Adelajda_4 komentáře u knih
V pořadí deváté setkání s oddělením Q a ačkoli tuto sérii mám opravdu ráda, musím přiznat, že tady jsem byla trochu zklamaná a místy jsem se do čtení musela nutit, nebavilo mě to.
Každopádně, doba, v níž se příběh odehrává, je pro nás víc než aktuální, jedná se o covidový rok 2020, v němž je naše trio nuceno vyšetřovat případ, který otevřou jen náhodou, protože zdánlivě zde vůbec o vraždu nešlo, jak ho ale začnou rozplétat, objeví vazby na další případy a rázem se jim objevuje opravdu velký problém, protože zjistí, že vrah je stále činný. Na pozadí této dějové linky se odehrávají ještě další, Asadovy problémy s imigrací, nebo Carlova zápletka s případem nastřelovací pistole... Téma mi přišlo jaksi vyčpělé, nic nového pod sluncem, musím se ale přiznat, že jsem asi divná, ale místy jsem hlavnímu záporákovi přála.
Kniha mě tedy příliš nezaujala a jsem zvědavá, zda až vyjde nový díl, dám oddělení Q ještě šanci.
Další romantický útěk mám přečtený, ačkoli opravdu nejsem úplný milovník tohoto žánru, pro tyto knihy mám slabost, líbí se mi nekomplikované příběhy a série mě dostala také svými přebaly.
Tento díl, ačkoli nebyl vůbec špatný, byl pro mě zatím nejslabší. Je to možná způsobené tím, že o fotografování se příliš nezajímám a nedokázala jsem tak naplno ocenit některé pasáže. Hlavní hrdinka, se kterou jsme se ale setkali v 1. díle mi už tam byla velmi sympatická a těšila jsem se na to, jaké osudy jí autorka přichystá. Tentokrát jsme se spolu s ní přesunuli do Japonska, kde jako výherkyně soutěže měla strávit dva týdny spolu se svým mentorem, už na letišti na ni ale čekalo nemilé překvapení, místo slíbeného mentora na ni čekal bývalý učitel, fotograf Gabe, který jí před lety zlomil srdce. Spolu s ním v této knize poznává Japonsko, učí se fotografovat jeho různé stránky a my se s nimi přenášíme do krásných zenových zahrad, k hoře Fuji, na čajový obřad a také za úžasnou japonskou kuchyní. Už od začátku je samozřejmě jasné, jak to dopadne, což mi ale vůbec nevadí a s šálkem dobrého čaje jsem se nechávala unášet velmi příjemným čtenářským zážitkem.
Čekala jsem sice úplně něco jiného, ale i tak jsem byla příjemně překvapená. je až s podivem, že kniha byla u nás vydaná před deseti lety, od té doby se toho ale, co se týče uspěchanosti, příliš nezměnilo, je tedy dost aktuální i pro dnešního čtenáře.
Autor nám v knize nedává úplně prvoplánový návod, spíše nám ukazuje cestu, jak dosáhnout kýženého zpomalení. Nejprve nás bere na cestu po stopách historie zrychlování, aby s námi na následujících stránkách objel skoro celý svět a ukázal nám, že zpomalit se opravdu dá. Při tomto exkurzu se zastavujeme u buddhistických mnichů, v londýnské superpomalé posilovně, u meditujících tokijských manažerů či v Itálii která se stala kolébkou kultu zpomalování.
Já jsem byla s knihou velmi spokojená, jak už jsem zmínila, není to seberozvojová kniha, kterých je v současné době na trhu opravdu hodně, jedná se o publikaci s hlubším zaměřením. Troufám si říci, že mi pomohla utřídit si některé věci a ano, snažím se žít pomaleji a je to fajn.
Další kniha oblíbené spisovatelky: super, ale bez oblíbeného Bergmana: méně super? To jsem si řekla když se mi kniha dostala do ruky, avšak mé počáteční lehké obavy se rozhodně nepotvrdily, ačkoli kniha byla úplně jiná, než jsem čekala.
Autorka uvádí, že se jedná o detektivku, mně ale připadalo, že jsem četla spíše psychologický román. Stejně jako u své poslední knihy čtenáře zavedla do Sudet, konkrétně do šumavské vesničky Jelení Hora. Jak je u podobných míst zvykem, žije zde pár starousedlíků, kteří jsou prostě podivní. Především jsou tato místa ale svázána starými nevyřešenými křivdami, které se promítají do současného života obyvatel. Nejinak je tomu i v Jelení Hoře, poklidným životem si zde žije několik svérázných starousedlíků, přičemž stojaté vody této obce rozvíří příjezd Lindy, která zde má své kořeny a rozhodne se pátrat po historii své rodiny. Při tom se potkává s různými lidmi, někteří jsou přející, jiní nepřející, ale díky skvělému vykreslení postav čtenář vidí, že nikdo z nich není černo-bílý, což knize více než prospěje, čtenáře obecně totiž baví objevovat různá rodinná tajemství. Linda začne postupně rozplétat zamotané vztahy a dávné křivdy, ale nejprve jí nic nedává smysl, vše pak dostane jasnější obrysy po nálezu zvláštních deníků, které si vedla jedna z žen, které se do vsi přistěhovaly po válce z Rumunska. Vše do sebe začne zapadat a čtenář se tak konečně dopátrá historie jedné malé šumavské vísky a jejích obyvatel.
Knihu jsem dostala k Vánocům, ale šetřila jsem si ji na léto, těšila jsem se na to, až si ji vezmu na dovolenou a ponořím se do dalšího romantického příběhu. Ačkoli i zde je od začátku jasné, jak to dopadne, mě autorčin koncept stále baví, zvlášť v téhle době, kdy je člověku radost dávkována poskrovnu.
Zpátky k příběhu, sympatické je, že se zde autorka vrací k postavám, se kterými se čtenář okrajově seznámil již v předchozích dílech a jejich dějové linky zde proplétá. Hlavní hrdinkou je zde umělkyně Maddie, která dostane pracovní příležitost na luxusní jachtě plavící se Jaderským mořem. Zde se setkává s posádku lodi tvořenou bohatou smetánkou a také zde potkává Nicka, který zrovna randí s jednou z modelek a nezdá se, že by si výlet úplně užíval. Na jachtě pak během plavby přijdou různá milostná vzplanutí a příběh si tak v poklidu plyne až ke konci.
Autorka v tomto dílu tolik nepopisuje chorvatské jídlo a reálie, ale kdo z nás nebyl v Chorvatsku, aby si o zemi neudělal obrázek :)
Tohle byla taková pohodová detektivka z uměleckého prostředí, Hlavní postavou je zde Cady Briggsová, která se živí jako odhadkyně umění, tato žena pomáhá firmě Macka Eastona vyhledávat odcizené starožitnosti. Je již od začátku jasné že osud dá tyto dvě postavy nějakým způsobem dohromady, stane se tomu při Cadyinu soukromém vyšetřování, neboť její prateta Vesta, ředitelka galerie umírá za podivných okolností. Cady se nehodlá smířit s tím, že zemřela přirozenou smrtí a pouští se do pátrání po jejím vrahovi.
Byla to taková příjemně plynoucí kniha bez zbytečného množství postav, bez násilí, pokud chcete sáhnout po něčem oddechovém, určitě doporučuji.
Žádná Babička ani Nadějné vyhlídky, ale tuto knihu bych určila jako povinnou četbu pro každého. Je to úžasná učebnice jak na smysluplný život. Musela jsem si ji přečíst dvakrát a pomalu, abych všechny ty myšlenky dokázala vstřebat. Témata knihy jsou různá, věnuje se soudnosti, soucitu, ctnosti, nebo tématu v dnešní době více než aktuálnímu: míru a odzbrojení. Inspirativních myšlenek je tam opravdu více než dost a teď už se jen snažit pomalu je implementovat do života.
Na knihu jsem se opravdu moc těšila, ale nakonec jsem byla velmi zklamaná. V knihkupectví mě zaujala svou originální obálkou a když jsem si přečetla, že příběhy jsou od mého milovaného Dickense, koupě byla jasná. Když jsem se pak ale pustila do četby, byla jsem velmi nepříjemně překvapená stejně, jako většina komentujících zde. Překlad knihy byl totiž naprosto příšerný, ta počeštěná jména mi nesmírně lezla na nervy a knihu jsem dočetla jen silou vůle. Každopádně, když se člověk povznese nad ten úděsný překlad, příběhy jsou velmi hezké.
Tato autorka mě neuvěřitelně baví, když vydá novou knížku, snažím se ji co nejdříve přečíst a stejně jako u těch minulých, ani u této jsem nelitovala. Ačkoli je to detektivka, nejedná se o nic sadistického ani brutálního, jak je v dnešní době u tohoto žánru zvykem. Vražda jako by byla upozaděna a spíš jen rozjíždí řetězec událostí, které jako v předchozích dílech vyšetřuje charismatický Josef Bergman s kolegyní Sylvií Sedlákovou.
Příběh je opravdu velice dobře propracovaný. Čtenáři jsou informace o postavách dávkovány postupně. S každou kapitolou přibývají důmyslně umístěné otázky a nové, nebo spíš staronové záhady, velmi často se zdá, že případ bude už už vyřešen, ale rázem jsou zase na začátku vyšetřování. Velké plus vidím tako v tom, že postavy jsou velmi atraktivní, vystupuje zde mladá blogerka-cukrářka Natálie, děda s tajemstvím Hokr, který po dceřině smrti vychovává vnuka, zmizelá nezaměstnaná servírka Baruna, psychickými obtížemi sužovaná Eliška. Nesmím zapomenout také na to, že příběh se odehrává v prostředí Sudet, jejichž propagace určitě není na škodu, ba naopak.
Další kniha z mé oblíbené série a musím konstatovat, že zatím snad nejlepší. Možná to bylo způsobeno tím, že u autorky zatím převládal trend, že hlavním tématem knih bylo jídlo, nyní se to ale trochu změnilo a místo jídla tam přidala více cestování, v kombinaci s mým vysněným Islandem to bylo zkrátka neodolatelné. Hodně mi sedli i hlavní hrdinové, s Alexem jsme se setkali již v předchozím díle, už tam mi byl moc sympatický. V kombinaci s Lucy, jež byla moc fajn bylo jasné, že příběh bude hezký.
Jak již jsem zmínila, celý příběh se odehrává na Islandu, hlavní hrdinka Lucy sem do zapomenutého hotelu Polární záře přijíždí napravit svou reputaci, získala místo ředitelky, avšak ze začátku se jí nic příliš nedaří. V hotelu potkává Alexe, který zde v přestrojení pracuje jako barman, ačkoli jeho úkol je jiný. Od začátku je jasné, jak příběh dopadne, ale stejně je tak moc hezky vykonstruovaný, že mi to vůbec nevadilo. Zažíváme tam několik zvratů, které jsou okořeněny cestovatelskými zážitky a celý kolorit příběhu mě tak namlsal na návštěvu Islandu, že kdyby to šlo, balím krosnu a vyrážím.
Jo Nesboa jako autora opravdu zbožňuju a co se týče severských krimi, není nad jeho knihy. Je tady ale jedna věc, která mě trochu mrzí a sice to, že mezi vydáním jednotlivých dílů jsou velké časové mezery. Konečně jsem se tedy dostala k četbě nejnovější Holeovky a musím přiznat, že úvodní šokující událost jsem sledovala jaksi z povzdálí a nezapůsobila na mě tak, jak by asi měla. Postupem času jsem se ale do děje postupně dostávala a jak vše gradovalo směrem ke konci, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Konec byl vskutku epický a to tak, jak to umí jenom Nesbo.
Třetí z pohodové série romantických útěků, avšak zatím nejslabší. Ačkoli obálka vypadá opět velmi lákavě, i prostředí Paříže dávalo příslib skvělého příběhu, všechno tu zabíjí nesmírně nesympatičtí hlavní hrdinové. Nina, která je absolutně nepoužitelná a neuvěřitelně protivný Sebastian.
Dějová linka je zde opět podobná jako u předchozích knih, hlavní hrdinka potřebuje nakopnout svůj život, odjíždí tedy k bratrovu kamarádovi do Paříže. Zde pro něho bude vést cukrářský kurz. Na kurzu se sejde fajn parta lidí a tito se snaží vdechnout život staré, skoro zapomenuté cukrárně. Nebylo to úplně špatné, ale trochu mi tu chyběla taková autenticita.
Druhá kniha ze série s božskými obálkami a stále jsem touto sérií okouzlena. Tentokrát se s hlavní hrdinkou Sophií, kterou známe už z 1. dílu, vydáváme přes oceán do New Yorku. Dějová linka je zde podobná jako v předchozí knize, stejně jako Kate, i Sophie po nevydařeném vztahu odjíždí pryč, a také v neznámém místě potká jakousi mentorku, nebo průvodkyni, která jí pobyt dělá příjemnějším. Hlavní je zde ale milostný příběh mezi Sophií a jejím kolegou Toddem, byl zde totiž tak kouzelně popsán, že jsem až občas zatoužila být v Sophiině kůži. New York zde sice není úplně tolik popsán, ale zato to vynahrazují lahodné cupcaky, kterými se to v knize jenom hemží.
Po přečtení knihy jsem taková trochu rozpačitá. Ano, byla to hezká sonda do devadesátek, ve kterých jsem prožila své rané dětství, ale nevím, přišlo mi to všechno tak nějak umělé. Byla tam snaha připomenout co nejvíc "pure devadesátkových" záležitostí, ale občas to bylo tak strašně moc na sílu. Každopádně k ději, kniha byla rozdělena na dvě části, v první z nich jsou hlavní hrdinové v dětských letech a řeší asi to, co všechny děti v tomto věku. V druhé části jsou už tito hrdinové dospělí a vše se točí kolem třídního srazu, kde na povrch vyplují dávné emoce. Námět je fajn, ale zpracování pokulhává a konec? Ten mi v knize dost chyběl.
Musím přiznat, že všichni hlavní hrdinové mi byli nesympatičtí, především tedy Aneta a nakonec musím konstatovat, že jsem vděčná, že nežiju život ani jednoho z hlavních hrdinů.
Po severských krimi, kterým jsem v poslední době holdovala, bylo tohle tak hezky oddychové a předpovídatelné, což mi ale vůbec nevadilo, ba naopak! Kniha mě v obchodě zaujala svou obálkou, nečekala jsem nic moc světoborného, ale byla jsem opravdu velmi příjemné překvapena. Primárně jde v knize o pracovní cestu do Kodaně, tu vede hlavní hrdinka knihy Kate a jede s ní několik novinářů. Zprvu se vše jeví jako klasická nudná pracovní cesta, ale Kodaň, v níž údajně žijí nejšťastnější lidé na světě, jim všem změní život. Někteří tam najdou lásku, jiní přátele a někdo zase sám sebe. Na četbě se mi líbil nejenom romantický příběh, ale i popis Kodaně jako takové.
V pořadí již páté setkání se starou známou partou z Kostky a opět úžasné. Tentokrát se však větší část příběhu, jak už název napovídá, odehrává v Nizozemsku. Na audienci u královny je totiž pozvána Marie s matkou, avšak jede s nimi i paní Tichá, která výpravě přidává šmrnc a díky ní a jejímu humoru jsem se nahlas smála od začátku, až do konce. U královského dvora to byla skutečně jízda, Marie však byla, stejně jako v předchozích dílech, naprosto okouzlující a já už se těším na proklamované pokračování.
Knížka o mém milovaném klubu, tady budu asi trochu tendenční. Jak již název napovídá, zaměřuje se na Totální sezonu, tedy sezonu 2018/2019, kdy Slavia vyhrála domácí ligu, pohár a dostala se i do Ligy mistrů. Měla jsem tu čest, si ji celou užít na tribuně stadionu, což byl neuvěřitelný zážitek, ale po čase si ji takhle připomenout skrz knižní stránky bylo opravdu skvělé a nádherné vzpomínky začaly zase vyplouvat na povrch. Kromě textu je kniha doplněna i řadou fotografií, což jí dodává úžasnou atmosféru.
Poté, co kniha vyšla, jsem se na její četbu dost těšila, avšak samotný trenér i vedení Slavie od ní dali ruce pryč. I přesto si ale myslím, že každý fanda Slavie potažmo fotbalu si v ní něco najde. Mně osobně se tedy kniha líbila dost, přeci jen jméno Trpišovský není v české kopané úplně známé a zjevil se tu jako kometa. Byla jsem ráda, že jsem si přečetla o jeho začátcích, či o tom, jak se dostal k velkému fotbalu. Čtení mě opravdu bavilo, kniha byla i protkána různými více nebo méně známými fotografiemi. Nejvíc se mi líbila především druhá polovina, ačkoli čtení o trenérských začátcích bylo také zajímavé. V druhé polovině jsem si připomněla všechny úspěchy JT ve Slavii, u kterých jsem, jako fanoušek, měla tu čest být.
Zatím poslední příběh Joony Linny. Ačkoli si vždycky říkám, že další příběh od Keplerovců si už nepřečtu, protože mi přijde, že brutalita v nich je vystupňovaná už opravdu vysoko, zvědavost stejně zvítězí a já si tu nově vyšlou knihu stejně koupím a na konci jsem vždycky totálně šokovaná. Byla jsem ráda, že se autoři konečně odprostili od tématu Jurka Waltera a Joonova genialita se tak ukázala zase naplno. Tento příběh byl ale opravdu plný brutality, temnoty, bezmoci, beznaděje. Mělo to neskutečný spád a knihu jsem prostě nemohla odložit ani za nic, potřebovala jsem vědět, kdo za tou vší brutalitou stojí. Ačkoli jsem si byla jistá, že jsem věděla, kdo je vrahem, autoři mě zase převezli.
V pořadí osmý případ oddělení Q a já jsem byla poprvé vcelku nespokojená. Kniha se věnuje aktuálnímu tématu uprchlíků a odhaluje Asadovu pohnutou minulost. Vše odstartuje nalezení těla uprchlíka na břehu Středozemního moře, tato oběť bude nazvána jako "Oběť 2117" a její smrt zapříčiní sled nečekaných událostí. Tyto události se dotknou především Asada, týkají se totiž jeho dávno ztracené rodiny a pátrání po ní ho dovede až do Německa, kde se s Carlem budou pokoušet zabránit teroristickému útoku. Paralelně s touto dějovou linkou pak Rose s Gordonem řeší případ pomateného hráče počítačových her. No, celé mi to připadalo mírně přitažené za vlasy a vcelku neuvěřitelné, snad se autor bude držet podobných prověřených témat jako v minulých dílech..