra je postava neúnavná, plná energie, chytrá, odvážná a poměrně motivující.
Moc se mi líbí nápad přiřadit k lidem daemony, vždy jsem si pak představovala, jakou podobu by asi měl ten můj.
Také mě pohltila myšlenka více světů, Prachu a s ním souvisejícího alethiometru (což je mimochodem daleko hezčí název než jen zlatý kompas..)! Přiběh je skvěle promyšlený, rozsáhlý a hlavně - dovede mě k přemýšlení, což velmi oceňuji. Znáte to, když dočtete knihu a říkáte si: "Co teď?".. Ještě že tohle je teprve první díl trilogie, i když ho asi z těch tří považuji za nejlepší.
Škoda tolik okleštěného filmu. Prvně jsem četla knihu a pak až viděla film a tak mě trochu zklamal, protože atmosféra v knize je tak nějak kouzelnější, ucelenější. Ovšem chápu, že pokud by film měl obsahovat vše, musel by trvat daleko déle než "jen" necelé dvě hodiny.
Určitě všem doporučuji, tohle dílo považuji za velmi příjmné počtení. Asi se do toho zase brzy pustím..

3 08.09.2012

Je opěvovaný, krátký a v seznamu četby k maturitě - takže jsem si ho přečetla. A abych pravdu řekla - žádný zázrak.
Děj se mi líbil, trochu jsem se bála vyřešení konce, ale velmi mile mě překvapil. Tedy krom pasáže, kdy se má Santiago přeměnit ve vítr.. Tohle mi tam nějak nesedlo - proč najednou takové fantasy ke konci poměrně reálného příběhu?
Filosofických vět ta kniha obsahuje až k prasknutí. Jo, na můj vkus jich tam bylo až příliš - buď bych jich potřebovala méně nebo alespoň ne tak rychle za sebou, abych je všechny mohla vstřebat a něco si z nich vzít. Možná kdybych to četla znovu, pomaleji a nad vším se detailněji zamýšlela..
Prozatím ani pepř ani sůl - kniha není k zahození, ale taky mě nijak neuchvátila (tedy rozhodně ne tak jak asi měla, vzhledem k propagandě..).

3 15.07.2012

Velmi osobitá kniha.
Ze začátku mi dělal trochu problém onen styl psaní - ztrácela jsem se ve větách, které přesahovaly několik stran. Ovšem nakonec jsem si zvykla a upřímně - dost se mi ten způsob zalíbil. Je přímočarý, ojedinělý a příjemně ironický.
Bavil mě i odlišný úhel pohledu na válku, i když je tam přitom tak výstižně zachycena. Ovšem nezajímavější se všeho je samozřejmě proměna hlavní postavy - je zajímavé sledovat, jak někomu myšlenky jako puzzle postupně zapadávají do sebe.
Nejdříve jsem viděla film, který mám velmi ráda, a i po přečtení knihy tvrdím, že je výborný. Ano, kniha je obsáhlejší, zajímavější a všobecně lepší, ale přesto si myslím, že zfilmovaný je ten příběh dobře.. :)

2 17.11.2012

Po prvním díle vesele pokračujeme dál a příběh dostává větší grády propojením tří naprosto odlišných světů. Navíc krom hlavní hrdinky Lyry je tu další hrdina - Will, který na první pohled nemá svého daemona.
Nevím, co bych mohla této knize vytknout, je dobrá, ale pro mě osobně ne tak jako první a poslední díl. Považuji ji spíše jako takovou pěknou spojku mezi nimi. Jako takový předkus před třetím závěrečným dílem svou cenu rozhodně má, vlastně mu tak nějak připravuje základy.
Stojí za to, setrvat ve čtení a popustit uzdu své fantazie. Protože kde jinde, když ne tady. :)

2 08.09.2012

Knihu jsem začala číst s nevelkým očekáváním na popud tátova doporučení a nakonec jsem byla velmi mile překvapena.
Příjemný čtivý styl, rychle odcípající děj, který se odehrává v zajímavém lékařském prostředí. Happy-end je možná trochu očekávaný, ale ani mi to přiliš nevadilo.
Zajímavé bylo občasné shrnutí událostí (především lékařských) v daném roce. Zaujalo mě i samotné zasazení příběhu - období po druhé světové válce, válka ve Vietnamu i rasové problémy v Americe, přičemž ode všeho se odvíjely určité příběhy několika lidí, kteří se znali ze studií na Harvardu a později se znovu chtě i nechtě setkali.
Pouze mě překvapovalo množství chyb ve vydání z roku 1998 - chybějící či nabytečná interpunkce, překlepy ve slovech nebo rovnou špatné skloňování.
Každopádně kniha ve mně zanechala příjemný pocit, bavila mě a ve výsledku bych jí klidně všem doporučila - tedy hlavně asi budoucím lékařům. ;)

2 14.07.2012

Poslední díl skvělé trilogie. Vše se snad ještě více zamotá, ale zároveň vyjasní a zapadne do sebe jak ztracené puzzle.
Myšlenka daemonů a několika světů pro mě byla tak fascinující, že jsem začala uvažovat, jestli by to všechno přeci jen nemohla být pravda. Bylo by to úžasné, ne že ne.
Jediné, co mě v závěru na příběhu zarazilo, byl popis lásky dvou hlavních postav - Lyry a Willa. Nějak jsem si nedokázala představit, že by něco takového mohly prožívat dvanáctileté děti. Být jim o pár let více, možná bych si zvykala lépe, ovšem stejně mám pořád pocit, že takový příběh mohl mít klidně i originálnější závěr. Já vím, říká se, že láska je všelék, ale že by až tak moc? Asi v takovou lásku prostě nevěřím..
Jinak musím souhlasit, že první překlad se mi také líbil více. Je takový znělejší, pestřejší a člověk si čtení více užije.

1 08.09.2012