Adele02
komentáře u knih
Dědictví krve
Amélie Wen Zhao
Něco mezi 3/5 a 4/5. Moje druhá kniha od Wen Zhao a v podstatě dopadla úplně stejně - je to kreativní, není to vždycky jen černobílé, ale zároveň... je to občas takové nijaké.
Upřímně, moc se mi nelíbí to popření komunistické historie a variace na ruskou kulturu; worldbuilding, který probíhá hlavně stylem, že všemu dáme názvy velmi podobné určitému jazyku, zrovna v lásce nemám. Ale budiž. Hlavní postavy jsou skutečně na stupních šedi, jak se i samy popisují, a to je fajn, ale Ana mi lezla na nervy. Že je postava cíleně hloupá, aby prošla vývojem, to je jasný, a říkala jsem si, že když jde o trilogii, třeba jí to prostě bude trvat déle, ale autorka opakuje v podstatě stejné scény a Ana se pořád chová úplně stejně. A co mi lezlo krkem maximálně, byla deus ex machina zjevení, která absolutně nedávala smysl a byla tam jenom proto, aby se děj posunul. Uf.
Celkově jsem od toho čekala krapet víc, ale do pokračování určitě půjdu.
Se špetkou skořice
Elizabeth Acevedo
Čtivější, než jsem čekala. Povedeně zpracované nejistoty a trable života náctileté matky, která je rozkročená mezi tím, co chce, co by měla chtít a co se od ní očekává. Jasně, místy to bylo trochu připitomělé, ale jako oddechovka ideální.
Jen mě trochu mrzelo, že Tyrone od počátku působil jako docela fajn postava, jen pak to vypadalo, že se z něj narychlo musel udělat „ten špatnej"... stejně tak mě strašně vytáčela ta všudypřítomná Holčička.
Legenda o Ladě
Jana Švecová
Dlouho jsem si zvykala na autorčin styl, ale jak to došlo k určité události, už to jelo. Bavilo mě to, byla jsem zvědavá, kam se to vyvine, protože autorka postavy rozhodně nešetří a v podstatě se pokazí, co může. Celá ta hra s vírami a nekonečným bojem taky skvělá. Jen ten konec mě teda naštval. :D
Psanci Scarlett & Browne
Jonathan Stroud
Jo, tak tohle mě bavilo. :) Je to svižné, přestřelky mezi hlavními postavami fungují na výbornou a jejich vývoj je taky zvládnutý dobře. Bavila mě autorova práce se symboly. Přiznám se, neuhlídala jsem si, že to je série, takže jsem místy byla trochu rozpačitá z toho, že tam je pár nedořešených náznaků, ale k tomu nejspíš dojde v dalším dílu (ačkoli bych si byla schopná představit si to jako stand-alone). U některých zásadních věcí to ale mohlo být aspoň trochu naznačeno. Ale připouštím, že představit hlavní hrdinku, jíž od začátku fandíme, ale nevíme o ní vlastně vůbec nic, má něco do sebe. A ostatně, nespolehliví hrdinové mě asi budou bavit vždycky.
Každopádně to bylo lepší, než jsem myslela, že to bude. Takové tradiční post-apo, kde trochu chybí sonda do historie, ale i tak to byla zábava.
Buzíčci
Jan Folný (p)
Nečekala jsem, že mě sbírka natolik zaujme. Holt zbožňuju kompozici, kde se to všechno nějak nenápadně prolíná.
Bambino di Praga / Barvotisky / Krásná Poldi
Bohumil Hrabal
Vždy, když tak močím, myslím na lidstvo...
Noc s Hamletem
Vladimír Holan
Přiznám se, že nemít předem načtenou interpretaci, asi bych vůbec netušila, co se tam děje.
O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
Ve výsledku mnohem lepší, než jak se zpočátku zdálo.
„Je to nuda navléknout se do jedný role a hrát ji až do úplnýho rozpadu."
Já jsem Gotham
Scott Snyder
Klasicky to působí spíš jako první kapitola rozkouskovaného příběhu vzhledem ke cliffhangeru na konci, ale přiznám se, že pár plot-twistů jsem fakt nečekala. A Alfred je zlatíčko.
Ich oči vyzeraly Boha
Zora Neale Hurston
Tak tohle bylo zcela nečekané překvapení. Vtáhlo mě to do sebe během prvních pár stran, skvělé od začátku do konce. Rozhodně to není naposledy, co jsem po knize sáhla.
Džungle
Upton Sinclair
(SPOILER) První půlka fajn, sice jsem se do čtení musela nutit, ale aspoň to o něčem bylo, jak Jurgis odešel od rodiny, tak to šlo okamžitě dolů. V druhé půlce už jsem spoustu odstavců přeskakovala.
Lištičky
Lillian Hellman
Klasické rodinné intrikaření mezi sourozenci, co chtějí spolupracovat, a zároveň jdou proti sobě. Ale styl Hellman mi sedl, čte se to dobře, a přece jen tam nejde očekávat úplně všechno.
Avion
Jiří Kratochvil
Podobně jako u Femme fatale; kdyby se to drželo stylu, jakým byl začátek, rozhodně by mě to bavilo víc.
Staročeská Alexandreida
neznámý - neuveden
Kdo by řekl, že se nad takovou parádou jako Alexandreida tolik nasměje.
Utažení šroubu
Henry James
Mno. Na duchařiny jsem nikdy nebyla a tenhle příběh to asi potvrzuje. Je to dost krátké, a i přesto mi to přišlo zbytečně natažené.
Chuť prázdna
Barbora Adamcová
Zprvu jsem se nedokázala začíst, vše je podáváno jako kusé, strohé, takže jsem měla problémy s tím pobrat, jaká Anna vlastně je, proč to vede k tomu, k čemu to vede. V druhé polovině už to je krapet lepší, ale pořád žádná sláva.
Jazyk je strašně kostrbatý - autorka si sice skvěle nahrála tím, že „rodiče nutili svoje děti mluvit spisovně", takže už odmala mají vybraný slovník; na druhou stranu o sobě asi patnáctiletá holka těžko napíše, že je přece ještě děcko, většinou to působí dost neohrabaně, a pak navzdory tomu všemu bezostyšně používá výrazy jako flusat a podobně. Spousta hlavních motivů podle mě u lidí v tomto věku nefunguje tak navážno, jak se to prezentovalo tady.
Je tam strašně moc nelogičností, ať už v ději, v postavách, nebo v dialozích, a pár odfláknutých redakčních věcí tomu taky moc nepřidá. Je to těžké téma, nemůžu hodnotit uvěřitelnost, to u psychických poruch ani nejde, přesto mi tohle přišlo zpracované krapet nešikovně.
Tisíc dokonalých tónů - Když se vášeň změní v posedlost
C.G. Drews
Oh well.
Silné a dost bolestivé. Příběh je vyprávěn takovým odlehčeným jazykem, plyne to docela rychle bez zádrhelů, na což jsem si vzhledem k tématu tedy chvilku musela zvykat. Ale některé stránky vyloženě bolelo číst.