Addie komentáře u knih
Některé vtipy jsou k popukání, některé jen tak k pousmání a u některých volám: ,,Vtipe, vylez!"
Zatím nejlepší Wildeovo drama, jaké jsem četla. Jeho osobnost se odrážela snad v každé větě, takže bych poznala kdekoliv na světě, že psal dílo právě on.
Hobit mě pohltil. Tolkien v něm má úžasnou vyprávěcí schopnost a obzvlášť příjemně udržuje kontakt se čtenářem. Je dokonce určitě jednou z nejlepších fantasy knih, které jsem četla. Kdybych v nějakých mých dvanácti letech sáhla po něm místo po Pánovi Prstenů, který se mi tehdy zdál být nad moje chápání, mohla jsem dnes být odbornicí přes Tolkiena, protože bych Hobita asi neodložila (a snáze tak pronikla do Tolkienova světa) - celkově mi totiž jeví jako kniha pro širší okruh čtenářů (oproti PP). Je tedy mou první přečtenou knihou od Tolkiena, která mě ovšem neskutečně zmlsala k četbě jeho dalších děl. :-)
Že za Čapka a jeho přínos pro českou literaturu můžeme být jedině rádi, víme.A já teď nejspíš vím, že i když si vezme do rukou svým způsobem jednoduchý (ale současně velmi vážný) motiv, umí z něj vytvořit mnohé. Matka totiž čtenáře skličuje i ve své útlé podobě. A možná lepší nehádat, o co horší pocity vyvolávala, kdyby K. Č. zažil i druhou světovou válku...
Tak jsem si po divadelním zážitku s úžasným panem Lichým v hlavní roli přečetla i původní dílo.
To se mi jeví jako svěží, trefné, víceméně stále aktuální.
Ani já se nemůžu ubránit jisté nechuti k závěru v podobě "pošty pro tebe", ale jsem ochotna tento přešlap autorovi pro jednou odpustit...
Já... já to asi nechápu.
Jak někdo může stvořit něco, kde je na jedné stránce tolik melancholie, že by z toho člověk plakal... a na druhé pak tolik radosti, která vžene člověku sílu do žil? Nad tím rozum zůstává stát. Děkuji, mistře...
Murakami je výborný psycholog, ale ta knížka nevyvolala můj zájem a silné pocity tak jako Na jih od hranic, na západ od slunce.
Je dobře napsána, žádná kýčovitost v rovině vztahů (jen co je pravda), ale místy mi přišlo, že se Norské dřevo až moc snažilo dojímat.
Láska žije až do konce. Neměla moc dlouhé trvání, jen co je pravda. Jasná demostrace toho, že válka v rychlosti ničí vše, co jí přijde do cesty? Z dnešního pohledu jsou v knize už nepříliš typické dialogy, ale nejsem z těch, kdo mají problém s mluvou dávných dob.
Bach je kouzelník duchaplných myšlenek. Jednou při čtení uvíznou v hlavě a zůstanou tam navěky. Není to prokletí, ale dar. Ani snad nebudu pomýšlet na to, že mi některé pro mou nepozornost unikly...
Chvíli jsem váhala, zda dát nejvyšší hodnocení. Byl to nezvyk - číst po dlouhém období, kdy Šabach vydával jen povídky, i něco ucelenějšího. Zrovna u této knihy mi přijde, že až po určitém čase v ní najdeme Šabacha, tak jak ho známe, tedy stoprocentního.
V úvodu jsem se několikrát byla postavena před otázku, zda knihu dočíst. Jsem však ráda, že jsem to nevzdala, protože (co do zajímavosti) byla předposlední a poslední část knihy mnohem lepší než ty předchozí. A vůbec - konečně se mi zdálo, že šlo o Orwellova takového, jakého ho znám.
Některé jeho obrazy mne uchvacují, jiné mě nechávají chladnou. Evidentně měl ale zajímavou osobnost, když si, ač jako řečený impresionista, maloval po svém.
Na Bachovi je úžasné, jakou krásu umí dodat slovům, aniž by měl být upozaděn jejich význam. Most přes navždy je knihou, ve které víc než otevřel své já světu, ukázal se totiž jako nesmírně vnímavý člověk, jemuž nečiní problém hloubat i nad věcmi, u nichž se to zrovna nepředpokládá. Uznává nenahraditelné hodnoty, a proto je tím, kým je.
Knihu jsem záměrně četla tak pomalu, jak to jen šlo, protože mi záhy došlo, jak je geniální. V mnohém mě překvapila, po přečtení první strany jsem si musela překontrolovat jméno autora. Narozdíl od 1984 je pojata jednodušším stylem, vyloženě ze života. To jí dává nesmírnou poutavost, což je dobře, protože má rozhodně co nabídnout.
Jakožto prozatímní nečtenář Dostojevského stěžejních děl z něj mám nespecifikovatelný pocit. Nemůžu však popřít, že k němu chovám úctu coby k velikánovi. Toto dílo při jeho absurditě bylo svým způsobem oříšek, ale díky za něj - lidská hloupost nemá hranice, což myšlenka jedné z postav zcela dokazuje.
Křehká sbírka jako Skácel sám. Nejvíce mě zaujala báseň Ukolébavka.
R. Bach zde zachycuje mnohé. Kouzlo dětství, půvab knih... A především úsilí, s kterým dokonce i fretka dosáhne všeho, o čem sní. :)
Pan MALÍŘ. Jakožto impresionista nezanechá lhostejnost.
Není na škodu si obstarat dílo v tištěné podobě, než se člověk dostane k originálům, kde jich je všude po světě.
Užitečná pomůcka pro obdivovatele.
Lustig nemaže med kolem pusy. Budiž povinnou literaturou pro ty, jimž téma koncentračních táborů nepřipadá závažné...
Vždycky jsem Čapka uznávala jako spisovatele, ne pro jeho ,,prestiž", ale protože jsem na základě jeho knih došla poznání, že si úctu zaslouží. Tato kniha nebyla výjimkou. Totiž co je víc, než když spisovatel zprostředkovává pravdu? Samotné varování společnosti před hrozbami ani nelze ocenit tak, jak si to zasluhuje.
Ač nerada, musím odebrat hvězdičku za prostřední dokumentární část, u té jsem vážně skřípala zuby, i když vím, že tam nebyla bezúčelně.