Adapa komentáře u knih

Skvěle napsaný román. Od první chvíle je to svým způsobem úplně jiný Deaver. Cítil jsem potřebu fandit nájemnému zabijákovi, doufal jsem, že sympatický kriminalista na něj nepřijde, že se „zločin“ podaří. A když chybělo posledních cca 100 stran, tak se Deaver opět projevil a přišel zvrat, pro mě nečekaný a najednou jsem si říkal, že naprosto logický. A za chvíli další zvrat a zase zjišťuji, že některé další postavy nejsou takové, jak se od první chvíle zdáli.
Takže za sebe mohu všem doporučit. Knížka mi sedla. Nutilo mě to ještě chvilku k tomu sednout, ještě chvilku číst a zjistit co a jak.

5 13.07.2020

Velmi povedený vesnický román z 19. století z malého Estonska. Knihu jsem četl poprvé jako kluk na střední škole, nyní jsem se k ní po více jak 25 letech vrátil. V hlavě z prvního přečtení mi zůstala jen spousta malicherných soudních sporů mezi dvěma sousedy.

Nyní po letech se mi četla kniha pomalu. Začátek knihy byl skvělý. Mladí manželé přijíždí na opuštěný statek. Plno snů, ideálů, energie. Naráží na toho nejhoršího možného souseda, co si mohou přát. Ale nenechávají se tím otrávit. Jdou za svými sny, přes těžkou práci jsou šťastni a těší se z každého pokroku. Přichází první děti a zároveň první soudní spory se sousedem. Mladá hospodyně umírá při těžkém porodu prvního syna a vše se mění. Hospodář Andres nachází novou ženu, jde si tvrdě za svým i za cenu sebevraždy jejího manžela. Na statek přichází deprese, smutek, neustálé problémy. Nadšení a energie se vytrácí. Soudní spory se pomalu stávají smyslem života obou sousedů.

Přibližně v polovině mě kniha svým způsobem přestala bavit, nelákalo mě se k ní vracet. Někdy jsem vydržel i den nepřečíst ani řádku. Prokousal jsem se dospíváním dětí a konec mě zase vtáhl do děje. Vargamäe se vylidňuje – děti obou hospodářů postupně odchází a nikdo netouží se vrátit zpět. Jak je již citováno níže, skvěle to vystihují slova mladšího Andrese, který odchází v závěru románu na vojnu „Tys pracoval, matka taky, jinak by nebyla tak brzy umřela, ale žádná láska na Vargamäe nikdy nebyla a není.“
Knihu doporučuji. Jen dopíšu tento komentář, začínám hned číst další díl. A k prvnímu se třeba za dalších 25 let opět vrátím :)

5 15.03.2020

(SPOILER) Kobra je jedna z povedenějších knih od Forsytha – ale ne topovka. Líbilo se mi, že autor přišel s nápadem použít bývalé protivníky z románu Mstitel a tady z nich udělat hlavní postavy – tentokrát partnery. Dobře promyšlený příběh z boje proti kokainu.
Ze začátku mi trochu vadilo neustálé skákání děje po celé planetě. Nevěděl jsem, kdo bude hlavní postavou a kdo se v té mozaice jen mihne a už se neukáže. Zbytečně to podle mě rozptylovalo. Ale dalo se to zvládnout.
Jak je u Forsytha zvykem, vše je popisováno detailně – ať se jedná o technický popis starého letadla nebo třeba princip uplácení úředníka v Hamburku.
Boj proti největšímu kartelu s kokainem se daří, vše jde podle plánu. Až se mi nechce věřit, že by knížka mohla mít tak skvělý konec, že obchod s kokainem bude vykořeněn. Knížka se odehrává v letech 2010-2012, teď v roce 2020 obchod s kokainem pořád probíhá, tak je jasné, že na posledních stránkách musí přijít k obratu, který to vše zase vrátí do „normálních kolejí“. A toho závěru je škoda.

5 01.02.2020

Na třetí díl jsem byl natěšený, chtěl jsem vědět, jak to vše dopadne. Ale nebylo to ono. První díl byl super, posadil mě na zadek a nutil přečíst druhý. Druhý byl takový o něco slabší, ale pořád dobrý. Ale ten třetí byl tak nějak nemastný neslaný. Moc filozofování, odklon od toho jaké to bylo v prvních dílech. Dočetl jsem, ale chybělo mi napětí, chybělo mi nutkání otočit na další stránku, ještě něco dočíst.

Román má dvě dějové linie. Lidé na planetě odkud přišli roboti a lidé po návratu z té planety. Oba děje jsou dost slabé, dialogy mi často splývaly. Chyběla mi postava tajemného "loutkaře". Děj na cizí planetě mi něčím připomínal některé z dílů ságy Duna.

Kdo četl první dva díly, musí rozhodně přečíst i tento závěrečný.

I přes svou kritiku, knížku doporučuju :)

5 06.08.2019

Naprosto skvělá knížka, která mě upoutala svou anotací. Ve skutečnosti ale to bylo v podstatě něco jiného než jsem po prvních stránkách čekal. Děj mě vcucl a postupně nutil otáčet další a další stránky, pak zase přešel do období, kdy se vše vleklo a nebavilo mě to.
Ze začátku to vypadá jak hardcore sci-fi, dobývání Měsíce. Pak se to najednou změní v děj v Číně, kterému jsem dlouho nemohl přijít na chuť. Postupně se vše spojuje. Část z Afriky mi přišla zbytečně natahovaná, nudná – ale dalo se to překousnout.
Závěr mi přišel zbytečně moc akční, na to jak se vše pomalu vleklo.
Stejně jako v předchozích komentářích mě také vadí, že se autor tak seknul v budoucnosti. Rok 2025 je v jeho podání snad rokem 2050. Železnice na Měsíce, těžba na Měsíci. Létající auta, létající motorky. Psal to tuším v roce 2009, muselo mu být jasné, že tak velký pokrok je utopií.
Pozor spoiler!!! Všechno je tak krásně nalajnované, že když to do sebe začne krásně zapadat, tak vám vzadu v hlavě začne blikat kontrolka a říkáte si, že to nakonec všechno bude jinak  Jak v románech Jeffery Deavera, kdy vše je vysvětleno, zcela jasné a najednou jedním zlomem je to úplně jinak.
Hodnotím plným počtem hvězd a všem doporučuju. Kéž by rok 2025 byl skutečně takový jak je tam popsaný.

5 26.07.2019

Příjemné pokračování epopeje. Překvapil mě zde nejvíce Žižka. V prvním díle mi přišel dost jako "mladý nekňuba" a tady je najednou zasloužilý stařec. Stačilo jen otočit pár stránek a dokonalá změna.
Jinak ostatní osoby docela dost ploché. Trošku mi tomu chyběl "šmrnc" prvního dílu.

5 18.03.2019

Dobře napsaná pohodová sci-fi knížka. Svým způsobem ale dost ohrané téma. Skupina vědců přilétá na opuštěnou podmořskou stanici (na měsíci Europa). Všichni jsou bezstarostní, nadšení a pak postupně jeden za druhým umírají a neví se, co přesně je vlastně zabíjí a kdo za tím stojí. Dost mi to připomíná film Propast a nebo knížku Koule od Crichtona.
Závěr knihy mi přišel dost překvapivý, čekal jsem racionálnější vysvětlení. Ale svým způsobem to bylo dobře vymyšlené řešení.
Knižku doporučím už jen z toho důvodu, že je to dobře napsané české sci-fi. Jen mne mrzí ta předvídatelnost, že postupně budou všichni umírat a jen jeden až dva to přežijí. A také mě mrzí, že postavy jsou celou dobu už hotové, nevyvíjí se, chybí jim větší psychologie.

5 23.12.2015

Moje první setkání s Dmitrijem Gluchovským a rovnou nadšení. Od první stránky mě knížka dostala a nutila stále číst dál a dál. Nejdříve jsem otáčel jednu stránku za druhou, posledních 30 stránek jsem ale musel dost zpomalit, abych chápal myšlenky.
Velmi povedená knížka s opravdu nečekaným závěrem. Svým způsobem mi to připomínalo román Mistr a Markétka, jen s tím rozdílem, že zde jsem se dočkal vysvětlení.
Knižku doporučuju začít číst před volným víkendem, kdy se člověk může na chvíli schovat před okolním světem a pořádně se do toho všeho začíst.

5 04.10.2015

Jsem fanoušek Jeffery Deavera a četl jsem už většinu knih, které napsal.
Sběratel kůží je klasický Jeffery Deaver. Už od počátku čtenář hltá každou stránku a říká si, že ještě jednu kapitolu a už to vážně odloží a půjde spát. Ale nedá se to a knížka je za chvíli přečtená.
Před čtením této knížky bych doporučoval přečíst Sběratele kostí pak Hodináře a pak tuto knížku. Jinak se může člověk v některých souvislostech ztrácet.
Když jsme četl první knížky od Deavera, kroutil jsem udiveně hlavou nad nečekanými zvraty, někdy jsem se musel o pár stránek vracet, abych to pochopil a řekl si, že je to vlastně jasné a je divné, že jsem to nepochopil. U Sběratele kůží ale tak nějak člověk už od počátku čeká ty zvraty. Hned jak je popsaná nějaká teorie, tak je jasné, že o pár stránek to bude zase rozmetané. Přijde mi to, že Deaver už má vyloženě svůj vypsaný styl a píše knížky jak na běžícím páse. Chtělo by to trošku obměnit.
U knih od Deavera mi poslední dobou vadí snaha nakladatele udělat z knížky velkou bichli. Knížky mají zbytečně velké řádkování, velká písmena. Kdyby se to zhustilo, bylo by to poloviční a požitek ze čtení stejný.
Knížku rozhodně všem doporučuji.

5 18.08.2015

Páté Evangelium je moje první kniha od Vandenberga, takže jsem byl sám zvědav, jaké to bude.
Kniha má rychlý spád, dobře se mi do toho začetlo a stále jsem hledal více a více. Dost nereálné mi přišla všemocná skupinka vědců pod Olympem, jak bylo níže zmíněno, také jsem si živě představil Fantomasovo doupě. Ke konci mi přišlo, že se to už vše tak nějak zamotávalo a autor se snažil to za každou cenu nějak originálně dokončit. Konec knihy jsem takový nečekal, zajímavé překvapení.
Během čtení jsem měl několikrát pocit, že podobnou knihu (podobný motiv) jsem už četl. Musel jsem se tedy podívat na datum vydání německého originálu, abych se utvrdil v tom, že Vandenberg byl první a ostatní z něho vychází.
Knihu mohu doporučit a už nyní čtu další od Vandenberga.

5 17.08.2015

(SPOILER) Klasický Heinlein ze svého zlatého období v 50. letech. Krásně napsané sci-fi ze starých dobrých časů, kdy Sověti chystali teprve vyslání Sputniku na oběžnou dráhu, ale Heinlein se už toulal po celé galaxii, kterou ovládá lidská civilizace.

Na okrajové planetě Sargon je prodán v dražbě dětský otrok – Thorby. Nikdo ho nechce, až ho koupí jednonohý žebrák. Thorby se naučí žebrat, přežívat na okraji společnosti, ale zároveň se učí mít pořád otevřenou mysli a vše si pamatovat. A zjišťuje, že jeho nový pán není jen tak obyčejný žebrák, ale je to špion Hegemonie, který chlapce adoptuje a vychová. Po smrti svého „taťky“ se Thorby dostává na palubu kupecké mezihvězdné lodi, kde je krásně popsané společenství kočovných Svobodných kupců, kteří na svých obrovských lodích putují od jedné planety ke druhé. Poznáváme různé mimozemské civilizace, jako například šestinohé Loisaňany.

Na palubě kupecké lodi Thorby sleduje omezení osobní svobody oproti svobodě celku, svobodě společenství. Kapitán lodi, který ve skutečnosti poslouchá všemocnou Babičku, Thorbyho adoptuje a naučí ho základům obchodu a vycvičí ho na palubního střelce. Kapitán lodi splní slib žebrákovi Beslimovi a předá Thorbyho první lodi Hegemonie, aby Thorby mohl pátrat po svém skutečném původu.

Thorby se přidává jako voják k mezihvězdné legii a ke svému úžasu zjišťuje, že žebrák Beslim byl málem maršálem celé legie a celý život zasvětil boji proti otrokářství. Po nějaké době se zjišťuje, že Thorby je ve skutečnosti dědic jedné z nejbohatších rodin v Hegemonii, na planetě Zemi. Jeho rodiče zmizeli, když mu byli asi tři roky a on se dostal do otroctví. Nyní se musí ujmout svého dědictví a stát se jedním z nejbohatších lidí galaxie. Ale zjišťuje, že nic není tak jak vypadá, že i zmizení jeho rodiny nebylo náhodné a tak musí odhalit jedno velké spiknutí.

Jedním slovem paráda. Četl jsem to asi po patnácti letech podruhé a zjistil jsem, že jsem si prakticky nic z toho prvního přečtení nepamatoval. Doufám, že se ke knize vrátím dříve jak za dalších patnáct let.

4 28.10.2024

Sbírka deseti povídek, z nichž osm je naprosto nezajímavých a nudných. Sledujeme mravní rozklad emigrantů, ztráty naděje a smyslu života. Aristokraté, milionáři, měšťané, továrníci, důstojníci a jiní, kteří utekli před bolševiky do emigrace, přežívají v pronajatých pokojích, sní své sny, ale postupně o vše přicházejí. Nuda, nuda a zase jen nuda. Nebavilo mě to příliš číst a divil jsem se, že autor takových povídek mohl napsat mistrovská díla jako Petr I. nebo Křížová cesta.

Pouze dvě povídky mě zde zaujaly a dobře se četly. Dobrodružství Něvzorova je asi nejlepší povídkou celé knížky, až by se podle ní mohla jmenovat celá sbírka. Sledujeme osudy zkrachovalce Něvzorova, který prchá před revolucí do Charkova, pak do Oděsy, Konstantinopole a Francie. Postupně se stává zlodějem, podvodníkem a téměř i špionem. Ztrácí stud, pud sebezáchovy a mravní zásady.

Zaujala mě také poslední povídka Spolek pěti, což je vědecko-fantastická novela, která mi trochu připomněla styl psaní Julese Vernea. Bohatí průmyslníci se rozhodnou tajně zničit raketami Měsíc, aby vyvolali pád burzy, vydělali na akciích, skoupili jiné firmy a v lidském chaosu zavedli diktaturu a převzali moc. Psáno v roce 1924, což z této povídky činí krásně sci-fi z počátků této literatury.

Celkově hodnotím s odřenýma ušima třemi hvězdami – a kdyby to byla moje první kniha od Tolstého, po další jeho tvorbě bych už nesáhl. Krom poslední povídky je ze všech poznat, že Tolstoj si sám prošel emigrací a raději ztratil svou hrdost a vrátil se po několika letech zpět a stal se Stalinovým pochlebovačem než by žil v emigraci bez milovaného Ruska.

4 26.10.2024

Konstantina Simonova mám hodně rád, ale tato sbírka jeho válečných povídek mě nějak moc nechytla. Četl jsem ji již jednou asi před třiceti lety a v hrubých obrysech jsem si zapamatoval jen první povídku o politickém komisaři, který odsuzoval zbabělost. A myslím si, že po měsíci mi většina těch povídek zase splyne dohromady a zůstane opět jen u té první povídky, kterou si budu pamatovat.

Povídky jsou napsané ve 40. letech, ještě před koncem války. Většina z nich se odehrává na dnešním rusko-ukrajinském pomezí. Takže se tady prolínají osudy Ukrajinců a Rusů, kteří bojují za svou zem. Charkov, Kursk, Stalingrad, malé vsi kdesi ve stepích… Část povídek se odehrává v Jugoslávii mezi partyzány.

V závěru téměř každé povídky přichází „světlo“, po kterém je sbírka pojmenována. Je to nějaké prozření nebo naděje, že nyní už bude lépe. Hlavní postavy v závěru povídky sbírají síly, pochopí svůj osud a jdou se dále rvát s osudem – tedy s Němci.

Simonov se zde ale opět odlišuje od tvorby té doby. Chybí zde oslava stalinismu, propagace neomylnosti bolševiků. Musela to být obrovská odvaha napsat v tu dobu povídky, kdy vojáci bojují sami za sebe a nejsou jen figurkami dokonalého Stalina.

Dávám jen tři hvězdy, protože jsem se místy dost nudil.

4 05.10.2024

(SPOILER) Tento román je naprosto jiný Crichton, než na jakého jsem zvyklý, a přesto bych autora poznal, i kdyby mi ho nikdo neprozradil. Skvěle napsaný příběh, který mě zprvu odrazoval svým tématem, ale nakonec mě vtáhl natolik, že jsem nemohl přestat obracet další a další stránky.

Hlavní postavou je jednačtyřicetiletý Tom Sanders, který již 12 let pracuje v IT firmě, která právě prochází fúzí. Tom je přesvědčený, že v pondělí se dozví, že byl povýšen na vedoucího divize, což je jeho dlouholetý sen. Místo toho se však vše změní v noční můru. Nejenže nezíská očekávanou pozici, ale začínají se objevovat problémy v továrnách, probíhá audit a navíc je jmenována nová vedoucí divize – jeho bývalá přítelkyně, se kterou se neviděl deset let. Hned první den v nové roli se ho pokusí svést. Tom je však šťastně ženatý, má děti a odolá, na poslední chvíli uniká z její kanceláře.

Následující den se situace dramaticky zhorší. Nová šéfová ho na poradě podrazí a obviní ho ze sexuálního obtěžování. Vedení firmy mu doporučí, aby přijal podřadnou pozici na druhé straně USA. Nikdo nechce slyšet jeho verzi událostí – přece by žena neobtěžovala svého podřízeného, navíc ještě nadřízená. Tom se ale rozhodne bojovat. Najme si právničku, svěří se doma rodině a ve firmě oznámí, že se bude bránit proti falešnému obvinění.

Třetí den probíhá arbitráž u soudu, o případu se píše v novinách a Toma začínají ostatní vnímat skrz prsty. Před soudkyní se mu podaří prokázat, že jeho nadřízená lže, ale ta splétá další a další intriky. Tom postupně zjišťuje, že za vším nestojí osobní msta, ale něco mnohem většího. Jeho boj se mění v součást širšího plánu plného lží a manipulací souvisejících s fúzí firmy.

Čtvrtý den Tom odhalí celou pravdu, rozplétá všechny intriky, způsobí "zemětřesení" ve firmě, které zasáhne jak centrálu v Seattlu, tak továrnu v Malajsii.

Kniha má své kouzlo i díky tomu, že dnes působí zastarale. Například Tom nadšeně popisuje výhody mobilního telefonu, který uchovává telefonní čísla, nebo vynález CD-ROM a jeho možnosti. Crichton skvěle popisuje i tehdy moderní technologii, jako je videohovor přes počítač mezi USA a Malajsií. V té době to bylo převratné, dnes to bereme jako samozřejmost.

Kniha se četla výborně, i když Tom byl občas trochu natvrdlý. Přesto ji rozhodně doporučuji.

4 08.09.2024

(SPOILER) Tak tady jsem asi četl naprosto jinou knihu než všichni, co to tady níže komentují. Bratry Strugacké mám opravdu rád, některé jejich knihy jsem četl opakovaně, a tohle byla jedna z posledních, která mi od nich chyběla. A byla to katastrofa. Musel jsem se přemáhat, abych ji dočetl. Kdyby tohle byla první kniha od Strugackých, už nikdy bych nesáhl po jejich další tvorbě.

Sledujeme dva příběhy o dvou spisovatelích. První je o uznávaném spisovateli Felixovi Sorokinovi, který právě prožívá tvůrčí krizi a tráví své dny neustálým vysedáváním s přáteli a diskusemi o literatuře a společnosti. Samý sarkasmus, samá ironie. Druhý příběh je o Viktorovi Banevovi, také spisovateli, což je takové alter ego Sorokina – postava z jeho vrcholného románu, který zatím nevydal. Děj se odehrává kdesi v západní Evropě, v militaristickém státě, kde se objevují tzv. mokrošové, nový vývojový typ člověka. Samý alkohol, pitky, rvačky, dekadence, nuda.

Příběh o Sorokinovi je psán v ich-formě a působí celkem realisticky. Druhý příběh je plný nekonečných dialogů a odehrává se ve městě, kde už několik let jen prší.

K této knize se už nevrátím a jen z úcty k bratrům Strugackým dávám dvě hvězdy. Asi nejsem ten správný cílový čtenář.

4 31.08.2024

Asi jedna z nejlepších motivačních knih a z knih o finanční gramotnosti, co jsem kdy četl. Poprvé jsem se k ní dostal před více jak dvaceti lety, kdy jsem měl období hltání všeho o motivaci a finanční gramotnosti. Od té doby jsem ji četl snad dvacetkrát, často se k ní vracím třeba i jen listováním. Teď jsem si ji vzal, že si ji opět po několika letech přečtu od první do poslední stránky.

Je to krásné jednoduché toulání po starodávném Babylonu, kdy se setkáváme s ctižádostivými Babyloňany, kteří přemýšlí nad tím, proč někdo se má lépe a někdo hůř. Bohatí obchodníci a bankéři je učí, vykládají jim své příběhy, zkušenosti.

Je to jednoduché čtení, jednotlivé kapitoly jsou samostatné příběhy, jen občas se tam prolnou některé postavy do více kapitol.

Osobně mám nejraději příběh o obchodníku s velbloudy Dabasirovi, který pro dluhy skončil v otroctví a dokázal se z toho dostat a stát se váženým občanem.
Všem rozhodně doporučuji k přečtení.

4 26.08.2024

Asi jsem už přečetl v životě velké množství motivačních knih a proto nejsem z této tak nadšený jak většina ostatních komentujících.

Tak nějak nevěřím, že text napsal v roce 1938 Napoleon Hill a cekalo se az do roku 2011 na vydání. Spíše podezřívám Sharon Lecher, že na základě Hillova konceptu a poznámek napsala knihu sama. To brojení proti cigaretám, drogám a podporování zdravé stravy mi prostě nesedí do roku 1938.

Kniha je vedena převážně formou výslechu ďábla, který se chlubí svou mocí ale i dává návod, jak se nechat porazit.

Hlavní myšlenkou je vzít svůj život do svých rukou, nenechat se unášet životem a znát svůj záměr.

4 31.03.2024

(SPOILER) Tento dobrodružný román jsem měl objevit tak před 35 lety, určitě bych si ho užil mnohem více. Nyní mě čtení bavilo, ale neustále jsem marně hledal klukovského čtenáře v dnešní době, který by knížce propadl.

Patnáctiletý Brad přišel o oba rodiče, pak mu zemřela babička a jedinou příbuznou pro něho zůstává teta Klára v dalekém Seattlu, který je pro něj stejně cizí jak Čína nebo faraonský Egypt.

Brad se dostává do rodiny rybářského kapitána Eda, kde nachází i se svým eskymáckým psem domov. Naučí se klást pasti, střílet z pušky. V létě se stává rybářem lososů. Do toho se setkává s hamižným majitelem konzervárny, který Eda chce připravit o loď.

Když končí rybářská sezona, objevuje se na Aljašce teta Klára a Breda odváží za studiemi do Seattlu.

Vše je napsané tak klukovsky jednoduše a naivně. Ale jako sobotní jednohubka ss to četlo hezky.

4 31.03.2024

Jedna ze starších motivačních knížek, kterou napsal mistr prodeje aut. Joe Girard se dokázal z chudoby dostat prodejem aut k bohatství a to ve věku bez internetu a mobilních telefonů.

V této knize popisuje svou cestu na vrchol: určit si velké cíle, představit si svůj úspěch, tvrdě na snu pracovat, vytrvat a dodržovat své zásady. K tomu přidává profily desítek amerických podnikatelů, kteří většinou začali podnikat ještě před druhou světovou válkou. Na jejich profilech ukazuje stále dokola jak někdo z chudoby dokázal svou strategií být multimilionářem.

Girard také popisuje, že není důležité se na vrchol jen dostat, ale také se tam udržet. A zmiňuje i pády, bankroty. Jen je potřeba vždy vydržet.

Četl jsem to podruhé, poprvé někdy asi před patnácti lety. I když se to čte celkem dobře, přijde mi to takové obyčejné. Jako něco, co už tu bylo předtím, co už se četlo mnohokrát, jen jména milionářských podnikatelů byla jiná. Je to asi důkazem, že strategie pro cestu vzhůru fungují.

4 24.03.2024

V dětství mě ta knížka minula, dostal jsem se k ní až v pozdní dospělosti. A je vidět, že nejsem ta správná cílová skupina. Ideální čtenář je tak kluk cca 10 let, který miluje zeměpis a dějepis a nemá přístup k internetu. V dnešní době si čtenáře už těžko najde. Kdo má rád komiks, čeká akčnější obrázky.

Jsou tam ale krásné obrázky, příjemně zjednodušené texty a krátké příběhy mnoha cestovatelů.

Příjemně mi zpříjemnilo sváteční odpoledne s dobrou kávou.

4 26.12.2023