adevis komentáře u knih
Co Vám budu do této série jsem se již u Ukradených životů (druhý díl) doslova zamilovala. Poslední zrada je díl šestý a pořád tak dokonale skvělý.
Když dvě mladé dívky nedorazí z nočního klubu domů, jejich rodiny jsou strachy bez sebe. Shodou náhod totiž nedávno propustili z vězení Conora Dowlinga, který před deseti lety skončil ve vězení právě kvůli svědectví jedné z pohřešovaných. Bohužel jsou dívky po pár dnech nalezeny mrtvé a v rukou svírají stříbrné mince. Jaký vzkaz po sobě vrah zanechává? Inspektorka Lottie Parkerová se pouští do pátrání po vrahovi. Mezitím se nacházejí další dvě těla ubodaných dívek.
A pak zmizí Lottiiny dcery
Panebože. Knihy od Patricie Gibney jsou prostě sázka na jistotu. Neuvěřitelná čtivost, spád, zápletka, vyšetřování, podezřelí, Lottie, Boyd :)))
Pokaždé vím, že se od knihy nedokážu odtrhnout, když potřebuji něco, co přečtu fakt rychle, sahám po Gibney. V každé knize Lottie chrání především svou rodinu. V této knize jsem se bála o její dcery, Katie a Chloe. Dějová linka mezi Lottie a Boydem je prostě dokonalá, i když malinko na nervy, že? :))
A abych nezapomněla! Po hooodně dlouhé době jsem měla správný tip :) To se mi totiž moc často nestává, dle mého jsou pokaždé podezřelí všichni.
Stanice odložených lásek je úžasná kniha a již po třetí se mi potvrdilo, že paní Körnerová umí psát a že je to dokonale čtivé. Kniha se četla lehce, možná proto jsem ji přečetla za dva dny.
Nejmilejší na celém příběhu byly emoce a i když to bylo předvídatelné, bavilo mě to od první do poslední stránky. Laděna měla v životě spoustu smůly a naopak Kamila spoustu štěstí. I přesto byly výborné kamarádky. Osudy obou postav byly nádherně propletené a vše dávalo smysl.
Příběh to byl naprosto skvělý. Knize nic nechybělo.
Těším se na další autorčinu knihu Dokud se budeš smát, která navazuje na tuto.
Příběh i jazyk díla je naprosto dokonalý. Po 130 stranách čtení jsem toužila znát rodinné tajemství, které mělo opravdu zůstat raději navždy pohřbeno
Kniha má skvělou, i když ponurou atmosféru. Pusťte si ke čtení playlist, který sestavil sám autor, bude Vám běhat mráz po zádech. Ještě bych ráda zmínila, že oceňuji, že mezi českými autory vznikl další příběh, který se věnuje tomuto závažnému tématu.
Kniha mi dělala společnost při dlouhých cestách ze severu do Prahy. Vybrala jsem si skvělou společnici. Hudební podkres, ponuré čtení, temný autobus. Velká paráda.
Myslím Lukáši, že jste si se Zahradou mrtvých duší nasadil vysokou laťku, ale určitě ta další kniha bude ještě lepší, věřím Vám :) a těším se. Jsem spokojená a moc děkuji!
"Uplynulý roky mezi námi vyhloubily už natolik širokou propast, že v sobě nenajdu sílu, abych se ji pokoušela přemostit."
Dvě sestry, Lori a Erin si zarezervují dovolenou v luxusním letovisku na Fidži. Noc před odletem se mezi nimi strhne hádka a Erin se druhý den na letišti neukáže. Lori odletí sama i přes nepříjemný pocit, že něco není v pořádku. Letadlo během cesty zmizí a Erin zůstane sama. Pracuje jako novinářka a je odhodlaná zjistit pravdu. Po dvou letech se objeví něco, co ji v klidu rozhodně nenechá.
Před čtením jsem vůbec nečetla anotaci. Prostě jsem věřila tomu, že to bude skvělý. A bylo. Po zjištění, že knihu doporučuje B. A. Paris jsem byla nadšená.
Děj má skvělý spád a nudit se rozhodně nebudete. Z luxusní dovolené se náhle stává boj o přežití, který vás nenechá ani na chvíli v klidu. A budete chtít číst a číst a vědět, co se krucinál s letadlem tehdy stalo. Po dočtení Vám spadne brada.
Dovolím si po dlouhé době výpisek:
“Musím to vidět na vlastní oči. Znáš ten pocit, když si přečteš dobrou knížku a úplně tě přenese do jiného světa? Tvoje fantazie ten svět zná, ale svoje tělo neoklameš. Ono ví, že jsi celou dobu nevstala z gauče. No, a právě tak se cítím celé dva roky já. Tedy že jsem zjistila spoustu věcí, ale přitom jsem neopustila gauč.”…
Tahle krásně barevná kniha působí na první pohled jako příjemná oddechovka, ale opak je pravdou. Ve skutečnosti ukrývá neuvěřitelně silný příběh, který se vám vryje pod kůži a budete na něj ještě dlouho po dočtení myslet.
Yejide žije spokojený život s Akinem, ale doufá v zázrak v podobě těhotenství a dítěte. Především na ní tlačí její tchyně. Bohužel se ji i přes veškeré rituální tance s proroky a modlitby nedaří otěhotnět. Manželova rodina neústupně trvá na tom, aby si Akin našel druhou ženu. Yejide je z toho nešťastná a začíná se odvíjet příběh odcizení, žárlivosti, zrady a zoufalství.
Příběh Yejide a Akina byl pro mě hodně bolestný. Z pozice matky vnímám příběhy o mateřství mnohem intenzivněji a tento se mi nezapomenutelně vryl pod kůži. V knize najedete spoustu těžkých témat od manželství, rozpadu rodiny, neplodnosti a smrti. Víc prozrazovat nemohu. Zkuste knihu sami, nebudete litovat.
Není to úplně lehké čtení, ale věřím, že z knihy budete nadšení stejně jako já. Zvláštní, že vám dost často doporučuji nelehké knihy a zároveň píšu, že budete nadšení.
Věděla jsem, že je to malinká kniha plná bolesti, smutku a hromady emocí. Věděla jsem to, ale netušila jsem, že se u knihy rozčílím takovým způsobem, že budu mít hned po 1. kapitole strach, co ještě přijde. Nakonec jsem usoudila, že jsem to „nasrání“ přehnala, že jednání jedné z hlavních postav bylo oprávněné. A co se stalo? Proč jsem cítila vztek? O tom si budete muset přečíst sami.
Axel, dědek plesnivej, Jolana a Cyril, to jsou hlavní postavy. Sousedé, cituji @magda_cte, z „domu zlomených duší“. Každý z nich dostal do vínku od Boha nelehký a především nehezký osud. Axelovi je osm a jeho máma trpí těžkou depresí. Dědek plesnivej se ztrácí v osamělosti a pomatených vzpomínkách. Jolaně bude brzy padesát a nesnáší děti. A Cyril je posedlý čistotou a bez sava by nepřežil. Jednou se všechny tyto těžkosti obyvatel z domu zlomených duší spojí…
…uff, silný příběh. Mám pocit, že všichni potřebovali zachránit a hlavně obejmout, fakt všichni, bez výjimky. Stejně tak i my, čtenáři. Po dočtení si totiž uvědomíte, že nežijete tak špatné životy.
Silný a přitom útlý příběh. Bude vás bolet srdce víc, než u leckterých thrillerů. A pokud si to srdce chcete vědomě ničit jako já, rozhodně si přečtěte Myší díru. Nebudete ani trošku litovat :)
„Jenže když něco chcete nebo si myslíte, že je to tak správné, případně, že s tím či oním stejně nic nenaděláte, najednou se stane něco nečekaného, co obrátí vzhůru nohama veškerá vaše očekávání.“ Amen!
Na tuto nádherně vypadající knihu jsem si brousila zuby hned, jak spatřila světlo světa.
Stěžejní událost celé knihy je podivná sešlost, při které se místní oddávají pavím hodům a zároveň oživuje dávné démony a rodinná tajemství. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie.
Dramatické osudy první poloviny 20. století nás zavedou do jelenské vsi, divočiny, ale zároveň i do krásné vily po Němcích v Trutnově nebo do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.
Tato kniha pro mě byla překvapením. Nečekala jsem, že se mi bude tak líbit, že ji budu číst s takovou lehkostí i přesto, že některé části byly hodně těžké, troufám si říct, že až brutální. Osudy některých hlavních postav byly bolestné. Nejednou se v knize setkáte s tím, že budete cítit mráz po zádech. A po přečtení na ty děsuplné pasáže už nikdy nezapomenete…
Autorův styl psaní mi sedl nejspíš proto, že jsem na těžkosti a složitosti v textu zvyklá. Metafory a personifikace naprosto zbožňuji. Pro nenáročné čtenáře by jazyk textu mohl být oříšek.
Knihu obohatily ilustrace kreativní ilustrátorky a grafičky Sabiny Chalupové. A já jsem nyní přesvědčená, že zanedlouho sáhnu po starší knize od Jana Štiftera - Sběratel sněhu.
Na úvod této recenze bych ráda napsala pár slov k tomu, jak jsem ke knize přistupovala před začátkem čtení, jak jsem ji vnímala při čtení a následně i po dočtení.
Čekala jsem… něco víc? Ale co?
Při čtení jsem byla lehce v rozpacích. Myslela jsem si, že mi stále něco uniká a knihu nechápu. Nenacházela jsem tam příběh, jen vyprávění.
Po dočtení jsem se zhluboka nadechla, otevřela notebook a našla si články o kraji, v němž se kniha odehrávala. A četla, a vstřebávala, a zírala.
Alena Sabuchová napsala krásnou knihu. Z textu bylo cítit, že tento kraj, kde jsou husté mlhy na denním pořádku opravdu navštívila. Kraj, který je plný močálů, čápů, smrti. Šeptuch. Nešťastných lidí. A také duší, které se ještě nesmířili s tím, že musí opustit svá těla. Představila nám i silné přátelské pouto dvou teenagerek, které nacházely útěky, útěchy a rady v Bravu. Vidíte obří kontrast? Smrt a Bravo. Současně se potýkaly s životními starostmi i strastmi.
Přistupujte prosím ke knize opatrně, s nadhledem. Bez velkých očekávání. Vygooglete si Podlesí (knižní Podlasí), vygooglete si Šeptuchy, nasajte atmosféru a až potom si udělejte čaj a ponořte se do této tajemné knihy.
Kdybych měla možnost si ji přečíst znovu poprvé, pohlížela bych na ní úplně jinak, vnímala bych ji jinak… i na hodnocení by to bylo znát.
I přes to všechno mi svým způsobem kniha opravdu něco našeptala. Našla jsem si v ní pár skrytých citátů. Jen toho Kauflandu tam bylo až moc.
„O křivdách se vždy mluví jako o červených nitkách, které zarůstají do země. Občas je vytahujeme a čekáme, že zapustily kořeny. Drží nás, ani nevíme jak silně, dokud chodíme po téhle zemi, nakonec se roztrhnou jako pavučina, možná je někomu přenecháme, i křivd se občas těžko vzdáváme.“
3,5/5*
Vzpomínám si, jaký vliv mají sociální sítě. Když vyšla Chata ve Švýcarsku, všude, opravdu všude jsem ji viděla, až jsem se tedy nechala zlákat a rozhodla se, že sérii Romantické útěky také zkusím. Začala jsem hezky popořádku. Nakoupila jsem skoro všechny knihy a doufala jsem, že se mi budou líbit…
Nadšeně jsem se pustila do Kavárny v Kodani a při čtení jsem zjistila, že jsem v rozpacích. Kniha se mi líbila, jen jsem ji četla strašně dlouho, skoro měsíc a to se mi stává opravdu málokdy. Není to špatné čtení, ale je to opravdu hodně oddechové. Nenáročné. Předvídatelné, ale to u romantických oddechových knih asi tak bývá.
Hlavní hrdinka Kate, úspěšná manažerka pracující v Londýně je skvělá osoba se srdcem na správném místě. Usiluje o povýšení, ale její kolega a přítel zároveň ji podrazí nohy. Proto dostane příležitost vycestovat na týden s bandou novinářů do Kodaně a získat znalosti a materiály pro otevření „hygge“ pobočky v Londýně. Zprvu se tento „výlet“ zdá jako velice otravný a obtěžující, ale po pár dnech se z otravných novinářů stávají přátelé… jak tohle dopadne?
Závěr se mi moc líbil a musím přiznat, že celkový dojem z knihy zachránil. Na další díly se určitě chystám (když jsem je nakoupila, že), ale musím si je tentokrát dávkovat opatrně, myslet na to, že to jsou obří oddechovky a sáhnout po nich ideálně po nějakým brutálním thrilleru.
„Jeho balík skončil v mé schránce. Uklidni se, úchyláku. V mé poštovní schránce. Jakmile jsem zjistila, co je uvnitř, uvědomila jsem si dvě věci: Patřil mému sexy sousedovi a ten měl temné tajemství.“…
Anotace nás opět láká na humorem protkané čtení s erotickým nádechem. V balíku se setkáváme s Lilith, kterou jsem poznali v knize předchozí, kde neměla zas tak velkou roli. Tentokrát jsem dostali větší šanci na seznámení. Lilith je bláznivá, pomstychtivá a nebojí se absolutně ničeho. Strašně mě bavili její konverzace se šéfem. Myslím, že bych si s ní rozuměla, hh. Lilithin sexy soused Liam byl taktéž sympaťák. I přesto, že měl své temné tajemství :)))
Po lehčím zklamání ze zákusku jsem se obávala, jaká bude tato kniha, ale troufám si říct, že je ze série prozatím nejvíce čtivá a humorná. Hodně a upřímně jsem se u ní smála.
Jsem moc ráda, že jsem na tuto sérii narazila a že mám přečtené všechny čtyři knihy. Těším se totiž na pátou - Její tajemství, která vychází již za pár dní. A jsem zvědavá, zda kniha překoná knihy předchozí.
Toto bylo mé třetí setkání s Colleen. Získala si mě knihou To nejlepší v nás, poté knihou Námi to končí, po které jsem věděla, že její knihy budou sázka na jistotu. Prozatím byly všechny tři skvěle čtivé. A plné emocí.
Odvrácená tvář lásky je neuvěřitelná nálož emocí. Krásných, dokonalých, ale zároveň i smutných a bolestných. Při druhé polovině knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Potřebovala jsem nutně vědět, co se stalo, co se stane, jak to skončí. Příběh Milese a Tate mi rozbil srdce na kusy. Ale po dočtení jsem se i přesto cítila nádherně.
Posuďte sami, pokud Vás kniha doteď míjela, přečtěte si ji. Tento dušičkový čas, brzká tma a podzimní večery jsou přesně na čtení této knihy.
Na další autorčiny knihy se stoprocentně chystám a dokonce mám předobjednanou novinku 9. listopad, na kterou se moc těším! I když ta tvrdá vazba (nehodící se do knihovny, chápete) mě uváděla do rozpaků, ale zmáknu to :)))
5/5*
Objektům touhy jsem se hodně dlouho bránila. Po dočtení Jeho banánu absolutně nechápu proč. Jsem ostuda, že jsem se na to vrhla až teď, když dneska vyšel již čtvrtý díl. Takže… co to znamená? Že budu muset pořídit ještě zbylé tři knihy :) Promiň mami!
Od knihy jsem dostala vše, co jsem očekávala. Bylo to skvělý. Bruce i Nataša mi byli velmi sympatičtí. Příběh byl okořeněný, vtipný, i maličko napínavý. A ten konec, ten mě zahřál u srdce. Další díly už nebudu číst v práci, no i když… asi budu, je to vzrůšo! :))))
Nečekejte žádnou světobornou literaturu. Je to prostě oddechovka každým coulem a jestli čtete hodně thrillery nebo depky (jako já), tak tahle série bude přímo pro vás, na víkendový odpočinek.
Při včerejší upršené volné neděli jsem dočetla mou historicky první Colleen. Bouchnu šáňo. Konečně jsem se do ní pustila.
Hlavními hrdiny tohoto příběhu jsou Quinn a Graham, kteří se setkávají při hodně nepříjemné události. Bylo toto setkání osudové? Já myslím, že ano. Udělalo mi velkou radost, že se z nich stali manželé (tohle všechno najdete v anotaci, to není spoiler!).
Jejich příběh, jejich lásku, jejich těžkosti, jejich neštěstí i štěstí. Jejich důvěrnosti, jejich zážitky. Jejich všechno jsem prožívala s nimi. Kdybych neměla povinnosti, tak to s nimi prožívám jen dva dny.
Kniha řeší nelehké téma, které tu bylo, je a bohužel navždy bude. Je těžké se s něčím takovým smířit. Quinn s Grahamem se s tím vším, co jim osud přichystal dokázali smířit přímo nadpozemsky. Obdivuji každého, kdo tohle dokáže. Kdo dojde ke smíření.
U čtení jsem se bavila. Cítila jsem radost, štěstí, ale zároveň i smutek. Po dočtení mi zůstal úsměv na tváři. Epilog byl naprosto vynikající. Jsem ráda, tak strašně moc ráda, že jsem po Colleen konečně sáhla. Určitě pořídím další knihu.
Knihy Roberta Bryndzy se u mě staly sázkou na jistotu. Opět skvělé čtení. Opět jsem byla naprosto pohlcena dějem. Na poslední díl ze série s Erikou se moc těším!
Před minutou jsem dočetla tuhle krásku... Kdo Shari zná, tak ví, že umí. Každá její kniha je plná napětí a do posledních chvil hádáte, jak to vlastně celé bylo.
U této novinky jsem absolutně netušila, kdo bude vrah. Tipy jsem měla, dokonce mě napadlo, že vrah nemusí byt nutně mužského pohlaví... ale tohle, to jsem opravdu nečekala! A kdo tvrdí, že to tušil, tak kecá :))
Shari opravdu umí, umí psát excelentně poutavě, lehce a zároveň napínavě.
K ději opět nic psát nebudu, to nedělám skoro nikdy... anotaci si umíte najít a víc vědět nepotřebujete.
Snad jen to, že vám tuto knihu vřele doporučuji, stejně jako předchozí autorčiny knihy. Další knihu si opět ráda předobjednám u mého oblíbeného knižního klubu :)) Budu si muset objednat už i tu novou knihovnu :D
Dost často se mi stává, že mě chválené knihy zklamou a před čtením Není úniku jsem se zklamání bála. Po dočtení jsem uznala, že protentokrát byly obavy zbytečné. “Panečku, to byla jízda”! Sice dost sněhová, ale jako... klobouk dolů pane Adams. Takhle úžasně napsanou knihu plnou nečekaných zvratů jsem dlouho nečetla. Hlavní hrdinka Darby byla obdivuhodná a vytrvalá, až k neuvěření, kolik toho kvůli cizímu dítěti zvládla. Za mě prozatím nejlepší kniha, která se mi v letošním roce dostala do rukou.
Četla jsem ji tři dny. Kdybych neměla roční dcerku, trvalo by mi to jen jednu noc...!!!
Nutně potřebuju knihu Na dostřel (a spousty dalších, hh).
Proč jsem si tuto knihu přála mít a číst? Proč? Nejsem sice vyčerpaná matka, ale chtěla jsem zjistit, proč piju. Piju nejspíš proto, že se označím za “normální” mámu, která neřeší žádný “eko, bio” a bere věci tak, jak jsou. Takže pokud jsi máma, co má dítě 24/7 u sebe, při nejhorším na ruce, pokud jsi máma, co si za celou dobu mateřství nečuchla ani k vínu, tak to nečti. Byla bys pohoršena.
Mě to bavilo, neskutečne moc mě to bavilo a při čtení jsem se smála nahlas. Po těch všech thrillerech to byla skvělá oddechovka. V některých pasážích jsem viděla sebe samu a mého přítele: “Já chodím do práce a ty nic neděláš.....”
Vůbec mi nevadilo zmiňované opakování... Sklenka vína mi čtení ještě zpříjemnila. Jediný problém je ten, že jsem dostala chuť na gin.
P.S.: “Dnes je pátek, kdy mi můžou vlízt všichni na záda” je do budoucna velmi inspirativní.
Od Moriarty jsem četla všechny, kromě Alice (na tu se už děsně dlouho chystám). Sedmilhářky stále vedou, ale Tři přání těsně za nimi. Kniha mě nadchla, protože jsem ji z tří čtvrtin dočetla za jednu noc, nedala mi spát. Vztah trojčat byl skvělý. Knihy od M. se krásně čtou. A po přečtení každé knihy si říkám, že by mě děsně zajímalo, jak postavy žijí třeba za rok, dva... Máte to stejně?
Příběh o tom, že přežít se dá v podstatě všechno, pokud se nezačnete litovat a pokud se uprostřed chaosu, ve který se občas mění každý život, ještě dokážete zasmát.
Před nedávnem jsem četla knihu Stanice odložených lásek. Dokud se budeš smát je volně navazující a já jsem ráda, že jsem je četla hned za sebou.
Dokud se budeš smát je další z autorčiných velmi bolestných a citlivých knih. Hlavní postavy příběhu řeší ty nejtěžší témata jako jsou nevyléčitelné nemoci, domácí násilí, drogy, smrt. Při čtení mi bylo úzko, hodně úzko. Cítila jsem k postavám osobní pouto a zamilovala si je. I přes bolest, kterou jsem cítila se mi kniha nekonečně moc líbila a troufám si říct, že dost dýchá na záda Heřmánkovému údolí. To ale zůstává srdcovkou navždy.
Pokud máte chuť na příběh, který vám zlomí srdce a nikdy na něj nezapomenete, pusťte se do čtení této knihy!
Co nemůžu ovlivnit, to vytěsním. Co musím udělat, to udělám hned. I to nepříjemné. Nemá cenu zavírat oči, přikrčit se a čekat, že se nepříjemnosti samy vstřebají nebo rozplynou. Vyřídím je a jdu dál.
Kolik recenzí na Kopíráka jste už četli? Kolik jich bylo negativních a kolik naopak pozitivních? Jste zvědaví na můj názor? Hmmmm, tak se pojďte podívat :)
Anotace zněla jasně - nejděsivější krimi thriller roku! Vrah, který kopíruje proslulé sériové vrahy, jako byl například Charles Manson, Jeffrey Dahmer a Edmund Kemper.
Po těch jednohvězdových recenzích jsem od knihy neměla žádná velká očekávání a musím napsat, že mě kniha bavila. V první polovině jsem měla docela zmatek (jako vy ostatní) v postavách. Nejsem zvyklá, že autor chvíli nazývá postavu jménem, v další větě příjmením. Zpočátku se zdálo, že je tam těch postav nějak moc. Po zorientování jsem se do knihy pohltila úplně.
V mnoha recenzích jsem četla názor, že postavy byly moc plochý. Hm. Plochý, jasně. Já osobně od thrilleru neočekávám detailní sondu do životů postav. Dle mého názoru jsem se o hlavní postavě Jess i všech ostatních dozvěděla přesně tolik, abych mohla hádat, který z nich je vrah. Ne. Neuhádla jsem ho. Nikdy se netrefím.
Řekla bych, že o chybách z překladu už víte taky, takže o tom bych se nemusela ani zmiňovat, že? To se dá přece prominout.
A ta skvělá a jedinečná ořízka? O ní jste už určitě taky slyšeli v těch jednohvězdových recenzích, protože to bylo to jediné, za co si kniha podle čtenářů zasloužila jednu hvězdu (:
Takže, pokud se pustíte do Kopíráka, hlavně si v průběhu čtení nestěžujte, že je to zkopírovaný. Ano, je to zkopírovaný, jmenuje se to Kopírák a anotace nás láká na vraha, který kopíruje známe vrahy. Amen.
Nemějte velká očekávání, pokud jste nároční, budete rozčilení a dáte ji jednu hvězdu. Pokud máte rádi thrillery, ve kterých děj odsýpá, autor vám hází mrtvolu za mrtvolou a nepotřebujete sondy do životů postav, pusťte se do ní.
Já Kopírákovi dávám 3,5/5*. Přečetla jsem ho rychle, bylo to čtivý. Není to nejděsivější krimi thriller roku, ale ani nejhorší.
Přečtěte si ho též, ať si můžete udělat svůj vlastní názor a rozhodně se nenechte odradit těmi negativními. Tečka.