Adele02 komentáře u knih
Z hořících keřů,
jež vyšlehly do tmy bytosti jejich, vanou k nim slova Rozhněvaného,
a větry, jež v žízni toužili píti, sytí jen plamenů žízeň.
Občas to působilo jako říkanky a některé básně si byly až příliš podobné, ale celkově se to četlo dobře. :)
A... tohle bylo o čem, přesně?
Dvě hvězdičky za některá slovní spojení a hříčky, nad nimiž jsem se až zasmála.
Vývoj postav skvělý a některé myšlenky až vtíravé. Ale jinak mi přišlo, že se tam kromě scének v divadle a dlouhých dialogů nic neděje, strašně se to táhlo a Jesenius je povětšinou exemplárním příkladem blbce. Konec se mi nelíbil. Věřím, že bych se k dílu ještě někdy byla schopná vrátit, ale to spíš kvůli těm myšlenkám.
Za mě docela zklamání. Některé myšlenky pěkné, ale moc mě to nebavilo.
Bylo to hnusný. Fakt, fakt hnusný. Ale dostala jsem přesně to, co jsem čekala.
Upřímně, očekávala jsem od toho trochu víc. Nějak jsem měla dojem, že ten zločin bude doopravdy hrát prim, ne že se na něj dojde tak pozdě a ke všemu tak hrr. Cením si i hlavního hrdiny, na kterého se většinou nadává - jistě, mamánci jsou asi občas na zabití, ale aspoň to byla příjemná změna od zarytých stereotypů, které psali Raisovi vrstevníci. Místy to bylo dost zajímavé, ale celkově mi to přišlo docela natažené a ten konec byl strašně zbrklý.
Pořád je to stará dobrá Škola dobra a zla. Čte se to skvěle, postavy jsou super, ne všechny zvraty se dají čekat a stále si na Chainanim cením toho, že svoje postavy vůbec, ale vůbec nešetří. Místy už se to trochu točí, ale stejně jsem zvědavá na další díl.
Jediné, co mi běží hlavou, je ta věta z pohádky: „Jak může člověk zradit člověka?"
Spousta věcí, které mi nejdou na mozek. Spousta věcí, nad kterými se mi chce plakat a hystericky křičet. A autorce patří neskonalý obdiv za její sílu.
Nebylo to tak vtipné jako předchozí díly a dost dlouho jsem z toho byla docela mrzutá. Začátek byl strašně zmatečný. A jo, jsou tam trochu nedomyšlené věci, ale celkově se mi to líbilo. Reichis je aspoň pořád stejný Reichis :D
Spíš 3,5*.
Příběh v sobě skrývá veliký potenciál, po jehož rozvinutí by to klidně mohla být vynikající fantasy. Ale na prvotinu to je nápadité a četlo se to příjemně :)
A proto láska štěstí půl
a polovic je muka,
leč když se srdce rozvlní
tu leckdy srdce puká.
Kdysi jsem četla studii o Lindovi, kde psali, že toto horkotěžko může být jeho dílem, protože rozhodně nebyl schopný něco takového napsat :D
Sice to nebylo tak úplně o tom, co jsem čekala, ale bavilo mě to. :)
Upřímně si s tím hvězdičkovým hodnocením nejsem jistá. Něco mezi 3* a 4*.
Bylo to zvláštní. V dobrém slova smyslu. Moc se mi líbil Aniččin styl psaní, pěkně mi sedl do noty po všech těch povinných četbách. Poetičnosti možná bylo moc, ale mně to tam sedělo. Postavy vykreslené perfektně, slasti i strasti každodenního života vykresleny perfektně; jenom mi tam prostě vůbec neseděla Tamara. A to je trochu naprd, když je hlavní. :'D
První polovina byla neskutečné utrpení. Nedokázala jsem se začíst, do každé věty jsem se nutila. Ale v druhé polovině už se to dalo, některé plot-twisty jsem úplně nečekala a bavilo mě to podstatně víc.