Aaron Lewis komentáře u knih
(SPOILER) Hlavní vypravěč byl Francis Osbaldistone a o Rob Royi jsem se dozvěděla někdy v půlce a zas tolik o něm tam nebylo. Ale skončilo to happy endingem (Frank si vzal Dianu) takže jsem spokojená:), vůbec, ta romantika je na tom stejně vždycky nejlepší:). Nenapadá mě víc, co napsat. Ten Frank nebyl úplně špatný, ale přišel mi docela dost nemastný, neslaný (ale možná to bylo originálem).
Jsem z té angličtiny tak zblblá, že jsem chtěla psát anglicky:P. Bylo to úplně o ničem jiném, neb spíše jinak napsané než jak jsem čekala. O Ivanhoeovi (to je divné) nebo spíš Wilfredovi, jak se jmenoval, jsem se moc nedověděla. Na začátku se zúčastnil turnaje, byl zraněn, pak se léčil, vyhrál souboj nad Brianem de Bois-Guilbertem a konec:P. Mezi tím byli vepsány příběhy jiných lidí, určitě zajímavá byla Rebecca, škoda že to s tím Brianem nevyšlo, ale jenom příběh o nich dvou by byl fajn. Stejně tak jsem si oblíbila Issaca a šaška Wambu a Gurtha a Robina Hooda (hned jsem měla podezření), stejně tak sem poznala i krále Richarda Lví Srdce, o něm bylo snad napsáno víc než o Ivanhoeovi. Zajímavé byli vztahy jeho otce Cedrica k němu a pak docela komický Athelstane. Chtělo by to epický film. Bylo mi líto té Ulricy, chudák a pak Rebeccy, že se dala na pečování o nemocné a chudé. Co s týče Roweny, taky jsem se o ní moc nedozvěděla, byla hrdá no, jak se sluší a patří, škoda že tam nebylo víc o ní a o Ivanhoeovi, více lásky:). Takže tyhle dva, ač jsem si myslela, že to bude o nich, byli více méně jenom pozadí, ale kniha se mi samo sebou líbila, to je úplně něco pro mě. Hned jsem poznala různé druhy soubojů z Le Morte D’Arthur, za chvíli budu odborník na rytířskou tematiku.
Klidně to mohlo být delší, tak na čtyři díly aspoň, myslím si, že by se témat našlo:).
Hmmm, moc mě to nebavilo. Hlavní postavy, Max a Carla, mě prostě nebrali, nebyli mi sympatičtí, a i když ten konec nebyl úplně špatný, jakože se každý vrátil ke své rodině, prostě nic moc. Knihy ze současnosti mě prostě nebaví, a tahle taky ne. Neporučuji:P.
Nebylo to špatný. Ronald byl klasický hrdina a rytíř, zase smutný konec, jen škoda, že to bylo ve verších. Byl by z toho skvělý román nebo film.
Krásná, tlustá, barevná bichle:). Zajímavý začátek o Slovanech, bylo tam více věcí, pečetě, mince, kulty apod., hodila by se:). Hlavně ten rodokmen, ten byl luxusní, ale nevím, jak bych to kopírovala, tak nemám nic.
Dobré. Akorát tam byl nějaký nesmysl, jak se přeskočily léta nebo něco podobného, ale docela to šlo.
To téma bylo velmi zajímavé a vůbec jako ostatní rusky píšící autoři vyobrazoval ty obyčejné lidi opravdu syrově, ale pro mě je to vždycky něco tak cizího, že to ani nevnímám tak, jako bych měla. Četlo se to trochu hůř, ale ta kniha má něco v sobě.
Bylo to hodně netradiční a docela i těžko stravitelné. Místy opravdu nechutné a kruté, ale už si to skoro nevybavuji:P. Jen to, že to bylo opravdu hodně zvláštní.
Takové divné, Waltarimu až nepodobné, téměř o ničem, hodně se povídá o Finsku a o Rusku jak je špatné, ale tak nějak mi to nejde k srdci, jako by to byly jenom žvásty. Něco jako pohádka, ale taková nepovedená. Nevím, co ještě napsat, číst znovu to už nebudu, rozhodně, ne že by to bylo nejhorší, ale absolutně mě to nedokázalo pohltit, plytké a bezvýrazné.
Kdo by to byl řekl, ale bylo to velmi velmi hořké, opravdu. A úplně jiný než jsem čekala, žádný harém a podobně, byl to lékař, docela zvláštní člověk. Ale smutný konec, ne že by byl zas až tak tragický, ale hořký, prostě skončil ve vyhnanství a tak… no dalo se to:).
Celkem milé povídání víceméně o ničem. Jsou zde kousky historie a politická současnost poválečné informace. Podrobné informace o měně v jednotlivých zemí, a co kde stálé plus srovnání. Jinak nic moc, rozhodně ne kniha, kterou musí člověk přečíst, spíš oddechovka (200 stran:P).
Jako jednička, ale cizí města mě nezajímala:).
Docela zajímavé, vůbec jsem nevěděla, o čem to bude a možná to je dobře. Stejně si tu dobu nedokážu představit.
Nej. Osamělost (bylo mu 16 když to napsal!) a začátek Démona (27 let, poslední).
Zvláštní básně, mám ráda Lermontova. O vlasti, o lásce. Někdy kruté, ironické, sarkastické, ale i milé hezké, ale spíše negativní a chmurné, pesimistické.
Pěkná kniha. Pečorin mi padl do oka, protože jsem ho chápala. Někomu třeba přijde divný, že ho nic nebaví, ale v tý společnosti, kde pobýval, se mu vůbec nedivým. Byl mi velmi sympatický a tuhle knihu řadím k těm nejlepším, co jsem četla.
Edit: Přečteno znovu po deseti letech a dojem z knihy je ještě lepší. Škoda, že je tak krátká. Pečorin je hodně zajímavej týpek a takových 600 stran by si určitě zasloužil a myslím, že bych se s nim nenudila. Spousta zajímavých postřehů a myšlenek, fakt škoda, že to není rozsáhlejší. Mám pocit, že mi dal Lermontov jen ochutnat. Jen do něčeho nahlédnout a pak hned zavřít před nosem. Viz ta poslední událost. Chjo... Asi to bylo záměrně.
Čteno v originále.
Úžasné! Dlouhé a zajímavé a ten hořký konec! I když je tam ještě naděje podle Scarlett, já si to nemyslím. Nevím, co dodat... prostě super. Jediné, co mě rozčilovalo, byla řeč černochů, to jsem měla problém rozumět. Nejhezčí kniha, co se týče lásky a lépe skončit prostě nemohla, i když uprostřed jsem si myslela, že ano, i ke konci vlastně, a když jsem zjistila, že ne, tak strašně se to hodí a Scarlett jsem nikdy neměla ráda, je to můj opak, jediné, co na ní bylo zvláštní, byla její láska k Ashleymu. Je mi líto Rhetta, ale bohužel tak to v životě chodí. Špatné konce a takové to vědění, ale nemůžete s tím nic udělat, je nejhorší, ale je nejčastější. Prostě nelhat, ani sama sobě.
Jsem zvědavá na film, ale knihu určitě nepřebije:). Jedna z mích nejoblíbenějších knih vedle Martina Edena a Andělů pustiny.
U toho konce se mi do očí draly slzy...
Četla jsem to někdy na Gymplu – třeťák, čtvrťák, a vůbec, ale vůbec mě to nebavilo. Mělo to být takové to originální dílo, které jakoby překvapuje, ale právě proto, že to hned na začátku zjistíte, tak vás tam nepřekvapuje vůbec nic a je to dost velká nuda a všechno předvídatelné. Bylo to o třech ženských, jedna byla nějaký historický stratég bitev (jakože netypická ženská), druhá nějaká svůdnice a ta třetí asi normální, nejsem si jistá, jestli neměla mladšího chlapa nebo tak něco. Prostě blbost. Nemám ráda novodobou literaturu.
Kniha se mi celkem dobře četla. Byla poutavá a zajímavá. Nešlo v ní jen o pouhá historická fakta, ale i o samotné postavy, které měly své vlastní plány, představy a sny. Jejich životy a činy se navzájem prolínají, a tak se utvářejí dějiny nejen středověkých Čech, ale i celé Evropy.
Milé překvapení. Bylo to úplně o něčem jiném, než jsem si představovala. Zajímavé myšlenky, ale ne se všemi jsem se ztotožnila:). Nejlepší Tolstého kniha.
Na střední škole bych na ní nedala dopustit... jenže jsem jí pak četla znovu po deseti letech a ano, je to pořád nádherná kniha a nikdo nepíše jako Tolstoj. Jeho umění zahrnout celý život několika rodin je jedinečný. Postavy jsou krásně rozličné, buď je máte rádi nebo ne, neexistují ploché. Všechno má hloubku... Ale, je tam to ale. Jsem rozpolcená mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Ženské charaktery mi tu jednoduše nesedly, a to opravdu hodně. Napoleon mě taky neoslnil, ale toho já všeobecně nemusím... Já vím, že takové knihy nikdo jiný nepíše, ale Vzkříšení bylo o několik levelů lepší.