Adele02
komentáře u knih

Uf. O tomhle díle jsem toho slyšela hodně a ano, asi jsem měla určitá očekávání, ale absolutně jsem nečekala, že dostanu tohle. Bála jsem se, že to snad ani nedočtu, ale jak se v půlce přidala nová postava, tak už se to dalo daleko líp. Ovšem: Co proboha všichni vidí na Heathcliffovi?
Tuhle otázku jsem v hlavě převalovala po celou dobu čtení. Pokud bych měla vybrat ta největší zlatíčka celého díla, tak je to Edgar Linton a Hareton Earnshaw. Ale Heathcliff? Tohle má být člověk, o němž vám někdo řekne, že je „krásný, jak ji miluje"? Na tom nebylo romantickýho absolutně nic! On byl hnusný na Catherine, ona hnusná na něj, a co předváděl potom - vždyť to je tak příšerný člověk. Když jsem dočetla Pýchu a předsudek, moc jsem nechápala, proč všichni berou za největší ideál Darcyho, ale po tomhle je Darcy romantik největšího kalibru. Pardon. Ale Heathcliff není romantik a je všemi strašně zidealizovaný.


Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.
Ideál pro toho cynika ve mně. ❤️


...zase nevím, co k tomu říct. Slzy ze mě tentokrát nevypáčila, ale jsem emočně vyždímaná, jako by se tak stalo.
Znáte takový ten pocit, kdy máte tunu povinností, ale pak přijde Ruta a začne psát půlstránkové kapitoly, které toho mají skoro víc než ty desetistránkové, a prostě to nemůžete přestat číst? Všichni čtyři hlavní hrdinové jsou tak rozdílní a přitom stejní. A jestli tohle nechává někoho chladným, tak nevím.


Moje srdce hoří, HOŘÍ, a uhasit ho může jen kluk jako Warner. Tuhle knížku prostě musíte přečíst.


Voldy je snad ten nejlepší řečník, s jakým jsem měla tu čest.
A taky mám nějak chuť prolískat scénáristy filmu, protože zrovna tenhle díl tím výcucem fakt utrpěl...


Tak tohle byla síla. Každá škola je očividně svůj vlastní svět... a nahlédnutí pod pokličku baletu bolelo. Užití du-formy tu fungovalo skvěle a i navzdory těm těžkým tématům se to četlo strašně dobře. Zajímavé zakomponování paralely mezi sestrou a hlavní hrdinkou. Zřejmě to bude jeden z letošních nejsilnějších zážitků.


To Čapkovo vizionářství mě děsí čím dál víc. Opět skvělé drama s neskutečným přesahem.


Jak mám ve zvyku, vypsala bych sem nějakou ultraboží pasáž. Jenže to bych musela přepsat celou sbírku. ♥


Tenhle díl je zaručeně jeden z nejlepších.


Jo, tak tuhle hru s jazykem a kompozicí jsem si užila.


Tak to mám konečně za sebou. Bohužel, oproti tomu, jaký to je boom, se mi to nelíbilo. Dlouho vůbec. Do čtení jsem se nutila jenom kvůli tomu, že mě zajímalo, jak to skončí. A konec byl epický - takže jsem ráda, že jsem to dotáhla do konce. Jestli ovšem půjdu do pokračování, to si ještě musím rozmyslet.
Ta myšlenka je úžasná. Opravdu. Když se na to dívám z té filozofické stránky, je to skvost. Hlavní zápletka super. Ale způsob, jakým to bylo podané, se mi prostě nelíbil.


Fakt mám teď chuť na to pořádné fangirl pištění a kvílení.
Tohle byla naprostá dokonalost.


1 hvězdička za tolik zmínek o ČR
1 hvězdička za francouzštinu, Paříž a Shakespeara
-1 hvězdička za debilní hrdinku
-1 hvězdička za debilního vedlejšího hrdinu
-1 hvězdička za to ostatní
Tak jsem čekala něco fajnového, protože spisovatelka je dost opěvovaná, ale dostalo se mi něco zcela jiného, než jsem čekala. Autorka má očividně ráda ČR, což je fajn, na to se v knížkách moc nenaráží :D, ale to je asi všechno. Nudné, dlouhé, vláčné, víc přívlastků mě nenapadá.
Ale ještě dám autorce šanci u Zůstaň se mnou.


Moc ve výsledku nevím, co si o tom myslet. Chápu, že koncept vzpomínek a zapomínání si asi neříká o soudržnost, ale přesto mi tam chybělo nějaké propojení, návaznost, postrádám ten moment, kdy by mi to všechno zacvaklo do sebe a já na to zůstala vyjeveně hledět.


Geniální. Naprosto a jednoduše geniální. Když už to do sebe začne zapadat, nakonec to stejně dopadne úplně jinak.


Moje srdce aspirující učitelky češtiny, studentky bohemistiky a hledače chyb nad tím plesá a skáče kilometry do vzduchu.
Moje duše aspirující spisovatelky má jakýsi tik v oku...


No jo... klasika. Jen jsem se občas bavila, jak tam skoro nebyly scénické poznámky, a když už, jak stručné a výstižné :D


Bylo to krásné. To bezpochyby. Culila jsem se a smála a chtěla vědět, jak to bude pokračovat. Madeline mě místy neskutečně iritovala a její máma pak ke konci naprosto brutálně, ale jsem s tím spokojenější, než jsem čekala.
A bacha, je to plný spoilerů. (Třeba jak skončí Malý Princ. Grr.)


Nejdřív jsem se smála. Pak fňukala. Pak se smála a fňukala. A nakonec jsem řvala jako malý dítě.
