Aaron Lewis
komentáře u knih
Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
Vynikající. Tak to už byla konečně fantasy, co mám ráda:). I nějaká ta nevysvětlitelná magie! A pořádné kousky od hlavního hrdiny. Hlavně jak zmasakroval ty bandity, co se dělali za Ruhy. To bych do něj neřekla. Kluk má u mě bod. I, že se hodně vytáčí a není zas až tak pokorný. Prostě má klady i zápory a tak to má být. Ten starší Kvothe je zato na zabití… úplně jiný člověk! Knize hodně prospělo, že Kvothe na chvíli opustil univerzitu a konečně změnil prostředí. Jen tak dál:).
Moc se těším na další díl!
Válečný prorok
Richard Scott Bakker
Jediný dobrý díl. Četl se rychle. Byl svěží a tak nějak to do sebe všechno zapadalo.
Tisícerá myšlenka
Richard Scott Bakker
Nevšimla jsem si, že na konci knihy je docela dost obsáhlý encyklopedický slovník. Takže jsem se nutila knihu dočíst, už jsem v půlce, už za půlkou, už to skončí, už konečně budu moci číst něco jiného... a ono najednou konec... Nevím, jestli bude nějaké pokračování. Spousta věci nebyla dořešená, nevysvětlená. Ale je pravda, že se mi na tento díl hůře soustředilo, protože mě jednoduše nebavil. Konec je dle mého názoru nedostačující, ale celkem je mi to jedno, ať se tam jednoduše všichni povraždí.
První přichází tma
Richard Scott Bakker
Popravdě řečeno, nebýt Cnaiüra urs Skiöthy, nejdivočejšího z lidí a tahouna celé knihy, tak knihu ani nedočtu. Je to z toho důvodu, že jsem bohužel někde na netu četla, že je kniha podobná MKP od Eriksona (na druhou stranu, i díky tomu jsem knihu vůbec začala číst), takže má očekávání byla značná. Princ ničeho (celá série) není vůbec jako MKP, je jiná, je svoje, je originální, ale není tak úchvatná a epická. Je to z důvodu zvláštně vykreslených postav. Nevím, jak lépe bych to popsala, nějaké konkrétnější přirovnání, příklad, ale nemůžu to uchopit a pojmenovat. Postavy jsou zvláštně nijaké a všechny na jedno brdo (což samozřejmě nejsou, ale měla jsem takový dojem), právě kromě Cnaiüra. Nikomu nefandím, nikdo mě moc nezajímá, všichni mi jsou lhostejní... Pro mě je tohle u knihy špatně. Navíc, kniha je docela dost brutální, ale se mnou to stejně ani nehlo. Přišlo mi to takové povrchní. Jestli to bylo způsobené stylem psaní... nevím, nedokázala jsem jít do hloubky. Nepohltilo mě to.
Krvavá lázeň
Mika Waltari
Egypťan Sinuhet byl rozhodně lepší. Bylo to dlouhý a místy hodně únavné. Mikael mi zrovna moc sympatický nebyl, byl to takový namyšlený blbeček. Anttiho jsem ráda měla a taky mě štvalo jak o něm Mikael pořád říká jak slabounký má rozum, a přitom byl tisíckrát chytřejší:P.
V každé knize byly nové a nové postavy a další zamotané děje a bylo šílené se v tom pořád vyznat, nejpozorněji jsem četla asi knihu s tou jeho manželkou Barbarou, začátek byl nuda největší i to jeho studování. Některý věci byly hodně krutý, ale Waltari to vyprávěl tak nějak suše, že to nebylo ono. Prostě nic moc, mě omyjí, jestli budu muset číst i druhý díl, ale je fakt, že ke konci se to už číst dalo, ale tak nějak v uvozovkách, je to strašně dlouhý.
Probuzení
Kate Chopin
Popravdě řečeno, bylo to docela zajímavé... ale vracet se k tomuto dílu určitě nebudu. Myslím si, že Ednu dokážu i pochopit, i když dvakrát sympatická nebyla a moc mi nesedla.
Srdce temnoty / Na pokraji sil
Joseph Conrad
Hooodně těžká kniha. Četla jsem ji asi 3x, protože jsem ji prostě nepobrala. Ono hlavně tou dobou, když jsem ji četla v originále, tak moje aj nebyla úplně na úrovni a měla jsem s ní problémy. Možná si jí někdy přečtu v češtině a zjistím, že byla úplně o něčem jiném:).
Daisy Millerová / Daisy Miller
Henry James
Kvůli VŠ jsem to četla minimálně 3x a nejdřív bych dala dvě hvězdy, potom už tři a když nad tím přemýšlím, tak si zaslouží 4. Novelky nejsou můj žánr, ale tato bylo nakonec opravdu dobrá:).
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Zvláštní to bylo… především ten jazyk… bylo to smutný, ale docela se mi to líbilo.
...a bude hůř
Jan Pelc
Asi jsem moc konzervativní a upjatá, ale já já nesnáším vulgaritu v jakékoliv formě... a když je to navíc napsané a vyloženě vás to bije do očí... ne, ne, ne. Není můj šálek kávy.
Zbraslavská kronika
Petr Žitavský
Některý pasáže byly velmi nudné, například o církvi a papežích, což mě nebavilo, co se ale týče českých dějin, bylo to velmi zajímavé a je škoda, že zde není napsáno více. Jazykem se člověk prokousá velmi snadno a není nijak obtížný. Kniha je psána opatem Zbraslavi, tudíž je skoro v každé větě výňatek z Bible, či z různých proroctví apod. Bůh na každém kroku a s ním i spoustu zázraků.
Co mě překvapilo, bylo tolik chyb ve jménech či v letopočtech. Když vezmu v úvahu, že historici z kronik čerpají a sestavují dějiny, je to divný. Asi bych měla víc zodpovědnosti psát pouze přesné údaje a to, co bych nevěděla, popřípadě si nebyla jistá, bych nepsala anebo napsala, že to nevím jistě. Ale tehdy hold byla jiná doba a Petr nevěděl, že kroniky jednou budou jedinými prameny k poznání tehdejšího života a událostí.
Jednou ji budu mít doma!!!
Forrest Gump
Winston Groom
Už si to fakt nepamatuji, ale myslím, že mě to bavilo asi stejně jako film:P.
Sophiina volba
William Styron
Moc mě to nezaujalo. Bylo to vyprávěné stylem, že ta její volba mi přišla tak nějak normální (vybrala si kluka, že by to mohl vydržet). Takhle, když si to představím, tak je to strašné, ale v té knize to tak nevyznělo. Ona mi nebyla moc sympatická, možná to bylo mým věkem, ale nenadchlo mě to.
Jarmark marnosti
William Makepeace Thackeray
Nic moc. Nudný děj, nudný hrdinové. Nikdo mi nebyl sympatický. Možná Rebeka, protože byla tak vychytralá, to jsem jí docela záviděla, ale škoda že tam nebyly zajímavější vtahy a víc, co si kdo doopravdy myslí. Víceméně se tam nic nedělo (alespoň pro mě), kdyby tam bylo méně hrdinů a zaměřil se na méně lidí (podtitul je román bez hrdiny, což je víceméně pravda). Co mě mile překvapilo, byl konec. Rebeka s Rawdonem asi opravdu nic nezdědila, Amálka (není protivnější postavy) zůstala po smrti Jiříka (haha) sama. Myslela jsem, že bude s tím Dobbinem, který by mohl být zajímavý, ale nic moc jsme se o něm tak nedozvěděli a navíc se neměl k činu, takže taky mínus a jak někdo může mít rád takovou osobu jako Amálka? Prrr. Rebece jsem fakt asi fandila, byla to pěkná mrška.
Co je to za nesmysl překládat jména? Fuj! Velký mínus! A taky poznámky spisovatele, ty si mohl laskavě odpustit:P, kdo je na něm zvědavý? Snad si umím udělat vlastní názor, ne? Nedoporučuji tuto knihu, fakt je o ničem, nic mi nedala, ani ten jazyk nebyl moc zajímavý.
Pod Severkou I
Väinö Linna
Nebylo to špatný, ale ten socialismus, až moc politiky podle mě v tom bylo. Postavy byly ani černé ani bílé, každý měl pro a proti.
Jméno růže
Umberto Eco
Z počátku jsem myslela, že knihu nedočtu, přečetla jsem asi 10 stránek a neuvěřitelně jsem se nudila! (Jaký rozdíl, když začínáte číst knihu, kterou jste nikdy nečetli, a když jí přečtete, je všechno jinak!) Ale pak jsem přečetla dalších 40 a už to šlo, nakonec mě kniha úplně pohltila! Byly v ní sice rozhovory, které jsem tak úplně nepobírala, možná proto že nemám žádnou víru a absolutní antipatie vůči jakýmkoliv středověkým císařům, papežům a řeholnických řádů. V knize je hodně jmenován Roger Bacon (vzor Viléma z Baskervillu) a Aristoteles a Tomáš Akvinský. Jejich filozofie a podobně. Záhada se točí kolem Druhé knihy poetiky od Aristotela, která pojednává o smíchu, takže je tam filozofických a náboženských témat až až.
Jakmile jsem se začetla, chtěla jsem číst až do konce. Adso byl sympatický i Vilém, to je pro mě docela důležité:). Absolutně jsem nepobrala popis knihovny a jejich řešení, co kde, já bláhová si myslela, že mám jakési logické myšlení, pchaaa, po přečtení Jména růže je moje sebevědomí ohledně inteligence na bodu mrazu :P.
Přemýšlela jsem proč název Jméno růže, z filmu vyplývá, že je to kvůli té dívce, v knize si nejsem jistá, protože končí lat. citátem: Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci, a váže se to k jím napsané knize… této.
Artušova smrt I. Kniha I–VII
Thomas Malory
Hmm… nějak nemám slov… Je to psáno ve 13. století, jednoduše, docela stroze, ale to téma, to je prostě nesmrtelné… Zdlouhavé popisování jmen a bojů, v každém lese studánka a panna a dobrodružství a samozřejmě potulný rytíř, který nemá nic lepšího na práci než se utkat s jiným rytířem…, ale to téma no:), to přebije vše, až si člověk říká, jak si to mohl někdo všechno vymyslet, ta jména a některé události, které nejsou vůbec důležité, ale přesto se o nich autor zmiňuje, čímž (u mě) si tak přidává na věrohodnosti, i když se děj odehrává v Anglii a Skotsku někdy kole roku 450, jsou všichni až moc zbožní, čemuž samozřejmě moc nevěřím, Malory asi psal tu knihu před smrtí:P. Taky často zmiňuje, že čerpá z jisté francouzské knihy, která měla být napsána podle rytíře Bedivera. Prostě si myslím, že na každém šprochu, pravdy trochu, jinak to snad ani není možné… O Artušovi se vyjma začátku ani moc nemluví, proto mi ani nepřirostl k srdci, ale ostatní rytíři, o kterých se kniha zmiňuje nejvíce ano. Nejoblíbenější byl určitě Tristan, o tom je snad celý druhý díl, Lancelot, který byl a teď musím opravdu citovat: „nejdvornější rytíř, který kdy nosil štít. Byl nejvěrnější přítel těch, kdo ho měli v lásce, nejvěrnější rytíř, který kdy usedl na koně; a byl mezi hříšníky nejvěrnější milenec (to je moc hezky řečeno:)), který kdy měl rád ženu; byl nejlaskavější muž, který kdy vládl mečem, a byl nejznamenitější muž, který kdy vjel do vřavy mezi rytíře; nejmírnější a nejmírumilovnější z těch, kteří jedli v sále ve společnosti dam, a vůči svému úhlavnímu nepříteli byl nejtvrdší z těch, kteří dokázali udeřit kopím do hrudi“ (III., 441). Jen nechápu, proč se mu vyčítala slabá zbožnost, a kvůli tomu neuspěl za hledáním svatého grálu, protože byl prý „nestálý“, jinak, co se týče jeho lásky ke Guenevře, klobouk dolů, tu sem nemusela, nebyla sympatická, vůbec ty ženský byly vykresleny tak nemastně neslaně, všechny stejně, buď hříšnice a čarodějky anebo extrémně nevinné a naivní panny. V knize je taky hodně zmiňován Gawain, který je na začátku popisován (aspoň, co si pamatuji) velmi pozitivně, pak se mu přičítá zase každá špatnost a zrada (zabití Lamoraka) a nakonec ho Lancelot zase velebí do nebes… by mě zajímalo kdo a hlavně z jakého popudu a podle jaké předlohy napsal Pan Gawain a zelený rytíř…, ale u mě má bod, protože bránil Lancelota a Guineveru před Artušem a až smrt Garetha (který byl taky sympatický, ale i jako ostatní tak nějak vyšumí, jako i Lancelotův syn Galahed, btw. Galahed bylo Lancelotovo původní jméno, a Křivoplášť, jehož dobrodružství mě hodně bavila), Tristan už byl nudný, protože se tam hodně věcí opakovalo, Měl Marka zabít anebo se na Isoldu vyprdnout, no co už, Marek ho proklál kopím zezadu, když hrál Isoldě na harfu, tak pak žalem zemřela na jeho hrobě… Lancelot a Tristan byli nejlepší přátelé, Artuš měl nejraději Lancelota a svého synovce Gawaina a Gareth zase Lancelota a koho měl nejraději Gawain, nevím, asi Garetha… Morgana, Mordred a Merlin taky nemastný a neslaný, je zvláštní, že jsou Merlin a Morgana pro nynější autory tak důležití. Merlin zemřel kvůli ženský, kterou šíleně miloval, ale ona ho začarovala pod kámen, a co se stalo s Morganou se neví.
Zajímalo by mě, jak by ta kniha vypadala, kdyby ji sepsal Tolstoj… to by bylo asi bezkonkurenční a mělo to min. tak 3000 stran… škoda té středověké strohosti, ale jak už jsem psala, to téma je prostě nesmrtelné…
Camelot byl podle Maloryho ve Winchestru, a zmiňuje se tam Londýn… a Lancelot je pochován na Hradě Slastí – buďto Anwick a nebo prý Hamborrow.
Až je mi strašně smutno, že nikdy nezjistím, jak to doopravdy bylo…
Americká tragédie
Theodore Dreiser
Psychologický román s velkým množstvím proč a jak a co kdyby atd. Spisovatel neustále vše vysvětluje, zabívá se psychikou, proč co kdo udělal, co ho k tomu vedlo, jaké náhody apod. Vysvětlení.
Nic není černobílé. Místy moc suché. Dobrý nápad, zajímavý děj, horší provedení. Moc popisu a všeho. Spisovatel měl něco nechat na lidech, aby si dotvořily představu, ale on napsal snad úplně všechno, od charakteristiky až přes popis.
Nechtěla jsem, aby mi byl Clyde sympatický, ale bohužel trochu byl, i když to byl děsný slaboch. Na konci mi ho bylo moc líto. Některé části mě nebavily (soud a tak) byly moc dlouhé a všechno se opakovala plus tehdejší doba a její smýšlení s dnešním … teď je to jiné a tak.
Zajímalo by mě, co on si myslel o svém Clydovi a proč tuhle knihu napsal.
Červený a černý
Stendhal (p)
Kniha nic moc, Hl. hrdina Julián Sorel je mačo, strašně ctižádostivý a přitom vůbec neví, co chce. Všechno je tam postavený na hlavu, asi je to dějem. Ta Matylda je naprostý šílenec a paní de Renal malý děcko. Alespoň, že to skončilo, tak jak to skončilo, i když ta jeho smrt tam není vůbec zobrazena, ale dovíme se o ní od jeho přítele Fouquého.
Vůbec nevím, co to má společného s poutníky! Jeho myšlenky nic moc, kam se hrabe na Raskolnikova! Myslím, že Kartouza Parmská se mi líbila více!
