adevis komentáře u knih

Neměla jsem od této knihy žádná očekávání a o to víc jsem mile překvapena.
Pro mě dosud neznámá, mladá a nadaná česká autorka Eva napsala krásně ucelený příběh o silné sesterské lásce z období 1. světové války.
Stránky mi mizely pod rukama, děj ubíhal a i přes to, že mi se mi zastesklo po absenci dopisů od Milady se mi kniha moc líbila.
Před závěrem knihy mi vyvstala v hlavě myšlenka, jak moc jsme schopní uvěřit vlastní domněnce a nechat si kvůli ní ovlivnit naši budoucnost? Co kdyby bez té domněnky dopadlo všechno jinak?
Počítala jsem s tím, že mi závěr knihy opět zlomí srdce, mám na takové knihy šťastnou ruku, tentokrát mě ale u srdce i zahřál...
Doporučuji!

4 25.04.2024

V knize se seznámíme s hlavní postavou Hanako, které je třicet, je nezadaná a hledá lásku svého života, proto se zúčastní akce s názvem „rychlorande“. Prvních deset kapitol v knize jsou rozhovory s mužskými účastníky.
Najde Hanako svou životní lásku na rychlorande nebo někde úplně jinde?

Ze začátku knihy mi autorův humor přišel trapný a tlačený dost na sílu, ale nakonec se to dalo. Kniha byla skvěle čtivá. Normálně bych po ní nesáhla, takže děkuji za štafetu.
Sonda do života byla docela detailní a jak už každá z čtenářek přede mnou, tak i já bych ráda poukázala na to, že je skvělý, jak dokázal autor popsat a sepsat některé čistě ženské záležitosti
P. S.: Občas bych si přála být nad věcí jako hlavní postava Hanako, haha.

Knihu hodnotím průměrem 3/5* znovu bych po ní nesáhla.

01.02.2024

Hlavní hrdinka Kenna se po pěti letech vrací do města, kde došlo k tragickému omylu, který ji dostal do vězení. Doufá, že se setká se svou malou dcerkou Diem, ale nikdo nevěří, že se změnila. Jediný, u kterého nachází útěchu a důvěru je Ledger, majitel místního baru. Svou blízkost musí ale tajit, protože by to mohlo ohrozit důvěru všech, na nichž Ledgerovi záleží. Podaří se Kenně najít způsob, jak napravit chyby a vybudovat lepší budoucnost?

Do knihy jsem se neuvěřitelně začetla a utíkala k ní v době učení. A jak u to s knihami od Colleen mám, měla jsem ji přečtenou za tři dny.
Návrat Kenny do města, její touha po objetí své dcery. Její vytrvalost. Rány, které dostávala. Všechno mě to dojímalo přesně tak, jak jsem čekala. Osudné setkání s Ledgerem. Dopisy. Všechno do sebe zapadalo.
A panebože - ten konec, Colleen je oprávněně jedna z nejlepších autorek. Za mě ale pořád vede Námi to končí, protože k ní mám osobní vazbu a miliardu vzpomínek na období, kdy jsem ji četla :)

“Někdy se dá leccos odpustit, ale jisté činy jsou tak bolestné, že vzpomínka na ně dokáže lidi drtit ještě po letech.

3 01.02.2024

Tuto knihu jsem vysílala do štafety a jsem moc ráda, že se mi v pořádku vrátila domů a já si čtení užila se vší parádou a hlavně s vtipnými poznámkami od holek.

Název knihy i samotná anotace nám napoví, že se bude jednat o klasické, humorem a chtíčem nabité klišé. A taky že jo. Ale tenhle Chlap snů Vás bude bavit stejně jako hlavní hrdinka Penelope, která polovinu knihy řeší podpálené psí hovno v papírovém sáčku. Když konečně přestane řešit hořící hovno, přijde na řadu chuť na kuřecí křidélka a na samotného Chlapa snů, kterého byste si ve finále chtěly také ochutnat.

Jo, víc k tomu asi nemám co napsat. Kniha mě bavila i přes klasické klišé, které může mnohým z vás lézt na nervy. Dost tomu pomohly již zmíněné poznámky od holek, u kterých jsem se nezapomenutelně pobavila a jsem moc ráda, že knihu mohu zařadit zpět do své knihovny. Na památku :))

Chlapa snů doporučuji, knihu označuji jako skvělou, humornou oddechovku a hodnotím 4/5*.

6 17.01.2024

Záležitost na pár minut. Přečetla jsem při návštěvě knihovny a ani si ji nepůjčovala domů. Bylo to milý, rozkošný, příjemný.

3 10.01.2024

Asi se budu opakovat, ale podle mě byl každý díl miloučký. Seriál mě ale absolutně neláká. Připravovaný pátý díl si zase moc ráda půjčím u nás v knihovně :)

1 10.01.2024

S touto knihou od české autorky Jany Poncarové jsem se doslova trápila dlouhé dva měsíce. Do rukou se mi dostala díky hromadné štafetě a já tímto moc děkuji, že jsem měla možnost seznámit se s autorčinou tvorbou. Dalším jejím knihám bohužel šanci nedám.

Na knihu jsem se těšila, podtitul „tajemství mojí babičky - nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti“ zněl fakt skvěle, ale já jsem se neuvěřitelně nudila. Napíšu Vám konečné hodnocení, které jsem napsala do knihy:
„Po dočtení necítím žádné pocity celou dobu jsem hledala v knize to hezký a nenašla. „Tajemství babičky“ nic moc zůstanu u Mornštajnové a Dvořákové ale děkuji za možnost přečíst si tuto knihu, další autorčiny knihy vynechám.“

Za mě byl příběh nemastný a neslaný a po druhé bych se do knihy rozhodně nepouštěla.
Takže bohužel, i přes zdejších 81% ji víc než 2/5* dám nemohu.

3 10.01.2024

Tahle boží kniha mě na chvíli zachránila od největší čtecí krize, kterou jsem na konci léta minulého roku měla! (No, občas mi přijde, že ji mám i teď).
Nechala jsem se zlákat totálním pozdvižením a Pomocnici jsem koupila u nás cestou okolo kamenného knihkupectví. Okamžitě jsem začala číst a přečetla ji za dva dny, prostě jsem ji totálně zhltla a bylo to fakt naprosto boží.

Tento psychologický thriller je dokonale poutavý a nepustí vás, dokud nedočtete do poslední stránky. Po dočtení si řeknete, že jste to vlastně celou dobu tušili, i když v mém případě je opak pravdou. Já byla překvapena a jak už to u thrillerů nebo detektivek mám, byla jsem úplně mimo a po dočtení hrozně nadšená.

U knih s takovou obrovskou reklamou mám strach, že budu zklamaná, ale Pomocnice mě nezklamala ani trošku.
Začátkem února vychází autorce další kniha s názvem Za zamčenými dveřmi a i když jsem momentálně docela chudá :)) knihu si budu muset pořídit.

Podlehli jste této knize a máte ji přečtenou? Nebo stále odoláváte?

Pomocnici dávám zasloužených 5/5* a s nadšením doporučuji!

12 10.01.2024

Třetí díl ze série s policejní potápěčkou Sloan jsem četla ve společném čtení na přelomu července a srpna minulého roku. Je zvláštní sepisovat recenzi po takové době. Ehm, po několikáté přiznávám, že jsem se poslední půl rok dost flákala. Takže upřímně, nedokážu vám sepsat plnohodnotnou recenzi a vím, že bych vařila z vody, ale co si vzpomínám

kniha byla čtivá, začátek měl spád, byla jsem nadšená, ale jelikož jsem se čtením zahálela a dočetla ji až měsíc od rozečtení za mě to nebyla úplná hitparáda. A jelikož jsem Dívce pod hladinou a Černému korálu dala 4/5, Námořní bouři musím dát o hvězdu méně.

Mrzí mě to a věřím, že kdybych knihu četla kratší dobu, věnovala ji plnou pozornost a recenzi sepisovala hned po dočtení, hodnocení by bylo nejspíš jiné.
Třeba se k této knize v budoucnu ještě jednou dostanu a dám ji svou kompletní čtenářskou pozornost, jakou si jistě zaslouží.
Hodnotím 3*/5*

1 09.01.2024

Tato kniha na mě pomrkávala v knihkupectví, že jsem ji tam prostě nemohla nechat. Cítila jsem, že potřebuji další depku (těch není nikdy dost). Proto jsem se do knihy hned tentýž den pustila.

Nečekala jsem, že knihu přečtu na dva zátahy, ale nedala se odložit. Autorčino vyprávění bylo místy až mrazivé. Občas mi vhánělo slzy do očí a husinu po celém těle. Potřebovala jsem vědět, jak to s celou rodinou dopadne.
Nejvíc absurdní mi přišlo chování ředitelky a profesorky ze středních škol, které dcera Tereza navštěvovala. To bylo otřesné!!!

Doporučuji přečíst a je jedno, jestli jste rodič či nikoli. Knihu budu určitě půjčovat kámoškám. 4/5*

2 09.01.2024

První kniha od nadané a talentované Evičky mi nemohla v knihovně v žádném případě chybět a na další knihu se už teď těším!

Malé město obklopené lesem. Jedna zlomená žena a nejedno ukryté tajemství.
Noře se zhroutí svět, když přijde o manžela. Rok poté přichází další životní rána, která ji dočista zlomí.
Co se stalo? Komu může Nora ještě věřit a komu ne? Bude vše v jejím životě zase v pořádku?

I když nikoho nevidíte, nikdy nemůžete s jistotou vědět, že jste sami.

Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale pak děj nabral na obrátkách a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Bylo to čtivé, napínavé, ponuré. Nic tomu nechybělo a nemám co vytknout. Musím Vám říct, že jsem chvílemi podezírala úplně všechny. Poslední stránku jsem dočetla se zatajeným dechem.

Určitě si knihu přečtěte. Krátké kapitoly vás donutí číst dál a dál a rozsah okolo 180 stran je úplně ideální na dva večery.

3 29.10.2023

Podcast Opravdové zločiny znám a mám ho moc ráda, skvěle se mi u toho usíná :)) Lucka s Bárou jsou sehrané a o vrazích a zločinech dokáží poutavě vyprávět, kniha mě ale bohužel tolik nebavila

V knize najdete fakta o vrazích a zločincích, jejich dětství, jejich zvrácené příběhy, datumy a další. Je to takový ucelený přehled. Nejznámější vrazi, na které jsem v knize narazila jsou například Night Stalker, Jeffrey Dahmer a bratři Menendezovi. Násilné činy páchané na dětech se mi nečetly vůbec dobře. Stejně tak případy, kdy se děti ztratily a nikdy se nevrátily domů. Z toho mám já osobně nejhorší strach

I po přečtení knihy více sympatizuji s podcasty. Dává to případům lepší atmošku. Pokud by se ale v budoucnu naskytla příležitost knižní štafety na druhý díl Opravdových zločinů, určitě si ji ráda přečtu.

2 29.10.2023

V této knize nachází Lottie se svým týmem oběti ve svatebních šatech. Na první pohled se zdá, že se jedná o sebevraždy. Pojítko mezi obětmi je to, že jim chybí prameny vlasů. Když Lottie zjistí, že osmiletá dcera jedné z oběti je nezvěstná, začíná hra o čas

Tohle byla má první kniha od Patricie, kterou jsem nezhltla za 2 dny. Tentokrát jsem ji četla 14 dní, ale vím, že ten konec mě zase pohltil natolik, že jsem ji dočetla rychle. Styl psaní je výborný, každý díl je skvěle čtivý a já se už teď nemůžu dočkat toho osmého, který mám přeobjednaný. Jen bych si přála najít tolik času, abych si tuto sérii mohla přečíst celou od začátku.

Sedmý díl detektivní série s inspektorkou Lottie Parkerovou s názvem Zlomené duše mi nakonec zlomil spíš srdce, protože ten konec achjo!

6 29.10.2023

Mám pocit, že všechny díly budou miloučký stejně jako ten první. Ještě mě čeká čtvrtý, tak se do něj brzy pustím :)

3 19.10.2023

Jakmile jsem se doslechla, že Radka Třeštíková napsala další knihu, nutně jsem ji potřebovala. Předchozí se mi moc líbily, proto koupě knihy Kde jsi, když nejsi byla více než jasnou záležitostí.
Navíc, ehm, měla jsem při čtení pocit, že Dáša není Dáša, ale že jsem to já. Často.

Z anotace bych chtěla vyzdvihnout pouze a jenom: „Toto je příběh o zraňování a zraňování se.“
Protože tím vším, čím si Dáša v knize prošla je ku*evsky (pardon) zraňující. A bolí to. Dlouho. A věřím, že v Kde jsi, když nejsi se najde spousta z nás.

Bohužel jsem knihu četla s větší pauzou, ale líbila se mi, jsem spokojena a našla jsem si v ní “to své, přesně to, co jsem hledala. I když příklad do života si z ní očividně neberu (to z žádné knihy).
Četla jsem postupně, ani mě vlastně nenapadlo přeskakovat a číst podle čísel. Názvy kapitol (verše z českých songů) se mi strašně líbily, playlist na spotify cením!

„jsem emočně rozhozená, už bych některé věci potřebovala uzavřít, mít je za sebou, odněkud se odrazit, uklidnit se, uzdravit, nechci si tím vším procházet znovu“
„Občas si říkám, kam jsme si zmizeli, a občas si říkám, že jsme to ještě pořád my dva a pořád spolu jako kdysi, pro sebe stvoření, předurčení ke všemu, co jsme spolu prožili a co nás dovedlo až do tohohle momentu“

Jsem zničená, pořád stejně jako před pěti měsíci.
Kniha byla boží, zničila mě ještě víc, ale zaslouží si 4*/5* a já ji moc doporučuji a těším se na další Radčinu knihu.
.
.
.
.
„Nechce se mi slyšet ani mluvit.“
!!!

5 19.10.2023

Emoční jízda. Silná. Totálně. Já se omlouvám, ale asi k této knize nedokážu víc říct. Tohle musíte číst. A i když to tu již několikrát zaznělo - přidávám se. Fakt povinně. Na střední, nejideálněji v povinný četbě. U některých pasáží jsem cítila mráz po zádech

Autorčinu knihu s názvem Prameny Vltavy mám v podvědomí od jejího vydání, ale ještě jsem se k ní nedostala. Po tomto zážitku s knihou U severní zdi vím, že to budu muset brzy napravit!

„Člověk prostě někdy musí v té úplné tmě všude kolem alespoň na chviličku zažehnout světlo. I docela malý plamínek, třeba jenom jednu zápalku. Aby viděl, že svět tam ještě pořád je, jen ho přes tu temnotu není vidět. Aby mohl v černé nicotě zase najít sám sebe. Zahnat strach, vše je jako kdysi dávno, nic se nezměnilo, jen přišla tma. A jak přišla, tak jednou zase odejde.“

Knihu doporučuji, povinně všem! A dávám 4*/5*.

6 19.10.2023

Alexandra, vražedkyně, která má na svém kontě 168 zabití. Odsouzena k trestu smrti.
Uznávaný soudní psychiatr Robert Jenkins má před sebou případ, který pro něj bude ten nejtěžší, ale ještě o tom nemá ani ponětí, dokud se s Alexandrou nesetká.

Kniha je super čtivá. Nedovolí Vám přestat číst. Četla jsem ji ve vlaku z Moravy a kdybych začala už po cestě tam věřím, že ji za těch pár hodin přečtu.
Hned první kapitola za prologem mi doslova vyrazila dech. Ufff! Nečekala jsem takový brutální a nechutný rozjezd, ale jsem zvyklá a přes prvotní překvapení se mi kniha fakt líbila. A konec? Ten mě překvapil, nic takového jsem nečekala ale upřímně jsem z toho nebyla bůhví jak odvařená. Takže za mě takový lepší průměr, jsou lepší knihy, ale samozřejmě i daleko horší.

"Chováme s podle toho, že nás k tomu chování něco vede. Existují impulsy, které nás přimějí, abychom si došli na záchod, najedli se, ale také ublížili jiné osobě. Některé impulsy jsou dědičné, jsou v nás zakódované, ale jiné, a já jsem přesvědčen, že je to velká část z nich, je dána vnějšími vlivy. To jak na nás působí jiní lidé, jejich chování, jak na nás působí různé věci, třeba i počasí."

Knihu doporučuji a dávám 3,5*.

5 30.08.2023

Zatracená mrtvola. Asi vám sem nemusím psát anotaci, že?

Přiznám se, že až po dočtení (po přemlouvání jsem ji opravdu dočetla) této jsem se šla podívat, jaké národnosti je vlastně autorka. Hmmm, argentinská. To nemění nic na tom, že asi není úplně v pořádku, ne?
Já nevím ani, co mám vlastně psát. Mám ráda thrillery, nevadí mi krev, nevadí mi zabíjení krutým způsobem ale tohle, to bylo moc. Jak tohle může člověk vymyslet? Jak může někoho napadnout příběh na xxx stran o kanibalismu, o tom, jak člověk zabíjí člověka proto, aby ho člověk snědl. Tak zvrácený příběh. Jak? I v těch nejtemnějších představách by mě nic takovýho nikdy nenapadlo. Ale ok. Fajn. Je to vymyšlený. Fantazy. Humus.

Jsem zvrhlá, když jsem se u čtení smála té absurditě? Bylo to nechutný, zvrácený, mělo to příběh, zápletku, která se dala čekat. Závěr, který byl též předvídatelný, ale ten mě teda nenapadl. Asi v tomto ohledu (konkrétní závěr) tak zvrácená nejsem nebo nevím. Prostě nevím.

Neberte mě vážně ani neberte toto jako plnohodnotnou recenzi, prosím. Zkuste knihu sami, ale rozhodně ji neberte jako světobornou literaturu. Je to sr ale za ten konec, který mě fakt posadil na prdel ji dávám 2/5* kdybych knihu nečetla, o nic bych nepřišla. Díky. Už nikdy víc.
P.S.: Mám chuť na řízek. No a co. Psala jsem, ať mě neberete vážně. Hah.

5 27.08.2023

Knihu jsem získala v rámci spolupráce s vydavatelstvím Host Brno, tímto moc děkuji :)

Emily není ani dvacet. A je těhotná. Otec dítěte sice existuje, ale nefunguje. Naštěstí se ji chystá pomáhat její matka, která se k ní i nastěhuje. Emily přece nemůže na všechno zůstat sama. Jenže jí to je jedno.

Pokud máte chuť na jemnou, lehce depresivní, zvláštním způsobem hezkou a miloučkou knihu, jděte do ní. Napětí a spád tady nenajdete, kdežto skrytých myšlenek, životních přešlapů a omylů, těch je tu dost.
Chvílemi jsem se upřímně nudila, přišly části, které mě nebavily. Ale naopak přišla část, kdy jsem se v příběhu našla a kniha mě vtáhla do děje natolik, že jsem potřebovala vědět, jak to s Emily celé dopadne.
Absence uvozovek a vyprávění z třetí osoby se mi líbilo a dle mého názoru to přidává knize neobvyklost a jedinečnost.

Knihu hodnotím 3/5* a pokud této norské mladé spisovatelce vyjde další kniha v češtině, ráda si ji přečtu.

1 27.08.2023

Po přečtení první knihy s názvem Jak přežít svého muže jsem věděla, že pokud Jani napíše další knihu, budu ji nutně potřebovat. Po doslovném shltnutí Coury jsou doufala, že bude ještě pokračování. A dočkala jsem se!

Jani Bernášková je prostě sympaťanda. Drží slovo a báječně komunikuje i když má na instáči skoro 40k followers. Toho si moc vážím! A díky tomu mi přijde, že mám k autorce mnohem blíž, než například k Shari Lapeně (napadla mě jako první).
Děkuji za zaslání výtisku, moc si toho vážím :)

A teď ke Kolouškovi.
Jako čtenářka všech tří knih si dovolím napsat, že to bylo dokonalé. Hlavní postava - bláznivka Lucie je sympaťanda přesně jako autorka. Má skvělou rodinu, přátele a Šedivku. Dokázala si projít všemi starostmi i bláznivostmi. Za těch xxx hodin dohromady, které jsem s Lucií strávila dokázala Přežít svého muže, naplno si užila svou vnitřní nevybouřenou Couru. A i když ji Koloušek (Koloušci) zamotali život, na konci knihy jsem cítila smutek, smíření a zároveň i štěstí.
Všechno si dokonale sedlo. Jako zadek na hrnec :)

Ještě bych ráda zmínila Luciin vztah k bývalému partnerovi, otci Kiki - Tomášovi. Nebo spíš Tomášův vztah k Lucii? Bolelo mě to. Hodně. Jelikož se sama nacházím v podobné situaci. Jednou bych si přála takto přemýšlet.

My už si zůstaneme v životě napořád. Jsme rodiče jednoho úžasného dítěte, a to se nedá smazat, i když byly chvíle, kdy jsme chtěli vymazat jeden druhého z rodného listu a nechat si Kiki jen pro sebe. Ale to je za námi.
Dva lidi, co mají spolu dítě, si už nikdy nebudou lhostejní.

A těším se na film, samozřejmě v kině nesmím chybět! A mamku vezmu sebou!

Všechny knihy si ode mě zasloužily 5/5* a stojím si za nimi! A doporučuji všechny tři, budete se bavit, brečet smíchy i smutkem. Je to jízda! Velká a parádní!

3 27.08.2023