Aerine komentáře u knih
Bestseller? Pro mě ne. Ale špatné to taky není. Jen jsem si k této knížce nenašla ten správný vztah. Každý máme něco, ale ani jeden z hlavních hrdinů mi nepřirostl k srdci. O něco sympatičtější byly jejich filmové protějšky.
Vážné téma ve zpracování hlavně pro děti. Tomu odpovídá i slovní zásoba a stavba vět - jednodušší a nenáročná. Ovšem závěr je právě v rámci dětské knížky velmi neočekávaný...
Průměrná detektivka s klasickým motivem a příjemným prostředím 19. století okořeněný "duchařským motivem".
Čteno až po filmu, možná proto jsem neměla ten správný pocit "děsu" či napětí. Ale líbilo se mi, že v knize je jasně vysvětleno proč "Osvícení" a jak to funguje. Konec v knize je pro mě uspokojivější než ten filmový.
Přečteno jední dechem. Po severských krimi trocha oddechu. Navíc mě baví to spojení s ČR a SR.
Narozdíl od prvního dílu mě strašně moc štvala Nathanielova nadřazenost, sobectví, podlezání a všechny jeho další špatné vlastnosti. Vlastně nevím, jestli se na něm dá najít nějaká dobrá. Kitty si čtenář oblíbí, až když pochopí... a Bartimaeovi by měl být dán větší prostor, to je prostě geniální postava ;-)
Ani se nenadějete a jste v 19. století a přejete Elizabeth štěstí s tím zpočátku protivným Darcym. A celý ten rok uteče jako voda. Jsem moooc spokojená
Bartimaeus je sekáč, moje oblíbená postava, bez něj by si Natoušek neškrtnul ;-)
Nemůžu si pomoct, Brown je jednička. Je mi jedno, že se některá schémata opakují, prostě se mi líbí to propojení prostředí, literatury, architektury, umění a záhady. Vždy si při čtení dohledávám místa, kde jsem nebyla, a propojuji vzpomínky na místa, která jsem navštívila, s příběhem a to mě moc baví :D
Některé básně jsou velmi emotivní. Pokud má čtenář alespoň částečné povědomí o historii, jsou ještě emotivnější... Klobou dolů, pane Seiferte.
Napínavé? Ano, tak od půlky. Akční? Ano, až zvráceně, jak to Nesbo umí. Promyšlené? Ano, detaily do sebe zapadají... několikrát jsem se musela vrátit v textu a ověřit si, že narážka někde zazněla. Logika a uvěřitelnost jednání postav? To ne, motivace mi přišla naprosto zcestná, ale kdo ví, svět se nejspíš řítí někam do pekel :-D Závěr? Trochu happyend přitažený za vlasy a detaily trochu haprují...
Kniha je možná poetická, ale myslím, že příběh jde proti veškeré logice, postavy se vám nepodaří poznat ani pochopit, nelze se s nimi ztotožnit, ani se vžít do jejich životů... Škoda :-(
Na rozdíl od trilogie Selekce mi toto pokračování nesedělo hlavně kvůli hlavní hrdince. Nechce se mi věřit, že by Amerika s Maxonem nechali ze své dcery vyrůst takového "spratka": Já jsem nejvíc, mám největší moc a díky tomu jsem největší chudinka. Ale když už to mám rozečtené, tak ten pátý díl už taky přečtu.
Krátká novelka o dospívání, o vztahu dětí k rodičům... Na jednu stranu docela dokáže vzít za srdce, ale někdy mi trochu vadily některé metafory a trochu (dle mého cítění) křečovité obraty.
Sapfina poezie pro mě není moc uchopitelná, možná že je to způsobeno tím, jak kusé zlomky se dochovaly. Díky doslovu Ferdinanda Stiebitze se ty zlomky jakžtakž pospojovaly a dávají smysl.
Z mého pohledu jsou všechny narážky na city mezi ženami spíše přátelské než milostné.
Selekce je příjemné čtení pro dívky, nepřináší nic extra nového, ale autorčin styl je jednoduchý a přirozený. A umístění do budoucnosti je celkem zajímavé.
Druhé čtení po mnoha letech. Nechtělo se mi do toho, protože jako jeden z mála dojmů mi zůstalo to, že se mi to "blbě" četlo. Po pár stránkách jsem přišla na to proč: Nespisovná přímá řeč. K postavám to ale patří, bez tohoto jazyka by nebyly postavy věrohodné. Ale i tak mi to dalo dost zabrat. Zápletka je jednoduchá, ale o to víc závažná. A v podstatě celkem aktuální.
Škoda nevyužitého potenciálu... místo napínavého dobrodružství se plahočíme skrz 3 propletené příběhy, které jsou vyprávěné rozvleklým stylem. Přestože mám dlouhé knihy ráda, této by prospělo o pár set stránek méně :-(
Skoro po 10 letech jsem se vrátila ke Stingovi, Nathanovi a Sophii. Když čtenář ví, co ho čeká, bojí se jednotlivých tragických událostí a s každou přibývající stránkou je obava o hlavní hrdiny větší a větší. Ale víte, že se jim prostě nedá vyhnout, a tak čtete a hltáte jednotlivé stránky a na rozdíl od Sophie, vy žádnou volbu mít nebudete... prostě propadnete kouzlu knihy jako Stingo.