Abia komentáře u knih
Zajímavý námět knihy, neotřelý, ten se mi moc líbil. Kniha mě bavila ale pouze asi do poloviny, pak mi to přišlo už pořád stejné, žádný vývoj postavy. Jak to dopadne, už bylo jasné. Možná jsem čekala více vzpomínek, nějaké vysvětlení, jak se stalo, že Anna žije tak, jak žije. Co to bylo, že se její mysl takto pokroutila? Možná to tam někde je a já to neviděla.
Plavovláska mě oslovila velmi. To, jak nás ovlivňuje dětství, mě vždy moc zajímalo, proto jsem s hlavní postavou soucítila a nějak chápala lépe celý příběh, než u druhé části Už nikdy nebude zítra. Ta mi připadala ze začátku zvláštní přeskakováním událostí a i tím, jak hrdinové vyřešili dopravní nehodu. I v této části se objevil motiv dětství, které nás ovlivní v našem životě. A pak samozřejmě i to, co jsme prožili, což zde symbolizuje první světová válka.
Nový objev, knížka se dceři moc líbila a musíme si vzít z knihovny další díly. Krásné ilustrace, přehledný text, super jako první čtení. Děti to bude bavit.
Velmi zvláštní příběh o chlapci, který vyrůstá na hřbitově a musí se skrývat. Četla jsem jí dvakrát. Jednou sama, protože jsem chtěla něco od Gaimana a tahle na mě vykoukla ve Čtenářské výzvě. Ani jsem netušila, že jí najdu v dětském oddělení. A pak jsem jí přečetla dětem. Měla jsem trochu strach, že to na ně bude moc, hlavně začátek, ale líbila se jim a nebáli se (na rozdíl ode mne). Nejlepší byly nápisy na hrobech u každého jména, to mě bavilo.
Nemůžu říci, že by mě to nebavilo. Bavilo a chtěla jsem to rychle přečíst. Jen už je pro mě trochu okoukaný ten model traumatizovaného policisty, který je nepochopitelný a postupně se zjistí proč. Téma je zajímavé a neotřelé - sociopati jsou strašidelní a 4% jsou dost. Prostě žádný velký objev, ale dobrá zábava.
Tato kniha u mě doplatila na to, že jsem poslední dobou četla dost knih s podobnou tématikou a jsem jimi poněkud zahlcena. Pořád stejný koncept, kdy se vezmou dějinné události a na ně se našroubuje příběh někoho, mě vlastně už nebaví. Proto jsem dala o jednu hvězdu méně, i když kniha není špatná. Moje poslední kniha do výzvy, proto jsem jí i dočetla, i když v první půli jsem to chtěla vzdát. Pak se děj trochu vylepšil, poválečné kapitoly se mi líbily více a pak už jsem to dočetla ze setrvačnosti.
Už jsem četla několik knih od Picoultové a asi proto mi připadalo, že je tato kniha stejná jako ty ostatní. Úplně stejný koncept, vybrané kontroverzní téma, dobře zpracované, ale zrovna pro mě nějak neuvěřitelné? Hlavně závěr, na šťastné napravení padoucha nevěřím. Další knihu od této autorky už asi číst nebudu...
Velmi zajímavá kniha, která je nejen o osudu jednoho mladého muže, ale najdete v ní i další zajímavé informace o Aljašce, o různých dalších dobrodruzích i o autorovi samotném. Pro mě je Chris opravdu zajímavá osoba a vlastně ho chápu, mám k tuláctví a minimalismu obecně kladný postoj. Jen si prostě myslím, že před něčím utíkal a to se autorovi objevit nepodařilo, protože to Chris skrýval sám v sobě, a možná také nechtěl Krakauer zranit jeho rodinu. I když já asi tuším.
Přečteno za jeden den. V jedné chvíli jsem chtěla knihu odložit, protože postava matky byla pro mě nepřípustná. Opravdu se mi dělalo špatně z celého příběhu, jenže jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Druhá půlka už nebyla tak surová, četlo se mi to snadněji. Za konec děkuji, naprosto mu rozumím, pro všechny velké poučení.
Kniha je skvělá, jen se může číst těžce.
Kniha mi připadala s ohledem na rok vydání poměrně akční. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, např. o působení fašistické propagandy před válkou, o tajných skupinách. V druhé půli poněkud vylézala komunistická propaganda, ale možná jsem jen na toto citlivá. Hodně se mi líbil popis novinářské práce před válkou, velmi hezky popsané, dnes už nepředstavitelné. Určitě kniha, kterou mohu doporučit.
Na chvíli se člověk zasní, takový krásný svět milých, hodných, pracovitých lidí. Nebylo by to krásné! Oceňuji vývoj knihy, překvapivé momenty. Nemohla jsem odolat a fandila hlavnímu hrdinovi až do konce. Ten byl takový, jaký jsem čekala, ale nevadilo to.
Začíná to relativně jemně, hlavní hrdina je vyhozen od jednotky, protože má tuberkulózu a nemá jídlo. Velitel mu doporučí, ať se zabije. Pak putuje filipínskou džunglí až ke svému konci. Čekala jsem rozjímání o životě, čekala jsem ledacos, ale na to, co přišlo jsem připravená nebyla. Bloudící, nemocný, hladový člověk, který už ani nevnímá realitu. Po dočtení je jasné, že po takovýchto zážitcích nebylo možné vrátit se do normální společnosti. Když se člověk dotkne absolutní hranice lidskosti, překročí své vnitřní hranice, těžko se s tím smíří. Opravdu silná výpověď a krásné popisy krajiny.
Super myšlenky, ale na mě je Barnes poněkud komplikovaný. Druhá kniha, kterou od něj čtu a stejný výsledek: skvělé téma, skvělé myšlenky, zajímavý příběh, ale nebaví mě to. Prostě mě jeho myšlenkové pochody neoslovují, chybějí mi emoce a tím je pro mě kniha taková otupělá. Kniha se do výzvy hodí, ale s Barnesem jsem prozatím skončila.
Nejčastější emocí, když čtu knihy staré 100 a více let, je údiv, že to stále platí, že řešíme stejné problémy a stejně hledáme odpovědi. Velmi zajímavá kniha, která se čte dobře, pokud vám nevadí dlouhé pasáže popisů. Četla jsem jí na několikrát, což obvykle nedělám, asi jsem si potřebovala trochu oddychnout. Myšlenky, které Tolstoj předkládá mě oslovily, hlavně úvahy o smyslu vězenství a trestů a o zodpovědnosti za činy v zaměstnání. Krásný popis rozdělené společnosti na velmi bohaté a velmi chudé, který podle mě platí stále. Díky knize lépe chápu, proč se ujal komunismus.
Zatím asi nejtemnější díl, psycho a mrtvoly všude, ale přečetla jsem to za jeden den, abych věděla, jak to dopadlo.
Toto dílo jsem ani nevnímala jako knihu. Spíš je to obraz, snění, let lesem. Je krásné číst po současných knihách nějakou takovou, která jde v popisech až do podrobností, není rychlá, nečte se rychle, nemá šokující příběh. Jen vstoupí a v čtenáři žije. A já se přikláním spíše ke Goldmundovi zlatoústému, život jeho byl těžký, ale plný.
Nikdy jsem nad beta samci nepřemýšlela, ale tahle kniha vás k tomu trochu nutí. Jinak je ulítlá, trochu sprostá a hodně vtipná. Pokud vám není nic svaté a máte rádi černý humor, směle do toho!
Druhá kniha od této autorky a u mě se nadšení nekoná. Oceňuji zvláštní jazyk i příběh, jen mi nějak nesedí ta forma podání. Ze začátku jsem byla dost zmatená a neorientovala se v příběhu. To se postupně lepšilo, ale nestačilo to. Další knihu od Katji Kettu už asi zkoušet nebudu.
Takové nekorektní vánoce, plné cvoků, zombíků a neskutečných historek. Bojovnice z pustiny je skvělá, ta se mi moc líbila!
Jako dítě jsem knihu nečetla, objevila jsem jí až teď díky komiksu z knihovny, který jsem vzala pro děti. Děj je vlastně obyčejný, ale je to tak skvěle popsáno! A ten jazyk, to mě bavilo. Plné dětských fint, jak skrýt své zábavy před dospělými a také jak si na ně "vydělat" peníze:
Když dostaneš frank, abys ho rozměnil, stopíš z něho sou a řekneš, žes ho ztratil. Bude tě to stát facku nebo dvě, ale na tomhle bídným světě každej špás něco koštuje a člověk musí řvát, než ho rodiče začnou řezat, a když řve z plnejch plic, tak si netroufají moc přitlačit.
Nevím, jestli by to bavilo moje děti, asi by tam na ně bylo moc popisů a málo děje, ale já se nasmála dost.