Agatha84 komentáře u knih
Nevím, jestli bych se do knihy pustila, kdybych si dopředu zjistila, že se bude jednat o žánr YA. Už dlouho nejsem cílovou skupinou tohoto typu, možná právě proto mě příběh tří sourozenců nepřesvědčil.
Mohla bych teď připojit výčet všeho, co bylo podle mě špatně, ale mám takový pocit, že na to v tomto případě nemám právo...
Co si však neodpustím :-) Rozhodně bych autorce doporučila strávit více času s puberťáky, aby se mohla ujistit, že skutečně nedisponují takovou mírou sebereflexe. Jo a ještě; už nikdy nechci vidět tolik nadbytečných "oukej".
Co napsat, abych jen trapně neopakovala všechny ostatní pochvalné komentáře? Jedinečný a nezapomenutelný zážitek. Proč jsem sakra s Kingem nezačala "kamarádit" dříve...
Opět, nebudu a nemohu jakkoli znevažovat výpověď týraného dítěte. Jest to například obdobné tématu holocaustu. Už jen z principu dáváme 5*. Ale, když se zamyslím nad tím, co všechno mi v takovém svědectví prožité hrůzy chybí, abych to mohla - dle recenzentů - považovat za dílo určené prevenci CAN syndromu, je toho hodně co dohánět.
Možná by to bylo i fajn, kdyby... Kdyby se lépe využilo zajímavého námětu, o němž referuje slibná anotace a jemuž je věnována tak první třetina knihy. A taky kdyby se autorka soustředila jen na jednu linii vyprávění a nesnažila se přiblížit úhly pohledu všech zúčastněných (opravdu takřka všech!). Podařilo se jí jen to, že mi nikdo nebyl sympatický, k nikomu jsem si nedokázala utvořit bližší vazbu, a jediné, co mne potěšilo, bylo, že už je konec.
Tempo vyprávění je vražedně pomalé - na jeden zátah se to opravdu číst nedá, ale jako výplň mezi ostatními knihami je vynikající. A přestože je téměř z každé stránky cítit až lepivá, přeslazená přítomnost patosu, mravokárnictví a naivní dobroty, je snadné vše autorce odpustit díky velké míře opravdovosti, laskavosti a nevtíravého humoru, kterým je celé vyprávění prodchnuto.
V žádném případě nechci nikterak zpochybňovat závažnost tohoto onemocnění či osobní zkušenosti autorky. Ale opravdu musí být vydáno všechno? Ač bez jakékoli literární, přesahové hodnoty??
Tentokrát byla má očekávání naprosto překonána. Neuvěřitelná drsná psychologická sonda do života jedné rodiny, příběh o lásce, ať už je její podoba jakkoli zvrácená. Od začátku jsem se cítila lapena tím, co je předkládáno. Neustále zvyšující se napětí a dávkování informací tak akorát, abych měla pocit, že musím začít další kapitolu. Po celou dobu jsem se vlastně necítila nijak dobře a čekala, "kdy to přijde". Zcela hloupě jsem se nechala navést na jakési romantické vize a doufajíc ve šťastné zítřky jsem byla ve své nedospělé naivitě rozdrcena. Dokonalé!
Hledala jsem nového autora k odpočinkové četbě....Weaver to však rozhodně nebude. Takovou překombinovanou slátaninu jsem už dlouho nečetla .
Poskytla jsem další šanci české tvorbě a znovu se mi potvrdilo, že není o co stát (anebo trpím sakra špatnou intuicí při výběru). Mohla bych sice přihlédnout k tomu, že se jedná o první díl, ale toho nevyhovujícího je skutečně přehršel. Na co má autorka bezesporu dar je vytvoření zcela protivných a nesympatických postav s připitomělými jmény, řadou hloupých dialogů, nesmírně nezáživný, táhnoucí se děj, s několika popisnými vyjádřeními, která jsme četli již jinde. Za psychologický román to považovat nelze, na to je sonda do hlubin postav příliš mělká, za detektivku ovšem také ne, neboť vyšetřování zde vlastně neprobíhá žádné, hlavní vyšetřovatel se zde jen párkrát mihne, aby vše nakonec vyřešil náhlým vnuknutím. Ono pochvalné "Dvojnásobná držitelka ocenění nejlepší česká detektivka" na obálce knihy je pro mne trpkým zklamáním...opravdu nemohu očekávat nic víc??
Nebo jsem jen nechutně náročná :-)
Tentokrát se již nenechám autorkou ukecat. Na její styl jsem sice zvyklá a uchlácholí mě předvídatelné tempo i děj, nicméně je toho už přespříliš. Hlavní "hrdinka" by mnohdy zasloužila pěstí, její tým je naprosto bezchybný a obdivně vyhlížející k "šéfce", což je místy až neskutečně otravné. A přesto bych toto vše byla i u Mrtvých vzpomínek ochotna zkousnout, nebýt toho prapodivně splácaného děje. Něco ve stylu zrekapitujme si poslední knihy a vytvořme z nich novou. Fujky...
Těšila jsem se moc, ale má očekávání nebyla naplněna. Příběh pokulhává, měla jsem pocit, že je vše předkládáno děsně křečovitě, některé pasáže jen vyplňují volný prostor, a to je k celkovému počtu stran, velikosti písma a nadstandardnímu řádkování co říct. Bohužel se neubráním srovnání s jinou Katem (série Lindy Castillo), která své jisté místo v mém srdci již má.... Této se to nepodaří. A hojně k tomu přispěla i slovíčka jako "Jim vrtulník", nebo "Obluda"....
Nijak zvlášť nadšená nejsem. Někdy mám pocit, že řečenému vůbec nerozumím. Příliš jidiš, zdá se mi. Přesto nějakým záhadným způsobem nemohu dát méně než za 3*. Ulítávám na Meyeru Landsmanovi a jeho ironickém sarkasmu.
Plusy: čte se to dobře a rychle, líbí se mi zapracování rádoby diskusí ze sociálních sítí
Mínusy: nepříliš propracované postavy (vyšetřujících i vyšetřovaných) - karty jsou rozdány od začátku jasně (dobrý je dobrý; zlý nemá šanci), přílišné přeskakování v ději škodí (rozhodně se nedaří vzbuzovat pocit většího napětí), ke konci již postupujeme tak rychle, že autorka asi zapomněla napsat, jak to všechno vlastně bylo :-)
Tak jako k relaxaci vhodné, ale kupovat si jí rozhodně nehodlám.
Poslední dobou nemám na knihy žádné velké štěstí...Sběratelé zla jsou opravdu jen sbírkou zla. Nemám nic proti vyobrazenému násilí,má-li své opodstatnění, nicméně tady to využité panoptikum sériových vrahů žádný hlubší smysl pro příběh neneslo. Opět se jednalo o prvoplánové, rádoby šokující využití tématu. Jako kdyby to tu už asi tisíckrát nebylo. Připojte dávku stereotypně postupujícího vyšetřování, nudné a ploché postavy, nic neříkající dialogy... mám chuť odebrat ještě jednu hvězdu.
Nevím, jak se autorce podařilo napsat tak naprosto neemotivní příběh o něčem tak emočně zahlcujícím. Tolik zásadních témat bylo ztraceno v mnoha postavách, časových liniích, nesouvisejících odbočkách a nakonec zcela roztříštěno v nepravděpodobném závěru. Proč proboha? Snaha šokovat za každou cenu sem opravdu nepatřila.
Vzdávám se a končím na straně 400 - zcela mě přestalo zajímat, jaké další odpornosti budou následovat. Nejsem křehká květinka, ale toto není nic, co bych musela dál snášet (už takto se tím prodírám týden). Vím, že se jedná o skutečnou historii, bez příkras, ale to, co předvádí autor, hraničí s psychopatickým sadismem. Vyžívání se v těch nejodpornějších detailech bez vlastního smyslu pro příběh. Čistě jen pro efekt. Odporné! Samotný děj prakticky neexistuje, je to jen slepenina po sobě jdoucích událostí, kam se našroubují i hlavní postavy. Vysoce uznalému hodnocení ostatních nerozumím. A škoda tak pěkné obálky pro něco tolik bestiálního.
Určitě to nebude jen tím starším datem vydání... Tato kniha je až příliš strohá, mentorující, poučující, nezáživná, nudná. Raději si přečtěte vývojovou psychologii, pokud Vás bude zajímat oblast dospívání. Ilustrující příběhy dospívajících jsou spíše úsměvné, naivní. Neumím si dost dobře představit, co by mi autorka poradila při práci se současnou generací adolescentů. Možná přeci jen sáhnu po něčem aktuálnějším...
Úžasné, báječné, dokonalé. Pro mne to byl pan King podruhé. Konečně jsem se k jeho práci odhodlala a nestačím se divit... Měla jsem jej zafixovaného pouze jako autora hororů a ono ejhle...tento muž dokázal stvořit tak pozoruhodnou a naprosto uvěřitelnou ženskou postavu. Klaním se a smekám... A ten jazykový projev, takové hlazení prací se slovy. Okamžitě si autora řadím ke svým oblíbeným.
Omlouvám se všem fanouškům, ale toto je dle mého soudu neuvěřitelná slátanina. Přesně proto se vyhýbám české literatuře (a určitě tak přicházím o mnohé). Hvězda za Agnes, milou holku a její příběh, jakých mě denně obklopují desítky podobných. Vše ostatní katastrofická šablonovitá podprůměrná slohovka plná stereotypů (když policajt tak tlustý, mastné vlasy, neschopný; když doktor, tak nepříjemný, bez zájmu - jo a náhodou má kontakt na nezákonně probíhající adopce; když matka, tak zahořklá, jednoduchá...), co mě zcela znechutilo byly "mimi" diskuze, explicitní popisy abortu, podivnost se sektou a kohoutem... Celé je to jedno velké klišé bez jakékoli hlubší myšlenky, poselství. Co tím autorka chtěla světu sakra sdělit???
Tak citovou vydíračku jsem čekala, dokonce bych si po dlouhé době i něco podobně založeného ráda přečetla, přesto jsem si představovala alespoň nějakou hloubku, nějakou psychologii. Toto je dle mého jen velmi špatně stylisticky zvládnutá hluboce průměrná červená knihovna.