aetos
komentáře u knih
Kniha pocitů - Jak se vyznat v sobě a v ostatních
Ester Stará
Kniha by měla být součástí výuky dětí na ZŠ. Toliko k jejím kvalitám. I dospělý se může ale lecos dozvědět. A proto bych řekl, že to je kniha pro všechny, co se chtějí vyznat v sobě nebo v druhých.
V pasti
Josh Malerman
Tento román by měl mít samolepku bestseller na obálce. Tak špatné to bylo.
Poslední stanice Hamburk
Martin Vopěnka
Velmi zajímavé čtení pro ty co mají krizi středního věku.
Stalker
Arkadij Strugackij
(SPOILER) Jedna z nejlepších sci-fi knih co jsem četl. Je neuvěřitelně mnohovrstvá. Vypráví příběh vytahováním střípků minulosti. Vytahuje je ale časově sousledně. Přemýšlím, že by možná bylo ještě zajímavější mít začátek na konci. Ale asi jiný začátek než v knize je a proto tam není. Já nad ním ale premýšlím, stále a stále ...
Každopádně totální pecka. To že takhle o knize sním, jak ji vylepšit, znamená, že mě úplně pohltila.
A teď ještě skutečnost, že jsem knihu nečetl, ale poslouchal. Tudíž na mé hodnocení má silný vliv narátor Jiří Zavřel. Nahrávka to je z roku 1987.
Doporučuji
Marsovský skluz v čase
Philip K. Dick
První polovina knihy mě bavila víc než druhá. Krásná atmosféra, postavy mi přirostly k srdci a nebýt toho závěru, který ne že by byl špatný, ale byl trochu jiný než jsem čekal/doufal, dal bych plný počet. Rozhodně patří mezi top knihy od tohoto autora.
Taky se nepřikláním k tomu, co tady nekolikrát zaznělo, že první polovina knihy je zmatená, mě přišla naopak krásně uspořádaná. A líbilo se mi, jak nás autor postupně seznamuje s celým prostředím a nevynechámá ani takové detaily jako sousedské vztahy apod. Dick krásně vykreslil psychologie postav.
Mort
Terry Pratchett
Závidím Terry Prachetovi ten um, pomocí nějž buduje svůj nový svět. Je to má cca 12. zeměpložská kniha a musím říci, že tato patří po Malích Bozích k nejlepším. Metafyzičnost celého světa začínám už lépe chápat. A čím víc mi tento svět přirůstá k srdci, tím víc si Zěměplochu užívám. Zdá se mi, že Zeměplocha je zde hlavní postava, okolo které tancují ty ostatní. I když Mrakoplaš trsá ze všech postav možná nejlépe. Trsá v rytmu swingu a nebezpečí - bojím a tak to utíkám pryč, wuaa.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Mnohem lepší než první díl. Zběsilá jízda od začátku do konce, která míří neúprosně ... přečtěte si sami. Ale není se čeho bát. Jak to vím? Když se Mrakoplaš nebojí, tak já taky ne, protože vím, že žádné nebezbečí nehrozí. Toto mě opravdu rozesmálo ... _)
Pohřbený obr
Kazuo Ishiguro
Er forma Ishigurovi nesedí. Více se mi líbí jeho knihy a povídky, které jsou psané v první osobě.
Také jsem se nemohl ubránit dojmu, že nápad je dobrý, ale provedení nic moc. Pan Sapkowski by dokázal "putovací vatu" napsat lépe.
Kedrigern a kouzelný pár
John Morressy
Přečteno jedním dechem. Knihy s Kedrigernem se mi zdají i trochu lepší než od Terryho Prachetta. U Johna Morressy cítím velkou vřelost ve vyprávění, u Terryho Prachetta spíše intelekt. Vřelost je pro mě lepší.
Top fantasy serie. Jdu na další díl.
Lidský faktor
Graham Greene
Tato kniha je podle mě především sondou do do duše muže.
Knihu jsem řetl podruhé s odstupem 15ti let. Protoře Green po mě představuje zcela nekriticky vrchol literatury, dávám pět hvězd.
Podle mě je to román o lásce. O lásce a strachu.
Někde jsem četl, že Greenovo psaní je jako odpolende prolenošené na lehátku. Jeho styl Vás donutí odpočívat. Proto bych knihu, klidně doporučil do náročnějších obdobích. Myslím, že to je tím pomalým stylem, kterým se příběh odvíjí.
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Nechci hodnotit, abych nesnižoval oněch 87%, které kniha má.
Za mě mohu jen říci, že to je velké zklamání. Kniha, zdá se mi, má přímočarou dějovou linku protkanou encyklopedickými znalostmi pana Verneho. Škoda, že Verne nepropracoval psychologie postav do uvěřitelné podoby. Zejména kapitán Nemo, by mohl být velmi zajímavý. Po přečtení komentářů zde jsem se dovtípil, že i kdybych knihu dočetl, nebudu spokojen. Tedy jsem knihu odložil na 135 stránce.
Noční hlídka
Sergej Lukjaněnko
Začátek skvělý. Pak začali akční pasáže. A pak zase po chvilce akční pasáže. Přiznám se že na toto moc nejsem. Odložil jsem v půlce druhé části. Nehodnotím. Není to pro mě. Méně akce a více atmosféry a byl bych nadšený.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Můj druhý román od Murakamiho. První byl Bezbarvý Czukuru. Oproti němu uděluji o jednu hvězdu méně. První polovina románu byla lepší. Ve druhé jsme měl pocit, že se postavy chovaly až příliš nelogicky a jediným osvěžením byla Midoko, ale to možná i díky hlasu který ji mluvil.
My proti vám
Fredrik Backman
Snížené hodnocení oproti Medvědínu, předchozímu dílu, protože mi kniha přišla trochu chaotická a je pravda, že těch vsuvek, typu "Je to tak a tak to bude a ne jinak ..." a "Prásk, prásk", bylo na mě opravdu hodně. Musím říci, že se mi tento autorův styl přestává líbit a doufám, že v následující knize toho bude méně a bude se v textu více soustřeďovat na příběh, než na životní filozofii, která mi přišla místy až křečovitá. Ale rozhodně pokud máte rádi tohoto autora, jako já, knihu doporučuji. Pro nadšené čtenáře minulého dílu, povinnost.
Všichni žijem' v blázinci
Radkin Honzák
Dávám maximální počet, byť mě mě kniha něčím zklamala. Doufal jsem, že se téma hovoru bude více ubírat k dnešnímu dění. Bohužel krom dvou kapitol, pan Honzák mluvil o věcech, které jsou úzce spjaty s psychiatrií. Tiše doufám, že vyjde kniha, kde pan Honzák bude vystupovat více jako sociolog a nikoli jako psychiatr. Myslím si, že to by byla pecka.
Přes všechno negativní o knize, všechna čest paní Červenkové a hlavně panu Honzákovi. A ty dvě kapitoly, kde se nejedná o psychiatrii, jsme zhltnul jedním dechem.
Kdyby pan Honzák kandidoval na prezidenta ...
Ulice Záhadných tajemství
John Irving
Zavřeno a nedočteno. Nejhorší Irving (přečetl jsem cca 7 knih). Zdá se mi, řemeslně odvedená práce, ale co a zda tím autor chtěl něco říci, nehodlám po více jak 150 stránkách zjišťovat. Ale někomu se líbí, takže asi je to prostě úplně z jiného světa než já.
Kedrigern a hlas pro Princeznu
John Morressy
První kniha od Kedrigernovi co jsem četl v dospělosti. Čekal jsem více. Když to srovnám s Pratchettem, zdá se mi, že toto bylo opravdu jen obyčejné fantasy bez něčeho, co by autor potajmu upekl a dál pod pokličku. Zde nic takového nebylo. Jistě, je to moc hezky napsáno, ale nic si z četby neodnáším.
Postava Kedrigerna je alespoň trochu nastíněna, ale z ostatních postav jsem měl takový plochý pocit.
po roce:
Přečteno podruhé a zvedám o hvězdičku. Četlo se to mnohem lépe než poprvé. Asi jsem to napoprvé nepochopil. Ano, hřálo to u srdce, jak zde někdo napsal.
Do vody
Paula Hawkins
Tak za prvé. Než jsem začal knihu číst, všiml jsem si, kolik lidí si stěžuje na špatnou orientaci v postavách,
vzal jsem si před začátkem čtení tužku a papír, který mi sloužil jako záložka a ihned na první stránce jsem si začal zapisovat: JMÉNO, ZDA SE POSTAVA UTOPILA, KDO JE JEJÍ SOUROZENEC, KDO MANŽEL/MANŽELKA, DĚTI a POVOLÁNÍ. S tímto papírem/záložkou jsem neměl sebemenší problém se neztrácet v postavách. A to jsem měl četbu rozprostřenou do dvou týdnů. Věřím že toto je dobrý přístup pro knihy, kde je mnoho postav, za předpokladu, že má člověk tak špatnou paměť jako já. A teď ke knize.
Kniha je napsána bravurní stylistikou, kterou bych nazval "vyprávění příběhu psychologickým rozborem". Ze začátku jsem byl ze čtení nadšený. Když jsem ovšem zjistil, že příběh je čím dál tím méně zajímavý, dostavilo se zklamání. Četl jsem dál doufaje, že alespoň pointa bude stát za to. Ještě se mi snad nestalo, že jsem pointu minul! Přečetl jsem na konci rozuzlení a najednou příběh mířil k zakončení a já si říkal a kde je to, na co čekám? Aha, tak to bylo tamto, hmm... Kdybych to věděl, knihu bych nečetl. Dívka ve vlaku se mi zdála dobrá a pointu jsem neuhádl, ale zde bylo vše jasné.
Autorka píše skvěle, jen námět by jí měl vytvořit někdo jiný. Bohužel. Za mě tedy nejhorší hodnocení.
