Aerine
komentáře u knih

Kdyby na obálce nestálo jméno E. A. Poe, nevěřila bych, že je autorem. Kniha byla velmi podivná. I u fikce potřebuji mít pocit uvěřitelnosti, čehož se mi nedostalo. Navíc mi vůbec neseděl vypravěčský styl, postavy byly nesympatické. Knihu jsem okamžitě po přečtení věnovala dál. Snad se Katce bude líbit víc než mně.


Četla jsem s poměrně velkým časovým odstupem od prvního dílu a to myslím pomohlo přimhouřit očko a nebýt úplně kritická. Příběh se nijak extra neposouvá, dějově je celkem plochý, vedlejší postavy vzbuzují větší sympatie než hlavní. Nakonec mě zajímá víc, jak se vyřeší (pokud vůbec) politické pozadí příběhu ;-)


Současné české literatuře nefandím, ovšem po přečtení Hany uznávám, že i mezi mladými novými autory/autorkami se může objevit skvost. Hana je velmi čtivý příběh, není stereotypní - napomáhá tomu i změna pohledu na hlavní hrdinku (z pohledu neteře / ichforma), i prolínání časových období. Hana jako postava působí neuvěřitelně uvěřitelně. Přesně tak bych čekala, že se člověk s takovou zkušeností bude chovat. I přesto z homole její duše zbyla špetička, aby našla nový smysl života. Díky za tento dojemný, tragický příběh, u kterého jsem musela několikrát zamáčknout slzu.


Je to peklo. Čteno skoro 2 měsíce. Autor používá příliš velké množství cizích slov, aby text působil chytře, ale je naopak úplně přesycen a nepůsobí vůbec přirozeně. Zápletce by slušel kratší formát, takhle jsem se už jen a jen těšila na konec.


Je to jiné. Líbí se mi kombinace příběhu s dokumenty. Díky tomu je poměrně jednoduché orientovat se v čase, když se Dora dostává hlouběji a hlouběji do historie své rodiny. Surmena je silná a nezdolná žena z hor. Dora z ní hodně získala. A její nešťastný osud.... Kdyby to skončilo jinak, byla bych naštvaná.


Pro mě tak za 3,5*. Začátek příběhu je velmi působivý a zdrcující. Ale od okamžiku, kdy začne čas uhánět mílovými kroky a v některých kapitolách se mění vypravěči, jsem začala ztrácet souvislosti a pozornost. Jako by se autorka snažila nacpat co nejvíce tragédií na omezený prostor. Účelově. Možná díky tomu ve mně hlavní hrdinka nevzbuzovala sympatie, její osud mi nakonec byl docela fuk. Nejvíc jsem si oblíbila paní Zipfelovou, živelnou vesnickou ženskou s ohromným srdcem.


Adriano, Adriano... nebo Alberto? Z obálky (vydání od Academie) se dozvíte celý celičký děj, takže vám zbude z 332 stránek 331,5. Ty jsou naplněny Adrianinými vnitřními monology, jejím obhajováním sama sebe a toho, jak jí v životě nezbylo nic jiného, než osud, který čtenářům předkládá v ich-formě. Na mě její vypravování působilo tak, jakoby se snažila vzbudit soucit, získat od čtenáře svolení či potvrzení správnosti pro to, co dělá, jak jedná, co si myslí. I přesto zůstává ve skrytu duše snílkem a optimistkou. Bohužel jsem nakonec nevěděla, která část její osobnosti je mi protivnější :-(


Hynek Tas z Boru překonal v poslední části tetralogie sám sebe. Probudil v sobě opět chladného zabijáka vycvičeného v Itálii a promyšleně se mstí svým protivníkům za učiněná příkoří. Ale poznáváme ho i z jeho světlé stránky, jako manžela, otce, ochránce ... Budeš mi chybět Tasi, takže se za tebou za nějaký čas vrátím.


Geniální krimi. Deaver nepotřebuje vymýšlet co nejujetější způsoby zabíjení, aby dosáhl naprostého napětí, akce a překvapení. Společně se sympatickým hlavními protagonisty sledujete kroky vraha a snažíte se předvídat jeho další krok. Někdy se vám to povede, ale nakonec vás stejně dostane. Pokud tedy nemáte mozek génia jako Rhyme ;-)


První polovina knížky je moc fajn, čtenář ne náctiletý zavzpomíná na svá dětská dobrodružství, když jsme se proháněli od východu do západu slunka venku a díky fantazii jsme prožívali spoustu dobrodružství. Druhá polovina je až trochu smutná. Držte pěsti ;-)


Brrrr... Nemůžete číst, nemůžete nečíst dál. Podvědomě víte, k čemu všechny ty drobné náznaky budou směřovat. I když jsem četla Řbitov zviřátek minimálně potřetí, stále jsem nabádala Louise, ať to nedělá, ať tam nechodí, že přece sám musí cítit to plíživé zlo... Četla jsem mnoho knih od Kinga, ale tato zůstává v mém pomyslném žebříčku na top pozici, a to proto, že dokáže udržet napětí po celou dobu a dokonce ho stupňovat až k šílenství ještě i na poslední stránce. Ani po dočtení nemáte klid, protože budete muset přemýšlet, co se bude dít dál. Co bude s Louisem a ... ?


Geniální dílo připomínající 1984 od Orwella. Jen zde není zobrazen tak propracovaný svět, ale jen jedna jeho část - nebezpečí skryté v knihách. Tak plochý a nudný život, jaký si vybrala Mildred, je pro mě naprosto nepochopitelný, ale zároveň nevím, zda bych dokázala bojovat proti systému stejně jako Montag.


Danny je pořád stejný jako v Prima sezóně. Jeho myšlenky, které občas vydají na dvě stránky jednou větou, jsou pro něj typické. Přesto se i tyto vnitřní monology čtou lehce a čtenář se do nich dokáže jednoduše vžít. Souzním s Dannym v jeho nadšení pro angličtinu, chápu jeho nadšení pro hudbu i jeho posedlost Irenou, často se člověk upíná na něco, co nemůže mít. Hvězdička dolů za to, že mě chvílemi nebavilo se stále točit v kruhu. Nejzásadnější je pro mě ve Zbabělcích pohled na maloměstské povstání...


Až na prvních pár stránek, které jsou psány až několika strankovými odstavci s dlouhými větami plnými závorek, je to příběh o bezmezné důvěřivosti a naději i v beznadějné situaci. O tom, že se člověk nesmí vzdávat a že i jednotlivec je důležitý...


Vančuru až tak úplně nechápu. Ani mi nevadí "zastaralý" jazyk, ten k příběhu ze středověku patří, ale sem tam jsem prostě přečetla odstavec a vlastně jsem nevěděla, jak zapadá do příběhu - byly to jakoby filosofické myšlenky autora, ale ty mi do toho středověku neseděly. Např. v jeden okamžik naprosto "nechápal" své vlastní hrdiny, kteří se modlili k Bohu - to je ve středověku snad normální... syrovost a tragičnost příběhu ale dokážou zaujmout.


Boj následuje boj, ztráta ztrátu... Hynek se zmítá mezi tragédiemi a ještě většími tragédiemi. Doufám, že po akční "dvojce" a stagnující trojce přinese 4. díl opět historické napětí.


Z celé trilogie TOP. Akce, napětí, nepostradatelný sarkastický Bartimaeův humor a konečně proměňující se Nathaniel, který začne přemýšlet a nakonec dospěje ve velmi ušlechtilého člověka.


Nakladatelství dětské knihy vydalo knihu, která na mě působila velmi dospěle. Pro mě nové literární téma doteď známé pouze z dějepisu. Tragédie, která je zde vykreslena, na mě ale působila zkratkovitým dojmem, Sadako by si zasloužila mnohem více pozornosti. Její duši nepoznáme, protože příběh Sadako je v rámci knihy omezen cca na třetinu.


Syrové, analytické, působící jako dokument bez emocí a přesto vzbuzující silné emoce. Všichni by měli číst takové knihy, abychom se vyvarovali něčeho takového v budoucnu...


Hynek Tas se mi dostal pod kůži až v druhém díle, sice stárnoucí, ale o něco více lidský, řešící "obyčejné" problémy, lásku, vzpurnou ženu, se kterou nakonec musí čtenář chtě nechtě soucítit, lapky a boje s husity. Není žádná novinka, že slovo má velikou moc a svévolný výklad jakéhokoli náboženství může skončit katastrofou a rozdělit společnost.
