adriane9 komentáře u knih
"Už s tebou nikdy nepromluvím"
Když jsem tohle v dětství slyšela vyslovit Meryl Streep ve stejnojmenném filmu naprosto mě to ohromilo. Knihu jsem dala až teď a obojí se stalo mou srdcovkou.
Bumerang byl skvělý takže jsem neváhala, ale teda za mě zklamání. Za prvé vlky miluju a nesedí mi to negativum na vlčici. Ta obecně svá mláďata brání a dává za ně svůj život. Tady je vlčice prostě svině :-) .. Každopádně napsané to je čtivě, jen mi vadilo neustále opakování křivd, některé pasáže tam jsou vícekrát a ačkoli ta bolest hlavní hrdinky je pochopitelná, tak na mě toho bylo už fakt moc.
Milion a plus sto dalších věcí jsem chtěla v recenzi zmínit a prostě nevím jak začít. Tak moc mě kniha ranila, tak moc jsem ten příběh prožila s Tiger, protože všichni máme mámu a někdo už mámou taky je a dostal se dál, je tam daleko za hranicí dospělosti jako já a pro mě to má úplně jinej rozměr a hodnotu než pro který je kniha určená a to jediné vytýkám. Nemyslím, že young adult je ta správná skupina, protože hodnotu slov, vět a všeho co Kathleen v knize použila pochopí ti co už prostě nějakej svůj delší životní příběh maj. Strašně to bolí a bylo to úžasně napsaný. Uf.
Člověk si říká, že tohle číst nebude, že to je romantickej kýč a vlastně ztráta času. Jenže tohle sedlo naprosto do mojí nálady i času, četlo se to samo a prostě pohádky jsou někdy fajn :)
Vladěna, segedín a Kryl. Tohle jsem nečekala a po prvotním zmatku ve větách, slovech i ději, jsem se do knihy naprosto ponořila. Trochu mi to připomnělo knihu Eleanor se má vážně skvěle a trochu sbírku básní z který naposlední chvíli vzešla kniha. Smutná a tíživá, vtipná a tragikomická. Za mě dobrý!
Četla jsem knihu Prostituce od Mika, pak beletrii na stejné téma s názvem Holanďanka, ta byla velice dobře napsaná. Elizino tajemství mě bavilo, ale i přes věrný popis mi v hlavě nezůstane, prostě jako bych četla přes sklo, nějak to nebylo ono. Ale téma je to nepochybně zajímavé a když o něm ještě nic nevíte kniha vás dostane. A bohužel ten konec je fakt dost stručný na tak rozsáhlý popis při začátku.
To je tak když začnu něco číst z nudy a hele ono je to docela fajn, Vic mě bavil šíleně, o trochu míň naivní Em, ty ženský jsou snad všude stejně popsaný škoda. Celkově to hrálo na příjemnou strunu, bavilo mě to až do konce a světe div se chlap si tu zachoval temnou stránku až do konce žádná trapná změna na romantickýho pablba. Barva půlnoci nuda, ale tohle se autorce povedlo !
Tyhle knihy, kde se prolíná minulost s budoucností teď dost letí, jenže ono je to vždycky tak skvěle čtivé! Dorothy s krásnou duší a příběh který se líbil, přečteno za jedno odpoledne a krásně mě odpoutala od starostí a splnila účel. Doporučuji
Zvláštní a strašně hezký příběh o hledání sebe sama, také o lásce k rodině, protože krev není voda a že maminka je jen jedna. Úžasné a doporučuji!
Dojemný a krásný příběh doslova na život a na smrt. Umírání celkové moc nemusím kdo taky ano, i v knihách se tomu vyhýbám. Jenže tady čas plynul, život ukázal to dobré i zlé a je fajn občas v tom zlém čase najít někoho, kdo nás navede na to, jak být šťastný. Jediné, co vytýkám je volba obálky pro Česko, dokonce i v SK se drželi originálu, škoda.
"Odpustíš jen jednou, ale nenávidět musíš každý den, musíš si všechno zlé stále pamatovat. Musel bych si udělat seznam a dívat se jestli nenávidím všechny tak jak mám. Ne, všichni máme vždycky na výběr." Kniha plná krásy, lásky k dítěti a úžasného místa ve světě. Ale také bolesti, ztráty, síly pochopení a hlavně..odpuštění. Pro mě knižní skvost a ano pro Iz, snad jedinou knižní hrdinku, jsem pustila slzu.
Volně navazující příběh k autorčině prvotině Malinka. Přiznám se, že Malinka je o fous lepší kde je děj bez jediného hluchého místa. Zde je ale popis ukrajinského soužití dle mého zbytečný, ačkoli se v příběhu Sabiny a Běly protne. Takže zlehka pár stran pročtených ledabyle, ovšem zbytek jsem hltala. S úzkostí jsem dnes dočetla, síla spojení a pouto dvojčat je mi blízké a zde ho autorka velmi věrně popisuje.. protože i ta sourozenecká láska má krok k nenávisti a zase naopak. Silně emotivní kniha.
Velmi velmi čtivá kniha, osobně jsem ji dala za dvě odpoledne. Příběh silné malé ženy, který se mi vryl do paměti a ze čtení si odnáším mnoho pocitů. Vyhrává ten, že ačkoli můžeme dosáhnout různých vrcholů v životě (vztahových, pracovních,..), tak vrchol mít a vychovávat děti nic nepředčí.
Rupi Kaur, je moje srdeční záležitost. Nádherná kniha i kresby, které vás jednoduše dostanou natolik, že prohlížíte každou natřikrát, básně i citáty, které jdou až ze dna bolavé duše. Tohle dílko musí moje knihovna prostě vlastnit.
...a měli byste mě vidět
když mi zlomí srdce
nejsem smutná
jsem rozbitá na kusy
Mámou může být kdekdo, ale samotným porodem se jí nestaneš ne? Vtipná kniha to krom pár vulgarit teda není, každopadně při svém počtu stran plynula svižně, kapitoly skvěle oddělené. Je mi ale smutno, protože i když žádná matka není dokonalá, měla by být aspoň rozumná ne? Jenže geny se prostě fakt neskryjí, dřív nebo později se probudí a ukažou vaši povahu. Spousta lidí, spousta příběhů, které mrazí a na české poměry rozhodně výborný promyšlený kousek./edit. Samozřejmě kniha není jen o genech, osobně jsem ale zde geny považovala jako nejsilnější problém, další věc je jaký má dítě start, který jeho povahu velmi ovlivňuje.
V jistém ohledu poučná kniha. Paní Třeštíková je pro mě královnou dokumentu, neunikl mi snad ani jeden. Tento knižní rozhovor mi o ní rozšířil informace, a jsem ráda, že můj pocit její "lehké bezpáteřnosti" vůči protagonistům není oprávněný, jen se prostě její názor do dokumentů nevložil. Líbí se mi její vyjadřování, i to jak vidí sebe sama. Kniha volně a zlehka plyne, stačilo dát si kafe, začíst se a jakoby ti dva seděli a vedli tento rozhovor přede mnou. No a k tomu všemu má Třeštíková úspěšné děti a velmi vtipného manžela :-). Sběrná kniha je prostě tak nějak fajn a doporučím.
Pro mě jedna z nejlepších sbírek sonetů. Lorca byl duší mým člověkem.
Sonet něžné výčitky
Proč jenom ztratit mám krásu tak zázračnou,
očí tvých kamenných strnulost nehybnou,
vzdechů tvých vůni, tu růži tak překrásnou,
kterou mi na tváře pokládáš s noční tmou.
Proč jenom zůstávám na břehu nad skálou,
bez hlíny květy i větve mé zahynou,
čím jenom utiším bolest svou zoufalou,
jsem jen kmen, ztratil jsem i mízu hojivou.
Jsi-li mým pokladem navěky skrývaným,
jsi-li mým křížem mou bolestí zroseným,
jsem-li já psem jen tvým, poslušně oddaným,
nedej mi ztratit, co bylo a je teď mým,
dovol ať vody tvé řeky zas okrášlím
listím odraným mým podzimem šíleným.
"Měl v úctě všechna její tajemství a proto už dál nenaléhal, neptal se."
Tomu říkám čistá láska ve špinavé době.
Kniha se mi dostala do rukou náhodou ve velmi starém vydání a tudíž se zkraje hůře četla. Jenže pak mě to dostalo přesně tam kam mělo, vyjádření starší češtinou včetně popisu té doby mi přišlo vznešenejší a velmi působivé. Dnešní láska prostě už nevoní tak jako tahle,málokdo ji takto vyjádří bez vulgarit a hloupých nespisovných vět. Ač je to příběh tragický, pro mě to byl krásný čtivý zážitek.
Syrové drama přesně tak jako země ve které se odehrává. Pro mě další kniha kdy se začtu a musím jet v kuse celou noc, tak moc to bylo čtivé. Místy jsem myslela na mou oblíbenou islandskou autorku Ólafsdóttir (její knihy vřele doporučuji), je velmi zvláštní jak jsou si skandinávští autoři v té syrovosti podobní. Příběh dvojčat kippových je něco co vás natolik zasáhne a žijete tu krutost s nima do posledních řádků, protože je to napsané v dávkách tak aby vás to ničilo, ale zároveň nutilo číst dál. Zvláštní styl překladu, na který se ovšem dá rychle zvyknout a nevadil. Jen dodal na zvláštnosti a síle knihy, která ve mě stále doznívá. A doporučuji přečíst druhé pokračování, byť je momentálně jen ve slovenštině.
Prvních pár stránek bylo úžasných, přesně jak jsem od Jodi očekávala, ale pak? Hlavní téma knihy v dnešní době stokrát omleté, milionkrát překroucené prostě nemůžu vystát. U Jodi mě to strašně mrzí, jeji knížky byly skvělé, ale už podruhé se trefila do tématu, který mi buď leze na nervy nebo mě nebaví. Čtenáře si určitě najde a já si prostě počkám na další pecku.