Aerine komentáře u knih
Obrovský námět, velké téma, o kterém se v 19. století nemluvilo. Svobodné mateřství - potupa a hanba... Kdo z nás si v dnešní době něco takového umí představit? Ani nářečí není překážkou a naopak pomáhá představit si prostředí a dobu dramatu.
Velmi velmi zajímavý námět. Jediné, co mi na tom nesedělo (vědeckým popisům nerozumím ani za mák, a tak nedokážu posoudit, zda by cokoli, co se na Marsu dělo, bylo technicky možné), bylo to, že se Mark nepotýkal s depresemi ani ničím podobným z důvodu absence sociálního kontaktu. Ale i tak to byl skvělý zážitek.
Dobrodružné čtení pro děti i dospělé. Příběh má spád, napětí, žádná hluchá místa. Ani jsem nečekala, že se mi bude Poklad na ostrově tak líbit ;-)
Strašně jsem se s Nanou prala, dějově je kniha vlastně o ničem, je to sled různých milostných avantýr Nany. Jednou za čas ji popadne děsná zodpovědnost vůči synovi, pak o něm x týdnů, možná měsíců neví. Konec je předvídatelný, ale v rámci rozvleklosti příběhu takový nahonem... Hvězdičky dávám za pokrokovost námětu a naprosté bourání všech tabu té doby.
Mám velmi rozporuplné pocity. Hendrik Heinz je jako osina v zadku, se kterou ale zvláštním způsobem dokážu soucítit. Nejde přes mrtvoly, jen přijímá, co mu život nabízí... dokázali bychom odmítnout? Odolat? Vzepřít se bezbřehé moci? To si musí vyřešit každý sám se svým svědomím...
Po mnoha letech jsem se vrátila k Čachtické paní. Příběh utíká a ani se nenadějete, otáčíte na poslední stránku. Samozřejmě všichni klaďasové si prožijí svůj happyend, zlo je potrestáno a pohádky je konec ;-)
Vůbec nechápu tak vysoké hodnocení. Přeskakování v čase a mezi postavami bylo velmi rušivé. Někdy se nedalo ani poznat, zda se daná část příběhu odehrává v dětství nebo dospělosti postavy. Možná kdybych nejdřív viděla film, nebo si dělala vedle při čtení poznámkový aparát, kdo je kdo, kdo s kým měl které dítě, která "přezdívka" patří komu atd. možná bych nebyla tak rozladěná s každou přibývající stránkou. Na čtení jsem se netěšila. Dvě hvězdičky dávám za zajímavé prostředí a postavu Lucky, ráznou ženskou, která snad jako jediná věděla, co se ve vesnici Želary děje
Pro mě napínavé čtení, ale do hororu mi chyběla ještě špetka děsivosti, která by způsobila, že se večer budu bát zhasnout a usnout :)
Pohádky pro děti to moc nejsou, ale je v nich spousta poučení a pravdy :-)
Byla jsem nadšená, australské horké prostředí dalo řadě Harryho jiný rozměr. Zase jsem nepoznala, kdo je vrah a přeskakovala odstavce dopředu, jak jsem byla nedočkavá, co se bude dít dál :-)
Po velkém očekávání adekvátní zklamání. Čekala jsem kouzelnou, mystickou Prahu, Golema, záhadu... Záhada byla, že to funguje a není to nijak extra zamotané ani nepochopitelné. Golem je jen příběhem na pozadí, který "děsí lidi", Praha je tajemná netajemná...
Trocha symboliky a filosofie je na dlouhé zimní večery to pravé ořechové.
Po druhém dílu, který mi přišel trochu nemastný neslaný, přišel díl závěrečný plný akce a dobrodružství s pořádným happyendem. To i trocha překombinovanosti k tomuto žánru podle mě patří a vůbec mi to nevadilo ;-)
Poslední třetina byla napínavá, veškeré zákonitosti ohledně fungování letiště byly ohromně zajímavé, ale pokud hodnotím jako celek, byl to slušný průměr.
Vůbec tomu nerozumím... Jako kdyby Wernisch pracoval dadaisticky, skládal k sobě slova jen náhodou a pak vzniklé nesmysly upravil, aby vznikly rádoby věty. Tenhle styl mi prostě nesedí.
Jako pramen informací s kým, kde Karel válčil je to možná zajímavé, ale pokud si neděláte poznámky, nebo mapu tažení, tak nemáte šanci se orientovat. Až mně bylo úzko z toho, jak to Karel popisuje, jak vyplenili tohle a tamto :-( Mezi tím jsou Karlovy náboženské úvahy. Toť vše.
Propaganda pořádného kalibru, ruská armáda byla dokonalá a geniální, nechybující. Nesnášenlivost vůči všem mimo východní blok. Povídka, za kterou dávám tu chudinkou jednu hvězdičku, se jmenuje Politik.
Drdova knížka povídek pro mě byla velikým zklamáním, škoda že nadšení z osvobození bylo tak jednostranně zaměřeno :-(
Film mám nejradši ze všech mayovek. Knížka mě zklamala. Příliš velké množství postav, záporákovi Cornelovi není věnován adekvátní prostor, Stříbrné jezero se objeví 40 stránek před koncem a tajemství jeho pokladu je nakonec úplně netajemné, děj je poněkud roztříštěn na spoustu epizod, které pohromadě nedrží ani postavy.
Už mě to nedostalo tak jako kdysi. Pamatuju si, že jsem byla naprosto znechucená a vyděšená... Ale tenhle efekt už se po druhé nedostavil...
Celá povídka je psaná v ich-formě z pohledu manžela... Mně ale to zmatené vypravování moc nevyhovovalo. Litovala jsem jeho ženu, ale ne jeho...