Aaron Lewis komentáře u knih
Jako Harry Potter, ale na univerzitě:). Moc dobře se to čte. Ze začátku jsem měla pocit, že je škoda, že je kniha jen o Kvotheho vzpomínkách. Měla jsem pocit, kdyby se kniha věnovala jenom té Kvothově současnosti a sem tam vzpomínka, bylo by to lepší, ale pak mě děj vtáhnul do děje a já si už nestěžovala, a to je co říct:).
K tomuto posledímu dílu je pro mě neuvěřitelně těžké napsat publikovatelný komentář. Mám samozřejmě napsaný komentář pro mé vlastní účely, jenže ten je tak osobní, že je nepublikovatelný. Sapkowski se mi se Zaklínačem tak zadral pod kůži a vyvolal tolik emocí, že sesumírovat to do srozumitelných slov je pro mě jaksi nadlidský úkon... Je to závěrečný díl jaksepatří. Pobrečela jsem si, nemám totiž ráda, když se s něčím musím loučit. A chtěla bych Sapkowskému poděkovat za říznutí sem tam jinou časovou rovinu. To pro mě byla naprostá lahůdka. Takové srovnání úplně zbožňuji a tímhle se mi jakoby splnil čtenářský sen. Sapkowského forma vyprávění je totiž jenom jedna:).
Nejkrutější… hodně, hodně, opravdu hodně krutý. Ne že by se Sapkowski v jiných dílch krutosti a syrovosti vyhýbal, ale tady to do nás nabalil úplně nejvíc. Přesto daší nádherný díl:).
Tenhle díl si mě získal úplně maximálně a bylo to tou jejich grupou, která byla úplně famózní:). A ta ironie se jmenováním na konec! Nemám slov:). Tenhle díl jsem si opravdu užila.
Lepší než první. Především to bylo dvěmi povídkami u sebe, Věčný oheň ohledně toho měňavce, u toho jsem se tak nasmála jako snad u žádné knihy:). A poté Trošku se obětovat, to bylo tak krásně melancholické. Opravdu. Sapkowski, Sapkowski, máš jediněčný styl vyprávění. Ty poslední dvě mi přišly buď jako by je psal někdo jiný a nebo sám autor, ale v jiné době, třeba jako hodně zamlada:). Byly psány totiž úplně jinak.
Na to, že povídky nemusím, tak tohle je přece jenom úžasný Sapkowski s ještě úžasnějším Zaklínačem. Já toho Geralda prostě žeru:).
Nejslabší díl. Ne že by byl vyloženě špatný, ale nechytal mě. Vlastně si ho už ani nepamatuju a nevybavuju a to jsem ho četla ani ne před 2 týdny.
Pro mě asi nejlepší díl. Všechno (no dobře, skoro všechno) se dalo docela dobře předvídat, ale sedlo si to krásně jako prdel na hrnec. A já mám ráda, když věci do sebe zapadají:). Tímhle dílem si mě TMI získalo. Navíc se autorka nebála trošku přitlačit:).
Nebyl špatný, ale ten začátek byl hooodně pomalí a štvalo mě, že Jace s Clary nemůžou být pořádně spolu. Njn, jak puberťačka, ale koneckonců o tom to je, ne? O lásce a o emocích:). Btw Simon byl ok. Líbil se mi i jeho pohled na věc a vůbec jsem si ho docela oblíbila. Jordan s Maiou mě rozčilovali:P. Všeho s mírou:).
Ze začátku to bylo hodně roztahaný a byla jsem docela zklamaná, že už to nemá takový ten šarm a šmrnc předchozích dílů. Blackthornovi mě totiž vůbec nezajímali a jestli chce spisovatelka psát další knihy z TMI, bude to určitě o Emmě a Juliánovi (co všichni mají s tímhle otřesným jménem?), ale mě to bylo fakt jedno a ten jejich úvod si mohla nechat pro novou knihu. Maia a spol. mě nezajímali z toho důvodu, že byli všichni na jedno brdo a kde nic, tu nic. To samí Rafael a spol., dalo by se jít určitě víc do hloubky a to nemyslím jenom v tomto díle, ale i v těch předešlých (například Maureen mohla být ikonická postava, něco jako Magnus). Přijde mi to škoda, protože takhle byli všichni okolo strašně nemastní neslaní kromě víl, které byly pospány jasně záporácky a ten jejich Spolek byl snad ještě horší. Po půlce už to bylo lepší a jednu věc jsem dokonce neuhodla:), takže dávám nakonec plný počet, protože jsem dneska měla chuť na něco milého a hezkého:).
Terry Goodkind má neuvěřitelný talent napsat knihu tak, aby její začátek byl pro mě utrpením a já se nutila číst další a další stránky, abych nakonec knihu četla jedním dechem a s nadšením. Je to jeho styl. Opravdu nevím, jak to dělá, ale ty začátky mi prostě nejdou. Jsou těžkopádně a já si na jeho zvláštní styl musím zvyknout. Jakmile si zvyknu, čtu rychlostí blesku:). Určitě budu číst další díly, jen doufám, že tam nebude už tolik sadomasa. Chápu, že utrpení se musí nějak zobrazit, ale všechno má své meze. Prosím tě, Goodkinde, příště to jenom trošku naznač a vynechej podrobnosti. A to jsem si myslela, že mám ráda melancholičnost, zoufalost a když má spisovatel koule. Ne, ne, jsem změkčilá a co budu žít, nebudu mít ráda násilí v jakékoliv formě. Každopádně Goodkindovi zase plný počet za to, že má koule, aby dělaly postavy věci, co dělaly, říkaly věci, co říkaly a myslely věci, co myslely. Koneckonců jsem velká holka a něco vydržím:).
Koukám, že je to lepší a lepší. Už se těším na další:).
Na hry prostě moc nejsem a Shakespeare mi nic neříká. Čerpá z historie, což je samo o sobě zajímavé, ale ten jazyk mi je úplně cizí, prostě jako každá stará kniha.
Jinak všichni mrtví, což je úplně normální.
Bylo to fajné, mělo to šmrc a hezky se to četlo. Dávám čtyři hvězdy (slabší), protože třemi jsem ohodnotila Kostičas a ačkoliv mi to přišlo plus mínus podobné, v Městu z kostí bylo vše lépe vysvětlené a lépe zapadalo do sebe. Ale hlavně, pletl se mi tam film, takže jsem všechno předpokládala a víceméně věděla, což možná i uškodilo. Uvidím u dalšího dílu, doufám, že to ztemní, ale holt když je hlavním hrdinům 16... a doufám že Clary začne něco pořádně dělat a vybarví se, na hlavní hrdinku mi přijde dost nevýrazná. Milá jednohubka na večer (ne Clary, ta kniha:)).
Nejoblíbenější kniha od Astrid a nejoblíbenější kniha mého dětství vůbec:). Přečetla jsem ji nejméně 12x:).
Parádní:). Že to bude až tak dobré, jsem nečekala. Kniha sice byla krásně tlusťoučká a má spousty pokračováních, ale ze začátku to dost skřípalo. Richard vypadal na pořádného nekňubu (ty jejich mluvy a vyjadřování a chování, mg), Kahlan taky nic moc, jen ten Zedd a Chase vypadali na charakter, ale nakonec se vybarvili všichni. Dokonce tam bylo pár věcí, co jsem nečekala, takže za mne obrovská spokojenost (to mučení si mohl autor teda odpustit, ač jsem zvyklá z MKP, tohle jsem měla problémy dočíst… dokonce jsem chtěla přeskočit stránky…). Jinak skvěle vymyšlené a do sebe pasující postavy Hledače a Zpovědnice (nemyslím konkrétní jména, ale všeobecně zajímavé nové kouzelné bytosti). Představa, že u dalšího dílu jsem v knihovně až třetí na řadě, mě docela děsí, ale nechce se mi knihu číst v pdf… Uvidím, co vymyslím.
Ke knize jsem se dostala úplně náhodou a četla jsem jí především proto, že se o autorce říká, že je to další Rowlingová. No, není. Nápad určitě originální, ale uskutečnění poněkud těžkopádné a moc technické (to je vůbec teď moderní, všechno nadpřirozené a kouzla má striktní pravidla). Podle mě to nebylo úplně domyšleno a spousta věcí se mi zdálo být hodně účelových (především to násilí) anebo přitažených za vlasy. Emzáci? Smysl? Harláci? WTF? A ten vlak? Působilo to, že na celé planetě je jenom Londýn a Irsko. O okolním světě se moc nemluvilo. Vlastně skoro vůbec. Škoda.
Docela dobrá oddechovka. Vůbec není problém přestat číst uprostřed odstavce a za pár dní zase začít číst. Na můj vkus je to moc jednoduché a vyskytuje se tam až moc dialogů na úkor popisu situace a myšlenek hrdinů (ty tam bohužel nejsou vůbec a ty já ráda:)). Všechno frčí, nikde se to nezastaví, žádné komplikace. Humor výborný, ale já jsem na vážnější věci. Další díly přečtu jen z toho důvodu, že už je mám doma. EDIT: Tak nepřečtu, přece jen to není můj styl.
Koukalo to na mě v knihovně v právě vrácených knihách a protože jsem o ní hodně četla v recenzích, velmi kladně, řekla jsem si, že to zkusím. Nevěděla jsem moc o čem, že kniha vlastně je, ale víceméně mi to bylo jedno, kniha předčila má očekávání tak jako tak. Jak námět, tak zpracování. Ten příběh je naprost magický a prolínání vyšetřovatelských zpráv, vzpomínek z dětství a současnosti jen přidaly dílu na autentičnosti. Závěr je naprosto dokonalý a podle mých představ, nemohl být lepší. Plný počet bez jakýchkoliv ale a skrupulí. Ta kniha funguje přesně taková jaká je.
Osud Surmeny mě docela šokoval. Zjistila jsem, že jsem ještě hodně naivní, co se týče minulé nešťastné éry komunistické a že jsou věci, které se mi špatně stravují a pravděpodobně budou špatně stravovat ještě hodně dlouho. A některé věci nestrávím nikdy – vlezdoprdelky.
Knihu doporučuji všem.