Addie komentáře u knih

Rozkošné štěnisko a mj. další z důkazů toho, že Čapek (i když dobře víme, že vlastně oba) cítí s dětmi...

5 01.04.2011

Český Honza je prostě český Honza, a proto Batman, Chuck Norris či Superman, jsou podle něj bídáci jako řemen!

5 01.04.2011

Nemůžu se zbavit chtíče být onou Baudelairovou temnou kráskou, leč mám asi smůlu, jak jinak.
Baudelaire je umělec, jenž může použít jakákoliv na oko ohyzdná témata, a vždycky mne donutí zatajit dech a zamilovat se do jeho veršů...

5 01.04.2011

Znám nespočet lidí, co byli nadšeni stejnojmenným filmem, o mně to však neplatí.
Komiksová podoba mě však totálně odrovnala (a to se nevnímám jako slabou povahu), chvílemi ve mně vyvolávala neuvěřitelné stavy úzkosti, že jsem se obávala, že ji nedočtu. Ani plakat jsem nemohla, což by bylo jednodušší než snášet drásavé pocity v takovém rozměru.
Upřímně, tohle dílo mohu doporučit jen na vlastní nebezpečí.

5 27.03.2011

Kniha, která mě provázela zkouškovým obdobím, tudíž mě držela nad vodou.
Musím říct, že to byla dobrá volba, protože Adamsův humor je mi zkrátka blízký, což druhý díl jen úspěšně potvrdil.
Myslím, že se teď budu trochu bát výtahů...:-)

4 02.03.2014

Napsáno s takovou lehkostí, že člověk dočte knihu a pomyslí si "Konec? To jako už?!". Vlastně se ani není čemu divit - ten nenucený humor, Douglasova "svoucnost"... Jdu pokračovat ve čtení druhého dílu, nemůžu jinak! Ještě se ozvu, zatím pozor na Vogony...:-)

4 23.11.2013

Já... já to asi nechápu.
Jak někdo může stvořit něco, kde je na jedné stránce tolik melancholie, že by z toho člověk plakal... a na druhé pak tolik radosti, která vžene člověku sílu do žil? Nad tím rozum zůstává stát. Děkuji, mistře...

4 23.09.2012

Knihu jsem záměrně četla tak pomalu, jak to jen šlo, protože mi záhy došlo, jak je geniální. V mnohém mě překvapila, po přečtení první strany jsem si musela překontrolovat jméno autora. Narozdíl od 1984 je pojata jednodušším stylem, vyloženě ze života. To jí dává nesmírnou poutavost, což je dobře, protože má rozhodně co nabídnout.

4 18.12.2011

Jsem šťastná, že mi toto dílo krášlí knihovnu. Jsou knihy a myšlenky v nich, které vás chytí za srdce. Nelze tomu zabránit a bylo by pošetilé mít tu snahu. A vy už pak nikdy, nikdy nebudete stejní...

4 12.09.2011

Ano, bylo to náročné čtení. Po přečtení jsem měla pocit, že bych Kafkův styl poznala snad všude. Dějová linka byla poněkud slabší, ale autor to vyplnil výkladem o tom, jak se věci u soudu mají. Proces chce po čtenářovi jistou dávku trpělivosti, ale ta se po přečtení ukáže jako užitečná.

4 17.07.2011

A jsem zase hlouběji, co se Villonova jezera duše týče (ano, i pro doslov).
Až mám chuť egoisticky zakřičet, co odkáže mně?
Mně a všem milovníkům jeho poezie odkázal chtě nechtě právě tu jeho, což je dar ze všech nejvzácnější.
Jeho verše v sobě mají totiž kouzlo, kterému nelze odolat, i kdybychom chtěli sebevíc.

4 02.04.2011

Vidno, že Poe se zuby nehty drží svého stylu, což mi velmi imponuje.
Strach na každé stránce, v kdejakém verši...

4 02.04.2011

Tady se mi těžko hodnotí...
Těžko říct, kde je pravda.
A pak také...
Jsou světy, které jsou jen a jen naše. Nikomu jinému nepřísluší.
(Nečekám, že tohle někdo pochopí.)

4 01.04.2011

Musím říct, že tahle kniha moji jistou nelibost k robotům a všeobecně moderním technologiím jen umocnila. Až moc uvěřitelně zpracováno, abych se toho při čtení vážně obávala.

4 01.04.2011

Myslím, že by každé dítě mělo dostat příležitost poznat děti z Bullerbynu.
Já osobně jsem za ni tedy opravdu vděčná a věřím, že nejsem zdaleka sama.

4 01.04.2011

Stačí si zvyknout na jazyk doby, pak se čtou jedna báseň...
Mám ráda zobrazovanou vznešenost, jak v mluvě, tak v chování, takže pro mě kniha byla požitkem s prožitkem.
A nikdy mi nepřestane imponovat jejich oddanost a "bratrství".

4 28.03.2011

Byla jsem připravena na to, co přijde v závěru, ale jak jsem četla a četla, přála jsem si to co nejvíce oddálit, nejlépe úplně vynechat. To pochopitelně nenastalo (leda že bych odložila knížku, což by byl dosti zoufalý únik, navíc to v zápalu čtení nebylo možné), a tak ve mě závěr vybudil obrovský pocit sounáležitosti s Oliverem.

4 28.03.2011

Bezesporu silná kniha, jejíž filmové zpracování podle mého názoru těžce zaostává za předlohou.
Nevím, jestli je rozumné ji dávat do povinné četby, protože vím o pár jedincích, u kterých neměla ,,odstrašovací efekt", ale naprosto opačný. Tím hůř, že ji dokonce považují za nejoblíbenější (a kolikrát nic jiného nečetli) a naprosto jim uchází její význam. Naštěstí nemohu všechny házet do jednoho pytle...
Určitě vyniká svou srozumitelností a poutavostí, četla mi se raz dva navzdory její ponurosti, která na čtenáře asi povinně působí.

4 27.03.2011

Tři kamarádi představují dílo hodné mistra.
Opět jsem se přesvědčila o tom, že zobrazovaná pravda je sice krutá, ale je upřímná. Zároveň je však pravdou, že u (po)válečných knih je nezbytná, takže žádné zjemnění se nekoná a ,,přehánět" naneštěstí není v čem, protože nelze více zavírat oči před skutečností...?

4 27.03.2011

Zeit zu Leben und Zeit zu sterben...
Čtení, které mi ukradlo většinu času vyhraněného na spánek, protože za to stálo (navzdory mému očekávání v okamžiku, kdy jsem si knihu brala z naší domácí knihovny).
Vzpomínám si, jak jsem klela a nenáviděla svět, když došlo na ono umírání.
Příběh vykreslený bez pozlátek, resp. tak jak věci leží a běží. Reálně, z čehož mrazí v zádech.
S prozřením v očích a plna uznání Remarquovi tleskám.

4 27.03.2011