adriane9 komentáře u knih

Nemohu říct, že by mě příběh nějak extrémně zasáhl, ale je to velmi poutavé a čtivé. Millie byla ještě dítě a její postoj k válce byl viděn očima dítěte, měla strach a díky poslušnosti přežila (ačkoli za války ať byl člověk jaký chtěl, stejně vás mohli zabít). Plně chápu, že ztratila víru v boha a cítí nenávist. A vyzdvihla bych některé pasáže z knihy, které si ponesu hodně dlouho v sobě, ale zbytečně bych prozradila to nej z knihy. Neodpustím si však citovat stejně jako Millie jednoho rabína: Na nic kolem této války neexistuje odpověď. Na tragédii žádná odpověď není.

04.01.2017

Rozhodně bych to úplně nezatracovala, obálka knihy je hezká, ale červené písmo v ní mi vadilo, snad bude lepší dotisk. I celkový námět byl dobrý i když se to ve finále vlastně nepovedlo, to na okraj. Příběh, přiznám se, jsem nedočetla, bylo to pro mě holé utrpení. Najít si cestu k hlavní hrdince je zhola nemožné, alespoň pro mě. Ano chápu, že v cizí zemi, byť jste vlastně doma, si připadáte stále jako cizinec, ale to tahání dětí do svých smutků a všeho mi jako matce nešlo přes srdce. Nebudu psát konkrétně v jaké chvíli jsem knihu odložila, ale jednalo se o část kdy dítě vidělo co nemělo a dál pro mě kniha zemřela. Je to můj osobní problém vím, ale tohle prostě není můj styl knih.

1 03.01.2017

Co lze k tomu ještě dodat? Kniha je psaná lehce a tak, aby ji pochopily starší děti, vyhýbá se těžkým detailům a já ji mám ve své knihovně, kde čeká na mé syny až povyrostou. Zkrátka.. je důležité na tohle nezapomenout a jak je uvedeno v knize - Děti by měly znát tyto příběhy a snažit se tvořit svět bez válek..

1 31.12.2016

Po přečtení Velitelova děvčete jsem s Martou měla problém si ji oblíbit, protože tam byla uvedena spíše jako protivné dítě se silnou krátkozrakostí. Polovina knihy pro mě byla nudná, neustálé opakování jak se Marta "třese" z dotyků muže mi celkový dojem ještě více rušilo a osobně jsem tak více tíhla k Emě. Druhá část knihy to ale vyvážila díky nečekanému rozuzlení. Pokud jste četli první díl doporučuji i tento, je tam zmínka i o osudu postav z předešlé knihy.

31.12.2016

Neříkám, že kniha bude mít místo v mojí knihovně, ale bylo to slušné čtení, neotřelý příběh zasazen do velmi smutné doby. Ovšem spisovatelka ji nijak nezesměšňuje, pouze se vyhýbá těm nejhorším faktům, aby dodala na síle románu, to je přece omluvitelné. Do řad červené knihovny bych ji rozhodně nedávala, dle mého měla vysší cíl. Třeba já o příběhu Georga přemýšlím víc než je u těchto lehčích knih obvyklé.

1 28.12.2016

"Pokud si někdo myslí, že nás mrtví nenavštěvují, pak musí trpět slepotou duše. Jsem vědec, a přesto věřím na anděly."
Kniha mne velice zasáhla už pro umělecké cítění autorky, konkrétně malířské schopnosti hlavní hrdinky a propojení tohoto druhu umění do vztahu i celého života. Velice krásný a dojemný příběh, troufám si říci, že z poloviny založen na skutečných událostech mi nedá spát. U knih nepláču, ale zde ve spojení s mým milovaným uměním a emocemi hlavního hrdiny mě dojal poslední dopis Josefa pro Lenku.
"Já jsem svého milého a můj milý je můj." Píseň písní 6,3

9 14.12.2016

Knihu jsem si koupila už pro ten název a můj zájem o psychologii. Přiznám se, že po zjištění, kdo je autorem jsem byla ke čtení skeptická, o to víc mě ale kniha překvapila a zaujala. Ačkoli jsou postavy smyšlené, autorka velmi věrně popisuje současné psychické poruchy a reálnou informovanost ohledně léčby a pomoci (usuzuji tak z odborných knih, které mám přečtené). Rozhodně stojí za přečtení.

11.12.2016

Vzhledem k tomu, že dnes máme více rádoby fotografů než je zdrávo, tak se přimlouvám za morální povinnost přečíst alespoň tuto knihu jako základ. Dnes je minimální počet fotografů, kteří tento obor studovali a tak jsou jejich znalosti velmi omezené. Internet vám nedá takovou obsáhlou informovanost jako polopaticky tato kniha. Jsou zde opravdu prvopočátky focení ( camera obscura), historické vychytávky a napády, které se hodí i v dnešní digitální době. Jsem milovníkem zastaralého způsobu focení na kinofilm a domácího vyvolání fotografií, o to víc mě kniha potěšila. Každopádně pokrok nezastavíme a i zde je část věnována dnešní digitální době. Ovšem tu už najdete kdekoliv na netu.

3 07.12.2016

"Pravda je a není. Pokaždé když vejdu do soudní síně a nesu si svou pravdu v ruce, nepřestane mě udivovat, že druhý právník dělá to samé. Kdo z nás má pravdu? Jsem vděčná, že nemusím být soudce."
Pro mě naprosto unikátní a propracovaná kniha. Autorka si dala obrovskou práci s informovaností o daném tématu a to války, vše o chodu pekařství, imigrace a také lásky v různým časových liniích. Jsem potěšena touto knihou, která se mi vepsala do duše jako neobyčejná už tím, že je psána z pohledu Němky v době nacismu, která postupem pochopila, že nic není černobílé a každý může mít tu svou pravdu. Rozhodně doporučuji a nenechte se zmást, není to žádný sladký romatický příběh, ale syrové drama plné zvratů.

9 04.12.2016

Výborná kniha, skvělý čtivý příběh. Zaujala mě propracovanost postav, návaznost obou hrdinek a navíc jsem milovník viktoriánských staveb. Popis Willardu mě nadmíru dostal a stále ho mám živě zarytý ve své fantazii. Doufám, že E.M.Wiseman bude tvořit v podobném duchu dál.

2 16.11.2016

Moc hezký a poučný výběr myšlenek. Už jsem se se chystala na ručně psaný deník s jeho citacemi, ale Slova jako hvězdy to komplet splňují. Exupéry byl citlivým snílkem a duší tak trochu dítětem. Už pro tuhle myšlenku:
Čas mě pozvolna hněte. Dítě se vůbec neděsí, že v sobě trpělivě hněte starce. Je dítětem a hraje si své dětské hry. Já si také hraju. Počítám ciferníky, ručičky, knoflíky, páky svého králoství. / Válečny pilot

15.11.2016

Těžko si uspořádat myšlenky po tak silném zážitku z knihy. Mám za sebou pár knih o tomto tématu (včetně Deníku Anny F., Nemám žádné jméno..), ale žádná z knih a ani příběh mě tak hluboce nezasáhl jako příběh těchto tří žen. Navíc nejde jen o ně, zde se dozvíte kompletní cestu člověka vším zlem o kterém se člověku nemůže ani zdát. Jsem ročník 87 a ani ve škole, ani doma či v jiných knihách jsem se nedozvěděla tolik jako zde. Zasáhlo mě to jako ženu, matku i člověka, u knihy jsem si nedovolila pozřít jediné sousto, nevnímala jsem okolí a jen četla a semtam tiše polkla. Dostalo mě to natolik, že kniha bude součástí mojí knihovny pro mě i moje děti.

6 14.11.2016

Výborná a stručná kniha o AD, pro seznámení a začátek soužití s tímto plemenem je dostačující. Koupeno v levných knihách za 19Kč, chtěla jsem zaplatit i víc :-).

08.11.2016

Milá oddechovka mezi těžkými knihami. Povídky mě až na jednu velmi bavily, místy neotřelé zápletky, romantika, fantasy prostě pro každou a z každé ženy něco. Do týdne sice nebudu vědět, že jsem ji četla, ale to je dle mého úděl oddechovek.

22.10.2016

Leonard Cohen a Paul Simon jsou pro mě v této knize naprostý očistec duše. Poslouchám skladbu a čtu slova a nemyslím na nic víc, než na smysl slov a nechám se nést. Kniha, která se nedá vypůjčit, tu musíte vlastnit.

2 19.10.2016

Tady je přesně vystihnutý popis knihy. Krutost vztahu v knihách McEwana je legendární a Psychopolis není výjimkou, více mě ale zaujal soubor povídek První láska, poslední pomazání. Zde však osobně vyzdvihuji povídku Pornografie a V něčí posteli, to bylo hodně silné čtení.

03.10.2016

Výborná povídková kniha a ještě lepší Mcewan. Pro mě měla hodnotu každá z povídek a jeho typický rukopis bych poznala mezi stovkami jiných to především. Nejvíc však zasáhl Rozhovor s mužem ze skříně. Knihu jsem četla cca před deseti lety a znovu až nyní, kdy jsem došla k závěru že tenhle spisovatel je má osudová záležitost. Syrovost, emoční rozervanost i chlad to všechno je pro mě jeho tvorba.

3 20.09.2016

Povídka ..a máš mě rád? je pro mě jedna z nejlepších ráda ji semtam přečtu své polovičce před spaním :-). Pro Pelce mám slabost už od puberty kdy jsem žila na Basketovi a na ..a bude hůř. Tahle povídková kniha je podle mě fajn start pro to se rozhodnout zda ho chcete dál číst nebo ne.. V těchto povídkách se odrazilo celé jeho psané umění, jeho syrový styl a já za sebe rozhodně doporučuji.

1 17.09.2016

Forrest je legenda, přesně to jsem si říkala po zhlédnutí filmu. Jenže teď je pro mě legenda i ten knižní. Bohužel srovnávání s filmem už si nejde odepřít, všechny slavné hlášky jsou pouze a jen filmové (některé přímo od Hankse) a vlastně to, čemu jsem se smála u knihy prozměnu nebylo natočené. Proto si po přečtení dovolím mít svou teorii, že knižní Forrest je vlastně dvojče toho filmového, nejsou totožní, ale mají dost společného, především neobyčejně obyčejné srdce. Gramatika v knize mi nevadila, chápala jsem ji jako pokus o přiblížení Forrestova myšlení. Co mě ale velmi mrzí je přístup Forrestové mámy, to ta filmová byla moje milovaná, a také to neustálé opakování slova idiot. Vždyť jak nakonec řekla Jenny - Možná jsme právě idioti my všichni a ne on.

8 08.08.2016

Mám pro Berkovou slabost už díky povídce z edice "Už tě nemiluju", ale tahle kniha je pro mě top. Mám obecně velmi bujnou fantazii a to srovnání s tvorem jako ženou v první části knihy bylo strašně silné a emotivní. Možná jsem se do toho vžila až moc, možná jsem se ztotožnila, ale o tom přece knihy jsou. Najít si svou část, kus co se zalíbí a pamatujete si ho navždy. Doporučuji čtenářům, co dokáží velmi dobře fantazírovat :-)

03.08.2016