Agatha84 komentáře u knih
Nemohu říci, že to bylo špatné,přesto se mi kniha nelíbila. Ta nepravděpodobnost a překombinovanost jinak slibného námětu. Hlavní postavy děsně nesympatické,četla jsem jen proto,že mě zajímalo,kam až je autorka schopna ve své fantazii zajít. Vlastně i ten styl vyprávění mi nevyhovoval,krátké věty mající zvyšovat napětí tentokrat nefungovaly. Ale za jedno jsem ráda,vím určitě,že do další knihy autorky investovat nemusím.
Dovolím si zhodnotit dříve, než dočtu. Jsem si totiž dost jistá, že můj názor již nemůže být ovlivněn (k lepšímu). Knihy čtu, protože unikám, odpočívám, inspiruji se, prožívám... V případě Tanečníka jsem se každý večer jen přemáhala tu těžce protěžovanou knihu otevřít.
Asi jsem už vážně stará, ale já si chci děj užívat a vychutnávat. Chci tam vztahy mezi lidmi, chci budovat vlastní vztah k postavám, potřebuji pracovat s psychologií motivů a způsobů. Tohle čarování z forenzních stop nebylo pro mě, vždyť je to už za hranou reality. No a Rhyme...fakt jsem si ho nepředstavovala jako labilní puberťačku. Škoda času. Pro čtenářskou výzvu však úkol splněn.
Nevím, jestli bych se do knihy pustila, kdybych si dopředu zjistila, že se bude jednat o žánr YA. Už dlouho nejsem cílovou skupinou tohoto typu, možná právě proto mě příběh tří sourozenců nepřesvědčil.
Mohla bych teď připojit výčet všeho, co bylo podle mě špatně, ale mám takový pocit, že na to v tomto případě nemám právo...
Co si však neodpustím :-) Rozhodně bych autorce doporučila strávit více času s puberťáky, aby se mohla ujistit, že skutečně nedisponují takovou mírou sebereflexe. Jo a ještě; už nikdy nechci vidět tolik nadbytečných "oukej".
Těšila jsem se moc, ale má očekávání nebyla naplněna. Příběh pokulhává, měla jsem pocit, že je vše předkládáno děsně křečovitě, některé pasáže jen vyplňují volný prostor, a to je k celkovému počtu stran, velikosti písma a nadstandardnímu řádkování co říct. Bohužel se neubráním srovnání s jinou Katem (série Lindy Castillo), která své jisté místo v mém srdci již má.... Této se to nepodaří. A hojně k tomu přispěla i slovíčka jako "Jim vrtulník", nebo "Obluda"....
Omlouvám se všem fanouškům, ale toto je dle mého soudu neuvěřitelná slátanina. Přesně proto se vyhýbám české literatuře (a určitě tak přicházím o mnohé). Hvězda za Agnes, milou holku a její příběh, jakých mě denně obklopují desítky podobných. Vše ostatní katastrofická šablonovitá podprůměrná slohovka plná stereotypů (když policajt tak tlustý, mastné vlasy, neschopný; když doktor, tak nepříjemný, bez zájmu - jo a náhodou má kontakt na nezákonně probíhající adopce; když matka, tak zahořklá, jednoduchá...), co mě zcela znechutilo byly "mimi" diskuze, explicitní popisy abortu, podivnost se sektou a kohoutem... Celé je to jedno velké klišé bez jakékoli hlubší myšlenky, poselství. Co tím autorka chtěla světu sakra sdělit???
Tak citovou vydíračku jsem čekala, dokonce bych si po dlouhé době i něco podobně založeného ráda přečetla, přesto jsem si představovala alespoň nějakou hloubku, nějakou psychologii. Toto je dle mého jen velmi špatně stylisticky zvládnutá hluboce průměrná červená knihovna.
Historie není mou silnou stránkou, přesto si dovoluji soudit, že ani autorovou. Do svého románu včlenil tolik rádoby osvíceneckých a pokrokových myšlenek, až se mu podařilo mne ke konci knihy již jen dokonale otrávit. Samotná detektivní zápletka je tak churavá, ze bylo třeba si vypomoci dalšími, zcela postradatelnými vložkami. Samotná snaha o popularizaci psychoanalýzy pak vyznívá již zcela naprázdno a zbytečně povrchně, čímž působí dojmem jen jiné formy okultismu či šarlatanství, jimž je děj ve větší míře věnován. Autor mě nepřesvědčil k tomu, abych případně vyhledávala i jeho další díla.
V prvé řadě díky DK, která mi zprostředkovala tento neuvěřitelný zážitek. Nevím, jak knihu hodnotit, slova jako úchvatná, krásná,nezapomenutelná mi připadají nedostačující. Knize a tedy autorovi (vážně klobouk dolů za takovou prvotinu) se podařilo sáhnout mi přímo na duši. Zprvu s lehkostí, hravostí a nadějí, postupně zvyšujíc svůj tlak mě uvrhli do stavu úzkostí, očekávání, aby mě propustili pomačkanou, zmučenou představami i skutečností, která mě s poslední stránkou uvrhla do fáze bezmoci a nevěřícné fascinace.
Ano a ještě jednou ano. Prosím, nechť autor píše dále.
Kde začít, počet hvězdiček klesal úměrně počtu přečtenych stran, až zakotvil na výslednych dvou - jedna za nápad s metaforickým vyprávěním pohádek, druhá za babičku,což byla má jediná oblíbená postava, ač byla pouhou vzpomínkou... Jinak, autor to má těžké, četla jsem od něho zatím pouze Medvědín a bylo by urážkou se o srovnání těchto dvou knih jen pokusit. Příběh v tomto případě byl velmi nijaký, odosobněný, osoby žijící v domě naprosto nesympatické, podivné, těžce uchopitelné - nechovající se jako dospělí, obzvláště naprosto emočně tupí rodiče. Příběhové linie fantazijního světa byly spíše rušivé, opakující se vyjadřování o "kafi", "vajičkách", "dózách s dřímánky", "neexistujícím smítku" více než otravné. Jako psí mámu mě vytáčelo krmení "worse" svařákem a čokoládou... Největší tragédii pro mě představovala malá Elsa, ať jsem se snažila sebevíc, osmiletou holčičku jsem v ní prostě nenašla. A to jsem se snažila opravdu hodně...
Možná však jen nejsem cílovou skupinou této knihy. Možná jsem to nakonec vůbec nepochopila.
První část knihy popisující dětství Alice byla úžasná, zbytek příběhu však už poměrně pokulhával. Možná by bylo vhodnější věnovat se více charakteristice hlavních postav a jejich motivů, nežli několika dějovým linkám s mnoha "procházejícími" osobami, které už jakoby jen vyplňovaly prázdná místa.
Celkově lze však příběh hodnotit jako vydařený, odpočinkový, milý a nápad s květomluvou a ilustracemi květin byl prostě božský!
Chvílemi se mi deník zdál příliš rozvleklý a některá témata se opakovala,nicméně tyto drobnosti nemohou zkazit celkový dojem z knihy,kterou budu nakonec hodnotit jako úchvatnou. Svým způsobem připomíná díla Betty McDonaldové - otevřete je na kterémkoli místě a prostě se začnete cítit lépe. Tedy alespoň mě se to dařilo. Autor deníku je milý, vtipný, inteligentní a především nesentimentální stařík,kterého jsem si zamilovala. Druhý díl mě nesmí minout. A vlastně uvažuji o tom,že bych si knihu měla koupit a podtrhat,zabarvit či jinak vyznačit důležitá místa,která si od určitého veku začnu číst povinně. Kéž by se mi podařilo zestárnout s takovou gracií, humorem a bez ztráty sebeironie!
Asi nemohu dodat více než zjištění, že pan autor s každou svou knihou zvyšuje laťku. Nemám připomínek, příběh byl fantastický,postavy "barevné", styl vyprávění pohlcující. Mňamka :-)
Budu se trapně opakovat, ale je to stále lepší a lepší. Všechno začalo náhodným setkáním se Zátiším, které sice na první pohled působilo poměrně vlažně, ale zanechalo nesmazatelnou stopu. Nedokážu přesně určit, čím si mě autorka získala, ale teď už jsem regulérně zamilovaná :-) Je fantastické, jak postupně odkrývá povahy jednotlivých zúčastněných, a vy je obdivujete i nenávidíte zároveň. Fantastické! Zrodila se nová závislost!
Naprostá nádhera, příběh mě rozesmál i dojal, má očekávání byla překonána. Krásná kniha, díky, Jodi!!
Páni, člověk by řekl o jak jednoduchý příběh tu kráčí. Vlastně se tam toho tolik neděje, a přesto u každé kapitoly roním slzy jako želva. Zasáhlo mě to slušně,ani nevím proč...
Bylo to zdlouhavé,někdy jsem se do toho musela trochu nutit,ale jinak takřka poetický zážitek. Autorce se podařilo donutit mě k touze odstěhovat se ihned do Three Pines. Zamilovala jsem se.
Možná by to bylo i fajn, kdyby... Kdyby se lépe využilo zajímavého námětu, o němž referuje slibná anotace a jemuž je věnována tak první třetina knihy. A taky kdyby se autorka soustředila jen na jednu linii vyprávění a nesnažila se přiblížit úhly pohledu všech zúčastněných (opravdu takřka všech!). Podařilo se jí jen to, že mi nikdo nebyl sympatický, k nikomu jsem si nedokázala utvořit bližší vazbu, a jediné, co mne potěšilo, bylo, že už je konec.
Nijak zvlášť nadšená nejsem. Někdy mám pocit, že řečenému vůbec nerozumím. Příliš jidiš, zdá se mi. Přesto nějakým záhadným způsobem nemohu dát méně než za 3*. Ulítávám na Meyeru Landsmanovi a jeho ironickém sarkasmu.
Netrvám na realističnosti za každou cenu,ale čeho je moc ... Nenapadá mě lepší slovo než "přeplacané". Ve třetím dílu autora,který mě mimochodem dost zklamal,najdete snad úplně všechno. Dějových linek je tolik,že stěží stíháte,a autor asi taky,protože je ukončuje takovou rychlostí,že nestačíte koulet očima a odcházíte s pocitem výrazné frustrace. Rozhodně klesající tendence příběhu, Risk je mi čím dál tím více protivný,jejich rodina je zralá na terapii. Tři hvězdičky jsou z mé strany pouze odrazem nostalgie.
Tak tohle bylo boží! S každou další knihou mám stále větší chuť odstěhovat za ostatními do Three Pines. Milí lidé,překrásná příroda a všude ty hromady dobrého jídla. Závěr interního šetření Gamache byl nehorázně zrychlený a vůbec nezapadal do dějové linie,ale zavírám obě oči a hodnotím 5*. Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu!