Aaron Lewis komentáře u knih
Něco jako pohádka, ale spíš Andersenova… i když měla šťastný konec, je tam až moc rvaček atd… trochu humoristické, jako divadelní hra, ale nevím jestli to byl záměr, takže nevím.
Hmm… až je i smutno, když si uvědomím, že jsem knihy (2 části) dočtla a je konec… a takový ty dovětky, že se Porthos oženil s tou vdovou, Aramis se stal knězem nebo vstoupil do kláštera, Athos zmizel, že něco dědil a D’Artagnan se stal velitelem… Opravdu jsem sama dost překvapená, jak se mi kniha líbila. Četlo se to strašně snadno, za tři dny, Tolstoj to není, mohlo to být epické něco jako Pán prstenů! Ale budiž… Postavy mohly být podrobnější a více vykreslené, takhle to bylo tak nějak plasticky (jak já to slovo nemám ráda, tak tu se hodí) a více a více vědět o nich! Třeba jaká byla jejich skutečná jména, kromě Athose, což byl hrabě de La Fère. Ač moje nejoblíbenější postava (zádumčivý je úplně můj typ!) a hraběnku de la Winter nakonec odsoudil, stejně mě zklamal, že se jí snažil zabít už poprvé (jestli teda, a navíc pověsit?, a jak to přežila? A proč si mysleli, že hrabě de La Fère je mrtvý?), no, mohlo to být tak na 6 knih bez problému, ten příběh je úžasný, jako Le Morte d’Arthur, není to špatně napsané, to ne, díky tomu, že je to psané tak poutavě, je určitě ta populární, ale já jsem na ty eposy a tlustá složitá díla s komplikovanou psychologií postav… a tady je tolik látky!! Uuuu!!! A D’Artagnan byl fakt mládě, a takový holkař:P, a naivní až to bolí. A ta jeho Constance?? Hmm, divná to láska, viděli se dvakrát, ani pusu si snad nedali, ale budiž. A nejdřív jí bylo 26, pak 23, Myledy nejdřív 26-28 a pak 25… hmm. No, jednou jí budu mít určitě v knihovně (ale určitě ne v originále!).
To bylo kruté. Takový přesně to, jak začíná medicína, všichni jsou do toho strašně hrr, jenže ony se ještě neznají následky, ha, v tomhle případě ozařování. Hnusné, šedivé, komunistické… takže tedy dobré:).
Myslím si, že mě to chytlo až ke konci, když ho odmítla. To bylo dobré, dobře mu tak.
Divný, všechno je nějak propletený smíchaný, ale já nevím, co tím chtěl básník říci. Několik literárních rovin – ten dům s hl. vypravěčem Edou se mísí s myšlením ostatních nájemníků (monology), vyprávěním správce za doby řádu německých rytířů a pak o nějakém malém klukovi z druhé světové války.
Jestli byl Kafkův zámek blbost, tak tohle bylo něco podobného, jen s tím rozdílem že jsem to dočetla, jelikož měla kniha pouhopouhých 104 stran.
Je to povídka, naprosto nezajímavá, jelikož hlavní hrdina je člověk, pro mě, naprosto k nesnesení. Takový debílek. Všechno je mu jedno a mouchy snězte si mě. Neuvěřitelně apatický bez vlastního názoru, jakékoliv energie se někam zapojit apod. Vůbec mi nevadilo, že byl odsouzený k trestu smrti, protože lidem jako je on, je to úplně jedno.
Jestli tohle je existencialismus, tak já jsem autorkou těch nejlepších dadaistických děl!!!
Stavba vět jednoduchoučká, děj naprosto slabý, dialogy horší než v Hollywoodských filmech, naprosto nezajímavé!!!