adlenka komentáře u knih
Četlo se to celkem dobře, nicméně pro mě to bylo až moc neuvěřitelné. Sandra svěří děti v podstatě cizí chůvě a odfrčí pryč. Chůva neumí ovládat umělou inteligenci, kterou jinak zvládne ovládat i malé děcko. Chová se jak koza celkově.
Spousta věcí se nevysvětlila vůbec a vlastně tam byla tak trochu navíc. Psáno tak, abyste měli jasné podezřelé, ale podsouvají je tak moc, až jsem věděla, že je můžu škrtnout… a konec na mě zbytečně useknutý.
A nejvíc mimo mi přišla samotná podstata… kniha je psána jako dopis advokátovi. Nebo teda dva dopisy. Ale vůbec ne stylem dopisu, by se upsala, vždyť je to doslova kniha! Mělo to být raději formou deníku z vězení, nebo aspoň “audionahrávky. Doufala jsem v něco víc připravovaného.
Miniera mám moc ráda. Ale v první čtvrtině knihy se v podstatě vůbec nic neděje, tedy krom toho, že Moira přiletí do Hong Kongu. Musela jsem se nutit číst dál. Druhou čtvrtinu se konečně něco málo dít začíná, respektive se popisuje to, co už se vlastně stalo někdy předtím. Ve třetí čtvrtině se nás autor snaží navést na několik možných pachatelů, zmást nás, což se ovšem úplně nedaří. A v poslední čtvrtině najednou bum bác, je to takhle, trocha akce, sluníčkový konec a hotovo.
Nicméně téma AI je zajímavé, určitě k zamyšlení.
Tentokrát půjdu proti proudu, sice se to četlo hezky, ale přišlo mi to moc na sílu. Jak některé obraty, tak vlastně celý ten příběh, kterému jsem vůbec nedokázala uvěřit. Žádná postava nešla do hloubky, do nikoho z nich jsem se nedokázala vžít a pochopit ho, všechno to jen tak klouzalo po povrchu. Za mě zklamání.
Hvězdičku ubírám. Pachateli všechno vychází a oběti zakopávají, vypadávají jim klíče z rukou, vybíjí se mobily. Ale i tak dobré, jak jinak.
Backmana a tuhle sérii obzvlášť mám ráda, ale a to ale je tady bohužel velké. 400 stránek by stačilo, vážně jsem měla problém to dočíst, prokousat se. První dva díly jsem louskla jak oříšek, ale tenhle se prostě vlekl, takže díky, ale stačilo.
Román pro ženy s historickým pozadím. Proč ne, nenáročné čtení. Ale po přečtení Heřmánkového údolí jsem čekala trochu víc.
Svíravé, smutné a náročné čtení. S Jarkem jsem soucítila a zároveň ho šmahem odsoudila. O téhle knize budu ještě pár dní přemýšlet, ale pak už se k ní nevrátím. Zároveň ji ale určitě doporučuji k přečtení.
Kniha psaná ve spolupráci s Davidem Walshem, což je pro mě záruka kvality. Je to dokonalý americký sen, od nuly z Keni až po vítěze Tour de France, stačí chtít. Doufám, že časem nepraskne nějaká obří dopingová aféra, která by ten příběh rázem změnila. Můj oblíbenec to nebyl, ale kniha se četla skvěle a zase poodhalila pár dalších věcí.
Kdybych hodnotila první dvě třetiny, dala bych 4 hvězdičky. Ta poslední třetina mi to zkazila. Jedno klišé za druhým - tma, déšť, vítr, sklep, les, nemá mobil, jde někam sama, ač se ji to nezdá... navíc chování Sarah bylo na konci... no řekněme hloupé. Ale jinak dobrý příběh, skoro do konce jsem si nebyla jistá, která z nich to byla.
Silné čtení. Ale co mě pokaždé praštilo do očí - letopočty. Stále jsem přemýšlela, co jsem tou dobou dělala já... a že jsem o nějaké Koree neměla ani páru. On se doslova rval o povadlou mrkev a já si chodila na obědy do jídelny a nedokázala si vybrat ze tří jídel... je to pár let zpátky, jak je možné, že tohle se děje? Není to jako číst o druhé světové a říkat si, že to bylo dlouho předtím, než jsem se narodila, tohle je aktuální, ale děje se to “dostatečně daleko”, tak se nás to vlastně “netýká”, nebo?
Žádná super akční detektivka, ale styl psaní byl tak sugestivní, že vždy po konci kapitoly jsem automaticky mačkala na své čtečce tlačítko “zpět” místo “vpřed” :-)
Přečtena za jeden den, takové knihy by měly patřit mezi povinnou četbu. Líbí se mi, že je v knize pohled na autismus z různých stran - matka, sestra, širší rodina, sousedé, spolužáci, učitelé, náhodní kolemjdoucí... a je zahrnuté celé široké spektrum reakcí, navíc dvojčata v náročném věku 14 let - slečna začíná mít zájmy i jinde a z kluka se fyzicky stává muž.
Láska a bezmoc, den co den.
Tak lidi - nesuďte dle prvního dojmu, nikdy nevíte! A buďte ochotni přeparkovat!
Pro mě slabší ze série. Vrazi jsou odhaleni skoro ihned, fifleny jsou protivné, až se mi o nich nechce číst, o Asadovi stále nic moc nového, Rose si tento díl “užije” pekla, no a náhodička střídá náhodičku. Málo zapeklité, nebýt toho humoru, dám jen dvě hvězdy. Ale těším se na další díl.
Tak jsem v rozpacích. Sázela jsem na jistotu a přišlo zklamání. Že první díly byly sem tam hotová bondovka, to už víme. Ale toto? Hned ten začátek, pak o tom pořád plkat... mnohé absurdní reakce - když je někde prázdný dům, šup do něj a sám či sama, jasné, že tam nebude signál, tak jako bonus radši nebrat zbraň...
Vnucené erotické scény - Miniere proč?!
A jako třešinka na dortu - sem tam ztraceno v překladu.
Např. “nedokonalá francouzština”. U Francouze. Asi tam měla být angličtina?
Např. “Ňadry se opírala o jediné bílé keramické umyvadlo. “ No uf, já se bála, že se bude opírat o to druhé - černé smaltované třeba? A proč jako vlastně ňadry o umyvadlo?
Např. “A pak se rukama opřela o dveře těsně pod otvorem s nápisem wc.” Tak teď jsem v té erotice úplně ztracená. Jaký otvor? Asi budu muset někdy omrknout záchodky ve Francii.
Ale i přesto, že je Servaz nesmrtelný a vlastně trochu nemožný polda, to byla celkem dobrá zápletka. A i ten konec ušel.
Tak. Příběh a nápad dobrý. Ale... policie sebranka tupců a mamlasů (někdo nás z kopce sleduje, kde?, támhle!, sakra, on utíká...), policejní šéf totální blb, tatérka hloupá a protivná husa (někdo po mě jde, nenechám si diktovat, já poslouchat nebudu, doktory, policajty, nikoho)...
Styl psaní z pohledu vraha - od začátku mi bylo jasné, proč je to psané tak, jak je, protože vrah je...
A ten druhý, to bylo taky celkem jasné.
Přesto se mi to celkem líbilo. A tedy upozorňuji, že jsem snad v žádné jiné knize vraha neodhalila. A jsem zvyklá na alkoholiky a různé ztroskotance ze severské krimi, ale tohle bylo fakt seskupení tupců.
Našla jsem si tam pár nelogických situací, ale stejně musím dát plný počet hvězd. Jen ten konec no. A asi si budu muset znova přečíst první díl, teď když vím, že...
Moc hezká kniha. Jen ten závěr... trochu jako - sakra, už můžu popsat jen 20 stran, tak musím být stručná. Za to ubírám hvězdičku. Myslím, že některé osudy by si zasloužily více vět a vysvětlení.
Takhle kniha má dle mého jedinou vadu. A tou je ten “spoiler” na titulce. Vlastně od první stránky jsem čekala, co teda ta osoba udělala...
Bohužel musím říct, že mě to nějak nevtáhlo do děje. Často jsem měla pocit, že čtu nějakou učebnici nebo seminárku. Pár věcí k zamyšlení, ale vzhledem k tématu jsem proste čekala víc.