Adele02
komentáře u knih
Okamžik oběti
Lenka Poláčková
I kdybyste měli Okamžik oběti číst jen kvůli jazyku, tak si ho přečtěte. Pastva pro každou poetickou duši.
Měla jsem příležitost do textu kecat, takže mi asi nepřísluší jej hodnotit hvězdičkově; nicméně je to pořád stejná jízda jako předchozí díly. Napínavé, syrové, a přesto poetické a romantické, v mnoha ohledech dosti svěží a pořád mě baví ty historické kulisy; tentokrát se tu řeší hilsneriáda, což je v dnešní době zase (bohužel) čím dál aktuálnější. Okamžik oběti posouvá sérii na o něco filozofičtější linii a mě to zkrátka děsně bavilo.
Kresby z Ještědí
Karolina Světlá (p)
Skoro váhám, jestli tomu nedat plné hodnocení. Tvorba Světlé mě oslovila už dřív, ale její povídky mi přece jen sedly ještě krapet víc. Tohle bylo zkrátka super. Ty ženské tvůrčí duše 19. století holt mají něco do sebe.
Divá Bára a jiné dívky na útěku
Božena Němcová
Němcová byla fakt úplně jinde než její vrstevníci. Myšlením i vyjadřováním.
Jizvy ve hvězdách
Iveta Klierová
Jizvy ve hvězdách slibují a taky poskytují náhled do temnoty jednoho dospívajícího kluka – příběh začíná v okamžiku, kdy Jaeho propouštějí z léčebny po nevydařeném pokusu o sebevraždu, sluníčkové to tu zkrátka nebude. Jae všechno řeší pěstmi, jenže ne všechno se tak řešit dá; třeba když na povrch vyplují potenciální city k dávnému kamarádovi z dětství, s nímž jsou teď nepřátelé… nebo si to aspoň myslí. Zároveň je příběh pojat jako korejské drama, tudíž o vyhrocené situace není nouze a je jasné, že oba hlavní hrdiny v tom osud pořádně vymáchá.
Já na kdrama nekoukám, takže těm, kteří tím žijí, se Jizvy rozhodně budou líbit. A cením konec. Tam jsem na to zůstala vyjeveně zírat, čekala jsem, že dojde k něčemu úplně jinému. :D
Mrtvá říše
Stacey Marie Brown
Brexley je skvělá, když se vytasí s tou svou náturou. Pořád žeru slovní přestřelky mezi všemi postavami. Pořád to má napětí - a i když člověk zhruba tuší, co se za tím skrývá nebo k čemu to spěje, stejně to přijde s jistým překvapením. Ale přece jen mi to místy přišlo trochu slabší než předchozí díly; na čtivosti to tomu nicméně neubíralo. A jsem moc zvědavá na pokračování.
Ztracené vzpomínky
Lin Rina
A to to začalo tak dobře. Od půlky to mělo vibe německých knížek, které jsem četla před deseti lety - prostě takový... divný. Stylistika jako pro mladšího čtenáře YA, ale postavy řeší věci relevantní svému věku, kdy jsou dospělé a pracují. Spousta věcí je divně odmávnutá, divně pořešená... a ačkoli to je trochu natažené, konec mi přišel pro změnu hrr. A glorifikace toxických vztahů taky nic moc - i když teda wlw linka byla super.
Dívka, had, trn
Melissa Bashardoust
Trošku jsem se toho bála kvůli nepříliš nadšeným recenzím tady - ale insta-love tu není, ono to tak vypadá, ale pak přijde twist (a to dobrej twist), takže žádný strachy!
Těch dobrých zvratů je tu dost, je to originální a netradiční. Škoda, že jde Soráje skoro všechno tak jednoduše na ruku bez větších obtíží, to to trochu kazí. Ale milostné linky cool, Azad cool, hra s jedy cool, užila jsem si to.
Mnoho povyku pro nic
William Shakespeare
Penguin toto označil za "enemies-to-lovers classic" a jako jo, interakce mezi Benedickem a Beatrice jsem si užívala celou dobu.
Záměna
Susan Lee
(SPOILER) 3,5*. Taková dramatičtější pohádka, ale četlo se to dobře a plynulo to hezky. Příběh se nikde moc nezdržuje, což je fajn, u dramat to taky zbytečně nedleje. Ve výsledku jsem z toho měla fajn pocit, jen teda nemusím ty konce typu veliké drama, bum rozloučení, a pak časový skok a najednou se šťastně shledáváme. Jasně, jsou tam trochu neuvěřitelný věci (aby zaměstnanci na vyšších pozicích neznali syna jejich generálního ředitele, když jim projektového ředitele ještě dělá jeho dcera, a fakt si to dokázali splést, to nevím), je to psané pro mladší publikum, ale jak říkám, četlo se to hezky. A cením, že ačkoli to má ten správně korejský vibe, není to žádné přehnané kdrama.
Motýl, který zapomněl létat
Vanessa Vernerová
Mám ráda heavy contemporary a Motýl mě přiměl slzet už na začátku - nicméně pokud máte radši veselejší příběhy, na své si tu přijdete taky. Motýl je totiž něco na pomezí obou. Začne smutně, ale postupně se překlene v takový ten letní román; s Thiou procházíme jejím životem, jak se smiřuje s tím, co se stalo, ukončuje studium, sbližuje se s přáteli a nachází tu pomyslnou tečku za věcí z minulosti, která jí ublížila. Citlivě napsaný příběh, který je na léto jako vyšitý (už jen to prostředí Španělska je vykreslené moc pěkně).
Nezkrotná říše
Stacey Marie Brown
(SPOILER) Čtivý, akční, vtipný. A hot. Plný počet hvězd nedávám ze dvou důvodů - dlouhé kličkování kolem Brexley a Warwicka (v druhé půlce už to mezi nimi jelo pořádně, s vtipem i napětím, v první půlce to bylo jen věčné kroužení nad tím, co se s nimi sakra děje, ačkoli to šlo vyřešit - jak na to ostatně došlo v druhé půlce - v rámci dvou stran), a roztroušenější zápletka, která občas až moc ustupuje Brexley (což je fajn, ale na druhou stranu jsem měla občas problém uvěřit, jak jednoduše proplouvá mimo probíhající revoluce, co bují tady ze čtyř směrů - v tomhle ohledu je ale zase cítit, že to je ostatně série a že ne všechno se může vyřešit naráz).
Ale je to skvělý, miluju ten humor, že si Brex nenechá nic jen tak líbit a že se pořád něco děje. Warwick mě tu teda dlouho štval, ale v druhé půlce si to vylepšil. Tak snad se to tak udrží i v dalších dílech. (A doufám, že Ash jen tak nezmizí!)
Mezi dvěma světy
Scott Westerfeld
Jako scifíčko, kde autor dostane tři sta tisíc dolarů za dvě knihy, moc hezký :DD
Jinak hodně natahované a škoda, že ani jeden z příběhů nejde pořádně do hloubky.
Mýtonoši
Tracy Deonn
Wow. V jednu chvíli to byl silný kandidát na plné hodnocení.
Miluju artušovské legendy a tady to je setsakra kreativní pojetí. Ty zvraty? Ten konec? Miluju! Je to kreativní, pořád se tu udržuje napětí, v ničem se to neplácá zbytečně, a způsob, jakým Bree zpracovává trauma, taky zakomponován skvěle. Někdy jsem nicméně měla pocit, že následky jistých situací se měly odrazit ve větším (nebo i menším, ale beru v potaz, že Bree je koneckonců šestnáct), a hlavně mi dělalo problém uvěřit, jak onen svět magie funguje v "běžném" světě a jak to ty postavy prostě tak rychle přijaly.
Ale jinak to bylo super, nechyběl tomu všudypřítomný skvělý humor - a doufám, že si to Selwyn Kane v dalších dílech nepokazí.
Noční ptáčata
Kate J. Armstrong
Spíš 2,5*. Konec už nebyl špatný, tam ta akce gradovala pěkně, ale první půlku jsem se do toho musela nutit. Tady do dvou sté strany se v každé kapitole představila minimálně jedna nová postava, důležitá pro některou z holek, a minimálně dvě nové (magické) věci, aniž by se na to dále navazovalo, z toho jde po chvilce fakt hlava kolem. Následky určitých situací nerozpitvány nebo se neřeší vůbec, občas to je letem světem, zatímco postavy stagnují, spousta nečekaných odhalení se odehraje z řádku na řádek a ve výsledku to je trochu chaos.
Celková myšlenka ale zajímavá a jak říkám, v druhé půlce už to trochu nabralo grády. Napojení církve a "abstinence" na magii netradiční. Nemůžu se však ubránit dojmu, že všechny holky se tady ve výsledku musí ukázat jako dobré a všichni kluci jako hajzli (ať už prvotřídní, nebo aspoň trochu).
(Českou obálku ovšem miluju, ta je nádherná.)
Temná kněžka
Margaret Rogerson
Poetické, že se při čtení poslední stránky rozezněl zvon kostela, ačkoli ho doma běžně neslyším.
Každopádně váhám nad hodnocením mezi 3* a 4*. Na můj vkus až moc prodchnuté vírou, svět se nikdy nevysvětlí, ale to bezčasé vakuum si prostě musíme v podstatě z ničeho domyslet. Hierarchie klerikátu mi tak taky strašně dlouho nebyla jasná a podobně dlouho jsem nechápala, co se děje a proč se to děje. Jména, názvy a tituly létají sem a tam a pochytat to je zatraceně těžké. Za půlkou však markantní zlepšení a finální akce byly skvělé.
Nejlepší je však jednoznačně dynamika mezi Artemisií a přízrakem, to mělo grády od začátku do konce a naprosto jsem jejich debaty žrala. A Artemisie je po dlouhé době (nebo možná vůbec) první opravdu socially awkward vypravěčkou, které to prostě věříte, to se mi líbilo moc.
Divoká říše
Stacey Marie Brown
Uf. Tak tohle bylo intenzivní.
Z prvních cca 100 stránek jsem byla hodně rozpačitá. Brexley je "jiná než ostatní", samozřejmě. Tvrdí o sobě spoustu věcí, ale pak se tak vůbec nechová. Necítila jsem to, nevěřila jsem jí, nedokázala jsem z toho pobrat atmosféru místa, všechno se tak divně plácalo. Kapitoly většinou končí rádoby moudry, která pak Brexley svými činy stejně popře. A že je Warwick svůdný a čiší z něj sexuální energie, jsem pochopila už při prvním popisu, asi nebylo třeba to opakovat pokaždé, když se na něj Brex podívala (fakt pokaždé).
Ale pak přišel zlom. A já si to děsně užívala. Je to neskutečně čtivé, ne všechno bylo předvídatelné, žrala jsem tu chemii mezi Brexley a Warwickem a příběh mě pak bavil. Takže k pokračování se doufám dostanu co nejdřív, protože tohle byla ve výsledku jízda.
Ledový hrad
Simon Furman
Naštvaná Astrid je nejvíc.
A úplně nejvíc miluju studovat ne ty detailnější kresby postav vpředu, ale ty vzadu. Vždycky geniální.
Hodina hromu
Lenka Poláčková
Měla-li bych Hodinu hromu shrnout jedním slovem, bude to "miluju". A měla-li bych ji shrnout dvěma, bude to "miluju Ambrože". Bože, takového mužského hrdinu jsem v knihách už dlouho neviděla.
Hodina hromu mě vtáhla na první stránce a nepustila až do té poslední. Dokonalost. Jakmile příběh dojde do fáze, kdy ani nedutám a zběsile čtu, abych hned zjistila, co bude dál, není co řešit - Věk přízraků mě bavil, ale tohle to naprosto předčilo. Všechny ty zvraty. Témata, která se v knize řeší. Špetka nadpřirozena, která ale vlastně nadpřirozená vůbec být nemusí. Naprosto boží romantická linka. A nečekala jsem, jak moc u toho budu brečet. :D
Rozhodující bitva
Rick Riordan
(SPOILER) Ona rozhodující bitva byla super, když na ni došlo. Ale - uf, prokousat se k ní! Vím, že už nejsem cílovka, ale když jsem teď znovu četla první díl, hodně mě bavil i tak. Škoda, že to nevydrželo přes celou sérii.
Podobné zápletky si o tajemství a utajování věcí říkají, jasně, ale tady se doslova v každé kapitole něco naznačilo, ale utnulo nějakým velice náhodným zjevením nebo zmizením, aby na to postavy přišly až za padesát stran. A to bylo prostě neskutečně otravné - buď čekáte, až se to konečně řekne, nebo vám to dojde mnohem dřív než postavám a pro změnu čekáte, až si to milostivě uvědomí i ony. Sadie mě štvala už ve dvojce, tady byla neskutečně stereotypně otravná. A - ew. Přes spojení Walta/Anupa a to, jak se tu k tomu přistupuje, se nějak nemůžu přenést.
S egyptskou mytologií to je pořád stejně kreativní, ale strašně, strašně zdlouhavé, zpomalené zbytečným oddalováním děje tajnůstkařením a jo, místy na palici. Je to middle-grade, jasně, ale jak říkám - jednička mě hodně bavila i teď. Mrzí mě, že si to tu laťku neudrželo.
